Almanach de Carlsbad

Almanach de Carlsbad
	Almanachy karlovarské
	Almanach de Carlsbad; (ročník 1854, v péči KKKV)
Základní informace
Datum založení	1831
Datum zániku	1856
Jazyk	francouzština
Žánr	vlastivědně-encyklopedická ročenka (informace o lázeňské léčbě a významných hostech, ale též o Češích, jejich dějinách, literatuře i národním emancipačním hnutí)
Periodicita	ročně (1831–1856)
Formát	12 × 14 cm
Země původu	Rakouské císařství
Klíčové osoby
Vydavatel	Jean de Carro vlastním nákladem[pozn. 1]; všech 26 svazků bylo vydáno v Schönfeldově nakladatelství v Praze
Šéfredaktor	Jean de Carro
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Almanach de Carlsbad, do češtiny překládáno jako almanachy karlovarské či karlovarské almanachy, byly vlastivědně-encyklopedické ročenky, které vycházely ve francouzštině v Karlových Varech v období let 1831 až 1856. Pravidelně, a až do roku 1852 vlastním nákladem,[pozn. 1] je po svém příchodu do karlovarských lázní vydával švýcarský lékař Jean de Carro, osobnost širokého rozhledu s mezinárodními znalostmi i styky.

Vyobrazení karlovarské střelnice v Almanachu de Carlsbad, ročník 1854

První dvojstránka Almanachu de Carlsbad, ročník 1854

Stránka s obsahem v Almanachu de Carlsbad, ročník 1854

Historie

V lednu 1831 se karlovarský lékař Jean de Carro a Jiří Schönfeld, majitel pražské tiskárny, dohodli na vydání ročenky. Ta měla obsahovat nejen informace týkající se lázní, ale i všeho, co mohlo přispět k poznání přírody, zvyků, historie, literatury a způsobu života karlovarského kraje nebo celé země České. De Carro vybral pro tuto ročenku spisovný jazyk francouzštinu nejen proto, že byla jeho mateřský jazyk, ale též z důvodu, že byla jazykem, který tehdy spojoval všechen vzdělaný svět. Požádal své známé spisovatele i lékaře o příspěvky i v jiných jazycích, němčině, latině, angličtině i italštině, a ty pak sám překládal.[2]

Tak se zrodila publikace:[3]

Almanach de Carlsbad, ou mélanges medicaux, scientifiques et littéraires, relatifs à ses thermes et au pays per le chevalier Jean de Carro, docteur en médecine des facultés d'Edinburg, de Vienne et de Prague, et praticien à Carlsbad pendant la saison des eaux.

česky: Almanach karlovarský, směs lékařská, vědecká a literární, vztahující se ke Karlovým Varům a jejich teplým pramenům, vydávaný rytířem Jeanem de Carro, doktorem medicíny fakult v Edinburku, ve Vídni a Praze a působícím v Karlových Varech během sezóny.

U zrození ročenky stála celá řada českých literátů, František Palacký, Karel Vinařický, Václav Hanka, František Ladislav Čelakovský, Antonín Jungmann aj.[2]

V Karlových Varech v té době nebylo zvykem, aby periodika byla vydávána ve francouzském jazyce, a tak tato publikace, která byla navíc i netypicky zaměřena, měla již od počátku řadu nepřátel mezi představiteli karlovarského veřejného života. Přesto vycházela od roku 1831 každoročně (celkem 26 svazků) až do smrti Jeana de Carro. Tyto ročenky jsou dodnes jedinečným zdrojem informací o životě v Karlových Varech ve druhé čtvrtině 19. století.[2]

Obsahový seznam všech ročníků

Zde je obsahový seznam všech 26 svazků (1831–1856):[4]

1831

Vzrůstající obliba Karlových Var navzdory různým léčebným metodám.
O sídle citů uloženém v játrech.
O rtuti v souvislosti s Karlovými Vary.
Historie nemocí.
Poučení o kyselce v Kisiblu neboli Bukovce.
O strachu z korovatění střev.
O strachu z ničivého účinku karlovarských vod na sklovinu zubní a o dávnověkém užívání šalvěje.
Michel de Montaigne o způsobu používání minerálních vod v jeho době.[pozn. 2]
Spisovatel ze šestnáctého století o Karlových Varech, nikdy necitovaný a neznámý (Tomáš Jordán).[pozn. 3]
Otok nohou sledovaný víc než před dvěma stoletími v Karlových Varech českým šlechticem.[pozn. 4]
Pozorování protigastronomická.
O sídle chuti.
O čaji.
Způsob, jak rozpoznati falšování čaje.
O karlovarské společnosti.
O domnělém nebezpečí Karlových Var rozložených nad vodním vulkánem.
O sloupu páry pozorovaném nad teplým gejzírem islandským.
O karlovarských vřídelních kamenech nalezených u Bochova, tři a půl míle od Karlových Var.
O ozvěně mezi Karlovými Vary a Oborou a o dvojverší básníka Lobkovice.
Nové české překlady nejdůležitějších veršů a dopisů Lobkovicových a dopis básníka Donalda Macphersona.
Tabatěrka ze slonové kosti vysoustuhovaná v Karlových Varech ruským carem Petrem Velikým.
O čajovém šálku, ze kterého pila karlovarskou vodu v roce 1721 císařovna Alžběta Brunšvická, manželka Karla VI.
Italská opera účinkující v Karlových Varech 1765.
Dopis o současné polské literatuře obsahující zprávy o dvou slavných básnících polských, kteří poctili Karlovy Vary v roce 1829 svou přítomností.
Dopis o současném stavu literatury ruské od neznámé slečny.
J. W. Goethe: Přehled české literatury.[pozn. 5]
Karel Vinařický: O současném stavu české literatury.
Doktoru Rybovi na odchodnou z Karlových Var.

1832

Posudky o Karlových Varech od slavných zahraničních lékařů.
O používání a výsledcích našich parních lázní.[pozn. 6]
Kterého pramene má býti požito.
Historické zprávy o kyselce kysibelské u Karlových Var.[pozn. 7]
Ferdinand Tyrolský a Filipa Welserová v Karlových Varech v roce 1571 a 1574.[pozn. 8]
Oznámení o nových koupelích u Vřídla a jejich úprava pro zimní využití.
Měly Karlovy Vary své epidemie?
Vřídelní koupele v Hamburku.
O čokoládě.
Legenda o objevení lázní Bath.
Veřejné lázně v Tiflisu.
Perské lázně postřikováním s masáží.
Rozmanité používání termálních vod.
Nové možnosti jak vyráběti alkohol potvrzené zkouškami v Karlových Varech.
Václav Payer, rodák karlovarský, slavný malíř zvířat.
Komandér Stöhr.[pozn. 9]
August Pfitzmayer, orientalista, mladý měšťan karlovarský.[pozn. 10]
Karlovarské zábavy, dřívější a moderní.
Princezny z Haiti v Karlových Varech.
Někdejší zámek v Karlových Varech.
Nové verše o Karlových Varech.
Dřevěný pohár vystavený v Lokti.[pozn. 11]
Dary Karlovým Varům z poslední doby.
Nápis na průčelí karlovarského divadla.
Obraz sv. Ondřeje v kostelíku téhož jména v Karlových Varech.
Jak vzniklo pojmenování domu U krásné královny v Karlových Varech na Staré louce.
Spolek pro povznesení chrámové hudby v Čechách.
Westonia, Angličanka, slavná básnířka ze šestnáctého století v Čechách.[pozn. 12]
Mládí Albrechta Valdštejna, vévody Frýdlantského.[pozn. 13]
Cholera ve spojitosti s Karlovými Vary.[pozn. 14]

1833

Květena karlovarská od Ant. Ortmanna, lékárníka.[pozn. 15]
Život doktora Davida Bechera z Karlových Var.
Názory doktora Davida Bechera na karlovarské vody z oboru chemie i lékařství.
Velcí pijáci karlovarských vod.[pozn. 16]
O modré barvě žlučových kaménků zkoumaných v Karlových Varech.
Lépe býti, než se zdáti.
Prozaický i veršovaný popis zámecké zahrady ve Slavkově v roce 1662.
Je pravda, že karlovarské vody změkčují srůsty kostí po zlomeninách?
Obraz Karlových Var od neznámého malíře.
Polévka z vřídelní vody.
Kašpar (komická karlovarská figurka).
Výdaje Karlových Var od roku 1827 až do roku 1831 včetně staveb a jiných předmětů veřejného užitku.
O stavu vozovek zřízených v letech 1827 až 1832 v okolí českých lázní.
C. G. Kahlert: O podlomu (nádory na nohou koní) objeveném v Čechách, jeho popis a jeho vztah ke kravským a černým neštovicím.
Poznámky lékařské, historické a literární k předcházejícímu článku.
O kávě.
Jak byly Karlovy Vary ušetřeny epidemie cholery.
Nové vřídelní lázně.[pozn. 17]

1834

Seznam děl o Karlových Varech.[pozn. 18]
Odpověď na přehled o lázních v Čechách.
O návalech hostů u Mlýnského pramene.[pozn. 19]
Řasy teplomilné u pramenů v Karlových Varech.[pozn. 20]
Vládní dekret v Čechách o podlomu, nádoru na koňských nohou, a kravských neštovicích.
Chřipková epidemie v Karlových Varech v roce 1833.
O koupelích v matolinách.[pozn. 21]
Doktor I. E. Ryba: O externím použití par Bernardova pramene při chorobě očí.[pozn. 22]
Doktor I. E. Ryba: Externí upotřebení vod Kyselky (karlovarské) při očních neduzích.[pozn. 23]
Ruské lázně.
Několikahodinové koupele ve Švýcarsku.
León Lafont: Hodina pití vody.
Epištola francouzského spisovatele jedné dámě, která dlela na léčení v Karlových Varech.
Poznámky k předcházejícímu dopisu.
León Lafont: Báseň – Vznik lázní v Karlových Varech.
Břichomluvec Alexandre v Karlových Varech v roce 1833.
Stěhování Arménů v Rusku.
Kalina z Jäthensteinu: Český původ mořeplavce Martina Beheima z Norimberka.
Edgarr Quinet: Epos o Češích (s pozn. Františka Palackého).
John Bowring: Epos o původu Čechů.

1835

O sezóně 1834 (přehled).
O nemocném, který byl poslán do Karlových Var jasnovidcem.
Dopis J. Berzelia rytíři de Carro.
Mr. A. Ortmann: Pokračování o flóře Karlovarska.
Zkušenosti z pozorování při ochlazování karlovarské vody termální a vody uměle ohřáté.
Seznam všech minerálních pramenů známých v Čechách.
O zdraví spisovatelů od doktora Delpita, lázeňského lékaře v Barèges.
Poznatky o Karlových Varech od doktora J. T. Helda.[pozn. 24]
Kalina z Jäthensteinu: Karlovy Vary v době před Karlem IV. a za jeho doby.[pozn. 25]
Hans Heiling (Svatošské skály) od B... a C...
J. A. C. Corda: O mikroskopické zvířeně nacházející se v teplých pramenech karlovarských.[pozn. 26]
Karel Vinařický: Druhá část přehledu české literatury od roku 1831 do roku 1835.[pozn. 27]
Kašpar Šternberg: Historické poznámky o odhalení dolů jáchymovských.[pozn. 28]
Trosky hradu Andělská hora u Karlových Var.

1836

Princové, vladaři a všichni věhlasní a mocní mužové, muži církve, státníci, vědci, lékaři, básníci, slavní umělci všech druhů a další osoby hodné pozoru, které navštívily Karlovy Vary od roku 1826 do roku 1835.
Pokračování seznamu děl o Karlových Varech.
O sezóně 1835.
H. C. Creuzburg: Umělé minerální vody před soudem vědy.[pozn. 29]
H. Romberg z Berlína: Moderní lékařská praxe v Karlových Varech.[pozn. 30]
Účinek karlovarských vod na zbytky žlučových kaménků v měchýři močovém po operaci močového měchýře.
Dopis doktora Biegla rytíři Jeanu de Carro.[pozn. 31]
Chemická analýza několika močových kaménků.[pozn. 31]
Výstup na skály Jeleního skoku Petrem Velikým v roce 1711, vzpomínané v roce 1835.
Prof. Ad. Pleischel: Sůl na zdech v Karlových Varech.[pozn. 32]
Peníze vyhrané v kartách v Karlových Varech roku 1695 použité na stavbu kostela.
Karel Vinařický: Třetí přehled české literatury od roku 1831 do konce roku 1835.
J. A. C. Corda, konzervátor sbírek Národního muzea v Praze.[pozn. 33]
O osciláriích u karlovarských pramenů.
C. G. Carus z Drážďan: Úvaha o minerálních vodách.
Pařížské nové teplé prameny a „Royal German Spas“ z Brightonu.
Kašpar Šternberg: Poznámky k článku XVIII z Almanachu roku 1834 o Charles Frideric Beheimovi narozeném v Praze, který pocházel z Čech a zemřel v Norimberku.

