Zatmění Slunce

Úplné zatmění Slunce je vzácný jev umožněný faktem, že Slunce, které je zhruba čtyřistakrát větší než Měsíc, je současně přibližně čtyřistakrát dále od Země. Protože Měsíc i Země obíhají po eliptických drahách, není v čase zatmění vzdálenost Země od Slunce pokaždé stejná a také Měsíc se nachází na spojnici mezi Sluncem a Zemí různě daleko od Země a od Slunce. Je tedy tvar a rozměr stínového kuželu Měsíce (daný vzdáleností Slunce – Měsíc) pokaždé jiný a mění se i rozměr průřezu měsíčního stínu v místě Země (dáno vzdáleností Měsíc – Země), viz obrázek Schéma zatmění Slunce. Proto nenastává úplné zatmění Slunce při každém zákrytu. Pokud je poměr vzdálenosti Měsíce od Země ku vzdálenosti Slunce od Země stejný jako poměr velikosti Měsíce ku velikosti Slunce, jeví se Měsíc i Slunce na obloze jako stejně velká tělesa a Slunce bude Měsícem právě zcela zakryto (úplné zatmění). Při téže vzdálenosti Slunce–Země a menší vzdálenosti Měsíc–Země se bude Měsíc jevit jako větší a Slunce bude více než zcela zakryto (úplné zatmění). V opačném případě se Měsíc bude jevit jako menší než Slunce a zakryje jen jeho vnitřní část (prstencové zatmění).

Při zakrytí celého slunečního kotouče je možno pozorovat korónu. Každý rok dojde ke dvěma až pěti případům, které jsou pozorovatelné z povrchu Země, pro jedno určité místo k tomu však dochází průměrně jen jednou za 360 let. Zatmění trvá jen několik minut (max. 7 minut 31 sekund) a oblast, podél které je úplné zatmění možno pozorovat, nebývá širší než 270 km; zasažena je přibližně jen jedna setina zemského povrchu.

Zatmění Slunce hrálo významnou roli při dokazování obecné teorie relativity. Umožnilo pozorovat efekt gravitační čočky, který teorie předvídala, a tak ji umožnilo pozorováním potvrdit. Neméně významná mohou být také různá meteorologická měření prováděná během slunečních zatmění. Získaná data umožňují později zjistit, jaký vliv mají tyto astronomické úkazy na děje v zemské atmosféře. Obvykle se při těchto experimentech provádí měření intenzity sluneční radiace, teploty či vlhkosti vzduchu. Jen zřídka jsou meteorologické měřící přístroje vybaveny senzory pro snímání hodnoty barvy slunečního záření, rychlosti a směru větru či teploty půdy.[1]

V současné době úplné zatmění Slunce svou neobvyklostí přitahuje pozornost širokých mas lidí, která obvykle v daném místě významně posílí turistický ruch.

• Úplné zatmění nastává, když Slunce, Měsíc a Země[2] jsou v jedné přímce a když Měsíc zcela zakryje Slunce. Velmi jasný sluneční disk je nahrazen tmavou plochou Měsíce a koróna, která má mnohem menší jas a za normálních okolností není vidět, je pozorovatelná. Úplné zatmění je pozorovatelné jen z oblasti Země, které se říká pás totality.
• Prstencové zatmění je možné pozorovat, když Slunce, Měsíc a Země jsou v jedné přímce, ale zdánlivá velikost Měsíce je menší než velikost Slunce. Z tohoto důvodu je ze Slunce vidět velmi jasný prstenec.
• Částečné zatmění se objevuje, když Slunce, Měsíc a Země nejsou přesně v přímce, takže je Slunce zakryto jen zčásti. Toto zatmění je pozorovatelné z mnohem většího území a některá zatmění jsou pozorovatelná pouze jako částečná, protože oblast plného stínu leží mimo povrch Země.
• Kombinované (hybridní) zatmění je vzácný stav, kdy z jednoho místa se zatmění jeví jako úplné a z jiného jako prstencové.

Nebezpečné způsoby pozorování Slunce

Bezpečné způsoby pozorování Slunce

Zatmění Slunce může být pozorováno různými způsoby. Rozhodně se nedoporučuje Slunce při jakékoliv příležitosti (zatmění, přechod Merkuru či Venuše, pozorování slunečních skvrn) pozorovat jej přímým pohledem pouhým okem, natož dalekohledem či přes objektiv fotoaparátu. Dopadající sluneční záření může silně poškodit lidskou sítnici a vést tak k nevratné slepotě. Nedoporučuje se ani použití běžných slunečních brýlí, disket či fotografických filmů – ty sice dopadající záření zmírní, ale nebezpečné ultrafialové záření neodfiltrují. Za bezpečné se považuje pozorování přes speciální filtry, popřípadě přes svářečské sklo (index minimálně 13). Za bezpečné se považuje i nepřímé pozorování (např. na stínítko pomocí dírkové komory).[3]

Nedávná a budoucí zatmění Slunce v Česku

Pro pozorování je možné využít i efektu dírkové komory

Úplné zatmění Slunce bylo naposledy možné z území dnešního Česka pozorovat 8. července 1842[4], to však pouze z tzv. Dyjského trojúhelníku (ten ovšem tehdy náležel k Dolním Rakousům), z malé k němu přiléhající části katastru moravské obce Lanžhota a z úzkého pásu na moravsko-slovenském pomezí (přibližně od Kuželova po Žítkovou).[5] V Praze a v západní části Čech bylo úplné zatmění Slunce naposledy pozorováno 12. května 1706.[4][6] V jižních oblastech Moravy a Čech včetně Českých Budějovic a jižní poloviny Brna bylo úplné zatmění Slunce naposledy pozorovatelné 16. března 1485.[7][8]

Nejbližší úplné zatmění Slunce v Česku nastane až 7. října 2135.[4] Obecně ale platí, že mnohem častěji než úplné zatmění Slunce je možné pozorovat zatmění neúplná. Následující tabulka uvádí časy a velikosti zatmění v Česku (resp. souřadnice 50° s. š. a 15° v. d., tj. nedaleko Kouřimi) pro roky 2015–2036:

Datum	Čas (SEČ)	Velikost (%)	Typ[9]
20. 3. 2015	10:46	73,8	Úplné
10. 6. 2021	11:38	16,9	Částečné
25. 10. 2022	11:17	42,1	Částečné
29. 3. 2025	12:18	19,1	Částečné
12. 8. 2026	19:11	88,5	Úplné
2. 8. 2027	10:15	51,6	Úplné
12. 6. 2029	03:53	13,3	Částečné
1. 6. 2030	06:17	71,0	Prstencové
20. 3. 2034	11:39	13,5	Úplné
21. 8. 2036	19:06	70,4	Částečné