Stadice

První písemná zmínka o vesnici pochází z Kosmovy kroniky z doby okolo roku 1125.[2]

Do poloviny 20. století v Stadicích drtivě převažovalo německé obyvatelstvo. Po druhé světové válce došlo masovému vysídlení většiny starousedlíků a prakticky kompletní výměně obyvatelstva.

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 240 obyvatel (z toho 119 mužů), z nichž byli tři Čechoslováci, 236 Němců a jeden cizinec. Kromě jednoho evangelíka a jednoho člověka bez vyznání byli římskými katolíky.[3] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 274 obyvatel: dvacet Čechoslováků, 253 Němců a jednoho cizince. Většina se jich hlásila k římskokatolické církvi, ale tři lidé příslušeli k evangelickým církvím a tři byli bez vyznání.[4]

Královské pole s pomníkem Přemysla Oráče

Místo je známé především pověstí o Přemyslu Oráčovi. Podle legendy byl z pole nedaleko odtud povolán na český trůn kněžnou Libuší Přemysl Oráč.

Podle této pověsti Přemysl po příchodu poselstva přestal orat a lískovou otku vetkl do země a ona hned obrostla listím. Poté otočil pluh a na něm pohostil poselstvo chlebem a sýrem. Než se vydal na cestu do Prahy, odehnal voly, kteří vstoupili do nedaleké Volské hory. S sebou pak si vzal jen lýkové střevíce a mošnu, aby tyto i dalším generacím připomínaly původ Přemyslovského rodu. Tato pověst se dočkala četných uměleckých zpracování. Přemyslovští panovníci měli svého předka, který přišel od pluhu, ve velké úctě. Nově nastolovaný panovník si prý obouval Přemyslovy lýčené střevíce a přes rameno bral jeho mošnu. Blízko Stadic pověst připomíná pomník z roku 1841, který zde nechali postavit Nosticové architektem Friedrichem Staumannem. Desky s reliéfy jsou dílem sochaře Josefa Maxe. Pomník stojí na Královském poli, které je od roku 1962 národní kulturní památkou. Rozměry Královského pole byly ve středověku základem české polní míry. Po matce Přemyslovec, po otci Lucemburk Karel IV. nechal na paměť pověsti tři usedlosti ve Stadicích osvobodit od roboty a uložil jim pečovat o bájnou lísku a její oříšky odevzdávat na Pražský hrad. Zvyk se udržel až do roku 1701, ale ještě roku 1723 při korunovaci krále Karla II. (VI.) byly na hodovním stole oříšky ze stadické lísky.

Stadicemi prochází turistická trasa a cyklostezka. Po červená turistické trase lze dojít od Přemyslova pole kolem bývalého Přemyslova statku a Královského pramene do Trmic (cca 6km); po zelené trase pak od Přemyslova pole přes Suchou, Dubice a Mlynářův kříž (s krásnými výhledy do údolí Labe) do Dolních Zálezel. Ze zelené trasy je možno odbočit po červené na Milešovku nebo Větruši a Ústí nad Labem anebo po žluté na Portu Bohemicu nebo Vrkoč a Vaňovský vodopád.

Cyklostezka přichází od Trmic a v nedalekých Hliňanech se rozděluje do několika dalších směrů (Žim – Radejčín – Dubice – Dolní Zálezly, jezero Milada, Malhostice–Bílina, Roudníky–Chabařovice.

Hlavní silniční komunikací procházejícím územím Stadice je silnice I/63, která zde přechází v dálnici D8. V této lokalitě by se na dálnici měl napojit její budovaný úsek z Lovosic do Řehlovic. Po silnici II/258 jsou Stadice obslouženy linkou 457 Dopravy Ústeckého kraje která jede z Ústí nad Labem přes Trmice, Stadice, (Hliňany, Habří) Řehlovice, (Brozánky) Habrovany, Radejčín, Dubice – nejpřímější spoje mají trasu z centra Ústí do Stadic dlouhou 9 km a jedou kolem 20 minut, v pracovní dny jezdí kolem 10 párů spojů a o volných dnech 4 páry (stav v roce 2017). Prochází tudy železniční trať Ústí nad Labem – Úpořiny – Bílina. Vlaky jezdí celý den v obou směrech ve dvouhodinovém taktu.

Na jaře 1445 si na poli u Stadic, kde údajně oral Přemysl Oráč, vystavěl sedlák Jakub chýši a prohlašoval, že je Bohem vyvolený selský král; zřídil si i radu čtyř starců a získal písaře, který vydával manifesty a listy; jeho vystoupení si v okolí získalo značnou pozornost a z mnoha míst do Stadic přicházeli poutníci; sám sedlák Jakub byl nakonec šlechtou zajat a uvržen do vězení.[7]