Bezpilotní letadlo

Bezpilotní letadlo (někdy UAV z anglického unmanned aerial vehicle nebo také dron z anglického drone) je letadlo bez posádky, které může být řízeno na dálku, nebo je schopno létat samostatně pomocí předprogramovaných letových plánů nebo pomocí složitějších dynamických autonomních systémů. Bezpilotní letadla se používají často v armádě k průzkumným i útočným letům. Používají se také k mnoha civilním úkolům, například k hašení požárů, policejnímu sledování nebo průzkumu terénu.

RQ-2 Pioneer průzkumné bezpilotní letadlo používané v armádních službách USA během válek v Zálivu a v Iráku.
Většina bezpilotních letadel je sice s pevnými křídly, ale existují také rotorová letadla jako je MQ-8B Fire Scout

Naváděné střely nejsou klasifikované jako UAV, protože tyto zbraně jsou pouze na jedno použití, i když jsou bezpilotní a v některých případech řízeny vzdáleně. Další zkratkou je UCAV (unmanned combat aerial vehicle) – bezpilotní bojové letadlo.

V neposlední řadě je užíváno i k rekreačním účelům v podobě klasických rádiem řízených modelů letadel a to již od dob vzniku prvních amatérských radiostanic z počátku 80. let minulého století.

Moderní drony mají tzv. geofencing, který dron nepustí do bezletových zón.[1]

Dvě třetiny světového trhu s bezpilotními letadly tvoří armáda. Vůbec největší letoun je americký Global Hawk, několik strojů si pořídilo NATO a jsou umístěné na základně na Sicílii. V česku bezpilotní letouny vyrábí firma Primoco.[2]

Historie

První bezpilotní letadlo bylo z roku 1916 od profesora Archibalda Montgomeryho Lowa a jmenoval se Aerial Target (Vzdušný cíl).[3] Následovalo mnoho letadel řízených na dálku, včetně Hewitt-Sperry Automatic Airplane, vyrobené během první světové války v USA.

Bezpilotní letadla se využívala a dodnes využívají při fotografování ze vzduchu. Mezi tento typ by se dala počítat také fotografie z RC modelů.

S miniaturizací všech technologií v 80. a 90. letech 20. století zájem o bezpilotní letadla rostl. První generace byly zejména průzkumné letouny, ale některé byly osazeny zbraněmi, jako třeba MQ-1 Predator, který obsahoval střely vzduch-země.

Od léta roku 2013 testovalo americké námořnictvo vzlet a přistání bezpilotního letounu Northrop Grumman X-47B na letadlové lodi USS George H. W. Bush (CVN-77).[4]

V roce 2015 testovalo americké námořnictvo chování roje malých dronů Raytheon Coyote v rámci programu LOCUST (Low-Cost UAV Swarming Technology).[5][6]

  • UAV německé armády Luna X 2000
  • Mexické UAV S4 Ehécatl při vzletu
  • Miniaturní UAV (MUAV), RQ-11 Raven
  • Čelní pohled na MQ-1 Predator (Letecká show Reno)

Klasifikace bezpilotních letadel

Bezpilotní letadla většinou řadíme do následující funkčních kategorií (přestože začínají postupně převažovat multifunkční letadla):

  • Cíle a návnady – poskytují pozemní a vzdušné cíle simulující nepřátelské letadla nebo střely
  • Průzkumné – poskytující informace o bojišti
  • Bojové – schopné útoku ve velmi rizikových misích
  • Logistické – UAV speciálně navržené pro logistické účely
  • Výzkumné a vývojové – používané k dalšímu vývoji UAV technologií
  • Civilní a komerční – UAV speciálně navržené pro civilní nebo komerční aplikace

Předpisy pro létání s drony v ČR

Pokud člověk létá s jakýmkoliv dronem či kvadrokoptérou (obecně multikoptérou), stane se účastníkem leteckého provozu a musí dodržovat určitá pravidla.

Létání je třeba provozovat v bezpečné vzdálenosti od lidí. Srážky jistých modelů s člověkem mohou mít závažné zdravotní následky.[7] Doporučuje se minimálně 50 metrů a v hustě obydlených oblastí je to od 150 metrů. Také je nutno vyhnout se leteckému provozu. To znamená, že se nesmí létat v blízkosti letišť. Doporučená vzdálenost je 5500 metrů. Stejně tak je třeba se vyhnout leteckému provozu i mimo letiště a to tak, že nelze létat výše než 300 metrů nad zemí.[8] Nelze také létat v zakázaném leteckém prostoru neboli bezletové zóně. Při létání s drony je také nezbytné, aby měl pilot dronu stroj vždy na dohled očí[9], což de facto vylučuje používání dronů, které disponují sledovací funkci uživatele (např. uživatel dronu lyžuje nebo jede na kole, a dron sleduje jeho pohyb).

Pokud si létáním s dronem uživatel vydělává (neboli provozuje dron ke komerčním účelům, např. prodej fotografií z dronu), musí se zaregistrovat na Úřadě pro civilní letectví a zároveň zde získat příslušnou licenci. S tím je spojen i požadavek na uzavření pojištění odpovědnosti pro krytí případných škod.[10] Samotná příprava a přihláška na zkoušku pro získání oficiálního leteckého průkazu na dron stojí dohromady cca 20 tisíc a jde o relativně obtížné přezkoušení, které se dá srovnávat s testy pro piloty rekreačních letadel.[11]

Reference
  1. JARRELL, Terry. General Aviation News: Geofencing for drones: Keeping the skies safe [online]. 2019-01-09 [cit. 2020-04-13]. Dostupné online. (anglicky)
  2. Primoco: český premiant mezi bezpilotními letouny
  3. TAYLOR, John William Ransom; MUNSON, Kenneth. Jane's Book of Remotely Piloted Vehicles. New York: Collier Books, 1977. ISBN 002080640X. (anglicky)
  4. (anglicky) US unmanned drone jet makes first carrier landing
  5. (anglicky) Navy’s LOCUST Program Uses Small, Swarming Coyote Drones
  6. (anglicky) Day of the LOCUST: Navy demonstrates swarming UAVs
  7. https://phys.org/news/2017-09-vary-widely-drone-human-impacts.html - Study suggests risks vary widely in drone-human impacts
  8. LACI. Kvadrokoptéry a legislativa v ČR - Besteshop.cz. besteshop.cz [online]. [cit. 2017-03-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-12.
  9. Licence na dron: Vše, co potřebujete vědět. Elektrina.cz [online]. [cit. 2019-10-01]. Dostupné online.
  10. Pravidla bezpilotního provozu. dTest [online]. [cit. 2019-10-01]. Dostupné online.
  11. HAMALČÍKOVÁ, Kamila. Cestovatelé Lucie a Lukáš utíkali s dronem z aljašských hor, aby jim ho nezabavili. Elektrina.cz [online]. [cit. 2019-10-01]. Dostupné online.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.