Univerzita Karlova

Univerzita Karlova (zkratka UK, latinský název Universitas Carolina) se sídlem v Praze je česká vysoká škola, jedna z nejstarších evropských univerzit, nejstarší severně od Itálie a východně od Paříže. V roce 2010 zde studovalo téměř 50 tisíc studentů, tj. zhruba šestina všech vysokoškoláků v Česku.[2] Tuto školu dlouhodobě vyhodnocuje organizace Academic Ranking of World Universities jako nejlepší v České republice, jednu z nejlepších v regionu střední a východní Evropy a v celosvětovém (tzv. Šanghajském) žebříčku ji zařadila v roce 2020 na 201.–300. místo.[3] Jiný prestižní žebříček QS World University Rankings, který zahrnuje přes 5,5 tisíce vysokých škol po celém světě, v roce 2020 zařadil Univerzitu Karlovu celosvětově na 260.[4] a v roce 2021 na 266. místo.[5] Oba žebříčky ji označují za nejlepší vysokou školu v České republice[6].

Univerzita Karlova
Univerzita Karlova
latinsky Universitas Carolina
Logo
Vstupní dvůr v historickém jádru Karolina s Velkou aulou podle návrhu Jaroslava Fragnera.
ZkratkaUK
Datum založení7. dubna 1348
Typ školyveřejná
Vedení
Rektorka (seznam)prof. MUDr. Milena Králíčková, Ph.D.
Prorektor pro informační technologieprof. RNDr. Tomáš Skopal, Ph.D.
Prorektor pro vnější vztahydoc. RNDr. Martin Vlach, Ph.D.
Prorektorka pro studijní záležitostidoc. RNDr. Markéta Martínková, Ph.D.
Prorektorka pro zahraniční záležitostiprof. Mgr. Markéta Křížová, Ph.D.
Prorektor pro koncepci a kvalitu studiadoc. MUDr. Jan Polák, Ph.D., MBA
Prorektor pro akademické kvalifikaceprof. JUDr. Jan Kuklík, DrSc.
Prorektor pro vědeckou a tvůrčí činnostprof. PhDr. Ladislav Krištoufek, Ph.D.
Prorektor pro strategickou spolupráci a rozvojPhDr. Pavel Doleček, Ph.D.
Kvestor JUDr. Tomáš Horáček, Ph.D.
KancléřMgr. Michal Zima
Počty akademiků (k roku 2020[1])
Bakalářských studentů18 531
Magisterských studentů24 301
Doktorandů6 676
Studentů celkem49 508 (2020)
Další informace
Počet fakult17
Rozpočet10,675 mld. Kč (r. 2018)
SídloPraha
AdresaOvocný trh 560/5, Praha, 110 00, Česko
Zeměpisné souřadnice50°5′18,24″ s. š., 14°24′13,32″ v. d.
ČlenstvíCoimbra Group
EUA
Europaeum
http://www.cuni.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Založení a dějiny
Socha Karla IV. ve Velké aule Karolina
Historická budova Karolina s arkýřem Velké auly

Středověká, stavovská a jezuitská univerzita
Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Univerzity Karlovy (1347–1740).
Pečeť Univerzity Karlovy (kolem roku 1360)

Pražská univerzita byla založena nejméně třemi akty, totiž zakládající listinou papeže (bulou) Klementa VI., potvrzenou v Avignonu 26. ledna 1347, nadační listinou Karla IV. ze dne 7. dubna 1348 a konečně tzv. Eisenašským diplomem ze 14. ledna 1349.[7] Nejpozději od poloviny 19. století se jako den jejího založení slaví 7. duben 1348. Vzorem pro její uspořádání byly univerzity v Paříži, Bologni a Neapoli, studium začínalo na fakultě svobodných umění („artistické“) a mohlo pokračovat na fakultě teologické, právnické nebo lékařské. Pro rozhodování o celouniverzitních záležitostech byli studenti i učitelé rozděleni do 4 „národů“: českého, bavorského, polského a saského. Český národ zahrnoval obyvatele Čech i Moravy, jak česky, tak německy mluvící, dále Jihoslovany a obyvatele Uher. Bavorský zahrnoval Rakušany, Šváby, obyvatele Frank i Porýní, polský Slezany, Poláky a Rusy, saský obyvatele Míšeňska, Durynska, Horního/Dolního Saska, Dánska a Švédska. Studenti české národnosti tvořili 16–20 % z celkového počtu studentů.[8]

Studium sice začalo už v roce 1347, rozbíhalo se však pomalu a podstatným krokem bylo založení Karlovy koleje roku 1366 a velkorysá stavba Karolina roku 1383. V roce 1409 upravil král Václav IV. Kutnohorským dekretem rozhodovací pravomoci ve prospěch českých reformistů, což vedlo k odchodu většiny profesorů a studentů, z nichž část se rozhodla založit univerzitu v Lipsku. Tímto odchodem došlo ke snížení významu pražské univerzity a ta stala pouhou regionální, postupně upadající univerzitou, od husitských bouří univerzitou podobojí (utrakvistickou), což ji mezinárodně izolovalo.

