Vesničko má středisková

Mentálně opožděný družstevní závozník Otík Rákosník (János Bán) způsobuje svému řidiči, panu Pávkovi (Marian Labuda), jeden malér za druhým. Pávek je chápavý a trpělivý, ale jen do jisté snesitelné míry. A ta se naplní, když Pávek kvůli Otíkovi při couvání zbourá čerstvě vyzděný sloupek vrat vlivnému pražskému chalupáři. Pávek zuří a žádá předsedu družstva, aby Otíka přeřadil k jinému řidiči – jediným možným je ale cholerický vztekloun Turek (Petr Čepek). „Náhodou“ v té době Otík dostane nabídku, aby svou chalupu vyměnil za byt na pražském sídlišti. Chudák chlapec netuší, že na jeho domek si brousí zuby ředitel zmíněného pražského chalupáře. Než by od Pávka přestoupil k Turkovi, Otík raději kývne na přestěhování do velkoměsta – na poslední chvíli ho však Pávek zachrání. Vedlejší dějovou linií jsou osudy obvodního praktického lékaře MUDr. Skružného (Rudolf Hrušínský), rozšafného filozofa a mizerného řidiče.

Domek, v němž bydlel filmový Otík a z jehož brány na počátku filmu vycházel

Na Mezinárodním filmovém festivalu v Montrealu získal film v roce 1986 dvě ocenění: cenu ekumenické poroty a zvláštní cenu poroty. Představitel role Otíka János Bán získal v roce 1987 na filmovém festivalu v Paříži cenu pro nejlepšího herce. V roce 1987 byl film nominován na Oscara v kategorii cizojazyčných filmů. Na MFF filmových komedií v Chamrouse ve Francii získal v roce 1987 Velkou cenu kritiky. Na MFF Prades ve Francii získal 1. cenu. Na MFF Aurilac ve Francii v roce 1986 získal hlavní cenu festivalu. Na MFF Valladoid ve Španělsku v roce 1986 získal cenu diváků. Jiří Menzel získal v roce 1986 Cenu Martina Friče na 37. ročníku Filmového festivalu pracujících a Novoměstský hrnec smíchu v Novém Městě nad Metují.[3][4]

Má pravdu, předsedo. – paní Hrabětová

Chlapi, nelejte to pivo z voken, podívejte se, jak vypadám. – rostlinář Kunc

Ta ženská je pod drogama. – ozve se v TV během rozhovoru Hrabětové s předsedou družstva Kalinou o komplotu ohledně Otíka a jeho chalupy

Už jsem řek, po žních jdeš k Turkovi! – Pávek je nespokojen se svým závozníkem Otíkem Rákosníkem a chce ho předat vznětlivému kolegovi Josefu Turkovi

Štefan! – družstevníci vítají slovenského kolegu Štefana, pilota zemědělského letadla Zlín Z-37 Čmelák[5]

To neděláš dobře, Jaromíre! – předseda varuje rostlináře Kunce před vracením vypálených zápalek do krabičky

Pepo, já se spletla! Třicet jedna! – paní Turková zachraňuje situaci, když hrozí, že její žárlivý manžel, konečně spokojen se svým potápěčským výkonem, vystoupí na břeh a objeví jejího milence

Je ta voda pitná? – Je... Ale v poslední době tu máme slintavku... – malíř Ryba doplňuje odpověď na otázku důležitých hostí z Prahy těsně poté, co se soudruh ředitel napije

A celej se votočit můžeš? – dr. Skružný vysvětluje hostinskému Rambouskovi, že zablokovaná krční páteř není nijak závažný problém

Vy jste se zase kochal, že jo, pane doktore? – Pávek zhroucenému doktoru Skružnému, kterého (zase) srazilo jeho vlastní špatně zabrzděné auto

• Ve filmu se mihne v televizních zprávách zmínka o bruselské fotbalové tragédii z května 1985.
• Předlohou pro postavu doktora Karla Skružného (Rudolf Hrušínský st.) byl MUDr. Robert Moudr z Nového Rychnova nedaleko Pelhřimova. Jméno MUDr. Skružného přitom ve filmu nikdy nezazní.
• Scénář vznikl původně díky omylu. Zdeněk Svěrák dostal nedopatřením dvakrát honorář za jiný scénář, a aby nemusel peníze vracet, bylo nutné aby dodal další scénář. Svěrák za jednu noc vymyslel syžet, samotný scénář pak ovšem psal 6 let.[6]