Alexandre Dumas starší

Alexandre Dumas [alexandr dyma], vlastním jménem Dumas Davy de la Pailleterie [dymɑ davi də la pajət(ə)ri] (24. července 1802, Villers-Cotteréts, Francie – 5. prosince 1870, Puys) byl čelný francouzský prozaik a dramatik v období romantismu. Proslavil se především historickými a dobrodružnými romány. Mnoho jeho děl bylo několikrát zfilmováno.

Alexandre Dumas starší
Alexandre Dumas starší
Narození24. července 1802
Villers-Cotteréts
Úmrtí5. prosince 1870 (ve věku 68 let)
Puys
Příčina úmrtícévní mozková příhoda
Místo pohřbeníCommunal Cemetery of Villers-Cotterêts (do 2002)
Pantheon (od 2002; 48°50′46″ s. š., 2°20′46″ v. d.)
Povoláníspisovatel
Žánrdobrodružné historické romány
TémataFrancouzská literatura
Významná dílaTři mušketýři,
Hrabě Monte Cristo,
Paměti lékařovy
Královna Margot
Pařížští Mohykáni
Oceněnírytíř Řádu čestné legie
Manžel(ka)Ida Ferrier (1840–1859)
Partner(ka)Belle Krelsamer
Emélie Cordier
Anna Bauer
DětiAlexandre Dumas mladší[1][2][3]
Henry Bauër
Marie Alexandrine Dumas
Micaëlla-Clélie-Josepha-Élisabeth Cordier
RodičeThomas-Alexandre Dumas[4] a Marie-Louise Dumas
PříbuzníColette Dumas a Jeannine d'Hauterive (vnoučata)
Podpis
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
původní texty na Wikizdrojích
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Alexandre Dumas byl kreolského původu a měl mírné černošské rysy. Jeho otec, divizní generál a hrdina Velké francouzské revoluce, Thomas Alexandre Davy de La Pailleterie, se narodil ve francouzské kolonii Saint-Domingue (ostrov Hispaniola) na území dnešního státu Haiti, ze smíšeného vztahu markýze Alexandra Davy de La Pailleterie a otrokyně Marie-Louise Élisabeth Labouret.

V mládí Dumas významně ovlivnil vývoj francouzského dramatu. Jeho historická hra z roku 1829 Jindřich III. a jeho dvůr (Henri III et sa cour) bylo první romantické drama, úspěšně uvedené na jeviště. Velký úspěch měly i jeho další divadelní hry Antony (1831), s moderním námětem mladého rebela ne nepodobného lordu Byronovi, a také Věž nesleská (La Tour de Nesle) (1832) s námětem ze středověku, napsaná společně s Frédéricem Gaillardetem (1808–1882).

Zásadním přelomem v Dumasově literární tvorbě bylo setkání s profesorem historie Augustem Maquetem (1813–1888) roku 1839, kdy společně napsali drama Bathilde a historický román Rytíř Harmental (Chevalier d'Harmental). Jejich vzájemná spolupráce trvala do roku 1857, kdy se rozešli ve zlém. Maquet vyhledával materiál a vypracovával první nástin děje. Na Dumasovi pak bylo literární zpracování, při kterém mu však mnohdy pomáhali i další spolupracovníci. Tato Továrna na romány, jak zněl titul jednoho pamfletu Dumasových odpůrců z roku 1854, měla za následek obrovskou autorovu plodnost. Dumasovo dílo čítá 257 svazků a zahrnuje dramata, komedie, romány, novely, paměti, knihy cestovních dojmů, obrazy mravů, ale i historická pojednání.

