Etiopie

Aksumský obelisk

Na etiopském území žijí lidé již po dobu několika milionů let. Právě zde byly také nalezeny početné kosterní pozůstatky lidských předků rodu Ardipithecus a Australopithecus.[7] Nepřetržitá přítomnost člověka je zde prokázána zhruba od roku 1 000 000 př. n. l. do období kolem roku 4000 př. n. l.[8] Ze starších etiopských legend je nejvýznamnější pověst o královně ze Sáby a králi Šalomounovi, jejichž syn Menelik I. měl nastoupit na trůn roku 982 př. n. l a být zakladatelem šalomounovské dynastie. Tato dynastie pak v Etiopii s přestávkami vládla téměř dvě tisíciletí až do roku 1974, kdy byla monarchie svržena komunistickým převratem.[9]

Prvním lépe zdokumentovaným historickým státním útvarem zde byla aksumská říše, rozkládající se vedle etiopského území také v jihozápadní Arábii.[10]

Zhruba někdy po roce 325 přijal aksumský vládce Enzana zásluhou svatého Frumentia křesťanství.[pozn. 2] Země udržovala kontakty s antickým světem, rozvíjela se architektura, umění i řemeslná výroba, razily se také mince. Vrcholu svého vývoje se říše dočkala v první polovině 6. století za vlády císaře Kaleba, který velkou část svého života strávil boji s židovskými povstalci v arabské části říše. Po jeho smrti nastal úpadek, neboť říše o arabská území přišla a oblast v druhé polovině 6. století ovládla sásánovská Persie.[11] V aksumské říši se používal zejména jazyk ge'ez a v obchodních stycích se zahraničím se používala i řečtina.[12]

Kvůli územním ztrátám a později také expanzi muslimů se aksumská říše dostala do izolace. Upadl obchod a řemesla a namísto peněz se začal znovu používat směnný systém. Někdy v 8. až 9. století rozsáhlý úpadek vyústil v povstání židovského kmene Falašů vedeného královnou Yodit. Po jeho potlačení se k moci v regionu dostala v polovině 12. století dynastie Zagwe, za níž dosáhla vrcholu klášterní architektura.[13][pozn. 3][14]

Po zaniklé aksumské říši převzali tito noví vládci křesťanství, jazyk ge'ez a státotvornou tradici.[12] Po roce 1270 se zagewská dynastie dobrovolně vzdala moci ve prospěch původní dynastie Šalomounů, která přijala titul císařů. V zemi trval rozkvět a upevnilo se i feudální zřízení. V následujících staletích se množily ozbrojené střety zejména s muslimy na východě Afrického rohu, předně s Adalským sultanátem. Přes dílčí etiopské úspěchy moc muslimů v regionu nadále sílila. Kritická situace nastala roku 1529, kdy muslimský vládce Amhad Graňň zaútočil na etiopské území a téměř se mu podařilo etiopský stát vyvrátit.[15] V roce 1541 však připluli Etiopanům na pomoc Portugalci, s jejichž pomocí se podařilo muslimy v bitvě u jezera Tana porazit. Zhruba ve stejné době začali z jihu pronikat do Etiopie Oromové, kteří se v zemi poničené válkou usazovali, přejímali zdejší způsob života a náboženství a navždy tak změnili etnické složení obyvatelstva. Mnoho Oromů poté zastávalo významné pozice ve státní správě.[16]

Rozsah Menelikových výbojů.

     Etiopské císařství před započetím výbojů

     Etiopské císařství ke konci Menelikovy vlády

Etiopský císař Menelik II.

Nový problém představovali Portugalci a zejména jezuitští misionáři, kteří sem s nimi přišli. Etiopští císaři se ocitli pod silným tlakem, aby přestoupili na katolickou víru, a přestože se o to někteří z nich pokusili, například Ze Dingil či Susneos,[pozn. 4] lidový odpor byl tak silný, že oba později přišli o vládu. Susneův syn Fasiladas posléze misionáře ve 30. letech 17. století ze země vyhnal.[17][18] Za Fasilova nástupce Ijasua I. došlo k obnovení silného postavení Etiopie, roku 1636 bylo také založeno nové hlavní město jménem Gondar. Po smrti tohoto císaře ale nastal značný úpadek císařské moci a na dění ve státě měli stále větší vliv feudální šlechtici.[15] Toto období vyvrcholilo v letech 1784 až 1855, kdy etiopští vládci panovali pouze nominálně a namísto nich rozhodovali aristokraté. Do historie se zapsalo jako Zemene Mes'afint, doba princů.[19]

