Rybolov

V České republice se za účelem rybolovu vedle přirozených vodních toků, řek a potoků, využívají především menší i rozsáhlejší umělé vodní nádrže – rybníky, jejichž budovaní má v této zemi tradici již několika stovek let. Celkový výnos těchto nádrží je často navyšován pravidelným či nárazovým přidáváním živin – přikrmováním. Nadměrné přikrmování může být ovšem příčinou destabilizace celého rybničního ekosystému. Ten nastává v okamžiku, kdy vlivem přesycení prostředí živinami v nádrži neúnosně stoupne koncentrace fytoplanktonu – mikroskopických řas a cyanobaktérii (sinic). Tato sukcese může vést až k totálnímu kolapsu ekosystému, neboť nadměrná biomasa fytoplanktonu je zanedlouho schopna vyčerpat v nádrži veškerý dostupný kyslík nejen pro sebe, ale i pro veškerou ostatní vodní aerobní biotu.

Podle statistiky Organizace pro výživu a zemědělství, se na světě komerčnímu rybolovu věnuje celkem 38 milionů rybářů a lidí chovajících ryby na farmách. Rybolov a akvakultura přímo nebo nepřímo zaměstnává v rozvojových zemích více než 500 milionů lidí.

Podle studie organizace Global Fishing Watch z roku 2018 je největší světovou rybářskou velmocí Čína – její plavidla v roce 2016 strávila na moři 17 milionů hodin. Druhou nejaktivnější zemí je Tchaj-wan (2,2 milionu hodin).[1]