Franz Xaver Zippe

Franz Xaver Zippe se narodil v Dolním Falknově (dnešní Kytlice na Děčínsku), jako syn řezníka a hostinského.[2] Po absolvování základní školy ve svém rodišti odešel do Drážďan, kde vystudoval gymnázium.[3] Odešel do Prahy, kde od roku 1807 studoval filosofii a medicínu a posléze od roku 1814 chemii na Polytechnickém ústavu.[3] V roce 1822 zde začal přednášet geologii.[4]

Pomník v místě, kde v Kytlici stával Zippeho rodný dům

F. X. M. Zippe působil už od roku 1824 jako správce (kustod) v mineralogických sbírkách Českého muzea (pozdějšího Národního muzea) v Praze a byl jeho prvním zaměstnancem.[3][5] Zde spolupracoval s Kašparem Šternberkem.[2] V muzeu uspořádal sbírku minerálů, v té době jednu z největších sbírek v Evropě. Zahrnul do ní i kolem 2500 kusů minerálů, které sbíral už od dětství při svých cestách po Čechách a dalších zemích Evropy i Ameriky.[2] Tato sbírka se nachází v muzeu dodnes.[6][7] Muzeu daroval i vlastní knihovnu.[2] Vytvořil i 3000 krystalových modelů ze sádry.[4]

Díky tomu, že pěší chůzí procestoval Čechy, nasbíral a zdokumentoval mnoho v té době známých českých nalezišť minerálů. Nalezl i dva do té doby neznámé minerály, květ uranový z Jáchymovska nazvaný zippeit a allemontit z Příbramska.[2][3] Svými vědeckými pracemi podnítil i těžbu uhlí v oblasti Kladenska.[4]

Roku 1835 byl na pražském technickém učilišti jmenován profesorem přírodopisu a zbožíznalství.[2][4] Stal se členem Vídeňské akademie věd. Stál při vytvoření Báňské akademie v Příbrami, kde působil jako ředitel ústavu.[4][8] Roku 1850 odešel do Vídně, kde se stal členem Císařské akademie věd a působil zde jako profesor mineralogie až do své smrti.[3][4] Ve Vídni založil nadace na podporu nadaných a chudých studentů.[4] Zde také zemřel a je pohřben na hřbitově St. Marxer.[4]

Je také autorem několika učebnic přírodopisu, včetně jedné z prvních do češtiny přeložených učebnic předepsaných Rakousko-Uherským Ministerstvem kultury a školství (v té době určené pro nižší reálné školy), jejíž oficiální český překlad vytvořil pražský učitel, geolog a později i poslanec Českého zemského sněmu Jan Krejčí. Ta byla oproti těm dnešním více encyklopedického charakteru a dle svého úvodu seznamovala žáky s přírodninami "v rozsáhlých krajinách Rakouského mocnářství".[9]

• Dějiny kovů (v or. Geschichte der Metalle) (1857)
• První geologická mapa Čech (v or. Geognostische Karte des Königsreichs Böhmen) (1832)
• Učebnice pro školy (Lehrbuch der Mineralogie mit naturhistorischer Grundlage, Lehrbuch der Naturgeschichte für Unterrealschulen, Lehrbuch der Naturgeschichte und Geognosie: Für Realschulen a další)