Ferdinand II. Tyrolský

Druhorozený syn Ferdinanda I. byl v dětství vychováván spolu se svým starším bratrem Maxmiliánem. V letech 1533–1543 pobýval s většinou své rodiny v Innsbrucku, a to z důvodu ohrožení Vídně Osmanskou říší. Poté se rodina přesunula do Prahy, kde Ferdinand dostal vlastní dvůr. První politické a vojenské zkušenosti získal na vojenských taženích svého strýce, císaře Karla V.: nejprve ve válce proti Francii (1543) a poté v bitvě šmalkaldské války u Mühlberka (1547).

Devatenáctiletý Ferdinand na obrazu Jakoba Seiseneggera (1548)

Letohrádek Hvězda v Praze navržený arcivévodou Ferdinandem

Téhož roku se podílel na potlačení stavovského povstání v Čechách a poté mu otec svěřil místodržitelství v českých zemích. Králův syn se projevil jako schopný a oddaný správce úřadu, který se mu stal odrazovým můstkem k jeho politické kariéře. V Praze budoval nákladně svoji rezidenci, zakládal dvorní stavby, okrasné zahrady a obory. Podle jeho vlastního návrhu byl vystavěn letohrádek Hvězda, pro který shromažďoval umělecké a historické sbírky, které později přenesl do Tyrolska. S jeho pobytem v Praze je spojen rozkvět renesanční kultury a humanismu v českých zemích.

Dosti nekompromisně a krutě vystupoval proti nekatolíkům. Po mučení nechal na hradě Křivoklátě na 13 let (1548–1561) uvěznit českobratrského biskupa Jana Augustu. Poté jej na přímluvu své ženy Filipíny Welserové a Ladislava ze Šternberka nechal převézt do Prahy a tam jej věznil až do roku 1565.

V roce 1556 vytáhl jako vrchní velitel do Uher bojovat proti Turkům. Koncem roku však již byl zpět v Praze.

Po otcově smrti v roce 1564 Ferdinandovi připadla vláda v Tyrolsku a na území Předního Rakouska. Na přání nové hlavy habsburské monarchie, bratra Maxmiliána II., ještě dva roky vykonával v Čechách svůj místodržitelský úřad a ještě jednou společně s bratrem podnikl tažení do Uher (1566).

Ferdinand I. ve své závěti rozdělil vládu v dědičných rakouských zemích na tři části mezi své syny. Po jeho smrti v roce 1564 Ferdinandovi připadla vláda v Tyrolsku a na území Předního Rakouska. Na přání nové hlavy habsburské monarchie, bratra Maxmiliána II., ještě dva roky vykonával v Čechách svůj místodržitelský úřad a ještě jednou společně s bratrem podnikl tažení do Uher (1566).

V lednu 1567 uspořádal slavnostní vjezd do svého knížectví, následovaný přísahou věrnosti zemských stavů v Innsbrucku, Ehingenu, Freiburgu, Kostnici a v dalších městech. Jeho novým sídelním městem se stal tyrolský Innsbruck. Pro svoji ženu Filipínu upravoval nedaleko ležící zámek Ambras, kde soustředil i své bohaté umělecké sbírky.

Jeho tyrolskou politiku charakterizovaly dobré vztahy s okolními zeměmi, ale zároveň i tvrdý postup proti nekatolíkům. Maximálně se snažil o uplatňování zásad protireformace, nedávno přijatých na tridentském koncilu. Nekompromisně postupoval zejména proti novokřtěncům, z nichž mnohé nechal popravit. Podporoval jezuitský řád, který do Innsbrucku povolal jeho otec. Podpořil založení jezuitské koleje a gymnázia a kapucínského kláštera v Innsbrucku. V roce 1586 vyhlásil první tyrolský školní řád. Roku 1573 obnovil a tiskem vydal zemský a policejní řád, který platil až do 18. století.

Ferdinand se rovněž snažil, aby se Innsbruck stal sídlem biskupa. Toto úsilí se však nezdařilo. Zároveň se pokoušel o těsnější spojení Tyrolského hrabství s církevními knížectvími Brixen a Trident.

Kromě správy vlastních zemí se zajímal i o zahraniční politiku. V letech 1575 a 1587 neúspěšně kandidoval při volbě polského krále. Měl být opět jmenován vrchním velitelem tažení proti Turkům v zimě 1593/1594. Ačkoliv měl o to značný zájem, po delším zvažování nakonec odmítl.

Zemřel roku 1595 ve věku 65 let a byl pochován v Innsbrucku.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ferdinand II. (Rakúsko) na slovenské Wikipedii.

• Beket BUKOVINSKÁ,: Drahocenné objekty ze zlata, handštajny či slonovina, ke kunstkomoře Ferdinanda Tyrolského, Dějiny a současnost, roč. 39, č. 7, 2017, s. 20-22
• Sabine Haag, Veronika Sandbichler (Hrsg.): Ferdinand II. 450 Jahre Tiroler Landesfürst. Jubiläumsausstellung. Eine Ausstellung des Kunsthistorischen Museums Wien in Kooperation mit der Tschechischen Nationalgalerie und dem Institut für Kunstgeschichte der Akademie der Wissenschaften der Tschechischen Republik. 15. Juni bis 8. Oktober 2017. Haymon, Innsbruck 2017, ISBN 978-3-7099-3401-2
• Biografický slovník českých zemí : 16. sešit : Ep–Fe. Praha : Academia ; Historický ústav AV ČR, 2013. 136 s. ISBN 978-80-200-2292-9 (Academia); ISBN 978-80-7286-215-3 (Historický ústav AV ČR). S. 126–127.
• BŮŽEK, Václav. Ferdinand Tyrolský mezi Prahou a Innsbruckem : šlechta z českých zemí na cestě ke dvorům prvních Habsburků. České Budějovice: Historický ústav Filozofické fakulty Jihočeské univerzity, 2006. 325 s. ISBN 80-7040-908-8.
• ČECHURA, Jaroslav. České země v letech 1526–1583. První Habsburkové na českém trůně I. Praha: Libri, 2008. 324 s. ISBN 978-80-7277-385-5.
• ČORNEJOVÁ, Ivana; RAK, Jiří; VLNAS, Vít. Ve stínu tvých křídel. Habsburkové v českých dějinách. Praha: Grafoprint-Neubert, 1995. 289 s. ISBN 80-85785-20-X.
• HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha: Brána ; Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X.
• VOCELKA, Karl; HELLER, Lynne. Život Habsburků : kultura a mentalita jednoho rodu. Překlad Jarmila Doubravová, Lucie Navrátilová a Jiří Zienert. 1. vyd. Praha: Plejáda, 2012. 337 s. ISBN 978-80-87374-94-8. S. 94–96.
• VOREL, Petr. Velké dějiny zemí Koruny české VII. 1526–1618. Praha: Paseka, 2005. 672 s. ISBN 80-7185-648-7.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ferdinand II. Tyrolský na Wikimedia Commons

Předchůdce: Ferdinand I.

Tyrolský hrabě Ferdinand II. 1568–1595

Nástupce: Rudolf II. (Maxmilián III, jako regent)

Předchůdce: Ferdinand I.

Regent Předních Rakous 1568–1595

Nástupce: Rudolf II.