1837

Hosté v Karlových Varech v roce 1836.
Přehled sezóny 1836.
Praktická pozorování o žlučových kaméncích.
Koryfej[pozn. 34] pijáků karlovarské vody.
Léčení mimovolného bolestivého škubání.
J. N. Rust z Berlína: O účincích pramenů chudých na minerály a pramenů umělých.
Doktor E. Schmalz z Drážďan: O použití teplých vod karlovarských při chorobách očních.
Obraz Karlových Var od Angličana bydlícího v Německu.
Záznam o řetězovém mostě v Lokti.
M. Creutzburg: Pokračování o analýze některých zbytků močových kaménků zbylých po operaci močového měchýře a o jejich změně použitím karlovarských vod.
Bahenní lázně (rašelinové) zřízené v Karlových Varech v roce 1836.
Dva dopisy doktora Bigla rytíři Jeanu de Carro o jeho nemoci (močové kaménky).
H. Schwabe: Popis pásovců nálevníků ve zvětralé půdě.
Baron Herder, šéf důlního oddělení Král. saského: O původu země v okolí Karlových Var.
J. Berzelius: Švédské vřídlo.
Hudba na ruské rohy vynalezená Čechem.
Kalina z Jäthensteinu: Zpráva o A. Senefelderovi, vynálezci litografie, narozeném v Praze roku 1771.
Různá mínění na příčiny teplot minerálních vod.
O anglickém léku proti tuberkulóze (arrow-root).
Meteor nalezený v Čechách roku 1830.
Dr. H. R. Göffert, profesor medicíny: O tlení a změnách organických těles v kovy a zem.
A. Gross, anglický přírodovědec: Zkamenělý hmyz navrácený životu pomocí galvanické baterie.
Marc Skelton: Pozorování Cordy, Crosse a Faradaye a o Cordově práci na mikroskopické fauně, nalézající se u karlovarských teplých pramenů.
O rytířích řádu křižovníků s červenou hvězdou spravujících faru v Karlových Varech.

1838

Vzácní hosté v Karlových Varech.
Pokračování seznamu spisů o Karlových Varech.
O sezóně roku 1837.
Statistika počtu rodin, které navštívily Karlovy Vary v letech 1764–1837.
Ed. Lee: Všeobecná pozorování o minerálních vodách.
Doktor A. B. Granwill z Londýna: Lidová pozorování o užívání a výsledcích minerálních vod.
Léčebné výsledky po pití karlovarských vod ve dvou případech hluchoty.
J. Hyrtl, prof. anatomie na pražské univerzitě: Úvaha anatomická a fyziologická o představení gymnastů Lawrence et Redisha z Londýna, kteří vystupovali v Karlových Varech v roce 1837.
Dopis doktora Vireye z Paříže adresovaný rytíři de Carro o různých předmětech lékařské filozofie francouzské a německé.
Druhý dopis doktora Helda rytíři de Carro. Pozorování z Karlových Var.
J. A. C. Corda: Nová pozorování mikroskopická.
André Cross: O nových zkamenělinách hmyzu.
Lékařská konverzace mezi Arnoštem I., králem hanoverským, a rytířem de Carro.
P. J. Šafařík: Rusalky, vodní božstva starých Slovanů.[pozn. 35]
Odhalení Mozartova pomníku v Praze.[pozn. 36]

1839

Vzácní hosté v Karlových Varech v roce 1838.
Pokračování seznamu prací o Karlových Varech.
O sezóně roku 1838.
Úryvky z díla doktora Wendta z Vratislavi o minerálních vodách v Kissingen.
Doktor Casper z Berlína: Pozorování o Karlových Varech.
Případ bolestivého škubání vyléčeného karlovarskými vodami uveřejněný v Londýně vyléčeným pacientem.
Záznam o nemocném z Přední Indie, který navštívil Karlovy Vary.
Státní rada doktor Josef Frank rytíři Jeanu de Carrro o úspěšné léčbě karlovarskými vodami z vlastního poznání.
Zvláštní omyl anglického žurnalisty z Paříže ve zprávě o význačných pijácích karlovarské vody.
Vysvětlení o nálezu vřídelních kamenů v Nejdku, pět mil od Karlových Varů.
Doktor Mühlbach z Vídně Jeanu de Carro o vhodnosti postavení lázeňského bazénu v Karlových Varech.
1. Zajímavá historie o české dámě z 13. století. 2. Porovnání papeže Evžena IV. a císaře Zikmunda, krále českého. 3. Závěr dlouhého dopisu na rozloučenou Marie Stuartovny papeži Sixtu V., když jí byl oznámen rozsudek smrti. (Z objevů Františka Palackého v papežské knihovně v Římě.)
Dr. J. Köhler, profesor na lékařské fakultě pražské univerzity: Zeměpisný a mineralogický průvodce milovníkům kraje karlovarského.
G. A. Wolf, lékař a mimořádný profesor na univerzitě v Praze: Chemická analýza nového Tržního pramene a stanovení příslušného množství plynů všech dalších pramenů v Karlových Varech.[pozn. 37]
J. A. C. Corda: Mikroskopická pozorování řas Eustarum a Cosmarium.

1840

Vzácní hosté v Karlových Varech v roce 1839.
O sezóně roku 1839.
Čtvrtý dopis doktora Biegla rytíři Jeanu de Carro o bolestech močových kaménků.
Pozoruhodné výbuchy karlovarského Vřídla.
Jos. Nentwich, lékárník v Karlových Varech: O obsahu síranu a uhličitanu sodného všech karlovarských pramenů.
Článek určený Italům o karlovarských pramenech od doktora profesora Jos. Franka z Comy.
Alexandr Dumas: Popis egyptské lázně z Alexandrie.
Srovnávací stupnice teploměrů Réaumura a Fahrenheita.
Dopis Th. Torosiewicze, lékárníka ve Lvově, rytíři Jeanu de Carro o minerálních vodách v Haliči. Poznámky o tomto chemikovi a různá pozorování lékařská z této země.
Josef Nentwich, lékárník v Karlových Varech, rytíři Jeanu de Carro o pravděpodobné příčině vysoké teploty pramenů karlovarských na základě jistých zkušeností.
Krátkozrakost zcela vyléčena po pití karlovarských vod.
Lázně v Cařihradě.
Dopis pana Karla ze Žerotínů bratru Vavřinci Justinovi (1630), biskupu českobratrskému, před J. A. Komenským.[pozn. 38]
Květena tajnosnubná v okolí Karlových Var od P. M. Opize, úředníka král. odd. lesnického, člena několika vědeckých společností, a Ant. Ortmanna, lékárníka v Karlových Varech.
O bobrech v Čechách a bobrovině (léčivý výtažek z říjových váčků bobra).
Ruský román, jehož tragické rozuzlení se odehrává v Karlových Varech.
Restaurace obrazů světců chovaných na Karlštejně od 14. století.[pozn. 39]
J. A. C. Corda: Mikroskopická pozorování tvorečků a rostlinek u vod karlovarských teplých pramenů.[pozn. 40]
J. P. Koubek, prof. českého jazyka a literatury na univerzitě v Praze: Text sv. evangelia či slovanského evangelia, na nějž přísahali francouzští králové v Remeši.[pozn. 41][pozn. 42]

1841

Vzácní hosté v Karlových Varech v roce 1840.[pozn. 43]
O sezóně roku 1840.
Dr. R. Mannl: Péče o duši v Karlových Varech.[pozn. 44]
Pátý dopis doktora Biegla z Varšavy rytíři Jeanu de Carro o chorobách kaménků.
Osudný případ vlastního léčení v Karlových Varech.
Dr. Karel Lorenz z Waldenburgu ve Slezsku: Zaslouží si rašelinové koupele v Karlových Varech pozornosti lékařů?
Dopis doktora Adama Helbicha z Kalische rytíři de Carro o nemoci.
Josef Nentwich, lékárník v Karlových Varech, Jeanu de Carro o dvojuhličitanu sodném získaném z vod Dorotčiny kyselky.[pozn. 45]
Historicko-topografické podrobnosti z Lokte.
Dr. Glückselig, okresní lékař: Zbytky tlejících organických látek v loketském kraji.
Čestná medaile lékaři, který první psal o karlovarských vodách.[pozn. 46]
Valdštejn v Karlových Varech roku 1630.
Bohuslav z Lobkovic, první básník karlovarských teplých pramenů.[pozn. 47]
Česká přísloví (podle Čelakovského).
A. Vetter z Berlína: Karlovy Vary.
Nové mýdlo vyráběné v Karlových Varech ze sody pramenů.
Karel Vinařický: Čtvrtý přehled literatury české od roku 1836 až do roku 1840.
Doktor Pöschmann: O fyzickém stavu karlovarských teplých pramenů.
Poznámka k dopisům Petra Velikého datovaným v Karlových Varech 1711 a 1712.

1842

Vzácné návštěvy v Karlových Varech.
O sezóně roku 1841.
Pouť doktora J. Johnsona po lázních v Německu.
Doktor J. Johnson: O rašelinových lázních v Čechách.
Doktor J. E. Ryba: Léčivé účinky karlovarských termálních pramenů při očních nemocech.[pozn. 48]
Dr. J. Wagner: Nemocní, léčení v roce 1841 v Karlových Varech v nemocnici pro cizí nemocné.
Nepřekonatelná touha po křídě vyléčená v Karlových Varech.
Nemocný s křečovitou záduchou poslaný do Karlových Var v roce 1770.
Alfons Denis Jeanu de Carro o využití páry pro skleník.
Přemyslův pomník odhalený v roce 1841.[pozn. 49]
Poznámky o tomto pomníku a o současném stavu veřejných institucí v Čechách.
Karel Vinařický: O původu cikánů.[pozn. 50]
August Pfitzmayer: Druhá část životopisu.
Vřídelní vrstva nalezená pod základy kostela.
Stroj na páru, jehož se používalo v Jáchymově v 16. století.
Mořské lázně v Peru.

1843

Vzácné návštěvy v Karlových Varech.
O sezóně roku 1842.
Zvířectvo loketského okresu.
Popisy chorob.
Dr. Wagner: Nemocní léčení v ústavu pro nemajetné cizince roku 1842.
Dopis lékaře, homeopata, jednomu z jeho nemocných v Karlových Varech.
Dr. R. Mannl: Je možná zimní lázeňská léčba v Karlových Varech?
Dr. A. B. Grainwille: Hlavní rozdíly mezi minerálními vodami Anglie a Německa.
Seznam různých dokladů týkajících se vývozu vřídelních vod shledaných v archivu karlovarského magistrátu.
Dopis doktora Karla Bechera z Bernburgu rytíři de Carro o umělé líhni vajec slepic a holubů.
Dopis anglického gentlemana Jeanu de Carro o skleníku navrhovaném Alfonsem Denisem.
Pozorování M. Chevaliera o Čechách a Karlových Varech.[pozn. 51]
O českém uhlí a dráze plánované pro jeho dopravu k Dunaji a do Vídně.[pozn. 52]
Jos. Nentwich, lékárník v Karlových Varech: O ptačím jeřábu a karbolinu.
Druhá zpráva o posvátném textu slovanském evangeliu, na nějž skládali v Remeši francouzští králové slib.[pozn. 53]
J. A. C. Corda: Nová infusoria v karlovarském okolí.
Život v severoamerických lázních.

