Tropický pás

Tropický podnebný pás neboli tropy či tropické šířky jsou oblasti, kde celoročně panuje teplé počasí. Typický cyklus střídání léta a zimy jako je tomu běžné na většině planety je pozorovatelný pouze v okrajových částech tropického pásma sousedících s pásmem subtropickým. Zde lze v "zimním" období pozorovat citelný pokles teploty, nicméně nikdy nedochází k ochlazení pod bod mrazu. Žádná zima tedy fakticky nenastává. Zjednodušeně lze říci, že zde po celý rok panuje léto.

Rozšíření tropického pásu

Směrem k rovníku se tento rozdíl mezi chladnějším a teplejším obdobím snižuje a v okolí samotného rovníku je teplota v průběhu roku již prakticky neměnná. Díky tomu může být vegetace celoročně zelená bez ohledu na to, jaká je zrovna část roku. Netýká se to ovšem všech tropických oblastí. V řadě z nich je srážkově příznivá pouze část roku, přičemž se vyskytují dlouhé měsíce značného sucha, které nutí vegetaci k vegetačním klidu.

Slovo tropy má původ v řeckém tropos = obrat, a tropy dle toho jsou obvykle vymezeny obratníky Raka (23°26′ s. š.) a Kozoroha (23°26′ j. š.). V tomto smyslu tvoří tropy jeden souvislý pás obepínající Zemi podél rovníku. Tropy jsou také označovány jako „horký pás“, který leží mezi obratníky Raka a Kozoroha.[1]

Další definice o tropech říká, že leží mezi oblastmi se subtropickým podnebím a oblastmi s podnebím rovníkových monzunů, v některých oblastech jsou vymezeny na hranici s oblastmi s rovníkovým podnebím. Nově se tomuto pásu říká teplý pás a je k němu připojena půlka pásu subtropického.

Koppenova klasifikace podnebí

Tropy mají tropické podnebí – tak jsou vlastní tropy také definovány. Je tu velké teplo a střídá se tu hodně počasí. Někdy je tropický pás ztotožňován s rovníkovým deštným podnebím, což v Köppenově klasifikaci podnebí odpovídá pásům s označením A, Af – podnebí tropického deštného pralesa, Am – podnebí monzunové, Aw – podnebí savanové. Jsou to tedy nearidní (angl. arid – vyprahlý) oblasti a průměrné měsíční teploty přesahují 18 °C.

Alisova klasifikace podnebí

V Alisově klasifikaci podnebí, která se vztahuje k druhé definici, jsou hranice vymezeny klimatickými polohami tropické fronty a polární fronty. Pro severní i jižní polokouli platí, že tropická vzduchová hmota se na území zdržuje během celého roku.

Dále může být tropické podnebí rozděleno na 4 typy: pevninské (kontinentální), mořské (maritimní), západních břehů pevnin (středomořské) a východních břehů pevnin (monzunové).[2][3]

Pro pevninský tropický typ podnebí je charakteristické suché a velmi teplé klima, s velkými denními výkyvy teploty vzduchu. V těchto oblastech leží pouště.

Jiná klasifikace

Z ryze astronomického hlediska je tropické pásmo oblastí, na kterou alespoň jednou za rok dopadají sluneční paprsky kolmo (tj. Slunce je v zenitu). Rozloha tropického pásma je tak dána sklonem rotační osy Země. Tato definice je dost obecná na to, aby se dala aplikovat i na jiné planety.

Oceán
Lesy v oblasti tropickém pásu

Tropický pás oceánů je charakterizován stálou a vysokou teplotou svrchních vod, jejichž roční kolísání nepřevyšuje 2 °C. V mořích a oceánech je poměrně velká druhová biodiverzita, ale nízká početnost jedinců (abundance).[4]

Biota

Podle první definice zahrnují tropy oblasti s tropickými deštnými lesy, savanami.

Podle druhé definice patří do tropů především velké pouště jako je Sahara s typickou pouští vegetací a živočišstvem. Lidé zde chovají velbloudy a v oázách pěstují palmy, ovoce a zeleninu.

Odkazy

Reference
  1. Hanzlík, S.: 1956, str. 194
  2. Netopil R. 1956, str. 128
  3. Sobíšek B. 1993, str. 230
  4. Horník, S. 1986, str. 256

Literatura
  • Sobíšek, B. a kolektiv: Meteorologický slovník výkladový a terminologický. S cizojazyčnými názvy hesel ve slovenštině, angličtině, němčině, francouzštině a ruštině. Academia, Ministerstvo životního prostředí České republiky, Praha, 1993. 1. vyd. 594 s. ISBN 80-85368-45-5
  • Netopil, R. a kolektiv: Fyzická geografie I. Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 1984. 1. vyd. 273 s. 14-83-84, strana 128
  • Horník, S. a kolektiv: Fyzická geografie II. Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 1986. 1. vyd. 320 s.
  • Hanzlík, S.: Základy meteorologie a klimatologie. Československá akademie věd, Praha, 1956. 3. vyd. 321 s., strana 194

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.