Dire Dawa

Nádraží v Dire Dawě

Město je postaveno na místě původní vesnice, která se nazývala Addis Harar (amharsky Nový Harar). V roce 1902 zde končil první úsek džibutsko-etiopské železnice. Protože trať měla původně končit v Hararu, bylo město pojmenováno podle nedaleké vesnice, aby nedocházelo k nedorozumění. Bylo postaveno okolo nádraží podle regulačního plánu jako jediné v tehdejší Etiopii. Přitom bylo rozděleno na dvě čtvrtě (jednu pro Evropany a druhou pro domorodce), které oddělovala řeka Dechatu.[4] Město, jehož založení se oficiálně datuje 1905, spravovali až do roku 1931 Francouzi a bylo jejich exklávou v Etiopii, a proto je známo též pod francouzským názvem Dire Daoua.[5]

Železniční společnost hrála v raném vývoji města klíčovou roli, u nádraží vznikly železniční opravny. V roce 1928 bylo město propojeno s Hararem novou silnicí. Po přechodu pod etiopskou správu otevřela Etiopská banka svoji první pobočku v centru města. Město mělo v té době elektrické osvětlení a rozvod pitné vody.[6]

Během italské invaze Mussolini nařídil, aby Addis Abeba a Dire Dawa byly ušetřeny leteckých útoků, které tehdy Itálie vedla i za použití chemických zbraní, v odpověď na požadavky Spojených států a některých evropských zemí ohledně bezpečnosti jejich občanů. V Dire Dawě se setkaly 6. května 1936 obě italské kolony, které postupovaly z Eritrey od severu a ze Somálska od jihovýchodu. Z tohoto důvodu lze nalézt jméno města i v italském přepisu Dire Daua.

Po osvobození země v roce 1941 život v Dire Dawě odrážel rozpad tradičních kultur, které italská okupace uspíšila. V roce 1947 zde železničáři založili odborovou organizaci, jejímž cílem byla péče o zaměstnance. Ovšem její pokus o stávku v roce 1949 byl považován za vlastizradu a byl potlačen císařskými vojsky.[7][p 2] V roce 1955 byl na ústředním náměstí zaveden veřejný rozhlas, který přejímal státní rozhlasové vysílání.

Etiopská revoluce zasáhla město v mnoha ohledech. Nepokoje ve městě vznikly v dubnu 1974, ještě před vojenským pučem. Poté, co se vlády zmocnila marxistická junta, odešli z města nejen Evropané, ale i Arabové z Jemenu, Indové a Arméni. Dne 3. února 1975 Derg oznámil, že znárodní 14 textilních podniků včetně továrny ve městě. Později byla znárodněna i místní cementárna. V srpnu roku 1976 bylo propuštěno celé vedení místní pobočky svazu učitelů za tzv. kontrarevoluční aktivity. Během etiopsko-somálské války znamenala úspěšná obrana města proti somálské armádě ve dnech 17. až 18. srpna 1977 klíčové střetnutí a obrat ve válce. Poté došlo k vysídlování domorodých Somálců a následnému dosídlení města a okolí obyvatelstvem z jiných oblastí země.[8] Dire Dawa byla osvobozena silami Etiopské lidové revoluční demokratické fronty až na konci etiopské občanské války 31. května 1991. Údajně přitom padlo 100 osob.