Auguste Maquet měl také velkou zásluhu na vzniku Dumasova nejslavnějšího románu Tři mušketýři (1844, Les Trois Mousquetaires) s hrdiny d'Artagnanem, Athosem, Porthosem a Aramisem. Úspěch románu, odehrávajícího se za vlády Ludvíka XIII., byl tak obrovský, že Dumas a Maquet vytvořili ještě dvě pokračování: Tři mušketýři po dvaceti letech (1845, Vingt ans après) a Tři mušketýři ještě po deseti letech aneb Vikomt de Bragelonne (1847–1850, Le vicomte de Bragelonne, ou Dix ans plus tard), ve kterých dovedli děj až do d'Artagnanovy smrti.

Dalším obrovským úspěchem dvojice Dumas a Maquet byl dobrodružný román Hrabě Monte Christo (1844–1845, Le comte de Monte-Christo). K jejich velmi známým dílům patří také trilogie Hugenoti z období náboženských válek ve Francii v 16. století, Královna Margot (1845, La reine Margot), Paní z Monsoreau (1846, La dame de Monsoreau) a Králův šašek (1847, Les Quarante-Cinq) a dále cyklus z dějin Velké francouzské revoluce Paměti lékařovy (Mémoires d'un médecin), jehož jednotlivými díly jsou Josef Balsamo (1846–1849, Joseph Balsamo), Královnin náhrdelník (1849–1850, Le Collier de la reine), Dobytí Bastily (1850–1851, Ange Pitou) a Hraběnka de Charny (1852–1855, La Comtesse de Charny).

Ačkoliv Dumas vydělal psaním za svůj život značné finanční obnosy, jeho nevydařené investice (např. zámeček nesoucí jméno Hrabě Monte Christo, postavený na pozemku koupeném jen na základě ústní dohody, pronájem divadla v Saint-Germain-en-Laye roku 1848, které muselo být pro nezájem diváků v říjnu 1850 zavřeno), neúspěšné vydávání časopisů Mousquetaire (Mušketýr) a D'Artagnan, nevyřešené majetkové záležitosti s herečkou Idou Ferrierovou po rozvodu jejich osmiletého manželství roku 1840, rozchod se spolupracovníkem Augustem Maquetem a některé další prohrané soudní spory vedly k tomu, že byl neustále na pokraji bankrotu. Na sklonku života se tak musel v podstatě bez peněz uchýlit ke svému synovi, rovněž slavnému spisovateli Alexandru Dumasovi mladšímu do Puys, kde také zemřel.

Dumasovi šlo v jeho dílech vždy více o zábavu než o historickou věrnost. Proto vždy kladl důraz na všechno, co mohlo jeho vyprávění dramaticky oživit. K tomu užíval osvědčených prostředků jako jsou spiknutí, souboje, tajné únosy, strašlivá tajemství a další překvapivé události a udržoval tak čtenáře ve stálém napětí. Širokou publicitu svým románům Dumas zajistil také tím, že je nejprve vydával v pařížských denících na pokračování jako tzv. román-fejeton. Stal se tak nejčtenějším spisovatelem své doby a jeho obliba nemizí ani dnes.

Katolická církev zařadila „všechny milostné romány“ (omnes fabulae amatoriae) Alexandra Dumase staršího na Index zakázaných knih.[5]

Dílo

Epigoni a pokračovatelé

Popularity díla Alexandra Dumase staršího využila celá řada spisovatelů k napsání komerčně úspěšných děl, rozvíjejících motivy originálních Dumasových románů, především Tří mušketýrů a Hraběte Monte Crista.

Již roku 1853 napsal Portugalec Alfredo Possolo Hogan (1830–1865) román A Mão do Finado přímo navazující na Hraběte Monte Crista. Román okamžitě vyšel (a to dříve než v originálním znění) pod Dumasovým jménem ve francouzském překladu pod názvem Le main de défunt (Mrtvá ruka). Jiné pokračování, také ještě za Dumasova života, vytvořil roku 1856 německý spisovatel dobrodružných románů Adolf Mützelburg (1831–1882) pod názvem Herr der Welt (Pán světa). K velmi známým Dumasovým epigonům pak patří především Francouz Jules Lermina (1831–1882), autor románů Le Fils de Monte-Christo (1881, Syn hraběte Monte Crista) a Le Trésor de Monte-Christo (1881, Poklad hraběte Monte Crista). Silná inspirace románem je patrná i v díle Julese Verna Matyáš Sandorf (Nový hrabě Monte Christo) z roku 1885.

