Královna ze Sáby

Královna ze Sáby (hebrejsky מלכת שבא, arabsky ملكة سبأ, ge'ez ንግሥተ ሳባ) byla vládkyně starověkého království zmiňovaného ve Starém zákoně. Zmiňována je v hebrejském Starém zákoně, konkrétně v první knize královské a druhé Paralipomenon, ale také v Novém zákoně, Koránu a etiopských legendách, zvláště etiopské národní sáze Kebra Nagast – Právo králů, sepsané v jazyce ge'ez ve 12. století, kde ji Etiopané nazývají jménem Makeda (ge'ez ማክዳ),[1] ale její jméno bylo v různých zemích a různých dobách jiné. V islámské tradici je známa jako Bilqís (arabsky بلقيس).[1][2] Král Šalomoun ji znal jako královnu ze Sáby. Žila pravděpodobně v 10. století př. n. l.[3] Přibližná poloha její říše je historickým sporem mezi Etiopií a Jemenem.[3]

Královna ze Sáby
Narození 10. století př. n. l.
Úmrtí 10. století př. n. l.
Potomci Menelik I.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zůstává otevřeno, zda královna ze Sáby skutečně žila či nikoliv, protože nebyly nalezeny žádné soudobé nápisy svědčící o její existenci. Jako biblický příběh může mít svůj původ zpětně v některé starší sumerské či chaldejské mytologii. Podobný příběh existoval i v Persii, kde královna vystupovala jako dcera čínského vládce.[2] Hebrejský biblický text vznikl pravděpodobně mezi 7. a 6. století př. n. l. Je však možné, že král Šalomoun udržoval spojení s některou africkou královnou. Jiná teorie se opírá o vyprávění o královně ze Sáby z kanaánského zvyku hieros gamos (posvátný sňatek), což by vysvětlovalo, proč křesťanský etiopský císařský rod odvozuje svůj původ od nemanželského syna krále Šalomouna a královny ze Sáby, císaře Menelika I.[3][4] Poslední habešský císař Haile Selassie I. tak měl pocházet z 225. generace potomků Šalomouna a královny ze Sáby.[5]

Tradice

Tanach
Královna ze Sáby u Šalomouna

Podle Starého zákona nejmenovaná královna země sábské slyšela o veliké moudrosti krále Šalomouna, vládnoucího v Izraelském království. Královna proto cestovala k Šalomounovi spolu s cennými dary, zlatem, drahým kamením a vzácným dřevem, aby vyzkoušela Šalomounovu moudrost svými hádankami.[6][2] Královna byla Šalomounovou moudrostí a bohatstvím naprosto ohromena a vyslovila požehnání k Bohu, kterého uctíval Šalomoun.[7] Šalomoun královně oplatil její dary a „vše co žádala“, načež se královna vrátila zpět do své země.[8] Královna ze Sáby byla velmi mocná, o čemž svědčí obrovské dary, jež dala Šalomounovi, včetně asi čtyř a půl tuny zlata.[9]

Šalomoun měl dobré styky s fénickým králem Týru Chíramem, se kterým Izrael rozvíjel čilý obchod, ale i další projekty, jako stavbu Šalomounova paláce, či jeruzalémského chrámu, na němž se podíleli féničtí řemeslníci, ale také vybudování přístavu v Ecjon Gever u Ejlatu a obchodního námořnictva, které izraelský zahraniční obchod rozšířil i na africké pobřeží.[10] Příběh o setkání africké královny a izraelského krále se tak považuje za důkaz významných obchodních vztahů Izraelského království a afrických zemí.[2][11]

Nový zákon
Královna ze Sáby na cestě za Šalomounem, etiopská freska
Královna ze Sáby se Šalomounem

V Novém zákoně je zmíněna v Matoušovi[12] a Lukášovi.[13] Podle evangelií Ježíš naznačoval, že ona a Ninivané budou soudit generace Ježíšových současníků, kteří ho odmítnou.[14][15][16] Křesťanská interpretace královny ze Sáby, mající své kořeny ve Starém zákoně, typicky zdůrazňuje historickou a přenesenou hodnotu z příběhu; ten je tak křesťany interpretován jako metafora i analogie: královnina návštěva Šalomouna je přirovnávána k symbolickému manželství církve s Kristem, kde Šalomoun představuje mesiáše a královna ze Sáby pohanský lid, který jej přijímá.

