Karlštejn

Jméno hradu vzniklo ze spojení dvou německých slov „Karls-stein“ [ˈkɑʁls.štaɪ̯n], čili Karlův kámen nebo Karlův skalní hrad, a bylo přejato do češtiny jako Karlštejn.[14]Jméno je odvozeno od zakladatele hradu Karla IV., který sám v zakládací listině karlštejnské kapituly vydané roku 1357 vepsal (či nechal vepsat) pasáž „(…) založili jsme ve jménu Krista Spasitele ke chvále a slávě Trojice věčné a zejména nejdobrotivějšího našeho Vykupitele, (…) a ke cti veškerého nebeského vojska jsme zbudovali na svém hradu Karlštejně, který jsme od základů jakožto úplně nový postavili a stanovili nazývat jej pro svou trvalejší památku podle svého jména, totiž tak, aby se jmenoval Karlštejn podle Karla, dvě kaple (…).[15]

Od první poloviny 19. století je rovněž doložena další podoba jména hradu, a to Karlův Týn, jež vznikla nesprávným překladem místního německého jména Karlstein jako „Karls-tein“ ([ˈkɑʁls.taɪ̯n]; německy Tein = týn, ohrazení). V roce 1949 bylo jméno hradu přeneseno na obec v podhradí, do té doby zvanou Budňany.[14]

Karlštejn byl založen českým a římským králem, pozdějším císařem Karlem IV., jako poměrně skromná stavba o jedné věži. Záměr uložit zde a ochraňovat Korunovační klenoty Svaté říše římské a relikvií (svatých ostatků) podle posledních výzkumů pojal Karel až později, v roce 1356, a úměrně tomu byly přistavovány nové věže. Podle tradice vycházející z kroniky Václava Hájka z Libočan se slavnostního zahájení stavby dne 10. června 1348 spolu s Karlem IV. účastnil i první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic, avšak oba mužové nebyli v tento den v Čechách, a těžko tedy mohli slavnostně založit hrad. Stalo se tak pravděpodobně o 2 roky dříve kolem roku 1346. Stavba hradu probíhala až do roku 1365. Vnitřní výzdoba hradu a kaple sv. Kříže byla dokončena v roce 1367.

Na počátku 15. století sem byly též přivezeny české korunovační klenoty. Pravděpodobně se tak stalo na pokyn Karlova syna, krále Václava IV. (1378–1419). Záznam o tomto převozu však chybí. Ke korunovaci krále Zikmunda (1420) byly již přivezeny do Prahy z Karlštejna. Po korunovaci byly klenoty opět vráceny na Karlštejn, brzy na to však vypukla husitská revoluce a Zikmund nechal jak české, tak říšské korunovační klenoty odvézt do zahraničí. V průběhu revoluce odolal hrad obléhání husitskými vojsky pod vedením Zikmunda Korybutoviče (1422). Po skončení válek a po svém návratu na český trůn vrátil Zikmund české korunovační klenoty zpět na Karlštejn (1436), kde pak zůstaly uloženy až do začátku 17. století. Říšské klenoty již zůstaly v zahraničí.

Husitskou revolucí došlo ke změně původní funkce hradu. Karlštejnští purkrabí střežili české korunovační klenoty a zemský archiv. Od roku 1541 zde byly též ukládány opisy zemských desk.

Vladislavské zřízení zemské vydané králem Vladislavem Jagellonským roku 1500 zavazuje přísahou karlštejnské purkrabí, že budou chránit hrad i s korunou, klenoty a zemskými privilegii pod trestem smrti, ztráty cti a majetku a vyhnání potomků ze země. Korunu směli vydat pouze tomu, kdo byl předtím řádně zvolen českým králem. Po korunovaci, která se konala v Praze, byly klenoty vraceny zpět na hrad.

V polovině 16. století za správy Jáchyma Novohradského z Kolovrat došlo k renesanční přestavbě hradu. Přestavba se týkala především Velké věže a budovy purkrabství, která byla v té době nejvíce využívána.

V době stavovského povstání byly korunovační klenoty z rozhodnutí direktorů dne 22. června 1619 odvezeny na Pražský hrad. S vývojem vojenské techniky byla totiž obranná funkce hradu shledána již jako nedostatečná. Při revizi zemského zřízení roku 1625 císař Ferdinand II. zrušil úřad karlštejnských purkrabí, neboť pozbyl své funkce. Hrad byl převeden do užívání českých královen. V roce 1626 císařovna Eleonora zastavila hrad Janu Kavkovi z Říčan. Ten nechal z hradu odvézt vybavení a zbylé svátostniny. Na konci třicetileté války (1648) byl hrad dobyt švédským vojskem. Po skončení války byl hrad značně zchátralý.

Na konci 17. století se dostal do majetku českých královen a císařoven. V roce 1755 jej Marie Terezie darovala nově založenému Ústavu šlechtičen v Praze. Ten však hrad využíval pouze jako centrum hospodářské správy pro okolní statky. Hrad i nadále chátral. Pozornosti se mu dostalo až na konci 18. století v souvislosti s národním obrozením. V roce 1812 navštívil hrad císař František I., který vzápětí věnoval peníze na jeho opravu.