Od poloviny 15. století měla pouze fakultu artistickou a i když zde působilo několik významných vědců, pečovala hlavně o výchovu učitelů. V polovině 16. století, když v Praze vznikla jezuitská kolej, povýšená císařem Matyášem roku 1611 na univerzitu, musela stará univerzita čelit silné mezinárodní konkurenci, a po porážce stavovského povstání roku 1620 byla roku 1622 nejprve odevzdána jezuitům. Roku 1654 se jako Univerzita Karlo-Ferdinandova obnovily i fakulty právnická a lékařská.

Osvícenský absolutismus
Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Univerzity Karlovy (1740–1918).

Ve sporech mezi arcibiskupem a císařem byla nakonec univerzita podřízena státu a od poloviny 18. století přetvořena na učiliště pro výchovu učitelů, kněží, lékařů a úředníků absolutistického státu. Jezuité byli z univerzity vykázáni a vyučovacím jazykem se stala místo latiny němčina. Roku 1848 se univerzitní studenti významně podíleli na povstání a roku 1849 změnil ministr hrabě Lev Thun-Hohenštejn novým zákonem všechny rakouské univerzity podle německého von Humboldtova vzoru na svobodná učiliště věd s jistou autonomií. Ve druhé polovině 19. století ovšem rostlo napětí mezi Čechy a Němci, až roku 1882 byla univerzita rozdělena na českou a německou.[9] Počty studentů pak rychle rostly a čeští studenti měli brzy početní převahu; obě univerzity získaly řadu nových budov. Na německé univerzitě působili například vědci Ernst Mach, Christian Doppler a Albert Einstein, nebo pozdější rakouský politik Anton Rintelen, na české také pozdější prezident Tomáš Garrigue Masaryk.

Československá republika
Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Univerzity Karlovy (1918–1945).

Po pádu Rakousko-Uherska a založení Československa rozhodl Československý parlament zákonem z roku 1920 (tzv. lex Mareš), že nositelem tradice pražské univerzity je nadále česká Univerzita Karlova. V následujících letech vznikla řada nových budov, a to i pro univerzitu německou, rozšířilo se studium žen a vznikly i nové fakulty přírodovědecké. Národnostní napětí však pokračovalo a po nástupu nacismu v Německu se k němu pražská německá univerzita do značné míry přiklonila. Po obsazení Československa a studentských manifestacích roku 1939 byly české vysoké školy „dočasně“ uzavřeny a majetek UK převzala univerzita německá.

Po roce 1945
Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Univerzity Karlovy (od 1945).

V roce 1945 byla německá univerzita zrušena a její majetek převzala UK,[10] řada historických dokumentů (včetně zakládací listiny) se však při té příležitosti ztratila. V poválečných letech rychle rostl počet studentů, po komunistickém převzetí moci v únoru 1948 však byla téměř čtvrtina vyloučena a mnoho učitelů propuštěno. Radikální reformy ministra Zdeňka Nejedlého roku 1950 se řídily podle sovětských vzorů, zavedly povinné studijní programy, množství zkoušek a univerzitu zcela podřídily státu. Věda a výzkum byly z velké části převedeny do Akademie věd. Podporu měly hlavně přírodovědecké obory, vznikla Matematicko-fyzikální fakulta (1952), Fakulta tělesné výchovy a sportu (1953) a Fakulta technické a jaderné fyziky (1955). Po jistém pokusu o liberalizaci v šedesátých letech postihla i UK tzv. „normalizace“, tj. rozsáhlé čistky mezi studenty i učiteli. Některé obory si přesto udržely jistou úroveň i prestiž.