Královnina neposkvrněnost, neboť aby mohla držet královskou hodnost, musela být panna,[17] je také považována za předzvěst Panny Marie; královna ze Sáby byla předmětem stejné úcty, jako později Marie a obě tyto postavy hrály ve své kultuře přesně stejnou úlohu.[17] Tři dary, které královna Šalomounovi přinesla, tedy zlato, koření a drahé kameny, jsou obdobou k darům Tří králů novorozenému Ježíšovi.[16]

„ Stádo velbloudů přikryje tě, a dromedáři Madianští a Efejští, všickni ti z Sáby přijdou, zlato a kadidlo přinesou, a chvály Hospodinovy zvěstovati budou. “
— Izajáš podle Bible kralické[18]

Korán

Korán se o královně ze Sáby nikdy nezmiňuje jménem, ačkoliv arabští komentátoři Koránu ji jmenují Bilqís,[2] či královna Jihu.[19] Příběh je téměř stejný jako v Bibli, vychází z židovské tradice.[2] Svatá kniha muslimů vypráví, že král Šalomoun se doslechl o zemi, jíž vládla královna a jejíž lid uctíval Slunce.[2] Poslal proto královně zprávu, kde ji zval, aby k němu přišla v pokoře:

Konrad Witz, Král Šalomoun a královna ze Sáby
„ Od Šalomouna je a zní: ,Ve jménu Boha milosrdného, slitovného!

Nebuďte vůči mně zpupní, nýbrž přijďte ke mně odevzdáni do vůle Boha jediného!'

 “
— Korán, An-Naml[20]

Královna se radila se svými šlechtici, kteří konečné rozhodnutí nechali na ní.[21] Královna se rozhodla poslat Šalomounovi posla s darem jako smířlivé gesto a vyčkat, jak král zareaguje.[22] Šalomoun však posly odmítl a odpověděl královně výhrůžkou invaze.[23] Šalomoun se poté obrátil na své sluhy – džiny –, aby mu donesli trůn královny ze Sáby dříve, než měla dorazit sama královna[24] a jako mrknutím oka se před Šalomounem objevil královnin trůn.[25] Královna přicestovala k Šalomounově dvoru do Jeruzaléma a když vstoupila do králova křišťálového paláce a byl jí ukázán její vlastní trůn, stala se věřící.[2]

„ Pane můj, sama sobě jsem ukřivdila, avšak nyní se odevzdávám spolu se Šalomounem do vůle Boha, Pána lidstva veškerého. “
— Korán, An-Naml[26]

Příběhy proroků
Kostým královny ze Sáby z opery Charlese Gounoda

V Ibn Kahhirových „Příbězích proroků“ je příběh téměř stejný jako v Koránu. Šalomoun se rozhodl vykonat pouť do svaté mešity v Mekce, kterou vybudoval prorok Ibrahim.[27] Když král vykonal hadždž, pokračoval v cestě na jih, do města San'á, dnešního hlavního města Jemenu, kde byl ohromen zdejším zavlažovacím systémem.[27] San'á se nachází poblíž města Marib, které je považováno za hlavní město Sábského království.[28] Šalomoun poslal dudka, aby prozkoumal zemi a našel zdroje podzemní vody.[27] Protože pták dlouho nevracel, Šalomoun se rozzuřil.[27] Dudek se nakonec vrátil k Šalomounovi se zprávami o Sábě, zemi, jež žila v blahobytu, a její královně s nádherným trůnem, avšak královnu i její lid ovládal Satan a Sábané místo Všemohoucího Boha uctívali slunce.[27] Šalomoun poslal po dudkovi královně dopis, aby se poddala Bohu. Královna rozzuřeně svolala své dvořany, kteří konečné rozhodnutí přenechali královně. Ta se rozhodla poslat Šalomounovi dar a přitom po poslu zjistit, jakou silou Šalomoun disponuje.[27] Když královnini emisaři dorazili k Šalomounovi, král nechal nastoupit celou svou armádu, aby poslové viděli dobře vyzbrojené vojsko, které disponovalo i lvy, tygry a ptáky.[27] Poslové byli ohromeni Šalomounovou armádou i bohatstvím, ale když předávali dary na znamení přátelství, král je odmítl a s tím, že jestli se královna a její lid neodvrátí od svého modlářství, Sábu vyvrátí.[27] Královna se nato rozhodla Šalomouna vidět osobně. V Jeruzalémě ji Šalomoun uvítal se všemi poctami a ona byla tak ohromena jeho mocí a nádherou, že se vzdala uctívání slunce a přijala monoteismus.[27]

