Malý Blaník (přírodní rezervace)

Přírodní rezervace Malý Blaník se nachází v Chráněné krajinné oblasti Blaník a je součástí její I. zóny. CHKO Blaník leží ve východní části okresu Benešov, přibližně 10 km jižně od Vlašimi. Ačkoliv se hory Velký (638 m) a Malý (580 m) Blaník nacházejí v pahorkaté krajině (Vlašimská pahorkatina), působí zde dominantně.[7]

Malý Blaník je oddělen od Velkého Blaníku Žďárským sedlem, kolem hory se prostírají pramenné louky místních potoků (Louňovický, Býkovický) a nacházejí se na nich chráněné druhy rostlin a živočichů (Žďárská louka).[5] Od úpatí je vrch zalesněný, mimo přírodní rezervaci převažuje smrkový porost s borovicí, výše navazuje smíšený les s duby a buky. V přírodní rezervaci převládají buky v rámci původních kyselých bučin, borovice a nepůvodní smrky.

PR Malý Blaník leží v nadmořské výšce mezi 536 až 580 m n. m. a náleží do 4. až 5. lesního vegetačního stupně. Vyhlášená rozloha přírodní rezervace Malý Blaník je 12,71 ha, reálná rozloha podle novějšího zaměření je však 17,71 ha.[4] Rezervace náleží katastrálnímu území Louňovice pod Blaníkem.

Území Velkého a Malého Blaníku je spojeno s Keltským osídlením v halštatské a laténské době (5. až 4. stol. př. n. l.). Tedy i Malý Blaník mohl sloužit jako místo konání pohanských obřadů. Není zde vyloučeno ani umístění dřevěného hradu z husitských dob, vypáleného kolem roku 1420[4], ačkoliv ani tato domněnka, vzniklá na základě nálezů střepů, kachlů a pod., není jednoznačně archeologicky prokázána.[8]

Na Malý Blaník podnikali lidé poutě věnované zpravidla Máří Magdaléně, jak dokládá písemný pramen z roku 1543 od vlašimského kněze Václava Rosy, a tato tendence vedla k postavení kaple Máří Magdaléně zasvěcené.[9] U vrcholu hory dosud stojí částečně dochovaná barokní kaple svaté Máří Magdalény, uvnitř které však roste památný strom Velký Mnich, smrk ztepilý Picea abies, nazývaný také jako Farář.[5]

Kaple sv. Máří Magdalény

Zřícenina kaple sv. Máří Magdaleny, pohled od jihozápadu

Ještě před postavením současně patrné kaple v polovině 18. století, stávala na Malém Blaníku kaple původní, o níž je zmínka až roku 1672, kdy byla posledním potomkem majitelů louňovického panství Karlem Adamem Lvem z Říčan odkázána pražskému arcibiskupství. Pouť na Malý Blaník a mše svatá zasvěcená Máří Magdaléně se konávala 22. července. Umístění původní kaple není známé. Novou kapli dal vystavět arcibiskup Khünburg před rokem 1753, kdy byla tato barokní elipticky osmiúhelníková kaple s přilehlou sakristií na severovýchodě vysvěcena. V důsledku církev omezujících reforem císaře Josefa II. z roku 1782 byla kaple rok poté uzavřena. Od té doby kaple svaté Máří Magdaleny chátrá. Pokus o obnovení poutí k Máří Magdaléně na Malém Blaníku učinil po více než sto letech (1887) arcibiskup František Schönborn přistavěním dřevěné kapličky k samotné kapli.[9]

V tomto stánku byla instalována socha sv. Máří Magdalény od Eduarda Veselého do roku 1960.[10] Dodnes se zachovala už jen zřícenina kaple z roku 1753, tedy její obvodové zdi.

Přírodní rezervace Malý Blaník byla vyhlášena jako zvláště chráněné území 22.10.1992 Správou CHKO Blaník.[4] V PR Malý Blaník je hlavním předmětem ochrany přirozená bučina se svými typickými druhy rostlin a živočichů. Proto je zde nejvíce péče věnováno udržení a posílení přirozené skladby lesa a zvyšování ekologické stability.