Úpadek panovnické moci se snažil zastavit císař Tewedros II., panující od roku 1855.[15] Tento krutý a úspěšný panovník byl talentovaný vojevůdce. Přestože dospěl k mnoha vojenským úspěchům a pokoušel se o modernizaci země, nepodařilo se mu získat nutnou podporu zahraničních mocností. Kvůli konfliktu s britským konzulem Cameronem, jehož nechal paranoidní Tewedros uvěznit, si znepřátelil Velkou Británii. To vedlo nakonec k intervenci britských vojsk, která způsobila císařovo sesazení, po němž spáchal sebevraždu.[20] O nový pokus o centralizaci moci se pokusil Johannes IV., který nastoupil na trůn roku 1871. Úspěšně se ubránil proti egyptskému vpádu a bojoval na popud Velké Británie také se súdánskými mahdisty, jimiž však byl poražen. Dostal se též do konfliktu s Itálií, která si v oblasti dnešní Eritreje vytvářela zázemí pro další postup v regionu.[21] Italy se podařilo zastavit až za vlády dalšího císaře, Menelika II., jenž rozdrtil italská vojska v bitvě u Adwy (Aduy) roku 1896.[15][22] Zároveň za jeho vlády proběhla radikální expanze na jih a jihovýchod, což vedlo k posílení státních financí a obranyschopnosti státu. Začala se stavět první železnice mezi Addis Abebou, novým hlavním městem, a tehdy francouzským Džíbútí, budovaly se též nové mosty a silnice. Menelik vládl až do roku 1913, po jeho smrti se dostal k moci Menelikův vnuk Ijasu, avšak během první světové války byl svržen a moci se chopil šlechtic, neboli ras, Tafari Makonen, nejdříve jako regent, později jako svrchovaný panovník Haile Selasie I.[23]

Poslední etiopský panovník Haile Selassie I.

Monument oslavující výdobytky komunismu

Meles Zenawi, který vládl v Etiopii od svržení komunistického režimu roku 1991 do své smrti v roce 2012

Haile Selassie I. se pokoušel o soustředění moci ve svých rukou, aby dokázal provádět další reformy, jimž se mnohé složky společnosti, zejména šlechta a církev, urputně bránily.[24] Jeho snahu přerušila etiopsko-italská válka, v jejímž důsledku byl roku 1936 císař nucen odejít do exilu, zatímco Etiopii dobyla, někdy i za pomoci chemických zbraní,[25] a okupovala italská armáda.[26] Během druhé světové války se s pomocí Britů podařilo roku 1941 dobýt etiopské území nazpět. Následně se díky úspěšnému diplomatickému jednání zdařilo získat Haile Selassiemu pod svou kontrolu také původní italskou kolonii Eritreu.[27] Proti vládě císaře a pomalému tempu jeho reforem postupně rostl odpor, který vyvrcholil roku 1960 pokusem o puč.[15] Přestože byl pokus o převrat potlačen, v zemi nepřestávalo působit sociální pnutí. Císař si postupně znepřátelil reformám nakloněnou střední vrstvu, studentstvo i nižší armádní důstojníky. Právě tito příslušníci armády vinili císaře a přežívající feudální systém ze společenských problémů a ze své vlastní chudoby. Vláda Šalomounovců postupně ztratila důvěru obyvatelstva, což se projevilo roku 1974, kdy byl etiopský císař svržen a monarchie zrušena.[28]

V následujících letech vládl v zemi takzvaný derg (rada), v jehož čele stanul armádní důstojník Mengistu Haile Mariam. Ten, inspirován několika konkurenčními marxistickými stranami, které vznikly ze studentských hnutí,[28] zavedl v Etiopii pozemkovou reformu, zestátnění podniků a násilný teror proti domnělým i skutečným opozičním silám, který vedl ke statisícům zavražděných či umučených lidí[29] a k nuceným přesunům obyvatelstva.[30] Následkem sucha v 80. letech se ekonomika státu prakticky zhroutila, což vyústilo v posílení opozičních sil, jež vedly proti vládě neustálý ozbrojený konflikt. K situaci v zemi nepřispěla ani etiopsko-somálská válka v letech 1977 až 1978, kterou se podařilo vyhrát díky podpoře Sovětského svazu.[30][31] Sovětské zájmy a podpora režimu v Etiopii byla součástí velmocenského zápasu studené války v zemích tzv. třetího světa.[32] Ačkoliv byl totiž původně Sovětský svaz spojencem Somálska, kde držela moc v rukou levicová vláda, pro sovětskou vládu bylo výhodnější podporovat dlouhodobě Etiopii, zejména kvůli jejímu většímu materiálnímu zajištění a ideologicky bližšímu režimu.[33] I podpora východního bloku ale koncem 80. let skončila vzhledem k jeho postupnému úpadku. Mengistova vláda ztratila domácí i zahraniční podporu, byla následně roku 1991 svržena a o dva roky později vyhlásila Eritrea, dosud pod etiopskou nadvládou, nezávislost. Na základě nové ústavy z roku 1994 se Etiopie stala federativní republikou rozdělenou na etnickém základě. Volby v zemi vyhrála o rok později Etiopská lidová revoluční demokratická fronta (EPRDF), která Etiopii vládne dodnes.[34] Této straně se během posledních dvaceti let podařilo v zemi vytvořit autoritářský systém, který udržuje s pomocí represí a nestandardního vedení voleb.[35] Premiérem a vůdcem EPRDF byl do své smrti v roce 2012 Meles Zenawi. Etiopie zůstává jednou z nejchudších zemí na světě,[36] pozitivnímu vývoji nepomohla také eritrejsko-etiopská válka v letech 1998 až 2001,[37] která vedla ke 100 000 mrtvých. Válka ekonomicky vysílila obě země,[38] většina rozvojových projektů byla přerušena a jejich vývoj vržen o několik let nazpátek.[39] V roce 2018 v zemi vypuklo kmenové násilí, které ze svých domovů vyhnalo téměř milion lidí.[40] V roce 2020 vypukla válka v Tigraji mezi povstalci z Tigrajského státu, který je jedním ze svazových států Etiopie, a etiopskou vládou.[41] Masakry civilního obyvatelstva si vyžádaly stovky obětí.[42] Do války se zapojila i sousední Eritrea.[43]