Korán přesně nepopisuje, kde se mělo království rozkládat, ale další islámské zdroje uvádějí, že hlavním městem Sáby byl Marib, který leží v dnešním Jemenu, nedaleko San'y. Korán se zmiňuje, jak bylo království Sába zničeno staletí po smrti Bilqís, protože lidé opustili pravou víru a navrátili k polyteismu:

„ A věru měli obyvatelé Sabá' v sídlech svých znamení: dvě zahrady zprava i zleva. Živte se z přídělu obživy Pána svého a buďte vděční! A je to země výtečná a Pán váš je odpouštějící.

Avšak odvrátili se od Nás a poslali jsme na ně záplavu hráze a vyměnili jsme jejich dvě zahrady za jiné dvě s plody hořkými, tamaryšky a s několika málo stromy lotosovými.

 “
— Korán, Saba´[29]

Starověcí historikové

Židovský historik Flavius Iosephus v jednom spisu popisuje židovský tradiční výklad cesty královny ze Sáby, které dává jméno Nicaula, za Šalomounem do Jeruzaléma.[30] Órigenés královnu tituluje jako královnu Egypta a Etiopie,[31] přičemž zřejmě zaměňuje etiopské město Sába, později perským velkokrálem Kambýsem přejmenované na Meroe, a postavu královny ze Sáby.[32] Oba raně církevní otcové, Órigenés[33] i svatý Jeroným, Makedu považují za královnu černošské africké národnosti.

Archeologické nálezy
Ruiny Starého Maribu, hlavního města Sáby

V roce 1951 byl v jižní Arábii, v dnešním Jemenu, americkým týmem vedeným doktorem Wendellem Phillipsem objeven Mahram Bilqís – Chrám měsíčního božstva.[34] [35] Archeologické nálezy chrámu, jenž byl hlavní svatyní sábské civilizace, podporují myšlenku, že královna ze Sáby vládla v oblasti jižní Arábie a že v oblasti kolem chrámu se nacházelo i hlavní město říše.[34] Samotný chrám pak podle Dr. Billa Glanzmana, vedoucího vykopávek, sloužil v letech 1200 př. n. l.–550 jako poutní místo;[34] jeho náboženský význam by tak přežil i pád sábské civilizace v 6. století př. n. l.[28]

Výzkumný tým organizovaný a financovaný nadací American Foundation for the Study of Man (AFSM) a vedený profesorem z University of Calgary Dr. Billem Glanzmanem pracoval v chrámu ve spolupráci s jemenskými archeology i místními beduíny. Mnohé nalezené artefakty, jako keramika, nápisy a umělecké předměty znamenají důležité objevy pro odhalování starověkých dějin jižní Arábie; podle Billa Glanzmana představovalo království královny ze Sáby „kolébku arabské civilizace“ a samotný chrám „byl srdcem její země“.[34]

Umělecké zpracování

Středověk
Renesanční reliéf královny ze Sáby u Šalomouna, vyobrazení na Rajské bráně Baptisteria San Giovanni

Středověké umění zobrazovalo především návštěvu královny ze Sáby u krále Šalomouna, např. vyobrazení na portálu Cathédrale Notre-Dame d'Amiens v francouzském městě Amiens, který zahrnuje jako obdobu části většího vyobrazení darů od mágů.[36] Katedrály ze 12. století, například Notre-Dame de Strasbourg, Notre-Dame de Chartres, katedrála v Rochesteru či Canterbury mají umělecké vyobrazení královny ve zdobení oken a dveřních zárubní.[37]