Po tzv. „sametové revoluci“ v r. 1989, o niž se přičinili i pražští studenti, byla obnovena akademická svoboda, senáty a volby funkcionářů a roku 1998 byly státní vysoké školy přetvořeny na školy veřejné s vlastním majetkem a rozhodováním. Prudkému růstu počtu studentů však neodpovídal nárůst financí a zejména investic, takže řada fakult se potýká s prostorovými problémy. Postupně se dařilo navazovat přerušené mezinárodní styky včetně studentských výměn a stále větší důraz se klade na vědeckou činnost univerzit. V roce 2009 vyprodukovala UK podle vládní metodiky téměř třetinu celého základního výzkumu v ČR (více než třetina připadla na Akademii věd ČR, zbytek na všechny ostatní vysoké školy v ČR).

Podle přílohy zákona č. 172/1990 Sb. se univerzita od roku 1990 nazývala „Univerzita Karlova v Praze“, příloha zákona č. 111/1998 Sb. toto jméno potvrdila. V roce 2009 se ale objevily snahy o návrat k názvu bez dodatku označujícího její sídelní město,[11] jak bylo určeno už zákonem o poměru pražských univerzit z roku 1920. Ovšem až v roce 2016 byl zákon o vysokých školách novelizován tak, že název školy se skutečně od září téhož roku změnil pouze na „Univerzita Karlova“ bez dodatku označujícího její sídlo.[12]

Současná situace

17 fakult UK připravuje odborníky pro širokou oblast:

V řadě oborů je Univerzita Karlova jedinou vysokou školou v ČR, která dané vzdělání nabízí.

K 31. prosinci 2009 studovalo na UK 52 842 studentů v 625 studijních oborech, z toho 7972 doktorských studentů a přes 7 tisíc cizinců. V tomtéž roce 2009 dostala UK 61 621 přihlášek ke studiu a přijala 18 020 nových studentů. Nezaměstnanost jejích absolventů byla 1,6 %, což je (spolu s VŠE Praha) nejnižší hodnota v ČR. V rámci programu Erasmus vycestovalo na semestr 1858 a přicestovalo 1759 studentů. V placených kurzech celoživotního vzdělávání studovalo 16 555, na Univerzitě třetího věku 4574 zájemců.[13] Z celkem 12 474 zaměstnanců je asi 640 profesorů, přes 1000 docentů, 1500 vědeckých pracovníků a přes 4600 asistentů a lektorů.[14]

Také v oblasti vědy a výzkumu zaujímá UK významné místo nejen v rámci České republiky. Na produkci mezinárodně hodnocených – hlavně přírodovědeckých a medicínských – publikací (WoS) se UK podílí 30 % z celé produkce ČR, mezinárodní bibliometrický index H vzrostl na 42 a je nejvyšší v ČR.[13] V mezinárodních žebříčcích (Shanghai University, Times HE Supplement), které ovšem silně preferují přírodní a lékařské vědy a anglicky mluvící země, se umisťuje jako jediná v ČR a jedna ze tří ve východní Evropě mezi prvními 500, a to někde kolem 250. místa.

Identifikační číslo univerzity (IČO) je 00216208. Rozpočet univerzity činil v roce 2009 přes 8 mld. Kč, z toho téměř 2,5 mld. jsou vlastní příjmy (mimo státní rozpočet).[15] Univerzita své akademické obci rovněž poskytuje řadu podpůrných služeb, mezi které patří ubytování, stravování (Koleje a menzy, KaM),[16] vydavatelská činnost (nakladatelství Karolinum) a knihovny. Celkový knihovní fond činí 4,66 mil. svazků, z toho 721 tisíc ve volném výběru.[17]

Technologický transfer

Univerzita Karlova založila v roce 2018 svou 100% vlastněnou dceřinou společnost Charles University Innovations Prague[18] jakožto z univerzity vyčleněnou agenturu pro technologický transfer za účelem zrychlení a zefektivnění přenosu výsledků vědy a výzkumu do praxe, a to formou zastupování univerzity v jednáních s obchodními partnery z aplikační sféry o licencích či prodeji duševního vlastnictví. Charles University Innovations Prague realizuje transfer také prostřednictvím zakládání takzvaných spin-off společností. Ke konci roku 2020 již byly založeny 3 takové spin-off společnosti, a to Charles Games (vývoj a distribuce počítačových her a studentský inkubátor)[19][20], LAM-X (vývoj nových světlem aktivovaných nanomateriálů)[21][22] a GeneSpector (vývoj a distribuce kitů pro diagnostiku virových onemocnění)[23][24].

Tento model technologického transferu úspěšně funguje na řadě zahraničních univerzit.[25][26][27] Univerzita Karlova je první vysokou školou, která jej uplatnila v České republice.