Území Etiopie se nachází v tropické monzunové oblasti. Její podnebí je velmi rozmanité, a to zejména vzhledem k rozdílům v nadmořské výšce. V oblastech nad 1500 m n. m. převažují denní teploty mezi 16 a 30 °C, střídané chladnějšími nocemi.[45] V níže položených oblastech, například v Dire Dawě nebo Afarsku, jsou teploty výrazně vyšší, v oblasti Danakilské pouště dosahují teploty 40 °C.[51] Někdy se nížiny vyznačují též vysokou vlhkostí vzduchu.[45] V Etiopii se střídají období sucha a období dešťů. Během ledna a února převažují občasné deště – pokud tyto nejsou dostatečné, hrozí hladomory. Od konce února až do června trvá v zemi suché období,[52] po němž přicházejí od poloviny června do poloviny září silné deště.[45] Intenzivní srážky zanechají v půdě dostatek vláhy, která vydrží zhruba do prosince a ledna, kdy opět přicházejí sucha, následovaném od poloviny ledna občasnými dešti.[52]

Mapa administrativního dělení Etiopie

Území Etiopie se dělí na 11 etnicky založených federálních států a 2 samosprávné městské oblasti. Hlavním městem je Addis Abeba, která je sídlem stejnojmenné městské samosprávné oblasti a zároveň státu Oromie.[69] Mezi další státy patří Tigraj, Stát jižních národů, národností a lidu, Afarsko, Somalský stát (Ogaden), Beningšangul-Gumuz, Gambella, Hararský stát a Amharsko. Nejnovějším státem je Stát národů jihozápadní Etiopie, který se 23. listopadu 2021 po referendu oddělil od Státu jižních národů, národností a lidu. Druhým samosprávným městem je Dire Dawa.[70][71] Státy se dále dělí na okresy (wereda) a obce (kebele).

Mezi nejvýznamnější města patří Addis Abeba (zhruba 3 147 000 obyvatel), dále pak Dire Dawa (306 000), Adama (dříve Nazareth; 251 000), Gondar (213 000), Džima (174 000), Desje (186 000), Mekelle (184 000), Bahir Dar (183 000), Awassa (137 000), Harar (131 000) a Gambella (33 000).[72]

Meles Zenawi spolu s keňským prezidentem Danielem arap Moiem a americkým prezidentem Georgem W. Bushem v Oválné pracovně Bílého domu, prosinec 2002.

Etiopie po dobu své existence udržovala kontakty s mnoha okolními národy i s evropskými křesťanskými státy. V moderní době se významněji projevila na světové scéně roku 1896, když se etiopskému císaři Menelikovi II. podařilo porazit v bitvě u Adwy italská vojska.[28] Roku 1923 se stala členem Společnosti národů, po druhé světové válce začala v mezinárodním dění hrát i významnější pozici.[28] Byla mimo jiné zakládajícím členem Organizace spojených národů a etiopský císař Haile Selassie I. stál u zrodu Organizace africké jednoty, dnes Africké unie.[18] Etiopský stát se také účastnil misí OSN v Koreji a Kongu, později též v Burundi, Libérii a Rwandě.[73] Zatímco etiopský panovník se orientoval zejména na Spojené státy, vláda dergu, jež nastoupila po převratu roku 1974, orientovala celou zemi směrem k východnímu bloku komunistických zemí a Sovětskému svazu. Po roce 1991 obnovila nová etiopská vláda kontakty se Spojenými státy[18] a obecně udržuje mírové kontakty s většinou afrických a evropských zemí. Výjimku představuje Eritrea, s níž dosud nevyřešené spory ohledně hranic vedly k vypuknutí eritrejsko-etiopské války v letech 1998 až 2001. Vztahy mezi těmito dvěma státy zůstávají nadále chladné, po obou stranách hranice udržují obě země vojska o síle asi 100 000 mužů.[18][74] Etiopie se také snaží svého souseda konstantně držet v diplomatické izolaci. Následkem těchto událostí udržuje Etiopie dobré vztahy s Džibutskem a Súdánem, aby si tak zajistila přístup k mořským přístavům.[73] Dalším zdrojem napětí je občanská válka v Somálsku, kde Etiopie zasáhla během roku 2007 proti Svazu islámských soudů[44] a do ledna 2009 prováděla v somálské oblasti vojenské operace,[18] během nichž zasáhla i proti etiopským disidentům skrývajícím se na somálském území.[73] Etiopie nadále považuje probíhající konflikt v Somálsku za jeden z důležitých bezpečnostních faktorů v regionu.[18] Udržuje také vztahy se Somalilandem, jednou z odtržených částí Somálska, který umožňuje Etiopii využívat svých přístavů.[44] Počátek války proti teroru znamenal upevnění vztahů s USA i západoevropskými státy – Etiopie je v této době považována za důležitého spojence v boji proti islámskému fundamentalismu.[73]

