Silnice I/13

Silnice I/13 je silnicí I. třídy, která prochází přes severozápad ČR. Trasa vede přes Karlovarský, Ústecký a Liberecký kraj. Silnice začíná v Karlových Varech na křižovatce se silnicí I/6 a končí na hraničním přechodu s Polskem Habartice/Zawidóv. Je dlouhá 218,459 km[1].

Silnice I/13
Základní údaje
ProvozovatelŘeditelství silnic a dálnic ČR
ZačátekKarlovy Vary
50°14′24″ s. š., 12°53′7″ v. d.
Konechraniční přechod Habartice
51°1′18″ s. š., 15°3′49″ v. d.
Celková délka218,459 km
    v provozu:218,459 km
    v přípravě:66,3 km
StátČesko Česko
Region
  • Karlovarský kraj
  • Ústecký kraj
  • Liberecký kraj
  • Geodata (OSM)OSM, WMF
    Silnice I/13 v Mostě
    multimediální obsah na Commons
    Některá data mohou pocházet z datové položky.

    Historie

    Silnice od Liberce na sever ke státní hranici s Polskem je částí spojnice mezi Lužicí a Čechami, po které putovali pocestní a povozy již od konce 13. století. Komunikaci, která sem vede od Prahy, se říkalo Liberecká silnice nebo také Slezská silnice. Protože se však vyhýbala Žitavě, vymohli si roku 1351 představitelé tohoto města na císaři Karlu IV. zákaz používání této cesty. Ten sice platil, avšak spojení se po silnici udržovalo i nadále a kolem roku 1450 již tady panoval čilý obchodní ruch. Na významu získala cesta také s rostoucím významem města Liberce coby průmyslového centra.[2]

    Povrch Liberecké silnice však stále nebyl zpevněný. O její změně na zpevněnou se začalo jednat již závěrem 18. století. Tehdy, roku 1797, nařídil panovník Karel vojsku, aby zahájilo stavbu silnice z Prahy, přes Kbely (dnes součást hlavního města) do Brandýsa nad Labem. Protože však silniční fond nedisponoval dostatečným objemem finančních prostředků,[2] musela se stavba již v následujícím roce (1798) zastavit. Kvůli množícím se stížnostem na kvalitu komunikace pronášeným především poštovní správou ale došlo roku 1803 k opětovnému zahájení stavby (byť se o něm jednalo již od roku 1799) a první úsek do Brandýsa nad Labem byl dokončen roku 1807.[3]

    Stavba silnice dále pokračovala budováním dalších úseků. Hranice Liberce dosáhla zpevněná komunikace roku 1828. Vyměření následujícího úseku z tohoto města přes Frýdlant do Habartic, kde komunikace přecházela zemskou hranici, bylo provedeno roku 1826. Výstavba této části silnice probíhala mezi roky 1830 a 1834.[3] Celá stavba byla provedena především dobrovolnou konkurencí.[4] Úsek severně od Liberce k zemské hranici stavěla firma „J. Pollack und Salomon Hahn“.[5] Podél komunikace vyrostlo také několik zájezdních hostinců. Jeden stojí v Mníšku (dům čp. 70) na křižovatce této komunikace se silnicí II/592 přicházející sem od Chrastavy a další jsou postupně u Dětřichova (dům čp. 180), v Arnolticích (dům čp. 90) a v Pertolticích (dům čp. 64).[6]

    Podél komunikace se dochovalo také několik kilometrovníků vybudovaných za první československé republiky. Jsou tvořeny kamenným hranolem o rozměrech 30×30×90 centimetrů. Na úseku silnice severně od Liberce se nacházejí celkem tři. Jižně od dětřichovského zájezdního hostince (u domu čp. 183) je kilometrovník s číslem „125“,[p 1] další (s cifrou „128“) se nachází jihozápadně od Frýdlantu u průmyslového areálu čp. 3037[p 2] a poslední, nesoucí číslo „129“, stojí východně od železničního přejezdu (před domem čp. 3181).[p 3][7]

    Průběh trasy

    Na trase se nachází několik větších měst:

    Křižovatka silnice I/l3 a ulice Československé armády v městečku Cvikov

    Karlovarský kraj

    Ústecký kraj

    Liberecký kraj

    Silnice okrajem Jablonného v Podještědí u čerpací stanice pohonných hmot

    Modernizace silnice

    Číslo Název Délka Kategorie Zahájení
    výstavby
    Uvedení
    do provozu
    Křižovatky
    K61 MÚK Bor 1 km plánováno 2024 plánováno 2025[9] Bor
    U73 Klášterec nad Ohří, obchvat 4,9 km 11,5/90 plánováno 2028 plánováno 2031[10]
    U72 Vernéřov, křižovatka 0,9 km 24,5/100 bude oznámeno bude oznámeno[11]
    U74 Klášterec nad Ohří – Chomutov 14,2 km 24,5/100
    22,5/80
    plánováno 2028 plánováno 2031[12] Kadaň
    Nová Víska
    Místo
    Černovice
    Málkov (alternativní)
    U62 Třebušice MÚK 1,4 km 22,5/80 11/2017 12/2020[13] Třebušice
    Komořany–Most 1,7 km 24,5/100 02/2008 11/2009[14]
    U70 Bílina, tunel 3,4 km 24,5/70 plánováno 2029 plánováno 2032[15] Bílina-sever
    Kyselka
    U53 Kladrubská spojka 5,1 km 24,5/100 plánováno 2025 plánováno 2027[16]
    U75 Teplice, obchvat Trnovan 4 km 15,5-12/50
    11,5/70
    bude oznámeno bude oznámeno[17]
    U79 Děčín – D8 (Knínice) 14,7 km plánováno 2028 plánováno 2031[18]
    U68 Děčín, OK Benešovská 0 km 11,5/50 plánováno 2028 plánováno 2030[19]
    U66 Děčín – Ludvíkovice 4,7 km 11,5/100-70-60 plánováno 2026 plánováno 2029[20]
    L55 Kunratice – Jablonné v Podještědí 2,5 km 11,5/80 bude oznámeno bude oznámeno[21]
    L56 Rynoltice – Lvová, přeložka 2,4 km 11,5/80 plánováno 2024 plánováno 2026[22]
    L57 Stráž nad Nisou – Krásná Studánka 4,3 km 11,5/70 03/2009 08/2013[23]
    L65 Krásná Studánka – Dětřichov 8,5 km 11,5/70 plánováno 2025 plánováno 2028[24]
    L73 Frýdlant, obchvat bude oznámeno bude oznámeno[25]

