Ludvík XV.

Ludvík XV. (15. února 1710 Versailles10. května 1774 tamtéž), přezdívaný Ludvík Milovaný (le Bien-Aimé), byl francouzský král z rodu Bourbonů vládnoucí v letech 17151774. Byl pravnukem „krále Slunce“ Ludvíka XIV. a po předčasné smrti svého otce v roce 1712 se jako dvouletý stal oficiálním následníkem trůnu, který zdědil v pěti letech po smrti svého slavného praděda v roce 1715. Na trůn usedl po období regentství svého strýce, Filipa II. Orleánského. Jeho vláda trvala bezmála šedesát let.

Ludvík XV.
z Boží vůle nejkřesťanštější král Francie a Navarry, spolukníže Andorry
Doba vlády 1. září 171510. květen 1774
Korunovace 25. říjen 1722, Remeš
Úplné jméno Louis de France
Tituly Vévoda z Anjou (1710-12)
Dauphin z Viennois (1712-15)
Narození 15. února 1710
palác ve Versailles
Úmrtí 10. květen 1774 (64 let)
palác ve Versailles
Pohřben Katedrála Saint-Denis, Saint-Denis
Předchůdce Ludvík XIV.
Nástupce Ludvík XVI.
Královna Marie Leszczyńská
Potomci Luisa Alžběta, Anna Jindřiška, Marie Luisa, Ludvík Ferdinand, Filip Ludvík, Marie Adéla, Viktorie Luisa, Sofie Alžběta, Tereza, Luisa Marie
Rod Kapetovci
Dynastie Bourboni
Otec Ludvík Burgundský
Matka Marie Adelaide Savojská
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

První léta vlády

Ludvík, obdařený značnou inteligencí, ale i notnou dávkou arogance a lhostejnosti k potřebám státu, se ujal řízení státních záležitostí roku 1723, nedlouho před smrtí regenta Filipa II. Orleánského. Byl původem z mladší linie Bourbonů a po smrti Ludvíka XIV. spravoval stát v době tzv. regentství. V patnácti letech ho oženili s o šest let starší dcerou svrženého polského krále Stanislava Leszczyńského, Marií (17031768), jejíž rodina se po útěku z Polska uchýlila do exilu v Paříži. Ludvík XV. se později snažil Stanislavovi znovu zajistit polskou korunu, ale neúspěšně (1733).

Jak Filip Orleánský, tak později i král pokračovali v absolutistickém stylu vlády, vytvořeném ještě Ludvíkem XIV. Hlavní roli ve státě i nadále sehrávala vysoká šlechta, která se doslova koupala v dostatku a luxusu, účastnila se početných bálů, koncertů, divadelních a baletních vystoupení či lovů, intrikovala navzájem proti sobě atd. Finanční situace Francie nebyla dobrá. Již v roce 1720 došlo k hospodářské krizi, vyvolané aktivitami skotského finančníka Johna Lawa, a stabilizace poměrů nastala až po roce 1750. V letech 1739-40 král Ludvík působil jako zprostředkovatel míru mezi Habsburky a Osmanskou říší, s níž udržoval dobré vztahy.

Úspěchy a nezdary

Na krále měl dlouho velký vliv jeho rádce kardinál Fleury (16531743); dokud státní záležitosti řídil on, dosahovala Francie určitých úspěchů na zahraničněpolitickém i vnitropolitickém poli. Fleuryho snahou bylo především vyhnout se rozsáhlejším válečným konfliktům, což se mu víceméně dařilo. Po kardinálově smrti však Ludvíka XV. ovládly jeho milenky madame de Pompadour (s níž začal poměr na Bal des ifs) a později madame du Barry. Obě dámy zasahovaly do záležitostí vnitřní i zahraniční politiky, přestože postrádaly jakýkoli rozhled v politických a ekonomických záležitostech. To mělo zejména v posledních dvou desetiletích Ludvíkovy vlády nepříjemné důsledky pro celou zemi.

V letech 17401748 se Ludvík zapletl do válek o dědictví rakouské, jež mu prakticky nevynesly nic. V lednu roku 1757 krále pobodal kapesním nožíkem jistý Robert F. Damiens. Motiv činu se nepodařilo objasnit. Útočník byl uvězněn v Bastile a, přestože byl zjevně psychicky vyšinutý, odsouzen k smrti. O dva měsíce později, 28. března, byl popraven rozčtvrcením na Place de Grève. Během sedmileté války (17561763) s Anglií Francie ztratila Kanadu, část Louisiany a většinu držav v Indii. Tato porážka znamenala výrazné oslabení velmocenského postavení země, zostření napětí uvnitř společnosti a sílící kritiku absolutismu (osvícenci, encyklopedisté). Ludvík sám však jakékoli reformy odmítal a své kritiky přímo či nepřímo vyháněl do exilu. V ekonomické oblasti došlo po polovině století k jistému oživení (rozvoj manufaktur).

