Živohošť

První písemná zmínka o Živohošti je v listinách kolegiátního chrámu a týká se roku 1057,[4][5][6] kdy byla zmíněna latinskou zkomoleninou českého názvu jako Siuohoschi.[7] Název Živhost či Živhošť se postupně změnil v Živohoušť a Živohošť.[7]

Ke vzniku Živohoště se pojí pověst, podle níž hradní paní z Ostromeče byla nepravdivě obviněna z nevěry a za trest svržena v sudu ze skály do Vltavy (podle jiné verze sluhové neuposlechli příkazu ji zabít). Přežila však, usadila se v jeskyňce a porodila zde dvojčata Fabiána a Šebestiána. Žila zde a jídlo vyžebrávala od plavců (vorařů), kteří se v těchto místech ptávali: „Jsou živi hosté?“. Nakonec pán z Ostromeče ženu našel a odprosil a na poděkování nechal postavit kostel.[6][6]

Ve 12. století byla Živohošť knížecím loveckým dvorcem, roku 1141 zde trávil vánoce Vladislav II. Ve 12. století zde již stál i dnešní kostel.[5][6] V roce 1171 (1271?) darovala královna Kunhuta Živohošť i s kostelem křižovníkům s červenou hvězdou, jimž patří kostel s farou dosud.[8] Roku 1419 zmasakrovalo u Živohoště jezdecké vojsko 1300 katolických pánů asi 300 husitských poutníků putujících po pravém břehu ze Sezimova Ústí do Prahy na husitský sněm.[8]

Spojení obou břehů zajišťoval přívoz.[5] Na levém břehu stála od roku 1617 tzv. Rákosníkova hospoda. Kvůli své historické hodnotě byla rozebrána s tím, že bude složena na jiném místě, k tomu však nikdy nedošlo, jen trám s letopočtem je uložený v depozitáři.[5] V jeskyňce pod kostelem, asi 20 m pod dnešní hladinou, bývala socha Panny Marie, u které se plavci modlili o požehnání před plavbou Svatojánskými proudy. Původní socha byla před zatopením přehrady uschována, potápěči později umístili do jeskyně duplikát.[8]

Před první světovou válkou měla obec asi 21 domů a 140 obyvatel.[8] V roce 1921 měla vesnice 41 domů a 245 obyvatel.[2] Ve 30. a 40. letech 20. století se začal rozvíjet turistický ruch, vznikaly hostince a hotely a byl zde postaven hotel Roušavý na levém břehu po proudu pod vsí.[5]

Za druhé světové války se část vsi na pravém břehu Vltavy, což byla její většina, stala součástí vojenského cvičiště Zbraní SS Benešov a její obyvatelé se museli 31. prosince 1943 vystěhovat.[9] 7. května 1945 Němci zastřelili v Živohošti 7 obyvatel Záborné Lhoty, kteří v kraji hlídkovali, a jejich těla vhodili do Vltavy. U kostela stojí kříž na památku zastřelených.[8]

O výstavbě přehrady se mluvilo již před vznikem Československa. Teprve v roce 1948 se začala Slapská přehrada stavět, postavena byla v letech 1951 a 1954.[8] Obyvatelé byli vystěhováni a v červnu 1954 byla obec zatopena.[8] Po likvidaci vesnice v rámci výstavby a napouštění Slapskou přehradní nádrží (1954) se z původní vesnice dochoval jen (původně trojlodní) kostel svatých Fabiána a Šebestiána, hřbitov, fara, škola a domek kostelníka, které stály původně na kopci nad vesnicí. Jde o kostel románského původu s gotickým presbytářem, roku 1860[6] novorománsky upravený.[2] Věž kostela byla na přelomu 80. a 90. let pro špatný stav stržena nebo spadla a nějakou dobu ležela na hřbitově u kostela. Novou věž kostel dostal na přelomu května a června 2003.[10]

Některé zbytky staveb pod vodou jsou oblíbeným cílem potápěčů. Například železobetonové ruiny živohošťského hotelu z přelomu let 1936–1937,[5] který nesl jména majitelů, před válkou Roušavý, poté Dubský.[11] V 50. letech byl hotel zčásti odstřelen.[5]

Jak Živohošť na levém břehu Vltavy, tak Nová Živohošť na pravém břehu Vltavy jsou jinak tvořeny z větší části rekreačními objekty. Trvale na obou březích žije několik obyvatel. Jednou z prvních nových staveb na levém břehu byl hotel Sport, později Sporthotel, dnes hotel Atlantida.