Piero della Francesca: Legenda o Pravém kříži, královna ze Sáby a Šalomoun
Prorokyně Sibyla, královna ze Sáby (ilustrace knihy Staré pověsti české)

Renesance

Giovanni Boccaccio postavu královny ze Sáby zpracoval ve svém díle De mulieribus claris (1362).[38] Christine de Pisan v knize Le Livre de la Cité des Dames, kterou reaguje na Boccacciovu De mulieribus claris jej následuje. Na freskách v Arezzu (pocházejí přibližně z roku 1466) od Piera della Francescy na „Legendě o Pravém kříži“ je ztvárněna audience královny ze Sáby u Šalomouna. Legenda spojuje paprsky Šalomounova paláce, které uctívala královna ze Sáby, s dřevem ukřižování. Renesanční kontinuita s metaforickými pohledy na královnu ze Sáby se shoduje s gotikou v tématu darů od mágů a je zřetelnější v klanění se. Například Hieronymus Bosch si v roce 1510 vybral scénu Šalomouna a královny ze Sáby na ozdobném límci jednoho z mágů.[39]

Zajímavost
  • Je však známo, že již královna ze Sáby zdokonalovala svou pleť pomocí medových masek.

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Queen of Sheba na anglické Wikipedii a Königin von Saba na německé Wikipedii.

  1. PHILEMON, Torrey. Makeda, Queen of Sheba [online]. 1997-4-3 [cit. 2008-07-14]. Dostupné online. (anglicky)
  2. Queen of Sheba [online]. Britannica Online [cit. 2009-06-11]. Dostupné online. (anglicky)
  3. ČTK. Němečtí vědci prý objevili palác královny ze Sáby [online]. Týden.cz, 2007-5-8 [cit. 2008-07-14]. Dostupné online.
  4. MAYER, Daniel. Kapitoly z židovských dějin: Od starověku do 18. století. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1989. S. 45. [dále jen Mayer].
  5. VAN RENSBURG, A. P. J. Contemporary leaders of Africa. 1. vyd. Kapské Město: HAUM, 1975. ISBN 0798601566. S. 97. (anglicky)
  6. 1Kr 10, 1–2 (Kral, ČEP)
  7. 1Kr 10, 9 (Kral, ČEP)
  8. 1Kr 10, 13 (Kral, ČEP)
  9. 1Kr 10, 10 (Kral, ČEP)
  10. Mayer, str. 44.
  11. ASH, Paul S. David, Solomon and Egypt: A Reassessment. Londýn: Continuum International Publishing Group ; Sheffield Academic Press, 1999. ISBN 1841270210. S. 123. (anglicky)
  12. Mt 12, 42 (Kral, ČEP)
  13. Lk 11, 31 (Kral, ČEP)
  14. Mt 12, 41–42 (Kral, ČEP)
  15. Lk 11, 31–31 (Kral, ČEP)
  16. DURBER, Susan. The Queen of Sheba [online]. Oxford: St Columba's URC, 1998 [cit. 2009-06-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-04-30. (anglicky)
  17. ELLIS, Ralph. Solomon: falcon of Sheba : the tombs of King David, King Solomon and the Queen of Sheba discovered. Cheshire: Edfu Books, 2002. ISBN 0953191346. S. 123. (anglicky) [dále jen Ellis].
  18. Iz 60, 6 (Kral, ČEP)
  19. TAMRAT, Taddesse. Christian Ethiopia, c 1000–1150. In: FAGE, John Donnelly; OLIVER, Roland. The Cambridge history of Africa: From c. 500 BC to AD 1050. 2. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 1978. ISBN 0521209811. S. 110. (anglicky)
  20. Korán 27:30–31
  21. Korán 27:32–33
  22. Korán 27:35
  23. Korán 27:36–37
  24. Korán 27:38
  25. Korán 27:40
  26. Korán 27:44
  27. Prophet Solomon (Sulaiman) [online]. [cit. 2009-06-12]. Dostupné online. (anglicky)
  28. Saba / Sa'abia / Sheba [online]. [cit. 2009-06-12]. Dostupné online. (anglicky)
  29. Korán 34:15–16
  30. RABIL JR., Albert. Declamation on the nobility and preeminence of the female sex. Chicago: University of Chicago Press ISBN 0226010597. S. 85. (anglicky)
  31. SNOWDEN, Frank M. Blacks in Antiquity: Ethiopians in the Greco-Roman Experience. 2. vyd. Cambridge (Massachusetts): Harvard University Press, 1970. Dostupné online. ISBN 0674076265. S. 334. (anglicky)
  32. LAWSON, R. P., Origen. The Song of songs: commentary and homilies. New York: Newman Press, 1957. Dostupné online. ISBN 0809102617. S. 327. (anglicky)
  33. TRIGG, Joseph Wilson. Origen. Londýn: Routledge, 1998. ISBN 0415118352. S. 48. (anglicky)
  34. Arabian desert surrenders Queen of Sheba's secrets [online]. Calgary: University of Calgary, 2000-9-12 [cit. 2009-06-16]. Dostupné online. (anglicky)
  35. DOUGLAS, J. D. Nový biblický slovník. Praha: Návrat domů, 1996. ISBN 80-85495-65-1. S. 892.
  36. MURRAY, Stephen. THE PORTALS, ACCESS TO REDEMPTION [online]. New York: Columbia University, 1994-9 [cit. 2009-06-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-03-12. (anglicky)
  37. St John Simpson, Bowers Museum of Cultural Art, British Museum. Queen of Sheba: Legend and Reality. Příprava vydání Vickie Byrd. Santa Ana: Bowers Museum of Cultural Art, 2004. ISBN 0967961254. S. 17. (anglicky)
  38. CLAPP, Nicholas. Sheba: Through the Desert in Search of the Legendary Queen. Boston: Houghton Mifflin Harcourt, 2002. Dostupné online. ISBN 0618219269. S. 71. (anglicky)
  39. Triptych of the Adoration of the Magi [online]. Web Gallery of Art [cit. 2009-06-12]. Dostupné online. (anglicky)