V architektuře, umění a módě převládal za Ludvíka XV. aristokratický styl rokoka: dekorativní interiéry, jemné figurky z porcelánu, krinolíny a vysoké účesy dam, paruky, trojrohé klobouky, ozdobné kordy šlechticů a jiné. Francie zůstala hlavním kulturním centrem Evropy – místo, které si vydobyla již za Ludvíka XIV.

Potomci

  1. 1745 Marie Tereza Španělská
  2. 1747 Marie Josefa Saská

Z deseti dětí (dva synové a osm dcer), které se narodily z manželství Marie Lescyńské a Ludvíka XV., mladší syn a dvě mladší dcerky zemřeli jako děti. Kromě nejstarší dcery Luisy Alžběty všechny další dcery zůstaly neprovdány.

Kromě manželských potomků měl Ludvík XV. i řadu potomků nemanželských.

V rámci usmíření s dlouholetým nepřítelem Francie – Habsburky – byla dohodnuta svatba jeho vnuka Ludvíka s Marií Antonií, dcerou Marie Terezie. Tento Ludvík se stal v důsledku několika úmrtí (již v útlém věku zemřeli dva jeho starší bratři a Ludvík XV. přežil i jeho otce Ludvíka Ferdinanda, nemocného souchotinami) v bourbonském rodu nástupcem starého krále, jenž zemřel roku 1774 na černé neštovice.

Galerie

Tituly a oslovení

  • 15. února 1710 – 8. března 1712: Jeho Královská Výsost vévoda z Anjou
  • 8. března 1712 – 1. září 1715: Jeho Královská Výsost dauphin Francie
  • 1. září 1715 – 10. května 1774: Jeho Veličenstvo král

Vývod z předků

 
 
 
 
 
Ludvík XIII.
 
 
Ludvík XIV.
 
 
 
 
 
 
Anna Rakouská
 
 
Ludvík Francouzský
 
 
 
 
 
 
Filip IV. Španělský
 
 
Marie Tereza Habsburská
 
 
 
 
 
 
Izabela Bourbonská
 
 
Ludvík Francouzský
 
 
 
 
 
 
Maxmilián I. Bavorský
 
 
Ferdinand Maria Bavorský
 
 
 
 
 
 
Marie Anna Habsburská
 
 
Marie Anna Bavorská
 
 
 
 
 
 
Viktor Amadeus I.
 
 
Jindřiška Adéla Marie Savojská
 
 
 
 
 
 
Kristina Bourbonská
 
Ludvík XV.
 
 
 
 
 
Viktor Amadeus I.
 
 
Karel Emanuel II. Savojský
 
 
 
 
 
 
Kristina Bourbonská
 
 
Viktor Amadeus II.
 
 
 
 
 
 
Karel Amadeus Savojský
 
 
Marie Johanna Savojská
 
 
 
 
 
 
Alžběta Bourbonská
 
 
Marie Adelaide Savojská
 
 
 
 
 
 
Ludvík XIII.
 
 
Filip I. Orleánský
 
 
 
 
 
 
Anna Rakouská
 
 
Anna Marie Orleánská
 
 
 
 
 
 
Karel I. Stuart
 
 
Henrietta Anna Stuartovna
 
 
 
 
 
 
Henrietta Marie Bourbonská
 

Odkazy

Literatura

  • HARTMANN, Petr Claus, a kol. Francouzští králové a císaři v novověku : od Ludvíka XII. k Napoleonovi III. (1498-1870). Praha: Argo, 2005. 467 s. ISBN 80-7203-517-7.

Související články

Externí odkazy

Předchůdce:
Ludvík VIII. z Viennois
Dauphin z Viennois
17101715
Nástupce:
Ludvík X. z Viennois
Předchůdce:
Ludvík XIV.
král Francie a Navary
Ludvík XV. (IV.)
17151774
Nástupce:
Ludvík XVI.
Chronologie francouzských panovníků
od 987 do 1870
987 996 1031 1060 1108 1137 1180 1223 1226
   Hugo Kapet Robert II. Jindřich I. Filip I. Ludvík VI. Ludvík VII. Filip II. Ludvík VIII.   
1226 1270 1285 1314 1316 1316 1322 1328 1350
   Ludvík IX. Filip III. Filip IV. Ludvík X. Jan I. Filip V. Karel IV. Filip VI.   
1350 1364 1380 1422 1461 1483 1498 1515 1547 1559
   Jan II. Karel V. Karel VI. Karel VII. Ludvík XI. Karel VIII. Ludvík XII. František I. Jindřich II.   
1559 1560 1574 1589 1610 1643 1715 1774 1792
   František II. Karel IX. Jindřich III. Jindřich IV. Ludvík XIII. Ludvík XIV. Ludvík XV. Ludvík XVI.   
1792 1804 1814 1824 1830 1848 1852 1870
   Napoleon I. Ludvík XVIII. Karel X. Ludvík Filip Napoleon III.   

Dějiny · Francie · Kapetovci · Valois · Bourboni · Bonapartové

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.