Burundi

• 14. století: Příchod pasteveckého kmene Hutu a jejich usazení v oblasti. Pygmejové (předchůdci dnešního etnika Batwa) žili na území dnešního Burundi pravděpodobně již před Hutuy. Kulturně i jazykově si Hutuové Pygmeje podmanili.
• 15. – 19. století: Příchod pasteveckých Tutsiů; nastolení feudálního zřízení a systému kast založeného na vlastnictví dobytka. Politická dominance Hutuů. Feudální společnost je řízena králem, mwami. Politické a sociální struktury nejsou tak pevné jako v sousední Rwandě. Král nedisponuje absolutní mocí a rozličné královské klany, ganwa, se snaží převzít moc do svých rukou. Ve srovnání s Rwandou dochází v Burundi také k častějším sňatkům mezi Hutuy a Tutsii, a Hutuové se zde všeobecně těší větší hospodářské nezávislosti. Svým přístupem k jezeru Tanganika a blízkostí k významné obchodní stezce spojující střední Afriku se Zanzibarem je výhodná poloha Burundi ještě více zdůrazněna.
• 1858: Britští cestovatelé John Speke a Richard Burton navštívili Burundi.

• 1880–1890: Kolonizace Burundi Německem (pod tehdejším názvem „Urundi“), následuje přičlenění k Německé východní Africe (1890–1919) společně se Rwandou („Ruanda“).
• První světová válka: Ovládnutí obou zemí belgickými vojsky, s pomocí Britů, a ustavení společného území „Ruanda-Urundi“. Hlavním městem se stala Usumbura (dnešní Bujumbura) se strategickou polohou na břehu jezera Tanganika.
• 1923: Království Ruanda-Urundi se stává mandátním územím Společnosti národů (po 2. světové válce OSN) pod správou Belgie.
• 1925: Belgičané zavádějí režim nepřímé vlády zvýhodňující aristokratické Tutsie. Rozštěpení mezi oběma etnickými skupinami je institucionalizováno a etnický původ se stává jedním z kritérií identifikace v administrativních záležitostech.
• 1959: Příliv tutsijských uprchlíků ze sousední Rwandy v reakci na tamější krvavé masakry.

• 1. červenec 1962: Burundi získává nezávislost. Země se stává konstituční monarchií v čele s králem Mwami Mwambutsou IV.
• Říjen 1961: Vražda dědice trůnu, prince Louise Rwagasore, který zastával účast všech skupin ve vládě. Princ Rwagasore byl zavražděn nedlouho po premiéru Pierre N’Gendandunwe (Hutu); tyto události předznamenaly počátek politické nestability v zemi, která vyústila v řadu státních převratů vedených militantními Tutsii, povstáními Hutuů a následné rozsáhlé masakry obyvatel (1965, 1972, 1988 a 1992).
• 1966: Mwambutsa vystřídán na trůnu svým synem Ntaré V., který byl ve stejném roce sesazen vojenským převratem vedeným Michelem Micombero, též tutsijského původu.
• 1972: Vražda krále Ntaré V. následována masakry, při kterých zahynulo na 200 000 obyvatel. Masakry byly zahájeny na jihu země v provincii Bururi (vraždy tisíců Tutsiů), v následných protiútocích jsou cílení zejména vzdělaní Hutuové, jejich oběti jsou počítány na desetitisíce.
• 1976: Převzetí moci v krvavém převratu Jean-Baptiste Bagazou. Přestože Bagaza vládl vojenským režimem dominovaným Tutsii, přispěl zemi prosazením pozemkové reformy, reformy volebního systému a národním usmířením.
• 1981: Vyhlášení nové ústavy zajišťující vládu jedné strany.
• 1984: J.-B. Bagaza zvolen prezidentem, jakožto jediný kandidát. Následně po svém zvolení Bagaza započal éru potlačování náboženských aktivit a zatýkání členů politické opozice.
• 1987: Bagaza svržen majorem Pierrem Buyoyou. Buyoya posléze rozpustil opoziční politické strany, zrušil platnost ústavy z roku 1981 a zřídil vlastní vládnoucí stranu Military Committee for National Salvation (CSMN). Během následujícího roku se Burundi stalo svědkem rostoucího napětí mezi vládnoucími Tutsii a většinovými Hutuy, které vyústilo v krvavé střety mezi armádou, hutuskou opozicí a tutsijskými radikály. Během tohoto období přišlo o život až 150 tisíc lidí a desítky tisíc dalších uprchli z Burundi do sousedních zemí. Buyoya sestavil výbor pověřený vyšetřováním příčin nepokojů a vypracoval chartu pro demokratickou reformu.
• Srpen 1988: Masakry několik stovek Tutsiů na severu země (provincie Marangara a Ntega), které jsou tvrdě opětovány – výsledkem je 20 000 obětí z řady Hutuů.
• 1991: Buyoya schválil novou ústavu zajišťující mnohostrannou a neetnickou vládu a parlament.