Literatura
  • Rolf Beyer: Die Königin von Saba, Engel und Dämon. Der Mythos einer Frau. Lübbe, Bergisch Gladbach 1988, ISBN 3-7857-0449-6
  • Nicholas Clapp: Die Königin von Saba. Rütten und Loening, Berlin 2002, ISBN 3-352-00639-3
  • Werner Daum (Hrsg.): Die Königin von Saba: Kunst, Legende und Archäologie. Belser, Stuttgart 1988, ISBN 3-7630-1748-8
  • Daniel Friedmann: Les enfants de la reine de Saba - les juifs d'Éthiopie (Falachas): histoire, exode et intégration. Éd. Métailié, Paris 1994, ISBN 2-86424-185-4
  • Oleg V. Volkoff: D'où vint la reine de Saba ? Institut Français d'Archèologie Orientale, Le Caire 1971
  • Annelies Glander: The Queen of Sheba's Round Table, a Study of the Most Favoured Daughters of Eve. Lang, Frankfurt am Main 2004, ISBN 3-631-52939-2
  • Alice Jankowski (Hrsg.): Die Königin von Saba und Salomo. Buske, Hamburg 1987, ISBN 3-87118-792-5
  • Dierk Lange: Äthiopien im Kontext der semitischen Welt. Die Königin von Saba als kanaanäische Liebesgöttin. In: H. P. Hahn, G. Spittler: Afrika und die Globalisierung. Münster 1999, 269-277
  • Jacob Lassner: Demonizing the Queen of Sheba. Boundaries of Gender & Culture in Postbiblical Judaism & Medieval Islam. University of Chicago Press, Chicago 1993, ISBN 0-226-46915-8
  • H. St. John Philby: The Queen of Sheba. Quartet Books, London 1981
  • James B. Pritchard (Hrsg.): Solomon and Sheba. Phaidon, London 1977, ISBN 0-7148-1613-2
  • Roswitha G. Stiegner: Die Königin von Saba in ihren Namen. dbv, Graz 1977 (Dissertation der Universität Graz 1977)

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.