Disident

Disident [dysident] (lat., česky odpůrce, odštěpenec či odpadlík) je v politickém slova smyslu člověk odlišně smýšlející, odmítající oficiální vládnoucí ideologii, aktivní odpůrce establishmentu (zpravidla nenásilnou formou). Zejména v nedemokratických státech bývají disidenti za své přesvědčení pronásledováni a trestáni, a to i trestem odnětí svobody či trestem smrti.
Disent [dysent] je označení pro jednotlivce a skupiny, jež veřejně a otevřeně vyjadřují názory odlišné od oficiální vládnoucí ideologie.[1]

Václav Havel a Alexander Dubček 24. listopadu 1989 v pražské Laterně magice

Etymologie

Slovo „disident“ se začalo používat pro odpůrce totalitních režimů ve východním bloku v 60. letech 20. století ve Francii.[2] Pojem pochází z latinského dissidere (nesouhlasit).[2]

Definice

Podle Václava Bělohradského „disident v první řadě hájí to, co nesmíme obětovat v žádném politickém systému.“ Rozlišuje mezi disidentem a pouhým odpůrcem systému; disident se podle Bělohradského „liší od odpůrce nějakého režimu tím, že se nesnaží vyměnit jeden režim za druhý, socialismus za liberalismus například, nebojuje za jednu politickou alternativu, ale hájí prostor, v němž mohou alternativy vznikat – hájí podmínky působení svobodného rozumu ve společnosti“.[3]

„ „Disidentem“ se člověk nestává tak, že se jednoho dne rozhodne pro tuto svéráznou kariéru, ale proto, že vnitřní odpovědnost kombinovaná s celým komplexem vnějších okolností ho prostě do tohoto postavení uvrhne: je vyhozen z existujících struktur a postaven do konfrontace s nimi. Na začátku nebylo nic víc a nic míň než úmysl dělat dobře svou práci - a na konci je cejch nepřítele. “
— Václav Havel: Moc bezmocných (1978)[4]

Disent ve východním bloku ve 20. století
Členové Moskevské helsinské skupiny v roce 1978 v Mnichově

Ve střední a východní Evropě se v 2. polovině 20. století disidenti snažili odporovat oficiálním režimům vydáváním tzv. samizdatové literatury, organizováním petičních akci, protestních shromáždění apod. Po rozpadu východních komunistických diktatur se řada disidentů stala členy nově zvolených vlád.

Podle Noama Chomského bylo postavení disidentů ve východním bloku nesrovnatelné s mnohem horší situací disidentů mimoevropských (např. v Latinské Americe, na Filipínách nebo v jihovýchodní Asii).[5]

Současný disent

Za disidenty jsou označování odpůrci režimu v nedemokratických státech, například v Číně, v Bělorusku či na Kubě.

Jiná použití pojmu

Bývalý český prezident Václav Klaus považuje za disidenty i lidi, kteří nesouhlasí s Evropskou unií; mezi takové disidenty zařadil – v době, kdy byl českým prezidentem – i sám sebe.[6]

Předseda zahraničního výboru ruské státní dumy Alexej Puškov nazval „novým disidentem, bojovníkem proti systému“ Edwarda Snowdena, bývalého systémového administrátora americké Národní bezpečnostní agentury (NSA) a zaměstnance CIA, který do tisku vynesl informace o masivním sledování telefonické a elektronické komunikace bezpečnostními službami USA.[7] Mluvčí Bílého domu Jim Carney odmítl, že by byl Snowden disident.[8]


Disidentské skupiny

Související články

Odkazy

Reference
  1. MACH, Vladimír. Disent. In: Totalita [online]. ©1999–2018 [cit. 4. 5. 2018]. Dostupné z: http://www.totalita.cz/vysvetlivky/disent.php
  2. NAVARA, Luděk; ALBRECHT, Josef. Abeceda komunismu. Brno: Host, 2010. 235 s. ISBN 978-80-7294-340-1. Kapitola D, s. 43.
  3. BĚLOHRADSKÝ, Václav. Václav Bělohradský: Disidenti – pokus o definici. Novinky [online]. 2014-07-01 [cit. 2015-01-09]. Dostupné online.
  4. HAVEL, Václav. Moc bezmocných. Praha: Lidové noviny, 1990, s. 37. ISBN 80-7106-005-4.
  5. Chomsky v Česku. Odmítl školné a zpochybnil disent. 5. 6. 2014 [cit. 4. 5. 2018]. In: Česká televize. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/275707-chomsky-v-cesku-odmitl-skolne-a-zpochybnil-disent/
  6. KOUBOVÁ, Kateřina. Klaus se v Irsku označil za disidenta Evropské unie. iDnes [online]. 10. listopadu 2008 [cit. 2010-01-02]. Dostupné online.
  7. ČTK. Snowden má v Rusku zastání. Je to prý „nový disident“ a mohl by dostat azyl. iHNed [online]. 26. 6. 2013 [cit. 2013-06-17]. Dostupné online. ISSN - 7693 1213 - 7693.
  8. ČTK; iDnes. Snowden požádal o dočasný azyl v Rusku, radí mu právník blízký Kremlu. iDnes [online]. 16. července 2013 [cit. 2013-07-17]. Dostupné online.

Literatura

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.