Abebe Bikila

Narodil se 7. srpna 1932 jako syn zemědělce ve vesnici na náhorní plošině v Etiopii. V devatenácti letech byl přijat do císařské armády, kde si jeho výjimečných běžeckých schopností všiml švédský trenér Onni Niskanen, který v Etiopii působil od r. 1946. Nejdříve jako vojenský sportovní instruktor, později šéftrenér atletů odpovědný za jejich přípravu na OH v Římě. Zařadil Bikilu do své tréninkové skupiny a ten vyhrál kvalifikační závod na olympijský maraton. Vítězstvím na OH v Římě začala jeho sportovní kariéra, která trvala do roku 1968. Kromě mezinárodního uznání mu přinesla i zlepšení životních podmínek pro jeho rodinu – manželku a čtyři děti. Byl povýšen do důstojnické hodnosti. Stal se armádním tělovýchovným instruktorem a při služební cestě 20. března 1969 se jeho auto zřítilo ze srázu. Těžce zraněný Bikila byl objeven až po třinácti hodinách a následkem zranění ochrnul. Byl upoután na invalidní vozík, ale zúčastňoval se sportovních her pro postižené. V roce 1973 se jeho stav zhoršil a 25. října zemřel na mozkovou mrtvici.[1][2]

Bikila běží maraton na OH v Římě

Do té doby naprosto neznámý etiopský běžec na Letních olympijských hrách 1960 v Římě senzačně zvítězil v královské atletické disciplině – maratonském běhu, a to v novém světovém rekordu 2:15:16.2. Téměř o 8 minut překonal olympijský rekord Emila Zátopka.[1] Stal se tak prvním černým atletem reprezentujícím africkou zemi, který získal olympijský triumf. Celou trať absolvoval naboso (bez bot).

Šest týdnů před Letními olympijskými hrami 1964 v Tokiu prodělal akutní zánět slepého střeva, který musel být odoperován, přesto dokázal zvítězit v novém světovém maximu 2:12:11.2. Stal se tak prvním maratoncem v historii olympijských her, který dokázal obhájit své olympijské vítězství.

V letech 1960 až 1966 se zúčastnil 13 maratónů, z nichž 12 vyhrál. Nepodařilo se mu to jen v roce 1963 v bostonském maratónu, kde skončil na pátém místě.

V r. 1961 navštívil Československo a vyhrál Mezinárodní maraton míru v Košicích.[1]

Maratónský běh si zopakoval i na Letních olympijských hrách 1968 v Ciudad de México, avšak na 17. kilometru odstoupil kvůli problému s nohou.

Roku 1969 v důsledku dopravní nehody ochrnul. Svoji čtvrtou letní olympiádu 1972 v Mnichově absolvoval již jen jako čestný host na invalidním vozíku.