Trhový Štěpánov

Ve vzdálenosti 10 km západně leží město Vlašim, 25 km západně město Benešov, 27 km východně město Světlá nad Sázavou a 31 km jižně město Humpolec. Pod obec spadají také vesnice Dalkovice, Dubějovice, Sedmpány, Střechov nad Sázavou a Štěpánovská Lhota. Katastrem obce protéká Štěpánovský potok s přírodní rezervací stejného jména. Štěpánovský potok je levostranným přítokem řeky Sázavy.

Sídlo bylo pravděpodobně založeno již před rokem 995 a jeho název se váže k vladykovi Štěpánovi z kmene Zličanů, jenž zde měl tvrz Štěpánov.[3] Z roku 1108 pochází zápis o majitelích hradu z Leštna nad Sázavou, dnešního Lštění.[3] Roku 1250 jej koupili Šternberkové a od roku 1235 byl Štěpánov majetkem pražských biskupů, z nichž Tobiáš z Bechyně roku 1290 obec povýšil na město.[3] Za jeho působení byla vystavěna kamenná hradební zeď, za níž hledali úkryt v nebezpečných dobách obyvatelé města, a původní dřevěná tvrz, Štěpánovský dvůr, byla přestavěna na hrad.[3] Za vlády posledních Přemyslovců bylo nedaleko Štěpánova objeveno zlato, díky čemuž do města přišly celé hornické rodiny a významně tak rozšířily počet jeho obyvatel.[3] Roku 1390 těžba zlata skončila, horníci odtud odcházeli a město zchudlo, v první polovině 15. století Štěpánov přestal být majetkem světským a obyvatelé se připojili k husitství, jehož kněží zde působili mezi lety 1421 a 1624.[3] Město bylo nadále střediskem kraje, obchodu i náboženského života – hrad spravovali husité a byl rovněž oporou oblastního husitského hnutí.[3] Po neslavném konci hnutí získal Štěpánov roku 1436 od císaře Zikmunda Mikuláš Trčka z Lípy.[3] Ve druhé polovině 16. století město na několik let získalo svobodu, když jej koupili sami měšťané, ale dostali se do dluhů a požádali o prodej.[3]

Po bitvě na Bílé hoře plenilo kraj císařské vojsko, rozšířily se bída, hlad a nemoci a obec upadala.[3] Majitelkami se pak postupně staly hraběnka Maxmiliána Spaarova z Waldštejna, hraběnka Františka Benigna z Weissenwolfu (1687) a její vnučka Marie Josefa, jež se provdala za knížete Auersperka.[3] V majetku rodu Štěpánov zůstal až do roku 1848.[3] V roce 1741 požár ve městě zničil zámek i mnoho domů a Auersperkové na obnově zámku neměli zájem, proto pustl a jako památka po něm zůstaly pouze zbytky zdí a kámen ze zámecké brány z r. 1668, jenž je zazděn ve zdi domu čp.  26 naproti obecnímu úřadu.[3] Další požár roku 1865 přispěl k založení Sboru dobrovolných městských hasičů.[3]

Dne 6. září 1912 byl městu vrácen název ze starých listin – Trhový Štěpánov.[3] V listopadu 1920 byla ve městě založena tělocvičná jednota Sokol a téhož roku se domů vrátily přeživší tři čtvrtiny legionářů z 1. světové války.[3] Roku 1938 byla v Trhovém Štěpánově zavedena elektřina, během protektorátu pak bylo zatčeno i několik místních občanů, a osvoboditelské vojsko Sovětského svazu tudy projelo až 12. května 1945. Roku 1954 byl Štěpánovu odebrán status města, jejž znovu nabyl až 12. dubna 2007[4] – do té doby byl pouhou střediskovou obcí.[3]