Náměstí svobody a památník ve městě Bujumbura.

• 1993: Melchior Ndadaye zvolen prvním burundským prezidentem hutuského původu (strana FRODEBU). Ještě téhož roku byl Ndadaye zavražděn frakcemi Tutsii ovládané armády. Země je zchvácena občanskou válkou.
• 1994: FRODEBU se znovu dostává k moci, v lednu roku 1994 je prezidentem zvolen Cyprien Ntaryamira. Bezpečnostní situace se nicméně nadále zhoršuje. V dubnu 1994 byl prezident Ntaryamira sestřelen v letadle společně se svým rwandským protějškem, prezidentem Juvénalem Habyarimanou. Tato událost předznamenala počátek genocidy menšinových Tutsiů v sousední Rwandě zatímco v Burundi Ntaryamirova smrt vedla k vyhrocení násilí a nepokojů, které ovšem nevedly k hromadným masakrům jako v případě Rwandy. 8. dubna 1994 byl na čtyřleté období jmenován prezidentem Sylvestre Ntibantunganya, nicméně bezpečnostní situace v zemi se nadále zhoršovala, dále umocněna přílivem rwandských uprchlíků a aktivitami ozbrojených skupin Hutů a Tutsiů.
• 1996: Vláda svržena v povstání vedeným bývalým prezidentem P. Buyoyou. Občanská válka pokračuje i nadále přes úsilí mezinárodního společenství o mírový proces.
• 1998: Buyoya oficiálně jmenován prezidentem. Schválena přechodná ústava.
• 1999: Vyjednávání znepřátelených stran pod patronátem bývalého prezidenta Tanzanie Julia Nyerereho.
• 2000: Dohoda podepsána mezi vládou a třemi tutsijskými skupinami, dvě hlavní hutuské skupiny se k dohodě nepřipojují.
• Říjen 2001: Ustavena společná vláda (přechodná) Hutů a Tutsiů jako výsledek mírových vyjednávání vedených pod patronátem Nelsona Mandely. Hlavní rebelská skupina však příměří odmítá a boje opět získávají na síle.
• Prosinec 2001: Na 500 hutuských rebelů zabito příslušníky burundské armády v okolí Bujumbury.
• Leden 2002: Jean Minani, představitel nejvýznamnější hutuské strany Frodebu, zvolen prezidentem přechodného národního shromáždění.
• Červenec 2002: Obnovení bojů oddaluje plánované mírové pohovory. Podle armády bylo zabito na 200 hutuských povstalců.
• Prosinec 2002: Vláda podepisuje příměří s rebely z FDD v rámci mírových jednáních v Tanzanii. O měsíc později však opět propukají boje.
• Duben 2003: Domitien Ndayizeye (Hutu) zvolen prezidentem.
• Červenec 2003: Na 300 rebelů a 15 vládních vojáků zabito při útocích v Bujumbuře. Tisíce lidí opouští domovy.
• Listopad 2003: Prezident Ndayizeye a představitel FDD Pierre Nkurunziza podepisují dohodu o ukončení občanské války na summitu vedoucích afrických představitelů v Tanzanii.
• 2004: Ustavena nová národní armáda. Nkurunziza je spolu s několika dalšími představiteli FDD jmenován do ministerské funkce. Menší hutuská rebelská skupina, Forces for National Liberation (FNL), zůstává aktivní.
• Červen 2004: Mírové síly OSN přejímají dohled nad průběhem mírového procesu od vojsk Africké Unie.
• Srpen 2004: Hutuští rebelové zavraždili na 160 konžských Tutsiů v uprchlickém táboře nedaleko hranice s DR Kongo. Rebelská skupina FNL přiznává zodpovědnost za masakr.
• Prosinec 2004: Vláda a OSN zahajují proces demobilizace a odzbrojování.
• Leden 2005: Prezident podepisuje zákon týkající se utvoření nové národní armády, která bude nadále složena z vládních sil a rebelských skupin, s výjimkou FNL.
• Srpen 2005: Pierre Nkurunziza, Hutu ze strany FDD, vítězí v prezidentských volbách. FDD zvítězila v parlamentních volbách v červnu téhož roku.
• 8. červen 2020: Pierre Nkurunziza umírá na infarkt

Pohled na hlavní město Bujumbura v roce 2006.

