Buk

Buky jsou jednodomé, opadavé stromy s hladkou kůrou. Zimní pupeny jsou dlouhé, rezavě hnědé, špičaté, kryté střechovitými šupinami. Listy jsou jednoduché, střídavé, dvouřadě uspořádané, s tenkou čepelí. Postranní žilky jsou nevětvené, víceméně souběžné, končící na okraji čepele v ostrém nebo nezřetelném zubu. Palisty jsou brzy opadavé.

Květenství jsou jednopohlavná a vyrůstají v paždí listů. Samčí květy jsou sdružené ve volné, stopkaté, mnohokvěté hlávce, mají srostlé kališní lístky a obsahují 6 až 16 tyčinek a zakrnělé zbytky semeníku. Okvětí nese 4 až 7 laloků. Samičí květy jsou zpravidla ve skupince po 2, podepřené jednoduchou, čtyřčetnou číškou a obklopené četnými listeny. Samičí květy mají volné kališní lístky, gyneceum je složeno ze 3 plodolistů se 3 volnými, zahnutými čnělkami. Plodem jsou 2 (1 až 3) vejcovité nebo trojhranné oříšky uzavřené v dřevnaté číšce otevírající se zpravidla 4 chlopněmi. Číška je na povrchu pokrytá krátkými, tuhými ostny. Plody dozrávají v 1. roce po opylení.[1][2]

• 
  Typická borka buku lesního
• 
  Pupen buku velkolistého
• 
  Samčí květenství buku lesního

Rod buk zahrnuje 10 druhů. Je rozšířen především v mírném pásu severní polokoule, některé druhy přesahují i do horských oblastí tropů a subtropů. Areál rodu se rozpadá do 3 oblastí. Největší počet druhů roste ve východní Asii (zejména v Číně, dále v Koreji, Japonsku a Vietnamu). V Evropě se vyskytují dva druhy. Buk lesní roste v téměř celé Evropě kromě její severovýchodní části a zasahuje i do Turecka a na Kavkaz. Buk východní je rozšířen v jihovýchodní a východní Evropě a jihozápadní Asii. V Severní Americe se vyskytuje jediný druh, buk velkolistý. Nominátní poddruh roste ve východní polovině USA a Kanady, druhý poddruh (F. grandifolia subsp. mexicana, někdy oddělovaný jako samostatný druh F. mexicana) je rozšířen v severním a středním Mexiku.[3][4]

Buk lesní je ve střední Evropě dominantou listnatých lesů označovaných jako bučiny či bukojedliny. Bučiny se rozkládají jako přirozená, klimaxová vegetace na hlubších a vlhčích, živinami bohatších půdách. Častými příměsmi v těchto porostech jsou zejména jedle bělokorá a habr obecný, na rozvolněnějších suťových či skalnatých stanovištích také lípy, javory, jilmy, jasany, v jihovýchodní Evropě také buk východní. Buk lesní je na stanovištích vyhovujících jeho nárokům považován za konkurenčně nejsilnější středoevropskou dřevinu.[5] Čínské druhy rostou převážně jako jedna ze složek horských listnatých a smíšených lesů a jen velmi zřídka v porostech dominují. Naproti tomu v Japonsku tvoří zejména na straně přivrácené k Japonskému moři hlavní složku listnatých lesů.[4]

Buk je bazálním rodem čeledi bukovité a jeho příbuznost s ostatními rody dané čeledi je dosti vzdálená.[6] Druh Fagus chienii je znám pouze z typového sběru v provincii S’-čchuan v Číně. Byl popsán v roce 1935.

Fosilní listy †Fagus saxonica

Nejstarší fosílie přiřazované rodu Fagus pocházejí ze západních oblastí Severní Ameriky a jsou datované do období raného eocénu. Divergence amerického druhu Fagus grandifolia proběhla asi před 44 milióny let. V raném období středního eocénu se rod vyskytoval i v severovýchodní Číně. V průběhu oligocénu se buky rozšířily i do Střední Asie a Evropy. K divergenci mezi evropskými druhy Fagus sylvatica a F. orientalis došlo v období asi před 8,7 milióny let (svrchní miocén).[7]

• buk Englerův (Fagus engleriana)
• buk japonský (Fagus japonica)
• buk lesklý (Fagus lucida)
• buk lesní (Fagus sylvatica)
• buk velkolistý (Fagus grandifolia)
• buk vroubkovaný (Fagus crenata), syn. buk Sieboldův
• buk východní (Fagus orientalis)[8]

Buk lesní 'Atropurpurea'

Buky jsou významným zdrojem kvalitního dřeva. Buk lesní je pěstován v řadě různých kultivarů a jako okrasná a parková dřevina. Vzácněji se jako sbírkové dřeviny pěstují v botanických zahradách a arboretech i některé jiné druhy, jako je buk velkolistý, buk vroubkovaný nebo buk lesklý.[8]

Jádra plodů buku lesního jsou v omezeném množství jedlé. V některých oblastech Evropy z nich byl získáván jedlý olej, používaný do salátů a jako náhražka másla. Pražená jádra také sloužila jako náhražka kávy.[9]

• 
  Listy červenolistého kultivaru buku lesního F. sylvatica 'Atropurpurea'
• 
  Poražené kmeny buku lesního
• 
  Bukové dřevo

• Fagus chienii - Čína (S’-čchuan)
• Fagus crenata - Japonsko
• Fagus engleriana - střední a jihovýchodní Čína
• Fagus grandifolia - východní oblasti Kanady a USA, Mexiko
• Fagus hayatae - jihovýchodní Čína, Tchaj-wan
• Fagus japonica - Japonsko, Korea
• Fagus lucida - jihovýchodní Čína
• Fagus multinervis - Korea
• Fagus orientalis - jv. a v. Evropa, jz. Asie, Kavkaz
• Fagus sinensis (syn. F. longipetiolata) - střední a jihovýchodní Čína, Vietnam
• Fagus sylvatica - Evropa, Malá Asie, Kavkaz
• Fagus x taurica - jv. Evropa, Krym (kříženec F. orientalis x sylvatica)[3]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu buk na Wikimedia Commons
• Téma Buk ve Wikicitátech
• Slovníkové heslo buk ve Wikislovníku
• http://www.biolib.cz/cz/taxon/id3451/pos0,200/