Ve městě se nachází mateřská a základní škola, knihovna, pošta, několik lékařských ordinací, restaurací a obchodů. V roce 1998 byla celá obec plynofikována, od roku 2001 vlastní Trhový Štěpánov městský prapor.[3] Sdružení několika desítek obcí z oblasti zřídilo v roce 1995 odborně řízenou ekologickou skládku.[3]

České dráhy i linkové autobusy zajišťují dobrou dopravní obslužnost, 4 km severovýchodně od města (u Soutic) je navíc zbudován nájezd na dálnici D1 Praha - Brno. V obci existují fotbalový klub, golfový klub Atrium Golf Club a znormované devítijamkové golfové hřiště[14], klub stolního tenisu, Klub aktivního stáří a Občanské sdružení zahrádkářů, působí zde Římskokatolická církev a Církev bratrská.[15]

• Karel Kolman (1892–1962), ředitel škol, kronikář, spisovatel, básník a vlastivědný pracovník[16]
• Jiřina Pastrnková (1908–1978?), sklářská výtvarnice
• Josef Tříška (1885 Trhový Štěpánov – 1967 Praha), akademický malíř a pedagog
• Zdeněk Jandejsek (* 1954 Ledeč nad Sázavou) je podnikatel, předseda představenstva společnosti Rabbit CZ a prezident Agrární komory ČR.

• Kostel svatého Bartoloměje
• Židovský hřbitov na jih od města nedaleko železniční stanice, jenž byl významně upraven na začátku 90. let 20. století[3]
• Socha svatého Jana Nepomuckého u pošty
• Trhový Štěpánov (zámek) – nedochoval se
• Muzeum Štěpánovska
• Výstavní síň akademického malíře Josefa Tříšky, který obci daroval několik obrazů, zbudovaná roku 1971
• Spící dáma – lípa zasazená v roce 1898 k výročí 50 let panování císaře Františka Josefa I.
• Spolkový dům zrekonstruovaný a otevřený v roce 2012

Katastrem prochází dálnice D1, silnice II/126 (Vlašim) – Trhový Štěpánov – Zruč nad Sázavou – Kutná Hora a silnice II/127 Načeradec – Zdislavice – Trhový Štěpánov. Silnice III. třídy jsou:[17]

• III/12517 Soušice – Střechov nad Sázavou – Štěpánovská Lhota – Dalkovice – Trhový Štěpánov
• III/1261 Trhový Štěpánov – Dubějovice – Sedmpány – Keblov
• III/1265 Hulice – Sedmpány

Ve městě končí železniční trať 222 Benešov u Prahy – Vlašim – Trhový Štěpánov, je to jednokolejná regionální trať. Do roku 1974 jezdily vlaky až do Dolních Kralovic. Z důvodu výstavby vodní nádrže Švihov – Želivka byla trať zkrácena do Trhového Štěpánova. Mezi Vlašimí a Dolními Kralovicemi byla zahájena doprava roku 1902. Do koncové železniční stanice Trhový Štěpánov jezdilo v pracovních dnech roku 2012 10 osobních vlaků, o víkendu 8 osobních vlaků.

Městem v roce 2012 jezdily autobusové linky např. do těchto cílů: Benešov, Dolní Kralovice, Kácov, Praha, Vlašim, Zruč nad Sázavou.

• Cyklistika – Městem vedou cyklotrasy č. 0004 Vlašim – Zdislavice – Trhový Štěpánov – Nesměřice a č. 0071 Čechtice – Trhový Štěpánov – Český Šternberk.

• Pěší turistika – Městem vede turistická trasa Vlašim – Trhový Štěpánov – Křivsoudov – Snět.

• 
  Kostel sv. Bartoloměje
• 
  Zasněžená fara
• 
  Základní škola
• 
  Knihovna
• 
  Spolkový dům a muzeum
• 
  Stará zástavba v centru města
• 
  Křížek na náměstí
• 
  Výstavní síň akademického malíře Josefa Tříšky
• 
  Náhrobky na židovském hřbitově
• 
  Lípa Spící dáma na náměstí města