Diplomatické vztahy navázala Etiopie s Československem po první světové válce. Zájmy Československa v této době zastupovalo francouzské velvyslanectví. Co se týče obchodní výměny, v meziválečném období byly do Etiopie dodávány především zbraně.[75] Roku 1955 Československo zřídilo v Etiopii vyslanectví, o čtyři roky později velvyslanectví. Roku 1959 byla rovněž podepsána Smlouva o přátelství a Dohoda o kulturní, vědecké a technické pomoci. Do země poté přišli českoslovenští odborníci, díky spolupráci mezi oběma státy vzniklo několik továrních podniků a v Hararu byla postavena s československou pomocí také nemocnice.[76] Od roku 2004 zde probíhá projekt Postavme školu v Africe ve spolupráci české humanitární organizace Člověk v tísni a skautské organizace Junák.[77] Roku 2007 byla mezi Českem a Etiopií podepsána Dohoda o zamezení dvojímu zdanění a prevenci daňových úniků, pro rozdíly v hospodářské politice obou států však dosud nebyla podepsána již připravená Dohoda o podpoře a vzájemné ochraně investic.[78] Na českých vysokých školách také studovalo několik generací etiopských studentů. Přesto vzájemné kulturní a vědecké styky nejsou velmi rozšířené.[76] Pro občany ČR platí vízová povinnost.[79][pozn. 9]

Etiopští vojáci

Etiopská armáda, pod souhrnným názvem Etiopské národní obranné síly, sestává zhruba z 200 000 mužů, což ji činí jednou z největších armád na africkém kontinentu. Skládá se z pozemní armády a letectva, zatímco etiopské loďstvo bylo přenecháno Eritreji po jejím odtržení.[80] Po pádu komunistického režimu byla původní armáda rozpuštěna a nahrazena guerillovými jednotkami povstalců. Nová armáda od té doby prochází s americkou pomocí postupnou transformací v moderní vojsko. Plánem vlády bylo vytvořit multietnickou armádu, avšak té stále dominují Tigrajové, kteří byli coby členové Tigrajské lidově osvobozenecké fronty spojenci EPRDF.[81] Vojenská služba je postavena na dobrovolnickém principu, avšak v případě nutnosti je nastoupení do armády povinné. Minimální věk pro vstup do armády je 18 let.[44] Armáda zůstává loajální civilní správě, proti lidovým nepokojům či povstalcům postupuje často brutálním způsobem, což vedlo k obvinění armádních složek ze zločinů proti lidskosti.[82] Vzhledem ke společným zájmům Etiopie a USA prohlubují tyto dva státy v poslední době vojenskou spolupráci.[83] Roku 2009 vynaložila Etiopie na vojenské potřeby 1,2 % HDP.[44]

K roku 2005 Etiopie vlastnila 250 tanků, 400 vozidel, 400 kusů mobilního dělostřelectva, 50 raketometů a 48 letadel, mezi něž patřila letadla Su-27 a MiG-21. Toto armádní vybavení bylo většinou zakoupeno od ruských dodavatelů na přelomu let 1999 a 2000.[84] V roce 2011 podepsala Etiopie obchodní smlouvu s Ukrajinou na nákup dalších 200 tanků T-72.[85] Téhož roku získala izraelská firma BlueBird od etiopské vlády kontrakt na dodání bezpilotních letounů.[86]

Ozbrojenec ve Státě jižních národů, národností a lidu

Policie je rozdělena na federálním základě, přesto se však její činitelé v mnoha regionech místním institucím nezodpovídají. Etiopské policejní síly také postrádají profesionalitu a trpí silnou korupcí. Podobně jako armáda se policie často uchyluje k nelegálním praktikám jako je svévolné zatčení, týrání, vraždy, nepovolené prohledávání a podobně.[87][88]

Za boj s terorismem, výzvědnou činnost, bezpečnost hranic a kriminální vyšetřování zodpovídá etiopská Národní výzvědná a bezpečnostní služba (NISS). Dle Ministerstva zahraničí USA si etiopská vláda většinou udržuje dohled i nad touto organizací, ovšem vyskytly se případy, kdy bezpečnostní síly jednaly na vlastní pěst. V některých regionech, například Oromii, se bezpečnostní složky chovaly podle zprávy organizace Mezinárodní krizové skupiny jako stát ve státě. Human Rights Watch také ve své zprávě z roku 2008 uvedla, že vládní složky využívaly několikrát NISS ke sledování, nátlaku a zastrašování proti lidem, kteří byli považováni za nesympatizující s režimem. Stejně tak je proti případné opozici využívána síť placených informátorů.[89]