Mnoho napodobovatelů se také věnovalo nejslavnějšímu Dumasovu dílu Tři mušketýři. Například Francouz Paul Mahalin (1838–1899) napsal kromě Mademoiselle Monte Christo (1896, Slečna Monte Christo) také pokračování Tří mušketýrů ještě po deseti letech Le Fils de Portos (1883, Porthosův syn) a román Le Filleul d'Aramis (1896, Aramisův kmotřenec).

K nejznámějším dílům, vážícím se ke Třem mušketýrům, patří romány francouzského spisovatele Paula Févala mladšího (1860–1933). Jsou to Le fils de d’Artagnan (1914, D’Artagnanův syn), La vieillesse d’Athos (1925, Athosovo stáří) a především čtyřdílný román D’Artagnan contre Cyrano (1925, D'Artagnan kontra Cyrano de Bergerac) a jeho třídílné pokračování D’Artagnan et Cyrano réconciliés (1926, Hrabě d'Artagnan a Cyrano de Bergerac) odehrávající se zhruba deset let před Třemi mušketýry po dvaceti letech.

Odkazy

Reference
  1. Frank Thomas Marzials: EB-11 / Dumas, Alexandre (fils). In: Encyklopedie Britannica 1911.
  2. Krátká literární encyklopedie. Moskva. 1962. Dostupné online.
  3. Zinaida Afanasjevna Vengerovová: ЭСБЕ / Дюма-сын, Александр. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek XI.
  4. Margaret Bryant: EB-11 / Dumas, Alexandre. In: Encyklopedie Britannica 1911.
  5. Index librorum prohibitorum / Leonis XIII Summi Pontificis auctoritate recognitus SSmi. D. N. Pii pp. XI iussu editus. Romae : Typis polyglottis Vaticanis, 1924. 292 s. [Viz str. 84.]

Literatura
  • André Maurois: Tři Dumasové, nakladatelství Mladá fronta, Praha 1966, 397 s.
  • Alexandre Dumas a historický román, metodický text knihovny města Ostravy, 1977.
  • FISCHER, Jan Otokar a kol. Dějiny francouzské literatury 19. a 20. století. Díl 1., 1789–1870. 2. vyd. Praha: Academia, 1981. 657 s. [O Alexandru Dumasovi st. viz str. 311–313; bibliografie na str. 362.]
  • FRYČER, Jaroslav. Slovník francouzsky píšících spisovatelů: Francie, Belgie, Lucembursko, Švýcarsko, Kanada, Maghreb a severní Afrika, „Černá“ Afrika, Libanon, oblast Indického a Tichého oceánu. 1. vyd. Praha: Libri, 2002. 759 s. ISBN 80-7277-130-2.
  • MACURA, Vladimír a kol. Slovník světových literárních děl. 2. svazek, M–Ž. 1. vyd. Praha: Odeon, 1988. 459 s. [Stať „Tři mušketýři“ je na str. 231–232.]
  • Claude Schopp: Alexandre Dumas – život génia, nakladatelství Existencialia, Praha 2004. 682 s. ISBN 80-903406-0-1.
  • Slovník spisovatelů – Francie, Švýcarsko, Belgie, Lucembursko. 1. vyd. Praha: Odeon, 1966. 699 s.
  • ŠIMEK, Otokar. Dějiny francouzské literatury v obrysech. Díl 4., Literatura 18. a 19. století. 1. vyd. Praha: SNKLU, 1962. 636 s. [O Alexandru Dumasovi st. viz na str. 451–453 (drama) a 473–474 (próza).]

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.