Během federalizace Etiopie došlo k četným střetům mezi ozbrojenými skupinami lidové revoluční fronty, protože jak Osvobozenecká fronta Issů a Gurgurů, tak Oromská osvobozenecká fronta si na město činily nárok. Tvrdí se, že to jeden z důvodů, proč bylo město vyčleněno z Oromie a stalo se jedním ze dvou statutárních etiopských měst.[9] Přesto neklid přetrvával a například dne 24. června 2002 Oromská osvobozenecká fronta provedla teroristický útok malou explozí v sídle etiopské železnice ve městě s odůvodněním „na pokračující pronásledování oromských studentů, obchodníků a zemědělců etiopskou vládou“. Na druhé straně to byl doposud (2015) poslední bombový útok v Etiopii, ke kterému se tato fronta přihlásila.[10]

Město je postihováno povodněmi během období dešťů mezi červnem a zářím. Při povodni v roce 2005 zahynulo více než 200 lidí a škody dosáhly miliónů dolarů.[11] Podobná situace nastala v srpnu 2006, kdy se řeka Dechatu vylila z břehů; bylo hlášeno asi 200 mrtvých, tisíce obyvatel muselo být evakuováno a na nemovitostech vznikly rozsáhlé škody.

Podnebí ve městě je tropické, ovlivněné nadmořskou výškou. Průměrná roční teplota je 25,24 °C, úhrn ročních srážek je 594 mm, průměrná roční vlhkost dosahuje zhruba 42 %.

Podle údajů Etiopského ústředního statistického úřadu žilo podle sčítání obyvatelstva v roce 2007 v Dire Dawě 341 834 obyvatel, z nichž bylo 171 461 mužů a 170 461 žen; 233 224 (68,23 %) tvořila městská populace. V celém městě bylo 76 815 domácností v 72 937 bytových jednotkách, což znamená průměrně 4,5 osoby na jednu domácnost, přičemž městské domácnosti měly v průměru 4,2 osob a venkovské 4,9. Zastoupeny zde jsou následující etnické skupiny: Oromové (45 %), Somálci (42 %), Amharové (9 %), Guragové (3 %), a Harari (1 %). Nejrozšířenějším náboženstvím je islám (70,8 %) a dále etiopská pravoslavná církev 25,71%, protestanti 2,81 % a etiopská katolická církev 0,43 %.[14]

Podle průzkumu v roce 2004 mělo 90,76 % obyvatel přístup k nezávadné pitné vodě, z toho 69,61 % venkovského a 99,48 % městského obyvatelstva.[15] Podle dalšího průzkumu byly ukazatele životní úrovně v roce 2005 následující: 11,4 % obyvatel spadalo do nejnižší kategorie bohatství; gramotnost dospělých mužů byla 76,6 % a žen 53 %; kojenecká úmrtnost byla 71 úmrtí na 1000 živě narozených dětí, což je méně, než je celostátní průměr 77; k nejméně polovině těchto úmrtí došlo v prvním měsíci života.[16]

Ve městě je textilní továrna, cementárna a výrobna betonových prefabrikovaných pražců (od roku 2007).

Podle odhadů Etiopského ústředního statistického úřadu vlastnili zemědělci v roce 2005 v Dire Dawě 40 400 kusů dobytka, což představovalo 0,1 % z celkového počtu stád v Etiopii, dále 46 280 ovcí (0,27 %), 118 770 koz (0,92 %), 8 820 oslů (0,35 %), 5 070 velbloudů (1,11 %), 44 740 kusů drůbeže všeho druhu (0,14 %) a 840 včelstev (méně než 0,1 %).

V Dire Dawě existuje od srpna 1906 poštovní úřad (byl zřízen po Addis Abebě a Hararu jako třetí v Etiopii). Telefon byl zaveden v 1954, takže v roce 1967 zde bylo téměř 500 telefonních stanic.

Ve městě se nachází několik tržnic, z nich největší se nazývá Taiwan, přičemž další dvě (Qefira a Melka Jebdu) jsou jen o málo menší.

Městem prochází džibutsko-etiopská železnice a Dide Dawa je její největší nácestná stanice. Zároveň se zde od května 2014 staví nová trať normálního rozchodu z Addis Abeby do Džíbútí. Mimo to je město dopravně propojeno autobusovými linkami Selam Bus Line Share Company. Nedaleko od něj leží mezinárodní letiště Aba Tenna Dejazmach Yilma.