Ve Studeném

Národní přírodní rezervace Ve Studeném byla vyhlášena roku 1935 jako první chráněné území v okrese Benešov. Nachází se v katastrálním území Samechov obce Chocerady podél levého břehu sázavského meandru, na úbočí hřebene Spáleného vrchu (459 m n. m.). Důvodem ochrany jsou přirozené lesní porosty s pralesovitou strukturou tvořené přírodními společenstvy bučin a suťových lesů.[4] Jedná se o poslední rozsáhlejší komplex lesa se zachovalou přirozenou druhovou skladbou v údolí Sázavy.

Zdroje k infoboxu
Národní přírodní rezervace
Ve Studeném
IUCN kategorie IV (Oblast výskytu druhu)
NPR Ve Studeném
Základní informace
Vyhlášení9. března 1935[1]
Nadm. výška290–459[1] m n. m.
Rozloha42,28 ha[2][3]
Poloha
StátČesko Česko
OkresBenešov
UmístěníSamechov
Souřadnice49°52′25,15″ s. š., 14°51′42,6″ v. d.
Ve Studeném
Další informace
Kód491
Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Národní přírodní rezervace v Česku

Na území bylo zaznamenáno 35 druhů dřevin[5] a 190 druhů hub.[6] Pralesní charakter území dokládá velké množství vzácných a významných druhů hub a bohatá fauna měkkýšů[7]. Hnízdí zde také některé druhy silně ohrožených ptáků.

Především díky své poloze a velké členitosti terénu je rezervace hospodářsky i turisticky téměř nedotčena. Dynamika přirozené obnovy je dostatečná, a proto je hlavním cílem ochrany bezzásahovost.

Spadá do správy chráněné krajinné oblasti Blaník a je jednou ze čtyř částí evropsky významné lokality Posázavské bučiny[6] v rámci soustavy NATURA 2000.

Pohled na Spálený vrch

Historie

Rezervace byla vyhlášena v roce 1935 a poté znovu v roce 2010.[8] Roku 1962 byl dokonce podán návrh k rozšíření rezervace, ale nikdy nedošlo k jeho uskutečnění.[9] Vytyčení území a ohraničení plastovými mezníky bylo provedeno v roce 2007.[9]

V minulosti bylo území často využíváno k různým výzkumům fauny, flóry, geologie i morfologie. Nejstarší stromy zde rostou již 200 let.[6] Přestože zde byl původně vysázen les pro hospodářské účely, díky velké členitosti terénu nebylo území nikdy intenzivně využíváno hospodářsky ani myslivecky.[9] Pouze při západním okraji terénně přístupnější část území byla hospodářsky využívána, porosty na nepřístupných místech byly ponechány samovolnému vývoji.

Lokalita

Rezervace se nachází ve Středočeském kraji v okrese Benešov v katastrálním území obce Samechov.[8] Leží na levém břehu sázavského meandru při východním okraji Benešovské pahorkatiny. Rozkládá se na severním úbočí Spáleného vrchu mezi Samechovem a Dojetřicemi, zhruba dva kilometry západně od města Sázava.[5]

Suťová stráň

Výměra samotného území je 42,28 ha a ochranné pásmo zabírá dalších 19,18 ha.[1]Jižní hranici tvoří zemědělské pozemky využívané jako pastviny. Východní hranice prochází lesem a hluboká rokle s potokem nahrazuje hranici západní. Železniční trať severně od území vede po úpatí ze Sázavy do Stříbrné Skalice. Sklonitost svahů je kolem 50-60 %, ale na vystupujících skalkách může dosahovat 100 % i více.[5] Relativní převýšení je přibližně 170 m.[5]

Území má své mezoklima, kde převažuje severní expozice od vlhkého říčního údolí a způsobuje růst převážně podhorských a horských druhů.[6]

Přírodní poměry

Geologie

Příkré svahy suťových lesů jsou členěné hřbety s rýhami způsobenými erozní činností vody.[6] Povrch lesů je částečně hlinitý a částečně tvořený jak pohyblivými, tak i zazeměnými sutěmi.[10] Skalní výchozy typické pro suťové lesy se zde nacházejí ojediněle v nejprudších úsecích svahů.

