František Veselý (politik)

Narodil se jako prvorozený syn do rodiny jičínského cukráře, jeho matka pocházela z měšťanské rodiny Kraciků, rovněž z Jičína. Když jeho matka v roce 1865 zemřela, oženil se jeho otec v témže roce následně podruhé. Otcova živnost však nevynášela, prosto svou druhu ženou i své děti roku 1873 opustil a odešel do Prahy. Františka začala následně vychovávat jeho babička z matčiny strany, vlastnící malý obchod v Jičíně.

Po ukončení studií na obecné škole nastoupil v Jičíně na gymnázium, kde roku 1881 odmaturoval. Zástupcem ředitele byl v té době František Lepař, s jehož syny Vladislavem a Zdeňkem se František později spřátelil. Později se zasnoubil s Miladou Erbenovou, jejíhož bratra Englberta doučoval jakožto mladšího spolužáka z gymnázia. V té době již působil zároveň jako koncipient v místní právní kanceláři, což ovlivnilo jeho pozdější volbu povolání.

Už v 90. letech 19. století se začal, tehdy jako advokát z Benešova, angažovat v politickém a veřejném životě, coby součást hnutí pokrokářů blízkého Tomáši Masarykovi, kterému dělal právního zástupce. Patřil mezi ty Masarykovy blízké, kteří ho přemlouvali, ať pokrokové hnutí zformuje v politickou stranu. Roku 1900 po hilsneriádě pak byla skutečně založena Česká strana lidová (neboli Realistická strana). Veselý se podílel na vypracování jejího programu.

František Veselý na dobové kresbě

Zasedal v jejím výkonném výboru. Tato skupina se později ustavila jako Česká strana pokroková a v roce 1912 po revizi programu jako Československá strana pokroková, jejímž předsedou se Veselý stal. Po svém návratu z Holandska jej 20. září 1914 jmenoval prof. T. G. Masaryk zástupcem dr. Přemysla Šámala v "České maffii". [6] V letech 1917–1918 patřil mezi hlavní stoupence zachování pokrokové strany jako samostatné politické síly a odmítal její fúzi s jinými národně liberálními formacemi do České státoprávní demokracie (později Československá národní demokracie).[7]

V letech 1918–1920 zasedal za pokrokáře v Revolučním národním shromáždění.[8][9] V lednu 1920 se konal likvidační sjezd Československé strany pokrokové, kde její poslední předseda Otakar Krouský rozhodl o fúzi s národními socialisty.[10] V parlamentních volbách v roce 1920 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění.[11] Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1925[12] a parlamentních volbách v roce 1929. V senátu zasedal do roku 1935.[13]

Zastával i vládní post. V první vládě Vlastimila Tusara (1919–1920) držel funkci ministra spravedlnosti.[14]

Dcera Ludmila Kloudová-Veselá absolvovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a roku 1929 se stala vůbec druhou akreditovanou advokátkou v Československu. Posléze působila jako místopředsedkyně Ženské národní rady, kde spolupracovala mj. s JUDr. Miladou Horákovou.

Hrobka rodiny Veselých na Novém městském hřbitově v Benešově

Zemřel 1. ledna 1935 v Praze a byl pohřben v rodinné hrobce na Novém městském hřbitově v Benešově.