Proces ochrany spočívá v postupné eliminaci geograficky nepůvodních dřevin (modřín), omezení zastoupení smrku, obnově původních druhů dřevin (buk, jedle) i s původní příměsí vzácnějších stromů (javor, lípa, olše). Preferovaný způsob obměny skladby lesa je přirozená obnova (odumření starých jedinců, obnova pod mateřským porostem) vhodně podpořená skupinovou sečí, zdravotním výběrem a podsadbou. Cílem obnovy je věkově, druhově i prostorově rozrůzněný les s vysokou mírou přirozených druhů a vysokou ekologickou stabilitou.

Problém pro přirozené zmlazování a obnovu listnatého, zejména bukového, či jedlového lesního porostu představuje okusování zvěří. Hlavní podíl nese mufloní zvěř migrující z okolních honiteb, tudíž je nutná její redukce až likvidace.[27]

Lesu, jakožto ochrannému, nehrozí masivnější těžba. Pro biodiversitu je přínosné ponechávání odumřelého dřeva či dožívajících stromů (alespoň tam, kde neohrožují přístupové cesty) a doupných stromů (košatých, s dutinami).[5]

V rezervaci nepříznivě působí turismus ohazováním odpadků, rozděláváním ohňů, tábořením, chozením mimo vyznačené stezky, jízdou cyklistů, motocyklistů nebo jízdou na koni na nezpevněných cestách. Prostředkem ochrany mohou být informační tabule, osvěta v místním tisku, zábrany proti vjezdu cyklistů, či Stráž přírody.[4][27]

Pro zajišťování správného managementu rezervace bývají prováděné průzkumy vhodných lokalit pro hnízdění vzácných ptáků, výskyt beozbratlých a botanické inventarizační průzkumy.[27]

Oblast Malého Blaníku spadá do regionálního biocentra RBC 392 Územního systému ekologické stability.[5]

Většina lesa v PR Malý Blaník je majetkem České republiky, o lesní hospodaření se tedy stará státní podnik Lesy ČR, konkrétně Lesní správa Kácov.[28]

Kyselá bučina

Rezervace spadá do přírodní lesní oblasti 16-Českomoravská vrchovina a nachází se ve 4. až 5. vegetačním stupni. Vrcholová část Malého Blaníku je zařazena v kategorii ochranný les, okolní svahy jsou vedeny jako les zvláštního určení.[29]

V současné druhové skladbě lesa stále převažuje původní buk lesní (Fagus sylvatica) (47 %), ale od 19. století bylo uměle navyšováno zastoupení hospodářsky využívaného smrku ztepilého (Picea abies), který by se jinak v rezervaci prakticky nevyskytoval. Obrat k lepšímu, tedy původnějšímu lesu, nastal od poloviny 20. století, kdy byla na Malém Blaníku zaváděna maloplošná obnova buku a jedle.[5]

Současný zvýšený podíl smrku (necelých 40%) je na úkor mizivého procenta jedle bělokoré (Abies alba) a ostatních listnatých stromů – lípa malolistá (Tilia cordata), javor klen (Acer pseudoplatanus), dub letní (Quercus robur). Nepůvodně se v rezervaci vyskytuje také modřín opadavý (Larix decidua) a zvýšil se podíl borovice lesní (Pinus sylvestris).[4]

Stávající management spočívá ve výchově lesa k jeho původnímu složení, zmlazování, dosadbě a podsadbě obtížně se samoobnovujících druhů (buk, jedle), to vše v maloplošných úsecích, což je v souladu s plánem péče PR.[30] Ponechání lesa samovolnému vývoji je zatím pouze dlouhodobý cíl, ale po řádné přípravě struktury lesa (druhové, věkové složení) není nemožné.[5]

Malý Blaník je častým turistickým cílem díky své naučné stezce, snadné dostupnosti (např. po dálnici D1) a celkovému turistickému zázemí. Provází jím červená turistická stezka vedoucí od rozcestí pod Blaníky (zde je parkoviště) přes Malý Blaník a Býkovice do Hrajovic.[31]

Turisté jsou rovněž přitahováni slavnějším Velkým Blaníkem, který s Malým Blaníkem těsně sousedí. V nedaleké obci Louňovice pod Blaníkem se nachází pro turisty Informační centrum.[32] Tato oblast zároveň spadá pod turistický region Posázaví.[33]

Jako turistům v přírodní rezervaci je třeba se vyvarovat chození mimo vyznačené trasy, odhazování odpadků, rušení zvěře hlukem, nedovolenému táboření a rozdělávání ohně.[5]