• Podoba hradu před přestavbou
• 
  Karlštejn na rytině z roku 1720
• 
  Karlštejn na rytině z roku 1860
• 
  Historická podoba hradu před Mockerovou přestavbou na fotografii Františka Fridricha (1870)
• 
  Karlštejn před přestavbou, foto kolem roku 1880
• 
  Karlštejn v roce 1917

Karlštejn po přestavbě, foto kolem roku 1910

V letech 1887–1905 probíhala přestavba hradu v duchu tzv. purismu, která měla hradu navrátit domnělou gotickou podobu. Prováděli ji Josef Mocker nejdříve na základě koncepce vídeňského profesora Friedricha von Schmidta až do jeho smrti 1891, od roku 1892 samostatně. Po Mockerově smrti 1899 stavbu dokončil stavební rada inženýr Krch.[16] Výsledky této přestavby byly kritizovány již na začátku 20. století, s odstupem času jsou však hodnoceny jako projev své doby.[17] Dobroslav Líbal však ostře kritizoval Schmidtovy a Mockerovy úpravy Karlštejna ještě při příležitosti stého výročí Mockerova úmrtí.[18]

Hrad se otevřel veřejnosti roku 1905, od roku 1918 je ve vlastnictví státu. V roce 1962 byl vyhlášen národní kulturní památkou.

Pohled na Karlštejn od jihovýchodu ze sedla mezi Plešivcem a Haknovou. Vlevo studniční věž, uprostřed purkrabství, vpravo císařský palác, za ním Mariánská a Velká věž

V současnosti je Karlštejn jedním z nejnavštěvovanějších hradů v Česku. Je ve vlastnictví státu a ve správě Národního památkového ústavu, Územní památkové správy v Praze. Kromě vlastních tří prohlídkových okruhů s průvodcem nabízí Karlštejn každoročně také řadu kulturních a společenských akcí – koncerty, divadla, výstavy, Karlštejnské kulturní léto, Královský průvod či tradiční Karlštejnské vinobraní. Hrad Karlštejn nabízí také možnost uspořádání svatebních obřadů. Je možné navštívit tři prohlídkové okruhy.

Na období let 2018–2022 byla naplánována rozsáhlá rekonstrukce přízemních, suterénních a sklepních prostor Císařského paláce,[21] která byla slavnostně zahájena 5. března 2020. Cílem rekonstrukčních prací je zbudování nového návštěvnického centra s toaletami, suterénu císařského paláce vznikne víceúčelový sál a v budově purkrabství bude instalována stálá expozice o stavebních vývoji hradu a o karlštejnském vinařství.[22]

Letecký pohled

Karlštejn je mohutný kamenný gotický hrad, který stojí na vápencové skalní ostrožně (316 metrů) nad stejnojmennou obcí a skládá se z několika samostatně opevněných staveb. V okolí se nacházejí vinice a hluboké, většinou listnaté lesy. Hlavními částmi hradu jsou studniční věž, budova Purkrabství, Hodinová věž, Císařský palác, Mariánská věž a Velká věž. Jednotlivé architektonické prvky hradu jsou stupňovitě uspořádány podle významu, který jim Karel IV. přikládal, přičemž nejvýše je položena Velká věž.

Studniční věž

Studniční věž

Hradní studna je hluboká 78 metrů. Nemá vlastní pramen, voda se přiváděla štolou z Budňanského potoka, tekoucího pod hradem. Zařízení na vytahování a spouštění okovu tvoří kolo, v němž šlapali lidé a uváděli je do pohybu.[23]

Velká věž

Kaple sv. Kříže na fotografii Jindřicha Eckerta z roku 1878

Obraz sv. Jeronýma od Mistra Theodorika v kapli svatého Kříže

Velká věž je spojena s Mariánskou věží krytým dřevěným mostem. Nachází se na nejvyšším místě hradu a má vlastní opevnění, což odpovídá největšímu duchovnímu významu a účelu, který jí zakladatel hradu určil. Po schodišti s nástěnnými malbami ze života svatého Václava a svaté Ludmily se vstupuje do nejcennějšího prostoru hradu – kaple svatého Kříže. Právě zde byly v minulosti uloženy říšské korunovační klenoty a svaté ostatky, později pak české korunovační klenoty a zemský archiv. Interiér kaple je ozdoben zlacením, drahými kameny a hvězdami, sluncem a měsícem z benátského skla. Kaple je rozdělena pozlacenou mříží na dvě části. Sám Karel IV. na důkaz pokory a úcty vstupoval za zlatou mříž bos.

Na stěnách je umístěn unikátní soubor deskových obrazů, jejichž autorem je Mistr Theodorik. V čele se nachází obraz Ukřižování Krista, další obrazy zobrazují nebeské vojsko – svaté mučedníky, svaté vdovy a panny, svaté rytíře, biskupy, papeže a svaté vládce v čele s Karlem Velikým a svatým Václavem. Zajímavostí je, že obrazy pokračují i na rámech. Obrazy zároveň sloužily jako relikviáře.

Kaple byla zabezpečena čtverými dveřmi se silnými železnými pláty. Uzamčena byla devíti zámky. Prostor byl hlídán strážními službami, které sídlily nad kaplí. Vstup do kaple byl povolen jen se souhlasem císaře, podle jehož nařízení v této věži nikdo nesměl „spáti nebo ležeti“ s žádnou ženou, byť to byla i jeho zákonitá manželka. V kapli se konaly jen zvlášť významné mše, které směli sloužit pouze arcibiskupové a karlštejnský děkan.

Na hradě se natáčel film Noc na Karlštejně. Hrad Karlštejn se stal také předmětem hudební umělecké tvorby, v roce 1973 vydala česká hudební skupina Spirituál kvintet své první studiové album Písničky z roku raz dva, na němž se mj. objevuje také písnička „U Karlova Týna“, jejímž autorem je Dušan Vančura.