Kardinál

Kardinálové se podílejí na řízení katolické církve, tvoří poradní sbor papeže a pokud jsou mladší 80 let (limit stanovil papež Pavel VI.), jsou povinni se účastnit konkláve, které papeže volí. Hlava katolické církve je kardinály volena od roku 1059 (přičemž do roku 1179 se volby účastnili i další biskupové). Podle rozhodnutí Jana XXIII. z roku 1962 kardinál, který dosud nebyl biskupem, obdrží po svém jmenování biskupské svěcení.[1] Existují ale případy, kdy nově jmenování kardinálové požádali o dispens od této povinnosti a bylo jim vyhověno. Příkladem může být nyní již zemřelý kardinál Špidlík. Po konzistoři v listopadu 2010 byli bez biskupského svěcení tito kardinálové:

• Domenico kardinál Bartolucci
• Roberto kardinál Tucci SJ
• Albert kardinál Vanhoye SJJan XXX

Znakem kardinála je jasně červená barva – nosí červeně lemovanou kleriku, červené cingulum a solideo. Slavnostní oděv je celý jasně červený, krom bílé rochety a rovněž bílé mitry. Součástí jeho znaku je červený kardinálský klobouk s 2×15 střapci. Kardinálovi přísluší oslovení Vaše Eminence (od roku 1630). Při svém jmenování dostane kardinálský biret, jmenovací dekret a kardinálský prsten.

Diplomatický protokol přisuzuje kardinálovi pocty náležející zástupci vladaře a následníkovi trůnu.[2]

Slavnostní oděv kardinála

• Kardinál-jáhen – kardinál mající titul jedné ze 14 římských chudinských kurií. Nejstarší z nich je kardinál-protojáhen. Je jím od roku 2014 kardinál Renato Raffaele Martino. Jeho úkolem je po skončení konkláve oznámit shromážděnému lidu z lodžie Baziliky sv.Petra jméno nově zvoleného papeže. Také je mu vyhrazeno právo vložit na ramena nově zvolenému papeži při inaugurační mši pallium. A v zastoupení papeže předávat pallium nově jmenovaným arcibiskupům – metropolitům.
• Kardinál-kněz – kardinál s titulem vztahujícím se k některé z římských bazilik. Nejstarší z nich je kardinál-protopresbyter (první kněz). Je jím od roku 2016 kardinál Michael Michai Kitbunchu. Jeho úkolem je přednést modlitbu za papeže poté, co kardinál-protojáhen mu vložil pallium na ramena.
• Kardinál-biskup – kardinál s titulem podle některé diecéze v okolí Říma. Je jich 6, z nich jsou pak voleni děkan a viceděkan posvátného kolegia kardinálů. Děkan stojí v jeho čele, ale ani on, ani viceděkan nemají žádnou řídící pravomoc nad ostatními, jsou první mezi rovnými (Primus inter pares). Současným děkanem sboru kardinálů je Giovanni Battista Re. Jemu je svěřeno vedení kardinálského kolegia při konzistořích, ale také předsedá pohřbu papeže, vede konkláve, a také předává nově zvolenému papeži při inaugurační mši, po modlitbě kardinála protopresbytera, tzv. rybářský prsten. Jelikož byl jmenován Angelo Sodano kardinálem až v roce 1991, nejstarším žijícím kardinálem, po emeritním papeži Benediktu XVI, který byl kreován papežem sv.Pavlem VI. v roce 1977, je kardinál Roger Marie Élie Etchegaray, jmenovaný papežem sv.Janem Pavlem II.v roce 1979. Kardinál-děkan Angelo Sodano je sice služebně nejstarším kardinálem-biskupem, neboť byl povýšen do sboru kardinálů-biskupů roku 1994, tedy o 4 roky dříve než kardinál Etchegaray, ale není služebně nejstarším kardinálem obecně, tím je (mimo emeritního papeže Benedikta XVI.) kardinál Etchegaray, a z těchto důvodů, jemu přísluší titul kardinál-protoepiscopus (první biskup).
• Do kardinálského sboru automaticky patří i východní patriarchové.

Výkonným orgánem kolegia kardinálů mezi zasedáními generální kongregace kolegia v době papežské sedisvakance je čtyřčlenná mimořádná kongregace kardinálského kolegia. Jejími členy jsou kardinál-komorník svaté římské církve a tři kardinálové-asistenti losovaní generální kongregací z kardinálů oprávněných volit papeže vždy na období tří dnů.

• Kardinál kuriální je kardinál se sídelní povinností v Římě, zpravidla vede některé z vatikánských ministerstev. Je členem kurie (dikastérií). Kardinál extrakuriální sídelní povinnost v Římě nemá.

• Kardinál in pectore je ten, komu papež udělil hodnost kardinála tajně (lat. in pectore – v srdci) a zveřejnění tohoto aktu si nechal na vhodnější dobu. Je často používáno u osob ze zemí, kde je církev pronásledována, aby se tak předešlo politickým střetům a perzekucím proti církvi nebo těmto osobám.

• Papabile je neoficiální označení pro kardinála, který má velkou šanci být při konkláve zvolen papežem.

• Kardinál laik byl kardinál, který nepřijal vyšší kněžské svěcení, tzn. nikdy nebyl vysvěcen na jáhna, kněze nebo biskupa. Dosud poslední laik jmenovaný kardinálem byl kreován v roce 1858.

Podrobnější informace naleznete v kategorii Seznamy kardinálů

Sbor kardinálů od svého vzniku roste. Od 12. století, kdy začali být kardinály jmenováni i duchovní sídlící mimo Řím, do zhruba 15. století se jejich počet pohyboval okolo 30. Papež Sixtus V. stanovil v roce 1586, že kardinálů nemá být více než 70, Jan XXIII. tuto hranici zrušil (r. 1958) a Pavel VI. posléze stanovil novou – 120 kardinálů. Jan Pavel II. však novou hranici zrušil rovněž (v roce 2003 vzrostl počet kardinálů na 193) a v současné době není stanovena žádná. V okamžiku smrti Jana Pavla II. bylo 183 žijících kardinálů.

K 18. prosinci 2009 mělo kolegium kardinálů 185 členů, z toho 112 mladších 80 let a tudíž s právem volit papeže.[3]