Terezie Měchurová

Antonín Machekː Terezie Palacká s dětmi Janem a Marií, asi 1837

Pocházela z rodiny Jana Měchury, bohatého advokáta českých šlechticů a velkostatkáře a jeho první manželky Marie (její otec byl bratrancem Jana Jeníka z Bratřic).[1] Bratr Leopold byl hudebním skladatelem. S Palackým, za kterého se provdala 16. září 1827[2], se seznámila v Praze v kulturním salónu svého otce v domě čp. 719/II v nynější Palackého ulici. Po tchánově smrti vedl tento salón Palacký. Ona i její sestra Antonie byly vzdělané zejména v hudbě, obě hrály na harfu. Terezie do manželství přinesla věno, které vyřešilo Palackého finanční problémy. Jelikož byl protestant, musel se před svatbou zavázat ke katolické výchově svých dětí.

Hrob Františka a Terezie Palackých v Lobkovicích

Terezie měla velmi křehké zdraví. Měla vrozenou srdeční vadu a od dětství trpěla na další nemoci. Když rodinný lékař Měchurů Jan Theobald Held řekl Palackému, že se uchází o ruku dívky, která nikdy nebude zcela zdravá, František Palacký odpověděl: „Tím větší důvod, abych si ji vzal.“ Held mu tehdy radil, aby se oženil s Tereziinou sestrou Antonií, rovněž harfenistkou.

Jejich manželství bylo převážně šťastné. I když František Palacký hodně cestoval, poslal své ženě z cest na 502 dopisů, a vozil ji pravidelně na dovolenou ke Středozemnímu moři na Azurové pobřeží, naposledy krátce před její smrtí byli již po několikáté v Nice (v korespondenci Palackého je město psáno italsky Nizza a v salónu Palackých dosud visí dobová litografie letoviska s tímto označením). Terezie Palacká zemřela na zpáteční cestě, při zastávce vlaku v železniční stanici Podmokly, podle textu parte "na vodnatelnost, způsobenou nemocí srdce...ve věku 53 let a 7 měsíců...".[3]

Pohřbena byla v rodinné hrobce v Lobkovicích u Neratovic, kam byli později uloženi i její manžel a dcera Marie Riegrová-Palacká.

• Jindřich Schödlː Zásnubní portrét, miniatura akvarelem na slonovině, Praha 1823 (protějšek k portrétu Františka Palackého, v koženém pouzdře); sbírka Národního muzea v Praze
• Antonín Machekː Podobizna s dětmi Janem a Marií, olejomalba na plátně; Praha asi 1837; zámek Maleč, originál v majetku rodiny[4], v expozici je replika.
• Tereziina harfa, expozice Českého muzea hudby v Praze, Karmelitská ulice