Kultura, sport, spolky

Na univerzitě působí desítky studentských organizací. Při univerzitě působí tři hudební sbory: Sbor Univerzity Karlovy, Vysokoškolský umělecký soubor Univerzity Karlovy a Smíšený pěvecký sbor Univerzity Karlovy a jeden orchestr (Orchestr Univerzity Karlovy).[28]

Média

UK má vlastní časopis Forum a internetový magazín iForum. Studenti spojení v občanském sdružení UK media provozují celouniverzitní zpravodajský portál UKáčko.cz a vydávají tištěné časopisy Sociál na Fakultě sociálních věd a FFakt na Filozofické fakultě. Kromě toho vychází na Fakultě humanitních studií časopis Humr a na Právnické fakultě Primalex.

Medaile a ceny

Galerie

Žebříčky

Pražská Univerzita Karlova patří mezi 1,5 % nejlepších světových univerzit.[29] Je hodnocena jako nejlepší univerzita České republiky a jedna z nejlepších univerzit ve Střední a Východní Evropě, soutěžící o jedno z předních míst s nejlepší ruskou univerzitou, Lomonosovovou univerzitou v Moskvě.[30][31] Karlova univerzita se umístila na 31. místě mezi univerzitami států BRICS a jiných států mimo tzv. západní svět podle hodnocení londýnského deníku The Times, přičemž Varšavská univerzita byla ohodnocena jako 23.[32]

V celosvětovém měřítku se Karlova univerzita umístila v roce 2013 jako 201.-300. mezi 500 univerzitami celého světa hodnocenými dle Academic Ranking of World Universities (tzv. Šanghajský žebříček), jako 233. z 500 univerzit v QS World University Rankings, jako 401.-500. z 800 univerzit hodnocených v Times Higher Education World University Rankings (výsledek z roku 2015)[33] a jako 485. dle CWTS Leiden Ranking, zohledňujícím 500 univerzit. Dřívější výsledky viz tabulky níže:[34]

RokŠanghajský žebříček (změna)QS Ranking (změna)Times Ranking (změna)Leiden Ranking (změna)
2019 201-300 317 401-500 179
2020 201-300 (▬) 291 (▲ 26) 401-500 (▬) 187 (▼ 8)
2021[35] 201-300 (▬) 260 (▲ 31)

V QS žebříčku dle předmětů patří Karlova univerzita mezi 51-100 nejlepších univerzit na světe v geografii a lingvistice[36].

QS Subject201120132018 2020
Natural Sciences174208 (▼)197 (▲) 228 (▼)
Engineering & Technology325398 (▼)401-450 (▼) 401–450 (▬)
Arts & Humanities184137 (▲)193(▼) 189 (▲)
Social Sciences & Management229252 (▼)302 (▼) 286 (▲)
Life Sciences & Medicine250246 (▲)219 (▲) 224 (▼)
Shanghai Subject Fields[37]20122013 2021[35]
Mathematics151-200151-200(▬) 101-150(▲)
Physics151-200101-150(▲) 101-150(▬)
Economics 101-150
Metallurgical Engineering 101-150

Známí absolventi

Vedení univerzity

Kolegium rektorky od roku 2022.[38]