1844

Vzácné návštěvy v Karlových Varech.
O sezóně v roce 1843.
Jean de Carro: Mé jubileum.[pozn. 54]
Wolfgang Wessely, doktor práv: Léčivé vody a lázně u židů.
Dr. Josef de Berres: Domněnky o původu a účincích karlovarských teplých pramenů.
Dr. Josef Wagner: Nemocní léčení v Karlových Varech v ústavu pro nemajetné v roce 1843.
De Carro: Průběh léčení choroby podle vyprávění nemocného.
Dr. Wiliam Holt Yates: Nové ústní zrcátko.
De Carro: O karlovarské filharmonické společnosti.
De Carro: Literární a historické poznámky o třech anglických rodinách, které byly v Karlových Varech 1843.
Profesor Pleischel: Nový způsob, jak dodati kávě lepší chuti a připraviti ji silnější.
De Carro: Druhé sdělení o vývozu našich minerálních vod.
De Carro: Purkmistrovský šňupavý tabák.

1845

Vzácné návštěvy v Karlových Varech v roce 1844.
O sezóně v roce 1844.
Dr. Josef Wagner: Nemocní, léčení v ústavu pro nemajetné v roce 1844.
Dr Sorger: Výsledky karlovarské léčby chorob dělohy.
De Carro: Popisy některých chorob.
De Carro: O chemickém složení a léčebných vlastnostech Zámeckého pramene.
Prof. Adolf Pleischel: O čaji.
Dr. Schroff: Poznámky k vývozu karlovarských vod.
De Carro: Tvrdé housky, nový lék všeobecný.
Dr. R. Mannl: O lanýžích z Loketska.
Je heslo galského prince „Ich dien“ původu českého nebo galského?
Ještě jedna najáda.
Pokračování zpráv o účincích vyvážení karlovarských termálních vod.

1846

Vzácné návštěvy v Karlových Varech v roce 1845.[pozn. 55]
O sezóně v roce 1845.
Dr. Josef Wagner: Nemocní léčení v ústavu pro nemajetné v roce 1845.
Dr. Melion: Popis některých nemocí.
Dr. Riedl, Praha, a Dr. Czykanek, Vídeň: Praktická pozorování o účincích vyvážených karlovarských minerálních vod.
Antilly a Karlovy Vary.
O magnetismu, sdělení hraběte L. Jeanu de Carro v Karl. Varech.
Prof. A. Pleischel: Srovnávání ochlazování karlovarské termální vody a vody studničné.
Dr. A. Ryba, Praha: O lázních a léčebných vodách starých Řeků a Římanů.
O lázních slatinných.
Starodávný chvalozpěv sv. Vojtěcha.[pozn. 56]
Slavnost zásnub v lázeňském ústavu Bejrútu v Sýrii.
Střelecké závody v Karlových Varech.
Každoroční svěcení karlovarských pramenů.

1847

Vzácné návštěvy v Karlových Varech v roce 1846.
O sezóně v roce 1846.
Zvířectvo loketského okresu.
Popisy některých chorob.
Dr. Josef Wagner: Nemocní léčení v ústavu pro nemajetné v roce 1846.
Dr. R. Mannl: Zkušenosti s vyváženými karlovarskými vodami.
O prameni „U města Hannoveru“.
Edward Johnson M. D.: Praktické zkušenosti s vodoléčbou.
Užití sedimentu našich vod na zastaralé vředy.
O orientalistovi A. Pfitzmayerovi, třetí pokračování.
Dr. Anger: Zdravotní vliv pohybu při lázeňské léčbě.
Pěstování batatu (Ipomoea batatas) a jak si jej opatřiti.
Baron Reiffenberg rytíři de Carro „Belgico-Bohemica“.[pozn. 57]
Dr. Hlawaczek: Nová vřídelní sůl a vřídelní mýdlo.
Goethova návštěva u básníka A. Fürstensteina v Sokolově.
Chrámová hudba v Karlových Varech a Bruselu.
Vzduchoplavba.[24]
Český výklad jména Napoleon I.
Doktor Yates o Sýrii a jejím podnebí.
Sňatek dvou osob ženského pohlaví.
Využití lesů v Rakousku a Čechách.
Cikáni ve Valachii.
Jan Guttenberg, narozený v Kutné Hoře v Čechách.

1848

Vzácné návštěvy v Karlových Varech v roce 1847.
O sezóně v roce 1847.
Dr. Jos. Wagner: Nemocní ošetřovaní v ústavu pro nemajetné v roce 1847.
Dr. Leopold Flekles: Nemocní léčení v židovské nemocnici.
Dr. R. Mannl: Omyly a předsudky ohrožující úspěchy minerálních vod povšechně a obzvláště v Karlových Varech.
Wolfgang Wessely: Omývání a očišťování u starých Hebrejců.
Zánět trojklaného nervu a dobré účinky našich minerálních vod.
Eduard Jahnl, Karlovy Vary: Arsen nalezený v sedimentu Vřídla.
Velcí hrdinové pití a koupání v Karlových Varech v 17. století.
Historická poznámka o středověkých lázních.
Chemické a fyzikální průzkumy vody karlovarské a gasteinské.
První pokusy o pěstování batatu v Čechách a jeho neobyčejná užitečnost v Brazílii.
Střelecké závody v Karlových Varech v roce 1847.
Karel Vinařický: Český původ rodiny hvězdáře Koperníka.[pozn. 58]
Karel Vinařický: Kutnohorský havíř v rodinném erbu vynálezce knihtisku.
Pohledy na hlavní lázně v Čechách.
Pokračování 14. kapitoly o Janu Guttenbergovi.
Chateaubriand a Vřídlo.
Mince ze 16. století vykopané v Karlových Varech.

1849

Vzácné návštěvy v Karlových Varech v roce 1848.
O sezóně v roce 1848.
Nemocní léčení v židovském ústavě.
Nemocní ošetřovaní v ústavu pro nemajetné v roce 1848.
Nesnáze lékařské praxe v Karlových Varech.
Předstírané choroby.
Neobvyklé nervové choroby bezúspěšně léčené v Karlových Varech.
Vývoz našich vod do Přední Indie.
Přípravná léčba.
Vyprávění lékařské a rozmanité.
Dopis skotského šlechtice karlovarskému občanu.
Doktor Held z Prahy rytíři de Carro.
Pomník Karla IV. v Praze z roku 1848 a můj příspěvek do alba univerzity.[pozn. 59]
Dějiny karlovarského kostela.
Blücher a Schwarzenberg v Karlových Varech.
Památce lorda Findlatera.
Mezzofante a Pfitzmayer.
Ignac Paul: Jsou Čechy zemí německou nebo slovanskou?[pozn. 60]
Poměr národnosti německé a slovanské v Čechách.[pozn. 61]
Etymologie křestních jmen slovanských.
Vroucí minerální prameny v Ystten v Mexiku.
Vřídelní mýdlo a pastilky.
Pokus o pěstování batatu ve Slezsku.
O vědeckých výpravách Indie.
Abbé Delille: Minerální vody a latinské verše na Karlovy Vary.

1850

Vzácné návštěvy v Karlových Varech v roce 1849.[pozn. 62]
O sezóně v roce 1849.
Nemocní ošetřovaní v ústavě pro nemajetné v roce 1849.
Nemocní léčení v židovském ústavu.
Dr. Sorger: O hypertrofii jater.
Popisy chorob.
Dr. Jahnl: Chemický rozbor Štěpánčina pramene v Karlových Varech.
Dopis prof. Schweigera rytíři de Carro.
Zvláštnosti vegetace v Karlovarských lesích.
Don Diego Baguer y Ribas: Měsíc v Karlových Varech.
Dr. R. Mannl: Průmysl v Karlových Varech a okolí.
Rakousko a Uhry. Od skutečného rakouského vlastence.
Mineralogická sbírka v Nejdku u Karlových Var.
Zvláštnosti farmakologicko-lékařské.
Pobyt a práce Tycho de Brahe v Čechách.
Etymologie českých jmen vlastních.[pozn. 63]
František Palacký.[pozn. 64]

1851

Vzácné návštěvy v Karlových Varech v roce 1850.
O sezóně v roce 1850.
Výzva k obyvatelům celé monarchie k založení léčebného ústavu určeného pro c. k. rakouské vojáky potřebující lázeňskou léčbu.[pozn. 65][pozn. 66]
Nemocní ošetřovaní v ústavu pro nemajetné v roce 1850.
Nemocní léčení v židovském léčebném ústavě v roce 1850.
Popisy chorob.
Umělá líheň.
Básníci v Karlových Varech.
O štítech domů v Karlových Varech.
Posmrtná vzpomínka na reverenda Matyáše Dufka.
Karlovy Vary, lék při cukrovce.
O svobodě rakouských lázeňských míst.[pozn. 67]
Kapitán Upton Lewis rytíři de Carro o regulaci řečiště Teplé u karlovarských pramenů.
Prof. A. Pleischel: Zdravotní vynález kuchyním.
C. k. profesor Wolfgang Wessely z Prahy.
Císař František a jeho dcera Marie Luisa v Karl. Varech.
Karel Vinařický: Přehled statistický o české literatuře.
Krásný sen lékaře osmdesátníka.
Posmrtná vzpomínka na Jana Svatopluka Presla.
Obraz „Objevení Karlových Var“ malovaný v Římě.[pozn. 68]
Labický v Londýně.

1852

Vzácné návštěvy v Karlových Varech v roce 1851.
O sezóně v roce 1851.[pozn. 69]
Ústav pro nemajetné cizince v roce 1851.
Židovský hospic v roce 1851.
Popisy chorob.
Praktický průvodce po hlavních evropských lázních.
Poučení o minerálních vodách Německa.
Karlovy Vary a Jeseníky.
Popis jednoho případu žloutenky a rozboru moče nemocného.
Léčba syrovátkou.
Homeopatické ústavy v Anglii.
Koňak a sůl, nový všeobecný lék.
Moje čtyři údobí: Ženeva, Edinburk, Vídeň, Karlovy Vary.
Čaj podle různých podání.
Lázeňský sál v Karlových Varech.
Goethovy dopisy z Karlových Var.
Kravská a koňská očkovací látka.
August Pfitzmayer a japonský román.
Velké zatmění Slunce 28. června 1851.

1853

Vzácné návštěvy v Karlových Varech v roce 1852.
O sezóně v roce 1852.
Léčení v ústavu pro nemajetné cizince v roce 1852.
Karlovarský železnatý pramen.
Doktor Const. James, Paříž: Průvodce minerálními vodami.
Několik slov o mineralizujících prvcích nalezených v karlovarských pramenech v letech 1847 a 1852.
Fakulty a lékařské společnosti proti těm svým členům, kteří provozují homeopatii.
Dobrodinci Karlových Var.
August Corda.
Samonor, přístroj určený k měření velkých mořských hloubek vynalezený v Praze.
Hrabě Karel Chotek a jeho období v Čechách, od Pavla Aloise Klára.
Mé styky s hrabětem Karlem Chotkem.
Američané a Karlovy Vary.
Francie a Karlovy Vary.
Měšťanská škola nově založená v Karlových Varech.
Vytápění bez dřeva a bez uhlí.
Frant. Ladislav Čelakovský.
Oto I, řecký král, v Karlových Varech.
Rusové a Karlovy Vary.
Poslední dny Albrechta z Valdštejna, vévody frýdlantského.
Piková dáma.
Nová analýza Zámeckého pramene od H. Göttla.
Vzývání Vřídla.
Nový překlad Lobkovicovy ódy latinské: In Thermas Caroly IV. od vikomta Kermagnyho.

1854

Vzácné návštěvy v Karlových Varech v roce 1853.
O sezóně v roce 1853.
Nemocní ošetřovaní v ústavě pro nemajetné.
Nemocní léčení v letech 1852 a 1853 v izraelském hospicu.
Hrabě August Ilinsky, podporovatel Karlových Var a Poláků, svých krajanů.
Petr Vjazemský, ruský básník, v Karlových Varech.
Vysoká starobylost piva.
Zápisy o jednání nové karlovarské obecní správy.
Cestovní a dopravní prostředky.
Historický zpráva o Královské české společnosti nauk.
Funkce jater jako orgánu glukogenního u člověka a zvířete.
Posvěcení pramene Oty I. v Kyselce.
Pokřtění pramene v Kyselce na pramen Otův dne 22. září 1853.
Oto I., řecký král, v Karlových Varech. Báseň od Dona Diega Baguera y Ribas.
Požadovaný životopis.
Původ markrabí vohburských, kdysi vládců v Lokti.
Athény a Karlovy Vary.
Výbuchy Vřídla.
Nová soustava umělých vod.
August Corda.
Vídeňský kongres.
Číňan a Číňanky v Karlových Varech v roce 1853.
Talma africana a orientální divan v Karlových Varech.
Jiří Kordík, malíř, cestovatel a pozorovatel bavorského původu, zdomácnělý v Karlových Varech.
Sedm význačných večeří.
Mnohojazyčný přehled české epopeje.
Mé styky se čtyřmi osobnostmi.
Pavel Josef Šafařík.[pozn. 70]
Slezská společnost pro pokrok národní kultury.