Majitel pole dohlíží na práci námezdního dělníka v jihozápadní Etiopii

Zemědělství je v porovnání s vyspělými ekonomikami silně zaostalé. Veškerou půdu vlastní stát, který ji zájemcům pronajímá.[91][98] V současné době se k zemědělské činnosti využívá 17 % půdy,[18] množství půdy vhodné k obdělávání zůstává nevyužito,[45] zemědělská výroba je minimálně mechanizovaná a úroda je silně závislá na dešťových srážkách.[50][99] Přes 90 % zemědělsky užívané půdy obdělávají drobní rolníci, jejichž zemědělské techniky se za posledních dva tisíce let takřka nezměnily.[100][101] Na vrchovině se pěstují obilniny, zejména teff, endemická plodina užívaná při výrobě etiopského chleba,[95] ječmen, pšenice, proso, luštěniny a olejniny, v nížinách jsou oblíbenými plodinami zejména čirok a cukrová třtina. Běžné jsou také brambory.[96][97] Na jihu se pěstují dvě významné exportní plodiny: první je káva, která pravděpodobně také z oblasti Etiopie původně pochází a jež se například v roce 2007 podílela 36 % na celkovém výnosu exportu;[100] druhou je lehké narkotikum khat.[97]

V posledních letech pronajímá vláda půdu ve stále větší míře zahraničním investorům, kteří v Etiopii zakládají rozsáhlé plantáže na pěstování květin, zemědělských biopaliv, kávy a čaje. Tyto praktiky často vedou k vyhánění rolníků z jimi obdělávané půdy.[100] Stejně tak častá neúroda způsobená suchy vede rolníky k opouštění polí a stěhování se do měst, kde rozšiřují řady městské chudiny.[90] V zemi také žije na 7 milionů pastevců. Podle průzkumu z roku 2003 se v Etiopii nacházelo 35 milionů skotu, což je největší stádo tohoto zvířecího druhu na světě,[95] kromě toho také 25 milionů ovcí a 18 milionů koz.[97] Začíná se rozvíjet sladkovodní rybářství.[95]

Rovněž průmysl je stále zaostalý, ačkoliv toto odvětví začíná vykazovat silnější růst – zatímco v roce 2006 se podílel na HDP asi 5,1 %,[90] v současnosti je to již 13 %.[18] Největší podíl ve výrobě má průmysl potravinářský, následovaný kožedělným a textilním.[97] Z dalších odvětví jsou významné výroba chemikálií, léčiv, stavebních hmot[96] a dále kovozpracující průmysl, dřevozpracující průmysl a výroba traktorů, nákladních automobilů a ocelových konstrukcí.[95] Takřka veškeré průmyslové podniky se nachází v hlavním městě a jeho okolí.[96]

Palác císaře Fasiladase v Gondaru

Simienské hory

Služby v Etiopii nejsou až na výjimky na vysoké úrovni. Vedle obchodu, kde dominují převážně muslimové, dopravy a komunikací představuje význačné odvětví cestovní ruch těšící se podpoře vlády, která jej považuje za jeden ze základních kamenů budoucnosti Etiopie. Převážnou část turistů, kterých do Etiopie přijede ročně zhruba 100 000, tvoří Etiopané žijící v zahraničí. Z turistiky přichází ročně státu zhruba 20 milionů dolarů.[102] Potenciál země však zdaleka není dostatečně využitý.[96]

Etiopie nabízí velké množství historických i přírodních památek. Nejnavštěvovanějšími místy jsou starobylé chrámy a obelisky v Aksumu, hrady a zámky v Gondaru a skalní chrámy v Lalibele.[102] Pozornosti se také těší město Harer, kláštery nacházející se na ostrovech jezera Tana i jinde, například Debre Libanos a Debre Damo. Z přírodních památek je třeba jmenovat samotné jezero Tana, vodopád Tis Issat, jeskynní systém Sof Omar, dále například jezera Abiyata, Shala, Langano, termální prameny v Sodere, Wellisu či Awase.[103] V zemi je také 12 národních parků, například Národní park Awaš, NP Bale Moutains, NP Gambella, NP Simien Mountains a další.[104] Ochrana prostředí je však silně zanedbána.[105] Stejně tak je stále problém s nedostatečnou úrovní dopravní infrastruktury a ubytování.[102] Další možnosti představuje horská turistika či kontakty s domorodými kmeny žijícími původním způsobem života.[104]

Boeing 737 společnosti Ethiopian Airlines

Celkově se etiopská infrastruktura rychle rozvíjí. Etiopie vykládá na její výstavbu zhruba 10 % HDP, což je jeden z nejvyšších podílů HDP určených na rozvoj infrastruktury v Africe.[106] Budování dopravní sítě je soustředěno zejména do okolí Addis Abeby.[107] V zemi je 4100 km asfaltových silnic, spojujících především významná městská centra, dobrá silniční síť funguje i při hranicích s Džibutskem a Keňou. Dalších 19 tisíc km silnic je prašných nebo štěrkových.[102] Jedinou existující železnicí je trať mezi Addis Abebou přes Dire Dawu s Džibutskem dlouhá 781 km, jejíž vlastnictví vyjasnilo několik bilaterálních smluv mezi oběma státy. Od roku 2006 byla koncese na tuto železnici prodána jihoafrické firmě Comazar.[102] Plánovaná rekonstrukce existujícího železničního spojení a jeho další rozšíření na 5000 km byla započata v září 2010 za pomoci čínských investic.[108] Nově funguje železniční trať Addis Abeba – Džibuti o délce 756 km a normálním rozchodu. Na africké poměry má vysokou úroveň letecká společnost Ethiopian Airlines, která se řadí mezi tři nejlepší poskytovatele letecké dopravy v Africe[109] a udržuje množství linek do afrických a arabských zemí, Evropy či Indie.[110] Letiště Bole v Addis Abebě je jedním ze tří nejvýznamnějších mezinárodních afrických leteckých uzlů.[109] Celkem je v Etiopii zhruba 80 letišť, z toho 30 je užíváno pravidelně, a to ve většině případů pro domácí linky.[110] Země přišla o pobřeží i o všechny přístavy důsledkem vyhlášení nezávislosti Eritreje v roce 1993. Po etiopsko-eritrejské válce byla přesunuta námořní doprava do přístavu Džíbútí,[111] částečně také do somalilandské Berbery. Momentálně má etiopské obchodní loďstvo devět lodí.[44]