Lokalita je rájem mykologů

Podloží je z převážné části tvořeno paleovulkanity,[11] a to hlavně benešovskými granodiority, pouze ve východní části biotitickými rulami a v západní metabazity.[6]

Vodstvo

Západním okrajem rezervace, souběžně s cestou, která vede od Stříbrné Skalice k samotě Vestec, teče potůček, který obtéká Spálený vrch z jižního úpatí západní stranou až k ústí do Sázavy u severního okraje rezervace. Před ústím se na něm nachází Samechovský vodopád.

Flóra

Převážná část lesů je tvořena bučinami, tedy smíšeným lesem s dominujícím bukem lesním (Fagus sylvatica) a vtroušenou jedlí, která místy zmlazuje. V bylinném patře můžeme nalézt kyčelnici cibulkonosnou (Dentaria bulbifera)[5], samorostlík klasnatý (Actaea spicata)[6], bažanku vytrvalou (Mercurialis perennis)[6], věsenku nachovou (Prenanthes purpurea)[6] či svízel vonný (Gallium odoratum)[5]. Pouze na hřbetě východní části je bylinné patro chudé kvůli kyselým bikovým bučinám[6]. Se stoupající nadmořskou výškou květnatá bučina postupně přechází do habrové doubravy. Bylinné patro je obohacené např. jaterníkem podléškou (Hepatica nobilis), plicníkem tmavým (Pulmonaria obscura) a hrachorem jarní (Lathyrus vernus).[11] Místy můžeme v rezervaci nalézt i acidofilní doubravy[10]. Strmé části rezervace a hluboce zaříznutá údolí pokrývají suťové lesy. Na sutích se vyskytují javor klen (Acer pseudoplatanus)[6], buk lesní (Fagus sylvatica)[6], habr obecný (Carpinus betulus)[6], lípa malolistá (Tilia cordata), lípa velkolistá (Tilia platyphyllos)[6] a jilm horský (Ulmus glabra). Z keřů se zde nejčastěji nachází bez černý (Sambucus nigra)[11] a nejnápadnější bylinou na úpatích je udatna lesní (Aruncus vulgaris).[6]

Houby
Choroš na spadlém kmeni stromu

Díky zachovalé pralesovité struktuře, ve které jsou rozptýlené odumřelé rozkládající se kmeny, je rezervace velice bohatá z mykologického hlediska.[12] Nad druhy mykorhizními převládají lignikolní a saprotrofní druhy. Nejvzácnější je dřevní tvrdohouba bolinka černohnědá (Camarops tubulina), známá jako která indikátor[zdroj?] přirozené vegetace a kriticky ohrožená.[9] Dále se zde vyskytuje dřevomor Chestersův (Nemania chestersii) z tvrdohub a silně ohrožená mozkovka rosolovitá (Ascotremella faginella) z vřeckovýtrusých.[11] Také se zde nalézá řada zástupců stopkovýtrusých hub. Z nelupenatých je to například korálovec bukový (Hericium clathroides), z lupenatých šupinovka ježatá (Pholiota squarosoides), houžovec medvědí (Lentinellus ursinus), helmovka šafránová (Mycena crocata) a lysohlávka česká (Psilocybe bohemica).[10]

Fauna

Z bezobratlých se zde vyskytuje převážně hmyz vázaný na listnaté stromy jako je roháček bukový (Sinodendron cylindricum) a roháček kovový (Platycerus caraboides). Z motýlů pak martináček bukový (Aglia tau) a hřbetozubec tmavoúhlý (Drymonia obliterata).[10]

Původnost zdejších porostů dokládá významné společenstvo měkkýšů[7]. Z lesních druhů zde nalezneme vrásenku orlojovitou (Discus perspectivus), sklovatku krátkonohou (Daudebardia brevipes), žebernatěnku drobnou (Ruthenica filograna), vrkoče horského (Vertigo alpestris) a slimáčnici průhlednou (Eucobresia diaphana).[11] U severní hranice areálu se vyskytuje zemoun skalní (Aegopis verticillus).[10]

Límcovka

Z obratlovců se zde nalézá řada významně chráněných druhů, z nichž nejvýznamnější je výskyt mloka skvrnitého (Salamandra salamandra)[6] žijícího v potoku západní části území.[9] Ze savců je to například hrabošík podzemní (Microtus subterraneus).[6] Hnízdícími ptáky jsou lejsek bělokrký (Ficedula albicollis) a nepravidelně lejsek malý (Ficedula parva), který je dnes považován za silně ohrožený druh. Bylo tu prokázano i hnízdění vážně ohroženého čápa černého (Ciconia nigra).[6]