1855

Vzácné návštěvy v Karlových Varech v roce 1854.
O sezóně v roce 1854.
Nemocní přijatí v ústavu pro nemajetné cizince.
Nemocní přijatí v izraelském ústavu.
Geologický průzkum karlovarských minerálních vod, od Dr. Seegena.
Průchod císaře Karla IV. Ženevou.
Hrabě Jan Rudolf Chotek.
Nový způsob nanášení vrstvy minerálů v termální vodě.
Vydání mých pamětí.
Seznam hlavních minerálních vod Kavkazu a Zakavkazí.
Proces před karlovarským senátem v roce 1614 o ilegitimitu osmiměsíčního novorozeněte.
Úvahy o snídani.
Mé osobní styky se zvěčnělým Janem Petrem a Josefem Frankem.
Doktor Forster rytíři de Carro o kultuře topinamburů v Karlových Varech.
Kultura topinamburů od Filipa Luis Bochebela.
Posmrtná vzpomínka na rytíře Antonína Jungmanna, M. D.
Mozaika karlovarských anekdot.
Schůze pořádané karlovarskými lékaři v září 1854.
Dva mocnáři, dva verše a vědec z Vídeňského kongresu.
Pomník maršála Radeckého.
Anekdota o albu.
Labužnická pozorování a anekdoty.
Tabák po stránce sociální.
Oznámení emžského lázeňského časopisu.
Předběžná zpráva o pomníku cara Petra Velikého.
Doktor Ryba z Prahy rytíři de Carro o historickém dokumentu ze středověku.
Jean de Carro: Úplný seznam mých prací.

1856

Vzácné návštěvy v Karlových Varech v roce 1855.
O sezóně v roce 1855.
Nemocní přijatí do ústavu pro nemajetné cizince v roce 1855.
Nemocní přijatí v izraelském ústavu v roce 1855.
Vysvěcení vojenského ústavu v Karlových Varech.
Dopis rytíře Jeana de Carro, M. D., hraběti Radeckému a odpověď.
Lékařská obliba a proslavenost.
Radikální vyléčení mých chorob a moje životospráva od té doby.
Lázeňská taxa v Karlových Varech, její původ, účel a změny.
O pomnících a nápisech v Karlových Varech.
Francouzský překlad rumunských veršů na karlovarské termální prameny.
Návštěva po padesáti letech rytíře Jiřího Asaky, bojara z Jassy, rytíři Jeanu de Carro, M. D.
Průmyslové vztahy mezi Francií a Čechami.
Vánoce markýze de Bonnaye.
Jesle, opatrovna malých dětí v Karlových Varech.
Nález miniaturního portrétu dauphina, syna Ludvíka XVI., v Karl. Varech.
Mé vakcinační styky s Indií obnovené v roce 1855.
Pia desideria a novoty v Karlových Varech.
Periodický časopis hornického sdružení v Krušnohoří.
Evangelická kaple v Karlových Varech.
Pokračování o pěstování topinamburů v Karlových Varech.
Nejnovější literatura francouzská a italská o českých pramenech minerálních.
Zákonodárství, správa a využití minerálních vod ve Francii.
Jean de Carro: Bude někdo po mně pokračovat ve vydávání karlovarského almanachu?[pozn. 71]
Telegrafická zařízení v Čechách.
Mé paměti došlé do Přední Indie.

