Ludvík XV.
Ludvík XV. (15. února 1710 Versailles – 10. května 1774 tamtéž), přezdívaný Ludvík Milovaný (le Bien-Aimé), byl francouzský král z rodu Bourbonů vládnoucí v letech 1715 –1774. Byl pravnukem „krále Slunce“ Ludvíka XIV. a po předčasné smrti svého otce v roce 1712 se jako dvouletý stal oficiálním následníkem trůnu, který zdědil v pěti letech po smrti svého slavného praděda v roce 1715. Na trůn usedl po období regentství svého strýce, Filipa II. Orleánského. Jeho vláda trvala bezmála šedesát let.
| Ludvík XV. | |
|---|---|
| z Boží vůle nejkřesťanštější král Francie a Navarry, spolukníže Andorry | |
 | |
| Doba vlády | 1. září 1715 – 10. květen 1774 |
| Korunovace | 25. říjen 1722, Remeš |
| Úplné jméno | Louis de France |
| Tituly | Vévoda z Anjou (1710-12) Dauphin z Viennois (1712-15) |
| Narození | 15. února 1710 |
| palác ve Versailles | |
| Úmrtí | 10. květen 1774 (64 let) |
| palác ve Versailles | |
| Pohřben | Katedrála Saint-Denis, Saint-Denis |
| Předchůdce | Ludvík XIV. |
| Nástupce | Ludvík XVI. |
| Královna | Marie Leszczyńská |
| Potomci | Luisa Alžběta, Anna Jindřiška, Marie Luisa, Ludvík Ferdinand, Filip Ludvík, Marie Adéla, Viktorie Luisa, Sofie Alžběta, Tereza, Luisa Marie |
| Rod | Kapetovci |
| Dynastie | Bourboni |
| Otec | Ludvík Burgundský |
| Matka | Marie Adelaide Savojská |
| Podpis |  |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
První léta vlády
Ludvík, obdařený značnou inteligencí, ale i notnou dávkou arogance a lhostejnosti k potřebám státu, se ujal řízení státních záležitostí roku 1723, nedlouho před smrtí regenta Filipa II. Orleánského. Byl původem z mladší linie Bourbonů a po smrti Ludvíka XIV. spravoval stát v době tzv. regentství. V patnácti letech ho oženili s o šest let starší dcerou svrženého polského krále Stanislava Leszczyńského, Marií (1703–1768), jejíž rodina se po útěku z Polska uchýlila do exilu v Paříži. Ludvík XV. se později snažil Stanislavovi znovu zajistit polskou korunu, ale neúspěšně (1733).
Jak Filip Orleánský, tak později i král pokračovali v absolutistickém stylu vlády, vytvořeném ještě Ludvíkem XIV. Hlavní roli ve státě i nadále sehrávala vysoká šlechta, která se doslova koupala v dostatku a luxusu, účastnila se početných bálů, koncertů, divadelních a baletních vystoupení či lovů, intrikovala navzájem proti sobě atd. Finanční situace Francie nebyla dobrá. Již v roce 1720 došlo k hospodářské krizi, vyvolané aktivitami skotského finančníka Johna Lawa, a stabilizace poměrů nastala až po roce 1750. V letech 1739-40 král Ludvík působil jako zprostředkovatel míru mezi Habsburky a Osmanskou říší, s níž udržoval dobré vztahy.
Úspěchy a nezdary
Na krále měl dlouho velký vliv jeho rádce kardinál Fleury (1653–1743); dokud státní záležitosti řídil on, dosahovala Francie určitých úspěchů na zahraničněpolitickém i vnitropolitickém poli. Fleuryho snahou bylo především vyhnout se rozsáhlejším válečným konfliktům, což se mu víceméně dařilo. Po kardinálově smrti však Ludvíka XV. ovládly jeho milenky madame de Pompadour (s níž začal poměr na Bal des ifs) a později madame du Barry. Obě dámy zasahovaly do záležitostí vnitřní i zahraniční politiky, přestože postrádaly jakýkoli rozhled v politických a ekonomických záležitostech. To mělo zejména v posledních dvou desetiletích Ludvíkovy vlády nepříjemné důsledky pro celou zemi.
