Krátkozrakost

Krátkozrakost (lat. myopia, z řeckého mυωπία) je oční vada, při které se paprsky světla usměrněné čočkou lidského oka sbíhají už před sítnicí, a na sítnici tedy nevzniká ostrý obraz. Hlavním příznakem myopie je tedy neostré nebo zamlžené vidění do delší vzdálenosti. Zpravidla je toho příčinou příliš dlouhé oko, výjimečně může být příčinou zvýšená lomivost optického aparátu oka. Špatná schopnost vidění do dálky vedla k označení „krátkozrakost“.

Schematické znázornění krátkozrakosti a její nápravy pomocí čočky

Stupeň špatného vidění se určuje měřením refrakce a vyjadřuje se počtem dioptrií, v případě krátkozrakosti se znaménkem −. Náprava vidění se u krátkozrakosti děje podobně jako u opačného postižení, to jest dalekozrakosti, pomocí umělých optických čoček (rozptylná čočka). Tradičním nosičem umělých čoček jsou brýle. Druhou možností mechanické nápravy schopnosti vidění je použití kontaktních čoček. Vynálezci kontaktních čoček byli v letech 1952–1955 českoslovenští vědci, profesor VŠCHT v Praze Otto Wichterle a jeho asistent Drahoslav Lím.

Kromě pomocí brýlí nebo kontaktních čoček je možné myopii korigovat také některou z metod refrakční oční chirurgie. Nejvhodnější metodou refrakční chirurgie ke korekci myopie je zákrok laserem (mj. metoda LASIK/LASEK). Eventuálně se provádí implantace nitrooční čočky.