Odkazy

Poznámky

V roce 1852 se nová městská rada v Karlových Varech usnesla na řadě opatření směřujících ke zlepšení vzhledu lázní a lázeňských zařízení. Tehdy bylo také rozhodnuto, že náklady spojené s vydáváním „Almanachu de Carlsbad“ budou hrazeny z městské pokladny.[1]
Jean de Carro zde otiskl část z díla Michela de Montaigne, lékaře žijícího v 16. století. Poprvé byla karlovarská léčba rozdělena na období „před W. Payerem“, kdy se lázeňští hosté pouze koupali, na dobu „do Davida Bechera“, který se vypořádal s nadměrným pitím minerálních vod, a na údobí, které začíná karlovarskými lázněmi s „použitím zřídelních plynů“.[5]
Článek o Tomáši Jordánovi, dosud nikdy necitovaném lékaři ze 16. století, který první psal o karlovarských sedimentech.[5]
Článek o otoku nohou po pití karlovarské vody zjištěném Karlem Žerotínem před více než dvěma stoletími.[5]
Článek z německého Berliner Jahrbücher für wissenschaftliche Critik přeložil Jean de Carro.[6]
Článek policejního komisaře Fr. Ludvíka Richtera o parních lázních jako o jednom z prostředků pro zvýšení návštěvnosti Karlových Varů.[7]
Článek o prameni kysibelská kyselka u Lázní Kyselka, známém nejméně tak dlouho jako karlovarské Vřídlo, s cennými historickými doplňky.[8]
Dosud ve francouzštině neuveřejněný překlad latinského deníku Jiřího Handče z České Lípy o léčbě Ferdinanda Tyrolského a Filipy Welserové v Karlových Varech.[8]
Posmrtná vzpomínka Jeana de Carro na přítele Augusta Stöhra, prvního historika Karlových Varů, komandéra křižovníků s červenou hvězdou, který ho zasvětil do mnoha historických podrobností lázeňského města.[8]
Článek o nadaném karlovarském rodákovi Augustu Pfitzmayerovi, lékaři a lingvistovi, který vypracoval dva překlady básně Óda na karlovarské prameny do turečtiny. Autor článku Jean de Carro píše: „V roce 1831, před začátkem sezóny, za mnou přišel profesor Pleischl a přinesl mi dva turecké překlady Lobkovicovy ódy jako příspěvek do mnou připravované Polyglotty. Překvapeně jsem se jej zeptal, zdali je sám dovezl z Konstantinopole nebo z orientalistické akademie ve Vídni. Ani tam ani tam, ale mnohem blíže, zněla jeho odpověď. Pocházejí od jednoho mladého Karlovaráka, který se sám naučil turecky a který Vám je nabízí. Moje zvědavost se stále zvětšovala a kdyby se mnou profesor nemluvil zcela vážně, byl bych vše považoval za žert. Mé přání setkat se s nadaným mladíkem se pár dní nato vyplnilo a August Pfitzmayer mi osobně předal své dva překlady ódy a děkoval mi za tu čest, že může pracovat pro mou Polyglotte. Jelikož sám turečtinu neovládám a nebyl jsem si zcela jist, poslal jsem obě básně k posouzení Josephu von Hammer-Purgstallovi do Vídně. A odpověď od největšího znalce turečtiny té doby z 16. srpna 1831 zněla takto: Váš karlovarský orientalista vzbuzuje úžas. Nechápu, kde měl příležitost tak dokonale proniknout do tajů turecké poezie. Dokázal víc, než já bych se odvážil a Vy můžete bez obav nechat otisknout oba překlady.“[9]
Článek o dřevěném poháru, kterým Loketští odevzdávali svůj poplatek českému králi za jeho přítomnosti.[8]
Článek o anglické básnířce Vestonii, jejíž náhrobek se nachází v chrámu sv. Tomáše na Malé Straně v Praze. Nevlastní otec Vestonie Edward Kelley, anglický alchymista, žil a pracoval velkou část svého života na dvoře císaře Rudolfa II. v Praze. (V roce 1946 vyšla kniha „Vestonie“ od autorky Věry Studené).[8]
V článku Jean de Carro dokazuje český původ Albrechta Valdštejna a jeho příbuzenské vztahy s českou šlechtou. V souvislosti s Valdštejnem otiskuje dosud neznámý dopis psaný rukou Karla st. Žerotína pocházející z korespondence na hořovickém zámku hraběte z Vrbna.[8]
Studie Jeana de Carra se zabývala cholerou a otázkou, proč se tato epidemie vyhýbá Karlovým Varům. Jsou zde popsány autorovy osobní zkušenosti z epidemie poslední zimy v Praze, kdy se jako lékař dobrovolně přihlásil k práci. Bylo mu přiděleno Podskalí, a ačkoliv hovořil se svými tamějšími pacienty pouze prostřednictvím tlumočníka, získal si popularitu a oblibu.[8]
Jean de Carro pokládal za svoji povinnost seznámit návštěvníky lázní také s okolní přírodou. Prvních 40 stránek Almanachu (1833) je věnováno tomuto tématu v článku karlovarského lékárníka Ant. Ortmanna.[7]
Článek popisuje nadměrné pití minerálních vod během léčebné kúry, čerpá z vlastní zkušenosti Jeana de Carro.[7]
Zde byl zveřejněn obrázek nových lázní pořízený pražským rytcem Rybičkou – původní pohled na Lázně II.[7]
Seznam zahrnuje přehled literatury o Karlových Varech od založení lázní do roku 1833; vypracoval Jean de Carro.[7]
Zde byly zaznamenány příjezdy osobností v roce 1834. Jednalo se např. o spisovatele Pavla Josefa Šafaříka, významného lékaře, doktora nemocnice Milosrdných bratří Jana Theobalda Helda, polského básníka Adama Gorziňski, spisovatele Alexandera Maciejowski, profesora botaniky Fréderica de Ledebour, polského spisovatele Alexandra Fredro či polského básníka Alfreda de Chabot, jehož verše ve francouzském jazyce jsou umístěny pod bustou Petra Velikého v karlovarských lázeňských lesích. Lázně v tomto roce navštívili i lékař a botanik Karel Bořivoj Presl se svým bratrem, zoologem Janem Svatoplukem, nebo přírodovědec August Corda, konzervátor Národního muzea.[7]
Jako reakce na výtky o neúplném článku o teplomilných řasách a nálevnících kolem karlovarských pramenů zde byl otištěn překlad původního vědeckého zápisu profesora Agardha z Lundu ve Švédsku z doby jeho pobytu v Karlových Varech, datovaný je 8. září 1827.[10]
Názor lékaře na tento druh léčby (v matolinách).[10]
Vyjádření lékaře na účinky Bernardova pramene, dnes pramen knížete Václava.[10]
Vyjádření lékaře na účinky Kyselky karlovarské, dnes pramen Dorotka.[10]
Doktor Jan Theobald Held během svého lázeňského pobytu v roce 1834 pronesl řadu případných poznámek a kritik. Jean de Carro jej požádal o písemnou formu jeho dojmů. Ty pak přeložil, opatřil poznámkami a publikoval v Almanachu 1835. Kritika J. T. Helda byla pojata vážně, jak dosvědčila rychle zjednaná nápravná opatření. Jean de Carro považoval tuto kritiku za závažnou a vydal ji také v němčině jako samostatnou brožuru pod názvem „Blick auf Karlsbad“.[11]
Vědecký článek historika Matyáše Kaliny z Jäthensteinu o Karlových Varech před Karlem IV. a za jeho vlády. Je zde popisována zpráva A. L. Stöhra, podle níž karlovarský písař Nonne a Michna z Vacínova, tehdejší hejtman Loketského kraje, viděli zápis o seznamu poživatin zaslaných Karlu IV. v listopadu roku 1347, když užíval koupelí v lese.[11]
Pozorování J. A. C. Cordy u karlovarských minerálních vod je publikováno na skoro 50 stránkách s šesti přílohami vlastnoručních kreseb.[11]
Přehled české literatury Karla Vinařického za období let 1831–1835 na 20 stránkách Almanachu.[11]
Jean de Carro přeložil z německého rukopisu hraběte Kašpara Šternberga, presidenta společnosti Českého muzea, historickou zprávu o otevření jáchymovských dolů s původními historickými údaji, které byly čerpány z Mathesiovy knihy kázání k horníkům „Sarepty“.[11]
Chemik H. C. Creuzburg z Hindburghausenu objevil při pití karlovarských termálních vod nové prvky, což posléze publikoval v odborném časopise.[12]
Článek doktora H. Romberga z Berlína byl určen nejen pacientům, ale také lékařům. Jeho obsah je dodnes platný.[12]
Doktor Biegel z Varšavy zaslal Jeanu de Carro dopis o žlučových kamenech, který de Carro v překladu otiskl v plném znění.[12]
Článek pražského profesora Pleischela se týká usazenin na zdech v okolí karlovarských pramenů.[12]
Článek J. A. C. Cordy o řasách a nálevnících.[12]
Koryfej – přední osobnost, náčelník.[13]
Článek P. J. Šafaříka převzatý z časopisu Českého muzea doplněný o de Carrovy poznámky týkající se životopisných dat autora.[14]
Článek byl věnován zprávě o odhalení busty W. A. Mozarta, dílo sochaře Josefa Maxe, v hale malířské akademie v Praze. Jean de Carro zde také informoval své francouzsky čtoucí odběratele Almanachu o oddanosti Pražanů Mozartově hudbě a zdůraznil Mozartova slova: „Moji Pražané mi rozumějí.“[14]
Popis nového minerálního pramene, který se objevil 5. dubna 1838 v centru lázní mezi domy U bílého orla a U žirafy. Byl nazván „Tržní“. Prozkoumal ho doktor G. A. Wolf, autor článku.[14]
Je zde citován dopis Karla staršího ze Žerotína zaslaný z Karlových Varů dne 20. května 1630.[15]
Autor článku Jan Rittersberg byl k jeho napsání požádán přímo Jeanem de Carro.[15]
Další článek J. A. C. Cordy o jeho mikroskopických pozorováních s litografiemi zhotovenými Ant. Machkem. Na konci článku jsou dvě stránky věnovány oznámení o nové Cordově práci „Prachtflora europäischer Schimmelbildungen“, cenné publikaci s 25 barevnými litografiemi pořízenými samotným autorem.[16]
Článek univerzitního profesora J. P. Koubka o posvátném staroslověnském textu, který se různým putováním dostal do Remeše.[15]
O tomto evangeliu zakladatel prvního českého moderního obrázkového časopisu Český svět a propagátor česko-francouzských vztahů Karel Hipman píše ve své práci „Za českou slávcu“ (cyklus obrazů): „... Zde tedy přísahali králové francouzští (katedrála v Remeši) na posvátné Sázavské evangelium, o němž se dlouho tvrdilo, že jej psal sám svatý Prokop. Do monastýru Sázavského bylo přeneseno snad z jižního Ruska. Původem sahá až do 12. století. Král Karel, maje úmysl znovuzříditi slovanskou liturgii v Čechách, věnoval evangelium na důkaz náklonnosti klášteru Na Slovanech v Praze, odkud bylo neznámo kým odneseno. Nepovědomým způsobem dostalo se pak až do Cařihradu. V 16. století byl vzácný rukopis zakoupen kardinálem lotrinským, který jej věnoval remešské katedrále. V Remeši nikdo netušil, v jakém jazyce je kniha sepsána. Hádalo se na starořecký nebo asyrský. Později lid věřil, že byl rukopisem sv. Jeronýma, a francouzští králové (Ludvík XIV., Ludvík XV. a Ludvík XVI.) na něj skládali přísahu. Teprve v roce 1717 car Petr Veliký při svých cestách poznal v knize písemnou památku svých soukmenovců“.[17]
V roce 1840 byl v lázních naposledy německý básník Christoph August Tiedge (1752–1841). Tentokrát přijel sám, bez věrné průvodkyně, tehdy již nežijící básnířky a spisovatelky Elisy von der Recke (1754–1833). Stařičký Tiedge na ni stále vzpomínal, zejména v Karlových Varech, kde paní Recke po několik dní ošetřovala raněného Theodora Körnera (1791–1813), než opět odešel do bitvy, z níž se již nevrátil.[15]
Článek o bohoslužbách a různých náboženstvích v Karlových Varech.[18]
Články o chemickém složení některých zdejších pramenů.[18]
Životopis prvního lékaře v Karlových Varech Václava Payera z Lokte.[18]
Životopis Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic.[18]
Článek popisuje léčivé účinky očních chorob pramenem Bernardovým (dnes knížete Václava) a Kyselkou (dnes pramen Dorotka).[18]
Článek Fr. Klučaka o novém pomníku Přemysla Oráče na Královském poli u Stadic z roku 1841, který zhotovil sochař Josef Max.[18]
Článek byla reakce na názor děkana královské nemocnice invalidů v Chelse G. R. Gleigha publikovaný v jeho díle Germany, Bohemia and Hungary visited in 1838, kde autor uvádí, že Čechy jsou vlastí cikánů. Vinařický popisuje původ cikánů a jejich příchod do Čech. Též zde opravuje Gleighovy chybné názory na drotáry.[18]
Michel Chevalier, francouzský ekonom, jmenován profesorem národního hospodářství (1840), hlavním inženýrem těžebního průmyslu (1841). V roce 1840 byl v Karlových Varech de Carrovým pacientem.[19]
K článku je připojena mapa uhelných ložisek v Čechách od profesora F. X. M. Zippeho, autor odborného článku se podepsal „un de vos lecteurs“ („jeden z vašich čtenářů“) – byl jím Joachim Barrande.[19]
Nová studie o posvátném textu slovanského evangelia od polského profesora Corvina Jastrzebského, který si o tomto tématu dopisoval s Hankou. K článku je přiložen snímek starého originálu.[19]
V roce 1843 městská rada v Karlových Varech a někteří zahraniční hosté uspořádali oslavu 50. výročí udělení doktorátu Jeanu de Carro. Angličané pokládali de Carra za svého lékaře pro jeho diplom na Edinburské univerzitě, ale také univerzity vídeňská a pražská jej pokládaly za svého (nostrifikace na Vídeňské univerzitě v roce 1795). Jean de Carro si podle vlastních slov nejvíce cenil blahopřejného diplomu pražské fakulty: "Budu-li kdy hoden náhrobního nápisu, nepřál bych si nic jiného, než vlastních slov vážené lékařské fakulty pražské vyjádřených v klasickém blahopřejném diplomu, který mi zaslala u příležitosti mého jubilea."[19][20]
Jako všechna předchozí léta, soustřeďovaly Karlovy Vary i během sezóny 1845 vybranou společnost z celé Evropy a řadu vědců a spisovatelů. Pobýval zde i N. V. Gogol, jehož Revizor byl již tehdy obdivován. Významným hostem byl chemik a lékař Jöns Jacob Berzelius, jehož metody rozborů ovládly Evropu od doby, kdy v Karlových Varech pracoval poprvé.[21]
Když Jean de Carro v roce 1844 cestoval po západní Evropě, dostal se mu ve Štrasburku do ruky článek o písni, kterou zpívali Poláci před každou bitvou. U Vinařického a Hanky pak zjišťoval podrobnosti a Hanka mu zaslal Niemczewiczovy „Spiewy Historyczne“, kde nalezl krátkou noticku. De Carro se pak dozvěděl, že píseň byla zpívána v roce 1683 vojsky krále Jana III. Sobieského. Dále zjistil, že se jedná o „Píseň sv. Vojtěcha“ (Cantique de Saint Adalbert). Podkladem článku byl životopis z knihy „O životě svatých mučedníků“ vydané v Praze roku 1767.[22]
Baron Reiffenberg byl knihovníkem belgické královské knihovny. Jean de Carro se s ním seznámil v roce 1846 na cestě do Belgie, když hledal nakladatele pro práci K. Vinařického o životě vynálezce knihtisku Guttenberga.[23]
Karel Vinařický původně nazval článek „L'astronome Nicolas Copernic n'était pas allemand“ (Astronom Mikuláš Koperník nebyl Němec), ale Jean de Carro název změnil na „Origine bohème de la famille de l'illustre astronome Copernic“ (Český původ rodiny slavného astronoma Koperníka). 18. ledna 1848 napsal Vinařickému: „... článek o Koperníkovi jest velmi případný a bude se líbit zejména mým polským čtenářům. Přece však, abychom nepobouřili četné Němce, kteří nás navštěvují, změnil jsem jeho titul.“[25]
Článek Jeana de Carro k příležitosti oslav 500. výročí založení Univerzity Karlovy, který vyšel i v univerzitním jubilejním almanachu na rok 1849. Zahrnoval historický přehled doby a popis nové sochy Karla IV. před Karlovým mostem v Praze a jejího tvůrce.[26]
Autor článku Ignac Paul byl rakouský bankéř německé národnosti narozený v Čechách. Během revolučního roku 1848 se zapojil do veřejného dění. Článek je pojednání o tom, zda české země byly původně slovanské nebo germánské. Paul zde polemizuje s Palackým ve snaze dokázat germánský charakter Čech.[27]
Souhrn čtyř původních článků „O stavu národů německého a slovanského v Čechách“. Byl míněn jako oslabení článku předchozího, tedy Ignace Paula „Jsou Čechy zemí německou nebo slovanskou?“[26]
V roce 1949 nebylo v Karlových Varech mnoho cizinců, zato přijeli významní čeští návštěvníci: doktor-urolog František Piťha, opět zde byl botanik K. B. Presl, přijel František Palacký s manželkou Terezií, synem Janem a dcerou Marií a společně s Leopoldinou Heyrovskou se ubytovali v lázeňském domě „U palatina uherského“. Byl zde i Karel Havlíček, bydlel v hotelu „U tří bažantů“, kde byl ubytován i trutnovský básník a revolucionář Uffo Horn.[1]
Autor článku byl Karel Vinařický.[1]
Článek o Františku Palackém, který byl jedněmi zbožňován a druhými nenáviděn; autor článku byl Jean de Carro.[1]
Doktor Hochberger se vládním kruhům zavděčil plánem stavby Vojenského lázeňského domu, a byl proto úřady favorizován.[1]
Doktor Hochberger byl velkým podporovatelem stavby ústavu, též byl členem výboru pro jeho založení; pro rychlé dokončení stavby dal tehdy k dispozici celý svůj majetek.
V článku Jeana de Carro je pro lázně Karlovy Vary požadována volnost a je odmítáno kontrolování centrálními úřady. Text je reakcí na článek „Karlsbader Vergangenheit und Zukunft“ (Karlovarská minulost a budoucnost) zemského rady P. A. Klára uveřejněný v jeho „Libuši“. Prozrazuje jisté centralistické sklony vlády sjednotit všechny české lázně v jakési centrum, snad se sídlem ve Vídni.[28]
Obraz malíře Viléma Kandlera z roku 1848 je zavěšen v jídelně Vojenského lázeňského ústavu. Autor obrazu byl stoupencem romantického náboženského směru. Po udělení Klárova stipendia odešel za zdokonalením malování do Říma. Tam namaloval obraz „Objevení horkých pramenů Karlem IV.“ v rozměrech 5x3 m, který si na výstavě v Římě získal vysoké uznání.[29]
V roce 1851 jmenovalo České museum Jeana de Carro „činným členem“ („dopisujícím členem“ byl již od roku 1842). De Carro zde tuto poctu kvitoval slovy: „Nepřiznávaje si velkých zásluh šířením různých zajímavých článků o české literatuře v cizině svým Almanachem, velmi si cením uznání této vědecké společnosti, kterým mi dokazuje, že mé drobné práce nebyly vynaloženy nadarmo ...“[30]
Jean de Carro již byl nemocný a nemohl jezdit do Prahy a jeho přátelé, pokud byli ještě naživu, byli novými veřejnými zájmy odváděni jinými směry. Velmi však chtěl mít v Almanachu článek o spisovateli a slavistovi Pavlu Josefu Šafaříkovi. Když jej od nikoho nemohl dostat, použil informace z Brockhausova lexikonu a zaslal je Vinařickému k opravě a doplnění.[30]
Článek Jeana de Carro zní v originále „Contuniera t-on après moi l'Almanach de Carlsbad?“ a vyjadřuje pochyby již téměř 86letého autora v pokračování publikace Almanachu. Jsou zde též zahrnuty autorovy šestadvacetileté lékařské zkušenosti velmi cenné pro budoucnost.[31]

