Asyřané

Asoristan

Asyřané se nazývají také historickými názvy Chaldejci nebo Sýrijci (nezaměňovat se Syřany, obyvateli moderního státu Sýrie, což jsou převážně Arabové). Hovoří asyrským jazykem, jehož základem je starověká aramejština, jazyk Bible. Vyznáním jsou křesťané, hlásí se buď k Asyrské církvi Východu nebo k Chaldejské katolické církvi. Území obývané Asyřany se rozkládá v severozápadní části Iráku okolo bývalého města Ninive. Sami Asyřané svoji zemi nazývají Beth Nahrain, což znamená "mezi řekami". Počet Asyřanů je podle oficiálních iráckých údajů 60 000, ale asyrští nacionalisté jej podle výsledků sčítání z roku 1957 odhadují na více než milion v samotném Iráku a další milion v okolních zemích (Sýrie, Írán) – přesnému zjištění brání obava Asyřanů z perzekuce. Početná je také asyrská diaspora, zejména v USA, Rusku, Německu a Švédsku (zde existuje fotbalový klub Assyriska Stockholm, tvořený převážně asyrskými přistěhovalci, který hraje druhou nejvyšší soutěž v zemi). Odhady populace se pohybují od půl do jednoho milionu, podle toho, zda se počítají všechny osoby s asyrskou krví nebo jen ti, kteří se ke své národnosti aktivně hlásí.

Těla upálených asyrských žen v Osmanské říši

Po pádu Novoasyrské říše roku 612 př. n. l. upadli Asyřané do závislosti na okolních národech (Peršané, Římané). Křesťanství přijali už v prvním století našeho letopočtu. Jak v oblasti sílil islám, byli Asyřané nuceni změnit vyznání nebo emigrovat. K největším násilnostem došlo ve 20. století. Mnoho Asyřanů zahynulo pod tureckou nadvládou za první světové války, v rámci velkého vraždění křesťanských minorit zvaného debkh (Asyrská genocida). Asyřané trpěli také v královském Iráku, kdy jich byly např. tisíce zabity v roce 1933 ve městě Semele a okolí. Tehdy byl také tehdejší katolikos-patriarcha Asyrské církve Východu (zvaný "asyrský papež") zbaven iráckého občanství a vypovězen ze země. V roce 1935 se usadil v USA, kde žili do r.2015 - v l.1976 - 2015 jím byl Mar Dinkha IV. (žil v l. 1935 - 2015). Od září 2015 je jeho nástupcem Gewargis III., přestěhoval se zpět. Žije v Irbílu (Arbílu/Erbílu) v iráckém Kurdistánu. Další pogromy na Asyřany prováděl režim Saddáma Husajna, hlásící se k myšlenkám panarabismu. Po svržení diktátora v roce 2003 svitla Asyřanům naděje na sebeurčení, zároveň se ale v nastalém chaosu mnozí z nich stali terči muslimských fanatiků (Asyřané většinou podporovali americkou invazi a byli proto označováni za zrádce Iráku) a tisíce lidí využily otevřených hranic k opuštění země. Asyřané jsou pod tlakem obou sousedů: jak Arabů, tak rovněž stále aktivnějších Kurdů – například Petr Kubálek na svých stránkách označuje Asyřany za pokřesťanštěné Kurdy.[12] Naproti tomu asyrští autonomisté operují výzkumy předního etnografa Luigiho Cavalli-Sforzy, který na základě analýzy DNA definoval Asyřany jako homogenní starobylé etnikum, výrazně odlišné od ostatních obyvatel Blízkého východu.[13]

V roce 1968 byla v exilu založena organizace Assyrian Universal Alliance, bojující za práva Asyřanů. V roce 1991 se stala zakládajícím členem Organizace nezastoupených států a národů. Jejím cílem není plná nezávislost, ale kulturní a etnická autonomie v rámci jednotného Iráku. Domácí Asyřany zastupuje Asyrské demokratické hnutí (Zawaa), které má šest poslanců v iráckém parlamentu. Bojuje hlavně za to, aby byl z ústavy vypuštěn článek definující Irák jako islámskou zemi.[14]

Asyrská vlajka je bílá, uprostřed je zlaté slunce a čtyřcípá bleděmodrá hvězda symbolizující nenásilný a trpělivý boj za svobodu. Od ní směřují do všech čtyř rohů modré, bílé a červené vlnovky představující hlavní řeky Asýrie: Eufrat, Tigris a Zab. V horní čtvrtině vlajky je oranžově vyobrazen staroasyrský reliéf znázorňující boha Aššura.

Asyřané mají také svoji hymnu. Je jí de facto píseň Roomrama, složená Nebuem Juelem Issabeyem a napsaná Yosipem Betem Yosipem, asyrským básníkem.

Asyřané ve Spojených státech

Současní Asyřané v krojích (Doněck, srpen 2010). Foto Andrej Butko

• Terrence Malick – americký filmový režisér (Nebeské dny, Tenká červená linie, Nový svět)
• Fahrid Murray Abraham – držitel Oskara za roli Salieriho ve filmu Amadeus
• Andre Agassi – americký tenista, vítěz osmi grandslamových turnajů, zlatý z Olympiády v Atlantě, světová jednička třicet týdnů v roce 1995.
• Anna Eshooová – demokratická kongresmanka za stát Kalifornie, významná představitelka asyrské exilové politiky
• Michail Sado – ruský zápasník, profesor orientalistiky a politik, dlouholetý vězeň komunistického režimu
• Naum Faiq – asyrský spisovatel, publicista a politik počátku 20. století
• Tárik Azíz (vlastním jménem Michail Juhonno) – irácký ministr zahraničí v letech 1979–2003
• John Nimrod – americký politik, dlouholetý senátor za stát Illinois
• Thomas Saaty – americký matematik, vyučuje na Pittsburské univerzitě, nositel ceny INFORMS
• Rosie Malek-Yonanová – herečka, spisovatelka (román o pronásledování Asyřanů v Osmanské říši Karmínové pole), krasobruslařka a pianistka, zakladatelka lidskoprávní organizace Asyřané bez hranic
• Linda Georgeová – americká zpěvačka etnické hudby
• Ramona Amiriová – modelka, vítězka soutěže Miss Kanada 2005
• Jakiv Chammo – judista, medalista z mistrovství světa a Evropy
• Viktor Avdyšev — zápasník, medalista z mistrovství světa a Evropy
• Munír Rúfá - irácký pilot

Fiktivní postavy – asyrského původu byl Yossarian, hlavní hrdina románu Josepha Hellera Hlava XXII, a také Theodore Badal, postava z povídky Williama Saroyana Sedmdesát tisíc Asyřanů.