Jan Očko z Vlašimi

Janova busta v triforiu svatovítské katedrály.

Pocházel z rodu Jankovských z Vlašimi. Počátkem 40. let 14. století se sblížil s markrabětem moravským a pozdějším králem Karlem IV., stal se jeho notářem, kaplanem a důvěrníkem. Roku 1342 byl přijat za kanovníka pražské kapituly, dále získal úřady kanovníka kapituly sv. Petra v Mělníku, kanovníka kapituly sv. Jana ve Vratislavi, úřady probošta kapituly Všech svatých na Pražském hradě a biskupské kapituly v Olomouci. Roku 1344 získal papežský dispens promíjející mu nemanželský původ (jeho matka nebyla za otce provdána).

Roku 1351 byl zvolen olomouckým biskupem. Roku 1355 se s císařem Karlem IV. účastnil jeho druhé korunovační cesty do Itálie. Dne 12. července 1364 byl jmenován pražským arcibiskupem po zemřelém Arnoštovi z Pardubic. O čtrnáct let později, 18. září 1378, jej papež Urban VI. jmenoval jako prvního Čecha v historii kardinálem.[1] Následně, dne 30. listopadu 1378 (den po smrti císaře), se zřekl arcibiskupského úřadu, který po něm převzal jeho synovec Jan z Jenštejna.

Zemřel 14. ledna 1380. Jeho ostatky jsou uloženy ve Vlašimské kapli katedrály svatého Víta pod figurálním náhrobkem z bílého mramoru, vytesaném v dílně Petra Parléře. Tuto kapli dal vymalovat freskami, jejichž zbytky se dochovaly.

• Mylně se uvádělo, že držel v zástavě hrad Kašperk, ale jde o chybu čtení nápisu v triforiu katedrály. Ve skutečnosti získal do majetku arcibiskupství hrad Kyšperk v Krušných horách.
• 13. března 1356 posvětil kostel sv. Tomáše na dnešním Moravském náměstí v Brně.
• 28. listopadu 1367 vysvětil kostel sv. Kateřiny Alexandrijské, za přitomnosti Karla IV.
• 29. března 1372 vysvětil chrám slovanských benediktinů v Emauzském klášteře v Praze na Novém Městě.
• V Roudnici nad Labem vybavil interiér kaple arcibiskupského hradu a daroval na jeho oltář svou votivní desku, jednu z nejvýznamnějších maleb té doby od neznámého mistra z okruhu králova dvora. Je na ní zpodoben klečící před Pannou Marií se čtyřmi českými patrony, císařem Karlem IV., jeho patronem sv. Karlem Velikým, jeho synem Václavem IV. a sv. Václavem (dnes je obraz vystaven v Národní galerii v Praze).[2] Město rozšířil roku 1378 založením čtvrti Nové město.
• V roce 1366 dal na několik dnů uvěznit Jana Milíče z Kroměříže za jeho kázání proti Karlu IV., kterého Milíč označil za Antikrista; protože však přesto Milíčovi Karel IV. zachoval přízeň, byl propuštěn a Jan Očko se stal později také jeho stoupencem.
• Roku 1849 byl zpodobněn na jedné ze soch na podstavci bronzového pomníku Karla IV. na Křižovnickém náměstí v Praze.