Reference

Jean de Carro a jeho Karlovy Vary 1958, 3. Almanachy karlovarské a jejich ohlas v českém národním obrození, s. 61.
Jean de Carro a jeho Karlovy Vary 1958, 3. Almanachy karlovarské a jejich ohlas v českém národním obrození, s. 46–47.
Jean de Carro a jeho Karlovy Vary 1958, V. POZNÁMKY, s. 135, p. 132.
Jean de Carro a jeho Karlovy Vary 1958, III. Obsahový seznam ročníků karlovarských almanachů (1831–1856), s. 93–107.
Jean de Carro a jeho Karlovy Vary 1958, V. POZNÁMKY, s. 135, p. 133.
Jean de Carro a jeho Karlovy Vary 1958, V. POZNÁMKY, s. 136, p. 134.
Jean de Carro a jeho Karlovy Vary 1958, 3. Almanachy karlovarské a jejich ohlas v českém národním obrození, s. 48.
Jean de Carro a jeho Karlovy Vary 1958, V. POZNÁMKY, s. 136, p. 136.
Lexikon osobností Karlovarska 2009, August Pfitzmeier, s. 89.
Jean de Carro a jeho Karlovy Vary 1958, V. POZNÁMKY, s. 137, p. 138.
Jean de Carro a jeho Karlovy Vary 1958, 3. Almanachy karlovarské a jejich ohlas v českém národním obrození, s. 49.
Jean de Carro a jeho Karlovy Vary 1958, V. POZNÁMKY, s. 137, p. 143.
Slovník cizích slov – Pojem koryfej [online]. ABZ.cz [cit. 2020-05-16]. Dostupné online.
Jean de Carro a jeho Karlovy Vary 1958, 3. Almanachy karlovarské a jejich ohlas v českém národním obrození, s. 51.
Jean de Carro a jeho Karlovy Vary 1958, 3. Almanachy karlovarské a jejich ohlas v českém národním obrození, s. 52.
Jean de Carro a jeho Karlovy Vary 1958, V. POZNÁMKY, s. 138, p. 147.
Jean de Carro a jeho Karlovy Vary 1958, V. POZNÁMKY, s. 137–138, p. 146.
Jean de Carro a jeho Karlovy Vary 1958, 3. Almanachy karlovarské a jejich ohlas v českém národním obrození, s. 53.
Jean de Carro a jeho Karlovy Vary 1958, 3. Almanachy karlovarské a jejich ohlas v českém národním obrození, s. 55.
Jean de Carro a jeho Karlovy Vary 1958, V. POZNÁMKY, s. 138, p. 163.
Jean de Carro a jeho Karlovy Vary 1958, V. POZNÁMKY, s. 141, p. 168.
Jean de Carro a jeho Karlovy Vary 1958, 3. Almanachy karlovarské a jejich ohlas v českém národním obrození, s. 56.
Jean de Carro a jeho Karlovy Vary 1958, 3. Almanachy karlovarské a jejich ohlas v českém národním obrození, s. 56–57.
VANĚK, Oldřich František. Plavba vzduchem [online]. Praha: Původní: Nakladatelství Jof. V. Vilímka, 1888; reprint Grada Publishing, 2013 [cit. 2020-05-13]. Dostupné online.
Jean de Carro a jeho Karlovy Vary 1958, 3. Almanachy karlovarské a jejich ohlas v českém národním obrození, s. 57–58.
Jean de Carro a jeho Karlovy Vary 1958, 3. Almanachy karlovarské a jejich ohlas v českém národním obrození, s. 60.
Jean de Carro a jeho Karlovy Vary 1958, 3. Almanachy karlovarské a jejich ohlas v českém národním obrození, s. 59.
Jean de Carro a jeho Karlovy Vary 1958, V. POZNÁMKY, s. 142–143, p. 191.
Jean de Carro a jeho Karlovy Vary 1958, V. POZNÁMKY, s. 143, p. 193.
Jean de Carro a jeho Karlovy Vary 1958, 3. Almanachy karlovarské a jejich ohlas v českém národním obrození, s. 62.
Jean de Carro a jeho Karlovy Vary 1958, 3. Almanachy karlovarské a jejich ohlas v českém národním obrození, s. 64.

Literatura

NEJDL, Karel; MIESSLER, Jan, 1958. Jean de Carro a jeho Karlovy Vary. Karlovy Vary: Krajské nakladatelství v Karlových Varech. 154 s. [dále jen Jean de Carro a jeho Karlovy Vary].
BURACHOVIČ, Stanislav, 2009. Lexikon osobností Karlovarska. Karlovy Vary: KMKV, Muzeum Karlovy Vary a Vydavatelství Promenáda. 149 s. ISBN 978-80-85018-69-1. S. 14–16. [dále jen Lexikon osobností Karlovarska].

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Almanach de Carlsbad na Wikimedia Commons

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[platit_náklady-1] V roce 1852 se nová městská rada v Karlových Varech usnesla na řadě opatření směřujících ke zlepšení vzhledu lázní a lázeňských zařízení. Tehdy bylo také rozhodnuto, že náklady spojené s vydáváním „Almanachu de Carlsbad“ budou hrazeny z městské pokladny.[1]

[7] Jean de Carro zde otiskl část z díla Michela de Montaigne, lékaře žijícího v 16. století. Poprvé byla karlovarská léčba rozdělena na období „před W. Payerem“, kdy se lázeňští hosté pouze koupali, na dobu „do Davida Bechera“, který se vypořádal s nadměrným pitím minerálních vod, a na údobí, které začíná karlovarskými lázněmi s „použitím zřídelních plynů“.[5]

[8] Článek o Tomáši Jordánovi, dosud nikdy necitovaném lékaři ze 16. století, který první psal o karlovarských sedimentech.[5]

[9] Článek o otoku nohou po pití karlovarské vody zjištěném Karlem Žerotínem před více než dvěma stoletími.[5]

[11] Článek z německého Berliner Jahrbücher für wissenschaftliche Critik přeložil Jean de Carro.[6]

[13] Článek policejního komisaře Fr. Ludvíka Richtera o parních lázních jako o jednom z prostředků pro zvýšení návštěvnosti Karlových Varů.[7]

[15] Článek o prameni kysibelská kyselka u Lázní Kyselka, známém nejméně tak dlouho jako karlovarské Vřídlo, s cennými historickými doplňky.[8]

[16] Dosud ve francouzštině neuveřejněný překlad latinského deníku Jiřího Handče z České Lípy o léčbě Ferdinanda Tyrolského a Filipy Welserové v Karlových Varech.[8]

[17] Posmrtná vzpomínka Jeana de Carro na přítele Augusta Stöhra, prvního historika Karlových Varů, komandéra křižovníků s červenou hvězdou, který ho zasvětil do mnoha historických podrobností lázeňského města.[8]

[19] Článek o nadaném karlovarském rodákovi Augustu Pfitzmayerovi, lékaři a lingvistovi, který vypracoval dva překlady básně Óda na karlovarské prameny do turečtiny. Autor článku Jean de Carro píše: „V roce 1831, před začátkem sezóny, za mnou přišel profesor Pleischl a přinesl mi dva turecké překlady Lobkovicovy ódy jako příspěvek do mnou připravované Polyglotty. Překvapeně jsem se jej zeptal, zdali je sám dovezl z Konstantinopole nebo z orientalistické akademie ve Vídni. Ani tam ani tam, ale mnohem blíže, zněla jeho odpověď. Pocházejí od jednoho mladého Karlovaráka, který se sám naučil turecky a který Vám je nabízí. Moje zvědavost se stále zvětšovala a kdyby se mnou profesor nemluvil zcela vážně, byl bych vše považoval za žert. Mé přání setkat se s nadaným mladíkem se pár dní nato vyplnilo a August Pfitzmayer mi osobně předal své dva překlady ódy a děkoval mi za tu čest, že může pracovat pro mou Polyglotte. Jelikož sám turečtinu neovládám a nebyl jsem si zcela jist, poslal jsem obě básně k posouzení Josephu von Hammer-Purgstallovi do Vídně. A odpověď od největšího znalce turečtiny té doby z 16. srpna 1831 zněla takto: Váš karlovarský orientalista vzbuzuje úžas. Nechápu, kde měl příležitost tak dokonale proniknout do tajů turecké poezie. Dokázal víc, než já bych se odvážil a Vy můžete bez obav nechat otisknout oba překlady.“[9]

[20] Článek o dřevěném poháru, kterým Loketští odevzdávali svůj poplatek českému králi za jeho přítomnosti.[8]

[21] Článek o anglické básnířce Vestonii, jejíž náhrobek se nachází v chrámu sv. Tomáše na Malé Straně v Praze. Nevlastní otec Vestonie Edward Kelley, anglický alchymista, žil a pracoval velkou část svého života na dvoře císaře Rudolfa II. v Praze. (V roce 1946 vyšla kniha „Vestonie“ od autorky Věry Studené).[8]

[22] V článku Jean de Carro dokazuje český původ Albrechta Valdštejna a jeho příbuzenské vztahy s českou šlechtou. V souvislosti s Valdštejnem otiskuje dosud neznámý dopis psaný rukou Karla st. Žerotína pocházející z korespondence na hořovickém zámku hraběte z Vrbna.[8]

[23] Studie Jeana de Carra se zabývala cholerou a otázkou, proč se tato epidemie vyhýbá Karlovým Varům. Jsou zde popsány autorovy osobní zkušenosti z epidemie poslední zimy v Praze, kdy se jako lékař dobrovolně přihlásil k práci. Bylo mu přiděleno Podskalí, a ačkoliv hovořil se svými tamějšími pacienty pouze prostřednictvím tlumočníka, získal si popularitu a oblibu.[8]

[24] Jean de Carro pokládal za svoji povinnost seznámit návštěvníky lázní také s okolní přírodou. Prvních 40 stránek Almanachu (1833) je věnováno tomuto tématu v článku karlovarského lékárníka Ant. Ortmanna.[7]

[25] Článek popisuje nadměrné pití minerálních vod během léčebné kúry, čerpá z vlastní zkušenosti Jeana de Carro.[7]

[26] Zde byl zveřejněn obrázek nových lázní pořízený pražským rytcem Rybičkou – původní pohled na Lázně II.[7]

[27] Seznam zahrnuje přehled literatury o Karlových Varech od založení lázní do roku 1833; vypracoval Jean de Carro.[7]

[28] Zde byly zaznamenány příjezdy osobností v roce 1834. Jednalo se např. o spisovatele Pavla Josefa Šafaříka, významného lékaře, doktora nemocnice Milosrdných bratří Jana Theobalda Helda, polského básníka Adama Gorziňski, spisovatele Alexandera Maciejowski, profesora botaniky Fréderica de Ledebour, polského spisovatele Alexandra Fredro či polského básníka Alfreda de Chabot, jehož verše ve francouzském jazyce jsou umístěny pod bustou Petra Velikého v karlovarských lázeňských lesích. Lázně v tomto roce navštívili i lékař a botanik Karel Bořivoj Presl se svým bratrem, zoologem Janem Svatoplukem, nebo přírodovědec August Corda, konzervátor Národního muzea.[7]

[30] Jako reakce na výtky o neúplném článku o teplomilných řasách a nálevnících kolem karlovarských pramenů zde byl otištěn překlad původního vědeckého zápisu profesora Agardha z Lundu ve Švédsku z doby jeho pobytu v Karlových Varech, datovaný je 8. září 1827.[10]

[31] Názor lékaře na tento druh léčby (v matolinách).[10]

[32] Vyjádření lékaře na účinky Bernardova pramene, dnes pramen knížete Václava.[10]

[33] Vyjádření lékaře na účinky Kyselky karlovarské, dnes pramen Dorotka.[10]

[35] Doktor Jan Theobald Held během svého lázeňského pobytu v roce 1834 pronesl řadu případných poznámek a kritik. Jean de Carro jej požádal o písemnou formu jeho dojmů. Ty pak přeložil, opatřil poznámkami a publikoval v Almanachu 1835. Kritika J. T. Helda byla pojata vážně, jak dosvědčila rychle zjednaná nápravná opatření. Jean de Carro považoval tuto kritiku za závažnou a vydal ji také v němčině jako samostatnou brožuru pod názvem „Blick auf Karlsbad“.[11]