Hospodaření

Hlavním principem ochrany je bezzásahovost.[9] Většina území rezervace je ponechána samovolnému přirozenému vývoji díky dostatečné dynamické přirozené obnově. Pouze některé okrajové části jsou ovlivněné hospodářstvím. V nich se plánuje postupně je přeměnit s využitím přirozené obnovy na stav odpovídající původní druhové skladbě a struktuře. Při obnově je potřeba podpořit zejména jedli vtroušenou v bučinách a zachovat vhodný biotop zemouna skalního.[9]

Přirozené porosty buků

Ohrožení a problémy

Opět díky morfologii terénu jsou problémy spojovány zejména s okraji rezervace. Snad kromě poškozování semenáčků spárkatou zvěří, jež je patrné hlavně u jedle. Oba nejvýznamnější problémy souvisí s člověkem. Prvním je hrozba nelegální těžby při západním okraji rezervace. Druhým narušování území v důsledku blízkosti chatové oblasti v severovýchodní části, a to hlavně sešlapem, ukládáním kompostu a odhazováním odpadků.[9]

Habry ve vyšších polohách rezervace

Turismus

Rezervací nevede žádná naučná stezka ani se tu nenachází turistické značení. Spolu s těžkou dostupností je to důvodem malé návštěvnosti rezervace. V budoucnu je ovšem v plánu umístit sem několik informačních tabulí.[9]

Přístupové cesty
Bučina přechází v habrovou doubravu

K území vedou dvě cesty po okraji rezervace. První od Samechova je fyzicky náročná. Vede ze severozápadu od údolí Sázavy a pokračuje strmým výstupem na Spálený vrch. Druhá mírnější, táhnoucí se po hřebeni z jihu, odbočuje ze žluté turistické trasy mezi Vlkovcem a Dojetřickou hájovnou.[13]

Do Samechova se dostaneme ze zastávky Stříbrná Skalice, kam vede lokálka Posázavský Pacifik z Čerčan. Do Dojetřic jedou autobusy z Benešova i Sázavy.

Odkazy

Reference
  1. Ve Studeném [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2020-04-10]. Dostupné online.
  2. Otevřená data AOPK ČR. Dostupné online. [cit. 2020-11-19]
  3. Nationally designated areas inventory. Dostupné online. [cit. 2021-06-26]
  4. MARŠÁKOVÁ, Marie; KOS, Jan. Chráněná území České republiky. [s.l.]: Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha, 1997. (česky)
  5. NPR Ve Studeném [online]. AOPK ČR [cit. 2011-11-29]. Dostupné online. (česky)[nedostupný zdroj]
  6. Natura 2000 [online]. Ministerstvo životního prostředí [cit. 2011-11-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-06. (česky)
  7. MARŠÁKOVÁ-NĚMEJCOVÁ, Marie. Národní parky, rezervace a jiná chráněná území. [s.l.]: Academia, Praha, 1977. (česky)
  8. Sbírka předpisů České republiky [online]. Ministerstvo životního prostředí [cit. 2011-11-29]. Dostupné online. (česky)[nedostupný zdroj]
  9. Plán péče NPR Ve Studeném na období 2010 - 2020 [online]. AOPK [cit. 2011-11-30]. Dostupné online. (česky)[nedostupný zdroj]
  10. Národní přírodní rezervace Ve Studeném [online]. Chráněná krajinná oblast Blaník [cit. 2011-11-29]. Dostupné online. (česky)
  11. NPR Ve Studeném [online]. Biolib.cz [cit. 2010-11-01]. Dostupné online.
  12. LOŽEK, Vojen; KUBÍKOVÁ, Jarmila; ŠPRYŇAR, Pavel. Chráněná území ČR.: Střední Čechy, Svazek 13. [s.l.]: Agentura Ochrany Prirody a Krajiny, Ekocentrum, Praha, Brno, 2005. (česky)
  13. Průvodce po České a Slovenské republice [online]. Turistik.cz [cit. 2011-11-29]. Dostupné online. (česky)

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.