Zdrojem elektřiny jsou z 97 % vodní elektrárny,[111] které, podobně jako zemědělství, závisí na dešťových srážkách. Přístup k elektřině má asi 86 % obyvatel měst, avšak elektrifikace ve vesnických oblastech je prakticky minimální.[112] Ropa se musí dovážet; plánovány jsou průzkumy nalezišť jak ropy, tak zemního plynu.[113] Další možnost představuje využití geotermální energie.[18] Velká část populace nadále závisí na dřevě jakožto hlavní látce pro topení i stavbu, což vede k prohlubující se deforestaci země.[113]

V oblasti telekomunikací si udržuje monopolní postavení Ethiopian Telecommunications Corporation.[111] Přístup k telefonu má v současnosti zhruba 5 % lidí,[44] od roku 1999 funguje v zemi mobilní síť. Je zaveden i internet.[111]

Náboženství v Etiopii (2007)

     Etiopské pravoslaví (43,5 %)

     Islám (33,9 %)

     P'ent'ay/Protestantství (18,6 %)

     Tradiční náboženství (2,6 %)

     Katolictví (0,7 %)

     Judaismus (0,7 %)

Pravoslavná Katedrála svatého Jiří v Addis Abebě

Mešita ve městě Bahir Dar

Etiopie je sekulárním státem. Mezi nejrozšířenější náboženství patří koptské křesťanství miafyzitního vyznání reprezentované etiopskou pravoslavnou církví (43,5 % populace), islám (33,9 %), protestantismus (18 %), tradiční náboženství (2,6 %) a katolictví (0,7 %, římští katolíci + Etiopská katolická církev - má etiopský, původně koptský ritus - ten vychází z alexandrijského). Ostatní náboženské směry vyznává 0,7 % obyvatel.[18][44] Stoupenci Etiopské církve převažují zejména u Tigrajů a Amharů, islám vyznávají naopak zejména Somálci, Afarové, Oromové (zejména ti žijící na jižní vrchovině), Guragové a Sidamové na jihovýchodě. Obchodníci žijící ve velkých městech také často bývají muslimy. Na jižních a jihovýchodních hranicích je přítomno značné množství zahraničních misionářů, mj. i římskokatolických.[135] V posledních letech stoupají v Etiopii náboženské rozepře, které si vyžádaly i několik mrtvých.[136]

Tradice etiopské pravoslavné církve sahá do 4. století, kdy bylo křesťanství přijato králem Ezanou. Značnou zásluhu na rozšíření křesťanství měl zejména Ezanův vychovatel svatý Frumentius a dále devět misionářů, kteří v Etiopii působili v 6. století. Dalším významným světcem je Tekle Haymanot,[137] jenž se zasloužil o znovunastoupení šalomounské dynastie po r. 1270.[138] Etiopská pravoslavná církev neuznává Chalkedonský (451) a Druhý konstantinopolský koncil (553), které uzákonily dvojí přirozenost Kristovu. Je miafyzitská /původně monofyzitská/, stejně jako Koptská církev v Egyptě, Syrská c. Antiochie (čili syrsko-pravoslavná, zvaná též jakobitská), Arménská apoštolská církev, Eritrejská pravoslavná církev a dvě jakobitské církve v Indii (jedna z nich je autonomní součástí Syrské c. Antiochie). Pro dlouhou izolaci Etiopie se církev po úpadku Aksumu (v 8. stol.) vrátila k některým starozákonním tradicím, například obřízce, rituální porážce, činění rozdílů mezi čistým a nečistým masem, uznáváním sabatu jako svátečního dne a dalších (respektive mnohé byly zachovávány nepřetržitě). Etiopská bible také zahrnuje některé apokryfní texty, které se v bibli obvyklé pro západní křesťanství nenacházejí. Liturgickým jazykem je původní jazyk aksumské říše zvaný ge'ez. Církevní organizace byla až do r. 1951 podřízena alexandrijskému patriarchovi, tj. papeži Koptské církve v Egyptě, který původně vybíral biskupy/ poté metropolity/ etiopské církve užívajícího titul Abun/Abuna.[pozn. 15] Od roku 1951 je abuna volen etiopskými biskupy jakožto patriarcha. Prvním se stal Abuna Basilios. Od r. 1958 je Etiopská církev autokefální = nezávislá.Její autokefalitu uznala Koptská církev v Egyptě už o rok později (1959) protože Etiopská církev přiznala(a přiznává dosud) koptskému papeži čestné postavení "primus inter pares" , tj.první mezi sobě rovnými. Tehdejší etiopská vláda v čele s císařem Haile Selassie I. toto osamostatnění iniciovala a diplomaticky podporovala. Současným abunem je P'awlos.[139]