  • prof. MUDr. Milena Králíčková, Ph.D. – rektorka, profesorka Ústavu histologie a embryologie LFP UK
    • PhDr. Pavel Doleček, Ph.D. – prorektor pro strategickou spolupráci a rozvoj
    • prof. PhDr. Ladislav Krištoufek, Ph.D. – prorektor pro vědeckou a tvůrčí činnost, profesor Katedry financí a kapitálových trhů IES FSV UK
    • prof. Mgr. Markéta Křížová, Ph.D. – prorektorka pro zahraniční záležitosti, profesorka Střediska ibero-amerických studií FF UK
    • prof. JUDr. Jan Kuklík, DrSc. – prorektor pro akademické kvalifikace, vedoucí Katedry právních dějin PF UK
    • doc. RNDr. Markéta Martínková, Ph.D. – prorektorka pro studijní záležitosti, zástupkyně vedoucího Katedry biochemie PřF UK
    • doc. MUDr. Jan Polák, Ph.D., MBA – prorektor pro koncepci a kvalitu vzdělávání, přednosta Ústavu patofyziologie 3. LF UK
    • prof. RNDr. Tomáš Skopal, Ph.D. – prorektor pro informační technologie, zástupce vedoucího Katedry softwarového inženýrství MFF UK
    • doc. RNDr. Martin Vlach, Ph.D. – prorektor pro vnější vztahy, docent Kabinetu výuky obecné fyziky MFF UK
      • MUDr. Josef Fontana, Ph.D. – člen kolegia rektorky pro strategie, analýzy a transfer, asistent Ústavu biochemie, buněčné a molekulární biologie 3. LF UK
      • Mgr. et Mgr. David Hurný – člen kolegia rektorky pro rozvoj pedagogických kompetencí akademických pracovníků
      • Mgr. Jan Jindra – člen kolegia rektorky pro eGovernment a bezpečnost
      • prof. PhDr. Lenka Rovná, CSc. – členka kolegia rektorky pro 4EU+, zakladatelka Katedry evropských studií IMS FSV UK
      • prof. Ing. Zdeněk Strakoš, DrSc. – člen kolegia rektorky pro ERC a další nástroje rozvoje vědecké činnosti, profesor Katedry numerické matematiky MFF UK
      • PhDr. Ing. Marie Vymazalová, Ph.D. – členka kolegia rektorky pro sociální záležitosti a udržitelný rozvoj, odborná asistentka Ústavu dějin křesťanského umění KTF UK
      • prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA – emeritní rektor, přednosta Ústavu lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky 1. LF UK a VFN
      • Martin Čihák – zástupce studentů Akademického senátu UK
      • JUDr. Tomáš Horáček, Ph.D. – kvestor, odborný asistent Katedry obchodního práva a Centra mimosoudního řešení sporů PF UK
      • Mgr. Michal Zima – kancléř, asistent Ústavu fyziologie 3. LF UK
      • prof. Ing. František Zahálka, Ph.D. – předseda Akademického senátu UK, vedoucí Laboratoře sportovní motoriky FTVS UK

Organizační struktura

Fakulty

Mezi původní čtyři fakulty Univerzity Karlovy patřily: právnická, lékařská, teologická (nyní katolická teologická) a artistická (nyní filozofická). Dnes UK tvoří 17 fakult sídlících především v Praze, dvě sídlí v Hradci Králové a jedna v Plzni.

Vysokoškolské ústavy

Jiná pracoviště
  • Ústav výpočetní techniky
  • Centrum pro přenos poznatků a technologií
  • Ústav jazykové a odborné přípravy
  • Ústřední knihovna
  • Agentura Rady vysokých škol