    Objekty na silnici

    Mosty

    Jeřici v Mníšku přechází komunikace po 12,80 metrů dlouhém mostě z roku 1890, který má dva oblouky. Během roku 1999 proběhla jeho rekonstrukce, kdy došlo k zesílení kleneb pomocí železobetonové desky.[p 4][26]

    Řeku Smědou ve Frýdlantě překonávala silnice přes dřevěný vzpěradlový trámový most, který stál u konce Máchovy ulice od roku 1862. Povodeň v roce 2010 ho ale strhla.[p 5][27] Na severozápadě města silnice přechází přes Řasnici po 9,60 metru dlouhém jedno obloukovém mostě s kamennou parapetní zdí.[p 6][28]

    V Arnolticích křižuje silnice Bulovský potok po mostě majícím dva oblouky. Vybudován byl roku 1880 a během rekonstrukce jej zesílila vložená železobetonová deska s konzolovými římsami.[p 7][28]

    Odkazy

    Poznámky

    Reference

    1. Ředitelství silnic a dálnic ČR: Délky a další data komunikací. 1. července 2021. Dostupné online. [cit. 2022-01-13]
    2. ROUBÍK, František. Silnice v Čechách a jejich vývoj. Praha: Společnost přátel starožitností československých v Praze, 1938. 113 s. Kapitola Přehled výstavby jednotlivých státních silnic v Čechách, s. 67. [Dále jen Roubík].
    3. Roubík, s. 68
    4. Roubík, s. 69
    5. FREIWILLIG, Petr. Technické stavby Frýdlantska. Liberec: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci, 2011. 127 s. ISBN 978-80-904852-2-8. Kapitola Dopravní cesty a objekty, s. 16. [Dále jen Freiwillig].
    6. Freiwillig, s. 18
    7. Freiwillig, s. 19
    8. Mapa Lužické hory č.14. Praha: Trasa, 2010, 6.vydání. ISBN 978-80-7324-289-3.
    9. MÚK Bor, přídatné pruhy [online]. ŘSD, rev. 2021-02 [cit. 2021-04-08]. Dostupné online.
    10. Klášterec nad Ohří, obchvat [online]. ŘSD, rev. 2021-03 [cit. 2021-04-08]. Dostupné online.
    11. Vernéřov, křižovatka [online]. ŘSD, rev. 2021-01 [cit. 2021-04-08]. Dostupné online.
    12. Klášterec nad Ohří–Chomutov [online]. ŘSD, rev. 2020-10 [cit. 2021-04-08]. Dostupné online.
    13. Třebušice MÚK (dopravní bodová závada) [online]. ŘSD, rev. 2020-12 [cit. 2021-04-08]. Dostupné online.
    14. Komořany–Most [online]. ŘSD, rev. 2009-10 [cit. 2021-04-08]. Dostupné online.
    15. Bílina, tunel [online]. ŘSD, rev. 2022-02 [cit. 2022-02-15]. Dostupné online.
    16. Kladrubská spojka [online]. ŘSD, rev. 2020-11 [cit. 2021-04-08]. Dostupné online.
    17. Teplice, obchvat Trnovan (v budoucnu I/30) [online]. ŘSD, rev. 2020-10 [cit. 2021-04-08]. Dostupné online.
    18. Děčín–D8 (Knínice) [online]. ŘSD, rev. 2020-10 [cit. 2021-04-08]. Dostupné online.
    19. Děčín, OK Benešovská [online]. ŘSD, rev. 2020-12 [cit. 2021-04-08]. Dostupné online.
    20. Děčín–Ludvíkovice [online]. ŘSD, rev. 2021-04 [cit. 2021-04-08]. Dostupné online.
    21. Kunratice–Jablonné v Podještědí [online]. ŘSD, rev. 2020-11 [cit. 2021-04-08]. Dostupné online.
    22. Rynoltice–Lvová, přeložka [online]. ŘSD, rev. 2021-01 [cit. 2021-04-08]. Dostupné online.
    23. Stráž nad Nisou–Krásná Studánka [online]. ŘSD, rev. 2013-08 [cit. 2021-04-08]. Dostupné online.
    24. Krásná Studánka–Dětřichov [online]. ŘSD, rev. 2021-04 [cit. 2021-04-08]. Dostupné online.
    25. Frýdlant, obchvat [online]. ŘSD, rev. 2020-12 [cit. 2021-04-08]. Dostupné online.
    26. Freiwillig, s. 22
    27. Freiwillig, s. 20
    28. Freiwillig, s. 24

    Externí odkazy

    This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.