V letech 1740–1748 se Ludvík zapletl do válek o dědictví rakouské, jež mu prakticky nevynesly nic. V lednu roku 1757 krále pobodal kapesním nožíkem jistý Robert F. Damiens. Motiv činu se nepodařilo objasnit. Útočník byl uvězněn v Bastile a, přestože byl zjevně psychicky vyšinutý, odsouzen k smrti. O dva měsíce později, 28. března, byl popraven rozčtvrcením na Place de Grève. Během sedmileté války (1756–1763) s Anglií Francie ztratila Kanadu, část Louisiany a většinu držav v Indii. Tato porážka znamenala výrazné oslabení velmocenského postavení země, zostření napětí uvnitř společnosti a sílící kritiku absolutismu (osvícenci, encyklopedisté). Ludvík sám však jakékoli reformy odmítal a své kritiky přímo či nepřímo vyháněl do exilu. V ekonomické oblasti došlo po polovině století k jistému oživení (rozvoj manufaktur).
V architektuře, umění a módě převládal za Ludvíka XV. aristokratický styl rokoka: dekorativní interiéry, jemné figurky z porcelánu, krinolíny a vysoké účesy dam, paruky, trojrohé klobouky, ozdobné kordy šlechticů a jiné. Francie zůstala hlavním kulturním centrem Evropy – místo, které si vydobyla již za Ludvíka XIV.
Potomci
- Luisa Alžběta (1727 – 1759) ∞ 1738 parmský vévoda Filip
- Anna Jindřiška (1727 – 1752), zemřela na neštovice
- Marie Luisa (1728 – 1733)
- Ludvík Ferdinand (1729 – 1765), dauphin z Viennois (otec příštího krále Ludvíka XVI.)
- Filip Ludvík (1730 - 1733), vévoda z Anjou
- Marie Adéla (1732 – 1800), princezna francouzská a navarrská
- Viktorie Luisa (1733 – 1799)
- Sofie Alžběta (1734 – 1782)
- Tereza (1736 – 1744)
- Luisa Marie (1737–1787), princezna francouzská
Z deseti dětí (dva synové a osm dcer), které se narodily z manželství Marie Lescyńské a Ludvíka XV., mladší syn a dvě mladší dcerky zemřeli jako děti. Kromě nejstarší dcery Luisy Alžběty všechny další dcery zůstaly neprovdány.
Kromě manželských potomků měl Ludvík XV. i řadu potomků nemanželských.
V rámci usmíření s dlouholetým nepřítelem Francie – Habsburky – byla dohodnuta svatba jeho vnuka Ludvíka s Marií Antonií, dcerou Marie Terezie. Tento Ludvík se stal v důsledku několika úmrtí (již v útlém věku zemřeli dva jeho starší bratři a Ludvík XV. přežil i jeho otce Ludvíka Ferdinanda, nemocného souchotinami) v bourbonském rodu nástupcem starého krále, jenž zemřel roku 1774 na černé neštovice.
Galerie
Ludvík XV. jako dítě
Ludvík okolo roku 1715
Ludvík okolo roku 1720
Ludvík roku 1748.jpg.webp)
Ludvík okolo roku 1750
Ludvík okolo roku 1770
Tituly a oslovení
- 15. února 1710 – 8. března 1712: Jeho Královská Výsost vévoda z Anjou
- 8. března 1712 – 1. září 1715: Jeho Královská Výsost dauphin Francie
- 1. září 1715 – 10. května 1774: Jeho Veličenstvo král
Vývod z předků
Odkazy
Literatura
- HARTMANN, Petr Claus, a kol. Francouzští králové a císaři v novověku : od Ludvíka XII. k Napoleonovi III. (1498-1870). Praha: Argo, 2005. 467 s. ISBN 80-7203-517-7.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ludvík XV. na Wikimedia Commons 
Osoba Ludvík XV. ve Wikicitátech- (francouzsky) Ludvík XV. Archivováno 14. 10. 2005 na Wayback Machine
| Předchůdce: Ludvík VIII. z Viennois |
 |
Dauphin z Viennois 1710 – 1715 |
|
Nástupce: Ludvík X. z Viennois |
| Předchůdce: Ludvík XIV. |
 |
král Francie a Navary Ludvík XV. (IV.) 1715 – 1774 |
|
Nástupce: Ludvík XVI. |
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Dějiny · Francie · Kapetovci · Valois · Bourboni · Bonapartové | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