Účelová zařízení

Výzkumná pracoviště zřizovaná společně s Akademií věd

Odkazy

Reference
  1. Výroční zpráva o činnosti UK za rok 2020 [online]. Praha: Univerzita Karlova [cit. 2021-07-20]. S. 60. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-08-26.
  2. Charakteristika UK Archivováno 11. 10. 2007 na Wayback Machine, cuni.cz, 21.1.2010
  3. Academic Ranking of World Universities. Academic Ranking of World Universities - 2019 [online]. 2019 [cit. 2020-01-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-08-15. (anglicky)
  4. QS World University Rankings 2021. Top Universities [online]. [cit. 2021-06-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-09. (anglicky)
  5. QS World University Rankings 2022. Top Universities [online]. [cit. 2021-06-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-09-18. (anglicky)
  6. QS World University Rankings 2021. Top Universities [online]. [cit. 2021-06-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-09. (anglicky)
  7. Dějiny přírodních věd v českých zemích (1. část). Elektro [online]. [cit. 2014-09-02]. Roč. 2006, čís. 10. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-03-17. (česky)
  8. CHYSKÝ, Václav. Sedmdesátileté výročí insigniády z jiného pohledu. CS Magazin [online]. Březen 2005 [cit. 2009-06-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-02-28. (česky)
  9. Zákon č. 24/1882 ř. z., jenž se týče c. k. university Karlo-Ferdinandské v Praze. Dostupné online. Archivováno 3. 5. 2019 na Wayback Machine
  10. Dekret presidenta republiky č. 122/1945 Sb., o zrušení německé university v Praze. Dostupné online. Archivováno 4. 11. 2014 na Wayback Machine
  11. Univerzita Karlova změní název. Nechce být „v Praze“. Týden.cz [online]. 2009-03-11 [cit. 2011-07-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-06-18.
  12. Čl. I bod 292 a čl. II bod 18 zákona č. 137/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Dostupné online. Archivováno 16. 8. 2016 na Wayback Machine
  13. Výroční zpráva UK za rok 2009, str. 9.
  14. Výroční zpráva UK za rok 2009, str. 102n.
  15. Výroční zpráva UK za rok 2009, str. 100
  16. http://kam.cuni.cz/ Archivováno 24. 11. 2013 na Wayback Machine, 4. prosince 2013.
  17. Výroční zpráva UK za rok 2009, str. 270.
  18. CUIP pomůže zavést znalosti do praxe. Univerzita Karlova [online]. [cit. 2021-01-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-28. (anglicky)
  19. Homepage - Charles Games. charlesgames.net [online]. [cit. 2021-01-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-23.
  20. ÚŠELA, Jan. Univerzita Karlova otvírá herní studio. Součástí bude i inkubátor talentů zaměřený na vývojáře. Hospodářské noviny (iHNed.cz) [online]. 2020-01-29 [cit. 2021-01-17]. Dostupné online. (česky)
  21. LAM-X - Light activated nanomaterials fighting infections. www.lam-x.tech [online]. [cit. 2021-01-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-08-05. (anglicky)
  22. [email protected], TYDEN, www tyden cz, e-mail:. Čeští vědci budou vyvíjet látku, která se umí sama dezinfikovat. TÝDEN.cz [online]. 2020-02-20 [cit. 2021-01-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-22. (česky)
  23. GeneSpector | We Are Improving Molecular Diagnostics [online]. [cit. 2021-01-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-17. (anglicky)
  24. UK představila sadu pro diagnostiku covid-19 a chřipky | ČeskéNoviny.cz. www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2021-01-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-22. (česky)
  25. Oxentia | Oxford's Global Innovation Consultancy. www.oxentia.com [online]. [cit. 2021-01-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-02-15.
  26. Home | yeda. www.yedarnd.com [online]. [cit. 2021-01-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-19. (anglicky)
  27. Unitectra. www.unitectra.ch [online]. [cit. 2021-01-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-22.
  28. http://www.cuni.cz/UK-4018.html Archivováno 2. 10. 2013 na Wayback Machine, 4. prosince 2013.
  29. Archivovaná kopie. iforum.cuni.cz [online]. [cit. 2014-08-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-08-18.
  30. Archivovaná kopie. www.iu.qs.com [online]. [cit. 2014-08-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-05-31.
  31. Archivovaná kopie. www.webometrics.info [online]. [cit. 2014-08-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-19.
  32. World University Rankings 2014, BRICS & Emerging Economies Rankings. The Times, http://www.timeshighereducation.co.uk/world-university-rankings/2014/brics-and-emerging-economies Archivováno 18. 3. 2015 na Wayback Machine (anglicky).
  33. World University Rankings [online]. [cit. 2015-10-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-06-30.
  34. Archivovaná kopie. www.universityrankings.ch [online]. [cit. 2014-08-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-08-09.
  35. Charles University in Prague. Academic Ranking of World Universities [online]. [cit. 2021-09-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-09-30.
  36. Archivovaná kopie. www.topuniversities.com [online]. [cit. 2014-08-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-09-21.
  37. Archivovaná kopie. www.shanghairanking.com [online]. [cit. 2014-08-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-04-14.
  38. Kolegium rektorky. Univerzita Karlova [online]. [cit. 2022-02-08]. Dostupné online. (česky)

Literatura
  • M. Svatoš (red.), Dějiny Univerzity Karlovy I. (1347/48 – 1622). Praha 1995
  • I. Čornejová (red.), Dějiny Univerzity Karlovy II. (1622-1802). Praha 1995
  • J. Havránek (red.), Dějiny Univerzity Karlovy III. (1802-1918). Praha 1995
  • J. Havránek – Z. Pousta (red.), Dějiny Univerzity Karlovy IV. (1918-1990). Praha 1995
  • NODL, Martin. Dekret kutnohorský. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010. 452 s. ISBN 978-80-7422-065-4.
  • Jiří Spěváček: Založení Univerzity Karlovy. Slovo k historii 15. Melantrich, Praha 1988, 40 pp.
  • Ottův slovník naučný. Heslo Praha
  • TOMEK, Václav Vladivoj. Děje university Pražské. Praha: České museum, 1849. Dostupné online.
  • WINTER, Zikmund. O životě na vysokých školách pražských knihy dvoje : Kulturní obraz 15. a 16. století. Praha: Matice česká, 1899. Dostupné online.
  • WINTER, Zikmund. Děje vysokých škol Pražských od secessí cizích národů po dobu bitvy bělohorské (1409-1622). Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1897. Dostupné online.
  • Výroční zpráva o činnosti UK za rok 2009. Praha: UK 2010. ISBN 978-80-254-7851-6

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.