Sklovina

Sklovina (latinsky: enamelum) je tvrdá (stupeň 5 podle Mohsovy stupnice tvrdosti) vnější vrstva korunky zubů. Kryje a chrání níže umístěné části zubu. Je asi z 98 % tvořená z anorganických solí (zejména fosforečnan vápenatý, resp. spíše hydroxyapatit) a jen z 2 % z organických látek (amelogeniny a enameliny) a vody. Je to nejtvrdší tkáň v těle obratlovců včetně člověka.[1] Evolučně pochází z kůže.[2] Embryonálně se sklovina zakládá z ektodermu na rozdíl od všech ostatních tkání zubu, v procesu tzv. amelogeneze.[3]

Stolička; enamel je sklovina

Popis

Sklovina má obvykle bělavou, namodralou nebo žlutavou barvu – přesný odstín závisí především na její tloušťce a stupni kalcifikace. Nejsilnější je sklovina na místech, kde je velice namáhána, tedy na řezacích plochách, kde může být tlustá až 2,5 mm. Na stejných místech také dosahuje sklovina vyšší tvrdosti.[3]

Onemocnění

Porucha, při níž je sklovina příliš tenká nebo neobsahuje dostatek vápníku, se nazývá amelogenesis imperfecta.[4]

Reference
  1. ROSYPAL, Stanislav. Nový přehled biologie. [s.l.]: Scientia, 2003. S. 797.
  2. http://phys.org/news/2015-09-enamel-evolved-skin-colonized-teeth.html - Enamel evolved in the skin and colonized the teeth much later
  3. KOČOVÁ, Jitka. Histologie zubu [online]. Dostupné online.
  4. Midgley, R. et al. (1993): Rodinná encyklopedie zdraví, nakl. Gemini, spol. s.r.o., Praha, z anglického originálu
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.