[36] Vědecký článek historika Matyáše Kaliny z Jäthensteinu o Karlových Varech před Karlem IV. a za jeho vlády. Je zde popisována zpráva A. L. Stöhra, podle níž karlovarský písař Nonne a Michna z Vacínova, tehdejší hejtman Loketského kraje, viděli zápis o seznamu poživatin zaslaných Karlu IV. v listopadu roku 1347, když užíval koupelí v lese.[11]

[37] Pozorování J. A. C. Cordy u karlovarských minerálních vod je publikováno na skoro 50 stránkách s šesti přílohami vlastnoručních kreseb.[11]

[38] Přehled české literatury Karla Vinařického za období let 1831–1835 na 20 stránkách Almanachu.[11]

[39] Jean de Carro přeložil z německého rukopisu hraběte Kašpara Šternberga, presidenta společnosti Českého muzea, historickou zprávu o otevření jáchymovských dolů s původními historickými údaji, které byly čerpány z Mathesiovy knihy kázání k horníkům „Sarepty“.[11]

[41] Chemik H. C. Creuzburg z Hindburghausenu objevil při pití karlovarských termálních vod nové prvky, což posléze publikoval v odborném časopise.[12]

[42] Článek doktora H. Romberga z Berlína byl určen nejen pacientům, ale také lékařům. Jeho obsah je dodnes platný.[12]

[Biegel-43] Doktor Biegel z Varšavy zaslal Jeanu de Carro dopis o žlučových kamenech, který de Carro v překladu otiskl v plném znění.[12]

[44] Článek pražského profesora Pleischela se týká usazenin na zdech v okolí karlovarských pramenů.[12]

[45] Článek J. A. C. Cordy o řasách a nálevnících.[12]

[47] Koryfej – přední osobnost, náčelník.[13]

[49] Článek P. J. Šafaříka převzatý z časopisu Českého muzea doplněný o de Carrovy poznámky týkající se životopisných dat autora.[14]

[50] Článek byl věnován zprávě o odhalení busty W. A. Mozarta, dílo sochaře Josefa Maxe, v hale malířské akademie v Praze. Jean de Carro zde také informoval své francouzsky čtoucí odběratele Almanachu o oddanosti Pražanů Mozartově hudbě a zdůraznil Mozartova slova: „Moji Pražané mi rozumějí.“[14]

[51] Popis nového minerálního pramene, který se objevil 5. dubna 1838 v centru lázní mezi domy U bílého orla a U žirafy. Byl nazván „Tržní“. Prozkoumal ho doktor G. A. Wolf, autor článku.[14]

[53] Je zde citován dopis Karla staršího ze Žerotína zaslaný z Karlových Varů dne 20. května 1630.[15]

[54] Autor článku Jan Rittersberg byl k jeho napsání požádán přímo Jeanem de Carro.[15]

[56] Další článek J. A. C. Cordy o jeho mikroskopických pozorováních s litografiemi zhotovenými Ant. Machkem. Na konci článku jsou dvě stránky věnovány oznámení o nové Cordově práci „Prachtflora europäischer Schimmelbildungen“, cenné publikaci s 25 barevnými litografiemi pořízenými samotným autorem.[16]

[57] Článek univerzitního profesora J. P. Koubka o posvátném staroslověnském textu, který se různým putováním dostal do Remeše.[15]

[59] O tomto evangeliu zakladatel prvního českého moderního obrázkového časopisu Český svět a propagátor česko-francouzských vztahů Karel Hipman píše ve své práci „Za českou slávcu“ (cyklus obrazů): „... Zde tedy přísahali králové francouzští (katedrála v Remeši) na posvátné Sázavské evangelium, o němž se dlouho tvrdilo, že jej psal sám svatý Prokop. Do monastýru Sázavského bylo přeneseno snad z jižního Ruska. Původem sahá až do 12. století. Král Karel, maje úmysl znovuzříditi slovanskou liturgii v Čechách, věnoval evangelium na důkaz náklonnosti klášteru Na Slovanech v Praze, odkud bylo neznámo kým odneseno. Nepovědomým způsobem dostalo se pak až do Cařihradu. V 16. století byl vzácný rukopis zakoupen kardinálem lotrinským, který jej věnoval remešské katedrále. V Remeši nikdo netušil, v jakém jazyce je kniha sepsána. Hádalo se na starořecký nebo asyrský. Později lid věřil, že byl rukopisem sv. Jeronýma, a francouzští králové (Ludvík XIV., Ludvík XV. a Ludvík XVI.) na něj skládali přísahu. Teprve v roce 1717 car Petr Veliký při svých cestách poznal v knize písemnou památku svých soukmenovců“.[17]

[60] V roce 1840 byl v lázních naposledy německý básník Christoph August Tiedge (1752–1841). Tentokrát přijel sám, bez věrné průvodkyně, tehdy již nežijící básnířky a spisovatelky Elisy von der Recke (1754–1833). Stařičký Tiedge na ni stále vzpomínal, zejména v Karlových Varech, kde paní Recke po několik dní ošetřovala raněného Theodora Körnera (1791–1813), než opět odešel do bitvy, z níž se již nevrátil.[15]

[62] Článek o bohoslužbách a různých náboženstvích v Karlových Varech.[18]

[63] Články o chemickém složení některých zdejších pramenů.[18]

[64] Životopis prvního lékaře v Karlových Varech Václava Payera z Lokte.[18]

[65] Životopis Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic.[18]

[66] Článek popisuje léčivé účinky očních chorob pramenem Bernardovým (dnes knížete Václava) a Kyselkou (dnes pramen Dorotka).[18]

[67] Článek Fr. Klučaka o novém pomníku Přemysla Oráče na Královském poli u Stadic z roku 1841, který zhotovil sochař Josef Max.[18]

[68] Článek byla reakce na názor děkana královské nemocnice invalidů v Chelse G. R. Gleigha publikovaný v jeho díle Germany, Bohemia and Hungary visited in 1838, kde autor uvádí, že Čechy jsou vlastí cikánů. Vinařický popisuje původ cikánů a jejich příchod do Čech. Též zde opravuje Gleighovy chybné názory na drotáry.[18]

[70] Michel Chevalier, francouzský ekonom, jmenován profesorem národního hospodářství (1840), hlavním inženýrem těžebního průmyslu (1841). V roce 1840 byl v Karlových Varech de Carrovým pacientem.[19]

[71] K článku je připojena mapa uhelných ložisek v Čechách od profesora F. X. M. Zippeho, autor odborného článku se podepsal „un de vos lecteurs“ („jeden z vašich čtenářů“) – byl jím Joachim Barrande.[19]

[72] Nová studie o posvátném textu slovanského evangelia od polského profesora Corvina Jastrzebského, který si o tomto tématu dopisoval s Hankou. K článku je přiložen snímek starého originálu.[19]

[74] V roce 1843 městská rada v Karlových Varech a někteří zahraniční hosté uspořádali oslavu 50. výročí udělení doktorátu Jeanu de Carro. Angličané pokládali de Carra za svého lékaře pro jeho diplom na Edinburské univerzitě, ale také univerzity vídeňská a pražská jej pokládaly za svého (nostrifikace na Vídeňské univerzitě v roce 1795). Jean de Carro si podle vlastních slov nejvíce cenil blahopřejného diplomu pražské fakulty: "Budu-li kdy hoden náhrobního nápisu, nepřál bych si nic jiného, než vlastních slov vážené lékařské fakulty pražské vyjádřených v klasickém blahopřejném diplomu, který mi zaslala u příležitosti mého jubilea."[19][20]

[76] Jako všechna předchozí léta, soustřeďovaly Karlovy Vary i během sezóny 1845 vybranou společnost z celé Evropy a řadu vědců a spisovatelů. Pobýval zde i N. V. Gogol, jehož Revizor byl již tehdy obdivován. Významným hostem byl chemik a lékař Jöns Jacob Berzelius, jehož metody rozborů ovládly Evropu od doby, kdy v Karlových Varech pracoval poprvé.[21]

[78] Když Jean de Carro v roce 1844 cestoval po západní Evropě, dostal se mu ve Štrasburku do ruky článek o písni, kterou zpívali Poláci před každou bitvou. U Vinařického a Hanky pak zjišťoval podrobnosti a Hanka mu zaslal Niemczewiczovy „Spiewy Historyczne“, kde nalezl krátkou noticku. De Carro se pak dozvěděl, že píseň byla zpívána v roce 1683 vojsky krále Jana III. Sobieského. Dále zjistil, že se jedná o „Píseň sv. Vojtěcha“ (Cantique de Saint Adalbert). Podkladem článku byl životopis z knihy „O životě svatých mučedníků“ vydané v Praze roku 1767.[22]

[80] Baron Reiffenberg byl knihovníkem belgické královské knihovny. Jean de Carro se s ním seznámil v roce 1846 na cestě do Belgie, když hledal nakladatele pro práci K. Vinařického o životě vynálezce knihtisku Guttenberga.[23]

[83] Karel Vinařický původně nazval článek „L'astronome Nicolas Copernic n'était pas allemand“ (Astronom Mikuláš Koperník nebyl Němec), ale Jean de Carro název změnil na „Origine bohème de la famille de l'illustre astronome Copernic“ (Český původ rodiny slavného astronoma Koperníka). 18. ledna 1848 napsal Vinařickému: „... článek o Koperníkovi jest velmi případný a bude se líbit zejména mým polským čtenářům. Přece však, abychom nepobouřili četné Němce, kteří nás navštěvují, změnil jsem jeho titul.“[25]

[85] Článek Jeana de Carro k příležitosti oslav 500. výročí založení Univerzity Karlovy, který vyšel i v univerzitním jubilejním almanachu na rok 1849. Zahrnoval historický přehled doby a popis nové sochy Karla IV. před Karlovým mostem v Praze a jejího tvůrce.[26]

[87] Autor článku Ignac Paul byl rakouský bankéř německé národnosti narozený v Čechách. Během revolučního roku 1848 se zapojil do veřejného dění. Článek je pojednání o tom, zda české země byly původně slovanské nebo germánské. Paul zde polemizuje s Palackým ve snaze dokázat germánský charakter Čech.[27]

[88] Souhrn čtyř původních článků „O stavu národů německého a slovanského v Čechách“. Byl míněn jako oslabení článku předchozího, tedy Ignace Paula „Jsou Čechy zemí německou nebo slovanskou?“[26]

[89] V roce 1949 nebylo v Karlových Varech mnoho cizinců, zato přijeli významní čeští návštěvníci: doktor-urolog František Piťha, opět zde byl botanik K. B. Presl, přijel František Palacký s manželkou Terezií, synem Janem a dcerou Marií a společně s Leopoldinou Heyrovskou se ubytovali v lázeňském domě „U palatina uherského“. Byl zde i Karel Havlíček, bydlel v hotelu „U tří bažantů“, kde byl ubytován i trutnovský básník a revolucionář Uffo Horn.[1]

[90] Autor článku byl Karel Vinařický.[1]

[91] Článek o Františku Palackém, který byl jedněmi zbožňován a druhými nenáviděn; autor článku byl Jean de Carro.[1]

[92] Doktor Hochberger se vládním kruhům zavděčil plánem stavby Vojenského lázeňského domu, a byl proto úřady favorizován.[1]

[93] Doktor Hochberger byl velkým podporovatelem stavby ústavu, též byl členem výboru pro jeho založení; pro rychlé dokončení stavby dal tehdy k dispozici celý svůj majetek.