• Duben 2006: Odvolán zákaz nočního vycházení uvalený na počátku 70. let.
• Září 2006: Podepsání mírové dohody mezi vládou a poslední rebelskou skupinou FNL v Tanzanii.
• Prosinec 2006: Konec mandátu mírových sil OSN (ONUB), které střídá od ledna 2007 integrovaný úřad OSN (BINUB).
• Červenec 2007: Vedoucí představitelé FNL poněkolikáté opouštějí speciální monitorovací výbor, což vyvolává obavy z obnovení násilí.
• Září 2007: V boji znepřátelených frakcí FNL v Bujumbuře je zabito 20 bojovníků. Rabování na SZ země.
• Listopad 2007: Odstoupení dosavadního premiéra Martina Nduwimany z funkce. Jmenování Dr. Yvese Sahinguvu novým premiérem.
• Prosinec 2007: Francouzská humanitární organizace ACF se stahuje ze země po zavraždění jedné ze svých pracovnic.
• Únor 2008: Vládnoucí strana CNDD-FDD ztrácí většinu v parlamentu, jenž se stává neakceschopný, což vede ke zhoršení bezpečnostní situace v zemi. Opozičním poslancům je vyhrožováno. Posílají tedy dopis generálnímu tajemníkovi OSN, ve kterém ho žádají o politickou a bezpečnostní ochranu.
• Prosinec 2018: Novým hlavním městem se stává Gitega[3] ležící v centru země.

1.7.1962-8.7.1966 – Mwambutsa IV. Bangiriceng – král

8.7.1966-1.9.1966 – princ Charles Ndizeye – úřadující hlava státu

1.9.1966-28.11.1966 – Ntare V. Ndizeye (Charles Ndizeye) – král

28.11.1966-1.11.1976 – Michel Micombero – prezident; voj./UPRONA

2.11.1976-10.11.1976 – Jean-Baptiste Bagaza – předseda Nejvyšší revoluční rady; voj./UPRONA

10.11.1976-3.9.1987 – Jean-Baptiste Bagaza – prezident; voj./UPRONA

3.9.1987-9.9.1987 – Pierre Buyoya – předseda Vojenského výboru národní záchrany; voj./UPRONA

9.9.1987-10.7.1993 – Pierre Buyoya – prezident; voj./UPRONA

10.7.1993-21.10.1993 – Melchior Ndadaye – prezident; FRODEBU

21.10.1993-27.10.1993 – François Ngeze – předseda Výboru veřejné záchrany; vzbouřenecký; voj.

27.10.1993-5.2.1994 – Sylvie Kinigiová – úřadující prezidentka; UPRONA

5.2.1994-6.4.1994 – Cyprien Ntaryamira – prezident; FRODEBU

6.4.1994-1.10.1994 – Sylvestre Ntibantunganya – úřadující prezident; FRODEBU

1.10.1994-25.7.1996 – Sylvestre Ntibantunganya – prezident; FRODEBU

25.7.1996-11.6.1998 – Pierre Buyoya – prozatímní prezident; UPRONA

11.6.1998-30.4.2003 – Pierre Buyoya – prezident; UPRONA

30.4.2003-26.8.2005 – Domitien Ndayizeye – prezident; FRODEBU

26. 8. 2005–8. 6. 2020 – Pierre Nkurunziza – prezident; CNDD-FDD

Země má přes 12 000 km silnic, z nichž je pouze 1 200 km asfaltovaných. Vodní doprava je provozována na jezeru Tanganika. Nejdůležitější přístav je pak v největším městě Bujumbuře, kde se také nachází jediné mezinárodní letiště v zemi. Kromě něj je v zemi ještě 7 menších letišť. V Burundi zcela chybí železniční síť.

V Burundi jsou používány dva oficiální jazyky – Kirundi, jazyk ze skupiny bantu který je široce používán místním obyvatelstvem, a francouzština. Svahilština, jazyk obchodníků, je stejně jako francouzština používán především v Bujumbuře. Pozoruhodnou skutečností je používání stejného jazyku Kirundi oběma hlavními etnickými skupinami, Hutuy i Tutsii; taková jazyková homogenita je v regionu subsaharské Afriky jedinečná.

Převládajícím náboženstvím v Burundi je křesťanství, které vyznává 67 % obyvatelstva (katolíci 62 %, protestanti 5 %). 23 % obyvatel vyznává různá tradiční náboženství a zbývajících 10 % obyvatel jsou muslimové (především kolem města Bujumbury).