Etiopští muslimové vyznávají sunnitskou formu islámu,[140][141] převážná část z nich jsou stoupenci mystického islámského hnutí súfismu.[142] Islám se vzhledem ke své jednotnosti ve světě nevyznačuje v Etiopii výraznými odchylkami od oficiálního učení.[140] Rostoucí náboženské napětí mezi muslimy a křesťany by mohlo být podle etiopského Nejvyššího soudu pro muslimské záležitosti způsobeno stoupajícím vlivem některých muslimských skupin, které jsou podporovány ze Saúdské Arábie.[143]

Vesnice Falašů, kresba z roku 1862

Samostatnou kapitolu tvoří etiopská komunita Falašů, vyznávajících primitivní formu judaismu. Jméno Falaš či Felaš je označení, které etiopským židům dali jejich sousedé. Pochází z amharštiny a znamená „zbavení kořenů“, „odtržení“, případně „cizinci–nájezdníci“.[144] Falašové si sami říkali Bejt Jisra'el neboli Dům Izraele. Až do 13. století si Falašové zachovali silnou míru autonomie[145], ovšem po znovunastoupení Šalomounovců po roce 1270 se etiopští panovníci snažili jejich nezávislost omezit. Zároveň se vůči nim začalo postupovat se sílící intenzitou, protože byli viněni z úpadku aksumského státu za panování židovské královny Yodit, která načas ovládla etiopské území a perzekvovala křesťany. Za podpory Portugalců byli definitivně poraženi etiopskou mocí roku 1624, následovalo rozsáhlé prodávání do otroctví, nucené křty, odmítnutí práva na půdu a konfiskace majetku. Byly páleny židovské náboženské texty a historické záznamy ve snaze zahladit v Etiopii falašskou minulost.[145] Falašové se od té doby povětšinou zabývali řemesly, kterými zbytek společnosti opovrhoval,[146] a dlouhou dobu byli vystaveni nucené separaci od zbytku obyvatelstva.[147] Pro svoje náboženské potřeby užívali jazyk ge'ez.[146]

Synagoga ve Wollece

Ani v moderní době se postavení etiopských židů příliš nezlepšilo, ačkoliv od roku 1955 se nevládní Židovská agentura podílela na stavbě škol a výuce budoucích učitelů Falašů v Etiopii. Od roku 1956 udržovala Etiopie s Izraelem diplomatické styky, ty však byly přerušeny roku 1973 před vypuknutím jomkipurské války.[145] Sílící ohrožení etiopských židů během nástupu komunistické diktatury o rok později vedlo k jednáním mezi etiopskou a izraelskou vládou o zaslání prvních 200 židů do Izraele. Mengistu, tehdejší vůdce socialistického režimu, svolil. V souvislosti se zákazem praktikování judaismu roku 1980 a opakovanými hladomory během 80. let se Izrael rozhodl přesunout na svou půdu co největší množství Falašů. Od roku 1985 do roku 1990 se podařilo přestěhovat z Etiopie během operací Mojžíš, Jozue a Šalomoun přes 36 000 lidí.[148][149][pozn. 16] V zemi stále zůstává zhruba 2 100 židů čekajících na přesun do Izraele.[145] Velký problém představující původní židé, kteří konvertovali ke křesťanství, zvaní Falaša Mura, a čítající v Etiopii asi 18 000 až 26 000 lidí. BBC uvedla, že velké množství Falašů Murů se přesunulo k Addis Abebě v domnění, že budou také evakuováni. Izrael ale jejich židovství neuznává a většina z nich žije v bídě v oblasti hlavního města. Dalších 8 000 až 16 000 se nachází v táborech nevládních organizací v Gondaru bez přístupu k tekoucí vodě a závislých na dodávkách jídla. Roku 2008 izraelské ministerstvo vnitra oznámilo, že prověřuje práva na přesun dalších zhruba 3 000 lidí.[150]

Brána Addis Abebské univerzity

Vzdělání je od základního po vysokoškolské bezplatné. Povinná školní docházka je od sedmi do třinácti let. Střední a vyšší vzdělání se dá získat pouze ve větších městech.[135] K roku 2005 bylo zhruba 35,9 % gramotných u dospělých a 49,9 % u mladší generace.[161] Základní škola začíná pro děti ve věku sedmi let, střední pro patnáctileté. V 10. ročníku, tedy v rámci střední školy, jsou žáci rozděleni na budoucí studenty univerzit a na ty, kteří získají vyučení v oblasti obchodu, polytechniky, pedagogiky a dalších. Hlavní univerzitou je Addis Abebská univerzita, další se nachází v některých hlavních městech jednotlivých federálních států. Zejména v Addis Abebě existuje také několik dalších, převážně soukromých, vysokých škol.[121]