[95] V článku Jeana de Carro je pro lázně Karlovy Vary požadována volnost a je odmítáno kontrolování centrálními úřady. Text je reakcí na článek „Karlsbader Vergangenheit und Zukunft“ (Karlovarská minulost a budoucnost) zemského rady P. A. Klára uveřejněný v jeho „Libuši“. Prozrazuje jisté centralistické sklony vlády sjednotit všechny české lázně v jakési centrum, snad se sídlem ve Vídni.[28]

[97] Obraz malíře Viléma Kandlera z roku 1848 je zavěšen v jídelně Vojenského lázeňského ústavu. Autor obrazu byl stoupencem romantického náboženského směru. Po udělení Klárova stipendia odešel za zdokonalením malování do Říma. Tam namaloval obraz „Objevení horkých pramenů Karlem IV.“ v rozměrech 5x3 m, který si na výstavě v Římě získal vysoké uznání.[29]

[99] V roce 1851 jmenovalo České museum Jeana de Carro „činným členem“ („dopisujícím členem“ byl již od roku 1842). De Carro zde tuto poctu kvitoval slovy: „Nepřiznávaje si velkých zásluh šířením různých zajímavých článků o české literatuře v cizině svým Almanachem, velmi si cením uznání této vědecké společnosti, kterým mi dokazuje, že mé drobné práce nebyly vynaloženy nadarmo ...“[30]

[100] Jean de Carro již byl nemocný a nemohl jezdit do Prahy a jeho přátelé, pokud byli ještě naživu, byli novými veřejnými zájmy odváděni jinými směry. Velmi však chtěl mít v Almanachu článek o spisovateli a slavistovi Pavlu Josefu Šafaříkovi. Když jej od nikoho nemohl dostat, použil informace z Brockhausova lexikonu a zaslal je Vinařickému k opravě a doplnění.[30]

[102] Článek Jeana de Carro zní v originále „Contuniera t-on après moi l'Almanach de Carlsbad?“ a vyjadřuje pochyby již téměř 86letého autora v pokračování publikace Almanachu. Jsou zde též zahrnuty autorovy šestadvacetileté lékařské zkušenosti velmi cenné pro budoucnost.[31]

[FOOTNOTEJean_de&nbsp;Carro_a&nbsp;jeho_Karlovy_Vary19583.&nbsp;Almanachy_karlovarské_a&nbsp;jejich_ohlas_v&nbsp;českém_národním_obrození,_s.&nbsp;61-2] Jean de Carro a jeho Karlovy Vary 1958, 3. Almanachy karlovarské a jejich ohlas v českém národním obrození, s. 61.

[FOOTNOTEJean_de&nbsp;Carro_a&nbsp;jeho_Karlovy_Vary19583.&nbsp;Almanachy_karlovarské_a&nbsp;jejich_ohlas_v&nbsp;českém_národním_obrození,_s.&nbsp;46–47-3] Jean de Carro a jeho Karlovy Vary 1958, 3. Almanachy karlovarské a jejich ohlas v českém národním obrození, s. 46–47.

[FOOTNOTEJean_de&nbsp;Carro_a&nbsp;jeho_Karlovy_Vary1958V.&nbsp;POZNÁMKY,_s.&nbsp;135,_p.&nbsp;132-4] Jean de Carro a jeho Karlovy Vary 1958, V. POZNÁMKY, s. 135, p. 132.

[FOOTNOTEJean_de&nbsp;Carro_a&nbsp;jeho_Karlovy_Vary1958III.&nbsp;Obsahový_seznam_ročníků_karlovarských_almanachů_(1831–1856),_s.&nbsp;93–107-5] Jean de Carro a jeho Karlovy Vary 1958, III. Obsahový seznam ročníků karlovarských almanachů (1831–1856), s. 93–107.

[FOOTNOTEJean_de&nbsp;Carro_a&nbsp;jeho_Karlovy_Vary1958V.&nbsp;POZNÁMKY,_s.&nbsp;135,_p.&nbsp;133-6] Jean de Carro a jeho Karlovy Vary 1958, V. POZNÁMKY, s. 135, p. 133.

[FOOTNOTEJean_de&nbsp;Carro_a&nbsp;jeho_Karlovy_Vary1958V.&nbsp;POZNÁMKY,_s.&nbsp;136,_p.&nbsp;134-10] Jean de Carro a jeho Karlovy Vary 1958, V. POZNÁMKY, s. 136, p. 134.

[FOOTNOTEJean_de&nbsp;Carro_a&nbsp;jeho_Karlovy_Vary19583.&nbsp;Almanachy_karlovarské_a&nbsp;jejich_ohlas_v&nbsp;českém_národním_obrození,_s.&nbsp;48-12] Jean de Carro a jeho Karlovy Vary 1958, 3. Almanachy karlovarské a jejich ohlas v českém národním obrození, s. 48.

[FOOTNOTEJean_de&nbsp;Carro_a&nbsp;jeho_Karlovy_Vary1958V.&nbsp;POZNÁMKY,_s.&nbsp;136,_p.&nbsp;136-14] Jean de Carro a jeho Karlovy Vary 1958, V. POZNÁMKY, s. 136, p. 136.

[FOOTNOTELexikon_osobností_Karlovarska2009August_Pfitzmeier,_s.&nbsp;89-18] Lexikon osobností Karlovarska 2009, August Pfitzmeier, s. 89.

[FOOTNOTEJean_de&nbsp;Carro_a&nbsp;jeho_Karlovy_Vary1958V.&nbsp;POZNÁMKY,_s.&nbsp;137,_p.&nbsp;138-29] Jean de Carro a jeho Karlovy Vary 1958, V. POZNÁMKY, s. 137, p. 138.

[FOOTNOTEJean_de&nbsp;Carro_a&nbsp;jeho_Karlovy_Vary19583.&nbsp;Almanachy_karlovarské_a&nbsp;jejich_ohlas_v&nbsp;českém_národním_obrození,_s.&nbsp;49-34] Jean de Carro a jeho Karlovy Vary 1958, 3. Almanachy karlovarské a jejich ohlas v českém národním obrození, s. 49.

[FOOTNOTEJean_de&nbsp;Carro_a&nbsp;jeho_Karlovy_Vary1958V.&nbsp;POZNÁMKY,_s.&nbsp;137,_p.&nbsp;143-40] Jean de Carro a jeho Karlovy Vary 1958, V. POZNÁMKY, s. 137, p. 143.

[46] Slovník cizích slov – Pojem koryfej [online]. ABZ.cz [cit. 2020-05-16]. Dostupné online.

[FOOTNOTEJean_de&nbsp;Carro_a&nbsp;jeho_Karlovy_Vary19583.&nbsp;Almanachy_karlovarské_a&nbsp;jejich_ohlas_v&nbsp;českém_národním_obrození,_s.&nbsp;51-48] Jean de Carro a jeho Karlovy Vary 1958, 3. Almanachy karlovarské a jejich ohlas v českém národním obrození, s. 51.

[FOOTNOTEJean_de&nbsp;Carro_a&nbsp;jeho_Karlovy_Vary19583.&nbsp;Almanachy_karlovarské_a&nbsp;jejich_ohlas_v&nbsp;českém_národním_obrození,_s.&nbsp;52-52] Jean de Carro a jeho Karlovy Vary 1958, 3. Almanachy karlovarské a jejich ohlas v českém národním obrození, s. 52.

[FOOTNOTEJean_de&nbsp;Carro_a&nbsp;jeho_Karlovy_Vary1958V.&nbsp;POZNÁMKY,_s.&nbsp;138,_p.&nbsp;147-55] Jean de Carro a jeho Karlovy Vary 1958, V. POZNÁMKY, s. 138, p. 147.

[FOOTNOTEJean_de&nbsp;Carro_a&nbsp;jeho_Karlovy_Vary1958V.&nbsp;POZNÁMKY,_s.&nbsp;137–138,_p.&nbsp;146-58] Jean de Carro a jeho Karlovy Vary 1958, V. POZNÁMKY, s. 137–138, p. 146.

[FOOTNOTEJean_de&nbsp;Carro_a&nbsp;jeho_Karlovy_Vary19583.&nbsp;Almanachy_karlovarské_a&nbsp;jejich_ohlas_v&nbsp;českém_národním_obrození,_s.&nbsp;53-61] Jean de Carro a jeho Karlovy Vary 1958, 3. Almanachy karlovarské a jejich ohlas v českém národním obrození, s. 53.

[FOOTNOTEJean_de&nbsp;Carro_a&nbsp;jeho_Karlovy_Vary19583.&nbsp;Almanachy_karlovarské_a&nbsp;jejich_ohlas_v&nbsp;českém_národním_obrození,_s.&nbsp;55-69] Jean de Carro a jeho Karlovy Vary 1958, 3. Almanachy karlovarské a jejich ohlas v českém národním obrození, s. 55.

[FOOTNOTEJean_de&nbsp;Carro_a&nbsp;jeho_Karlovy_Vary1958V.&nbsp;POZNÁMKY,_s.&nbsp;138,_p.&nbsp;163-73] Jean de Carro a jeho Karlovy Vary 1958, V. POZNÁMKY, s. 138, p. 163.

[FOOTNOTEJean_de&nbsp;Carro_a&nbsp;jeho_Karlovy_Vary1958V.&nbsp;POZNÁMKY,_s.&nbsp;141,_p.&nbsp;168-75] Jean de Carro a jeho Karlovy Vary 1958, V. POZNÁMKY, s. 141, p. 168.

[FOOTNOTEJean_de&nbsp;Carro_a&nbsp;jeho_Karlovy_Vary19583.&nbsp;Almanachy_karlovarské_a&nbsp;jejich_ohlas_v&nbsp;českém_národním_obrození,_s.&nbsp;56-77] Jean de Carro a jeho Karlovy Vary 1958, 3. Almanachy karlovarské a jejich ohlas v českém národním obrození, s. 56.

[FOOTNOTEJean_de&nbsp;Carro_a&nbsp;jeho_Karlovy_Vary19583.&nbsp;Almanachy_karlovarské_a&nbsp;jejich_ohlas_v&nbsp;českém_národním_obrození,_s.&nbsp;56–57-79] Jean de Carro a jeho Karlovy Vary 1958, 3. Almanachy karlovarské a jejich ohlas v českém národním obrození, s. 56–57.

[81] VANĚK, Oldřich František. Plavba vzduchem [online]. Praha: Původní: Nakladatelství Jof. V. Vilímka, 1888; reprint Grada Publishing, 2013 [cit. 2020-05-13]. Dostupné online.

[FOOTNOTEJean_de&nbsp;Carro_a&nbsp;jeho_Karlovy_Vary19583.&nbsp;Almanachy_karlovarské_a&nbsp;jejich_ohlas_v&nbsp;českém_národním_obrození,_s.&nbsp;57–58-82] Jean de Carro a jeho Karlovy Vary 1958, 3. Almanachy karlovarské a jejich ohlas v českém národním obrození, s. 57–58.

[FOOTNOTEJean_de&nbsp;Carro_a&nbsp;jeho_Karlovy_Vary19583.&nbsp;Almanachy_karlovarské_a&nbsp;jejich_ohlas_v&nbsp;českém_národním_obrození,_s.&nbsp;60-84] Jean de Carro a jeho Karlovy Vary 1958, 3. Almanachy karlovarské a jejich ohlas v českém národním obrození, s. 60.

[FOOTNOTEJean_de&nbsp;Carro_a&nbsp;jeho_Karlovy_Vary19583.&nbsp;Almanachy_karlovarské_a&nbsp;jejich_ohlas_v&nbsp;českém_národním_obrození,_s.&nbsp;59-86] Jean de Carro a jeho Karlovy Vary 1958, 3. Almanachy karlovarské a jejich ohlas v českém národním obrození, s. 59.

[FOOTNOTEJean_de&nbsp;Carro_a&nbsp;jeho_Karlovy_Vary1958V.&nbsp;POZNÁMKY,_s.&nbsp;142–143,_p.&nbsp;191-94] Jean de Carro a jeho Karlovy Vary 1958, V. POZNÁMKY, s. 142–143, p. 191.

[FOOTNOTEJean_de&nbsp;Carro_a&nbsp;jeho_Karlovy_Vary1958V.&nbsp;POZNÁMKY,_s.&nbsp;143,_p.&nbsp;193-96] Jean de Carro a jeho Karlovy Vary 1958, V. POZNÁMKY, s. 143, p. 193.

[FOOTNOTEJean_de&nbsp;Carro_a&nbsp;jeho_Karlovy_Vary19583.&nbsp;Almanachy_karlovarské_a&nbsp;jejich_ohlas_v&nbsp;českém_národním_obrození,_s.&nbsp;62-98] Jean de Carro a jeho Karlovy Vary 1958, 3. Almanachy karlovarské a jejich ohlas v českém národním obrození, s. 62.

[FOOTNOTEJean_de&nbsp;Carro_a&nbsp;jeho_Karlovy_Vary19583.&nbsp;Almanachy_karlovarské_a&nbsp;jejich_ohlas_v&nbsp;českém_národním_obrození,_s.&nbsp;64-101] Jean de Carro a jeho Karlovy Vary 1958, 3. Almanachy karlovarské a jejich ohlas v českém národním obrození, s. 64.