Většina významných kulturních a vědeckých institucí je situována v Addis Abebě, mezi ně patří například Národní muzeum Etiopie, Národní archiv a knihovna Etiopie a Muzeum institutu etiopských studií.[28] Po dlouhou dobu neexistovala v Etiopii akademie věd. Poprvé byla myšlenka založení takové organizace pojata již v šedesátých letech, ale následné politické otřesy jakýkoliv rozvoj znemožnily. Etiopská akademie věd tak byla založena až roku 2010.[162]

• Country presentation by the government of Ethiopia. Geneva: United Nations, 2001.
• Etiopie: bulletin. Praha: Společnost přátel Afriky, 1992-.
• Etiopská kniha mrtvých a obsahově spřízněná díla. Příprava vydání Jaromír Kozák. Praha: Eminent, 2004. ISBN 80-7281-151-7.
• Moudrost Etiopie : amharská přísloví. Příprava vydání Pavel Mikeš, Zdeněk Poláček. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2008. ISBN 978-80-86818-79-5.
• Ethiopia / United Nations Conference on Trade and Development. Investment and innovation policy review. New York: United Nations, 2002.
• FIALA, Vlastimil; PROUZA, Jan; ZÁHOŘÍK, Jan. Politické stranictví v subsaharské Africe : Botswana, Malawi, Ghana, Etiopie a Eritrea. Olomouc: Iuridicum Olomoucense ve spolupráci s Právnickou fakultou Univerzity Palackého v Olomouci, 2010. ISBN 978-80-87382-05-9.
• FRIIS, Ib; DEMISSEW, Sebsebe; BREUGEL, Paulo van. Atlas of the potential vegetation of Ethiopia. Copenhagen: Kongelige Danske Videnskabernes Selskab, c2010. ISBN 978-87-7304-347-9.
• KEELEY, James; SCOONES, Ian. Understanding Policy Processes in Ethiopia: A Response. The Journal of Modern African Studies. March 2004, roč. 42, čís. 1, s. 149–153. Dostupné online.
• MARCUS, Harold G. A history of Ethiopia. Berkeley: University of California Press, c1994. Dostupné online. ISBN 0-520-08121-8.
• MOJDL, Lubor. Etiopie. Praha: Libri, 2005. ISBN 80-7277-221-X.
• MUSIL, Alois. Lev ze kmene Judova : Nová Habeš. Praha: Melantrich, 1934. 120 s. Dostupné online.
• TIBEBU, Teshale. Ethiopia: The "Anomaly" and "Paradox" of Africa. Journal of Black Studies. March 1996, roč. 26, čís. 4, s. 414–430. Dostupné online.
• RYVOLOVÁ, Saša. Tváře v prachu Etiopie. Třebíč: Akcent, 2005. ISBN 80-7268-360-8.
• ZEWDE, Bahru. A history of modern Ethiopia, 1855-1991. Oxford: James Curry, 2001. Dostupné online. ISBN 0-85255-786-8.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Etiopie na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo Etiopie ve Wikislovníku
• Encyklopedické heslo Aethiópia v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Kategorie Etiopie ve Wikizprávách
• Ethiopia - Amnesty International Report 2011 [online]. Amnesty International [cit. 2011-07-25]. Dostupné online. (anglicky)
• Ethiopia (2011) [online]. Freedom House [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. (anglicky)
• Bertelsmann Stiftung. BTI 2010 — Ethiopia Country Report [online]. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung, 2009 [cit. 2011-07-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-20. (anglicky)
• Bureau of African Affairs. Background Note: Ethiopia [online]. U.S. Department of State, 2011-03-23 [cit. 2010-07-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-07-06. (anglicky)
• CIA. The World Factbook - Ethiopia [online]. Rev. 2010-07-07 [cit. 2011-07-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-12-24. (anglicky)
• Country of Origin Research and Information (CORI). CORI Country Report: Ethiopia [online]. 2010-01 [cit. 2011-07-16]. Dostupné online. (anglicky)
• Human Rights Watch. World Report 2012 - Ethiopia [online]. 2012-01-22 [cit. 2012-02-21]. Dostupné online. (anglicky)
• Library of Congress. Country Profile: Ethiopia [online]. 2005-04-20 [cit. 2011-07-16]. Dostupné online. (anglicky)
• Refworld: The Leader in Refugee Decision Support. Ethiopia [online]. United Nations High Commissioner for Refugees [cit. 2012-02-21]. Dostupné online. (anglicky)
• Zastupitelský úřad ČR v Addis Abebě. Souhrnná teritoriální informace: Etiopie [online]. Businessinfo.cz, 2009-10-04 [cit. 2011-07-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-12. (česky)
• BEKELE, Million. Forestry Outlook Studies in Africa (FOSA): Ethiopia [online]. The Food and Agriculture Organization of the United Nations, 2010-06 [cit. 2011-07-16]. Dostupné online. (anglicky)^{[nedostupný zdroj]}
• CRUMMEY, Donald Edward, a kol. Ethiopia [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2011-07-29]. Dostupné online. (anglicky)
• FOSTER, Vivien; MORELLA, Elvira. Ethiopia’s Infrastructure: A Continental Perspective [online]. New York: The World Bank, 2010-03 [cit. 2010-07-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-18. (anglicky)