Městys

Městys či městečko (dříve i městec)[1] je typ obcí významově stojící mezi městem a vsí. V minulosti se jednalo o sídla, kterým bylo uděleno právo pořádat týdenní a dobytčí trhy (tím se městyse lišily od vsí) a zpočátku výjimečně i výroční trhy. Městyse musely plnit roli spádového městečka pro okolní vesnice. Na rozdíl od města zde bylo mnohem silněji zastoupeno zemědělství a sociální a profesní rozvrstvení nebylo tak výrazné.

Městys je podle současné české legislativy zvláštní status některých obcí a vztahuje se na celou takovou obec, včetně jejích případných venkovských částí. V Rakousko-Uhersku a Československu se až do roku 1939 status města nebo městyse vztahoval v případě obcí skládajících se z více osad (sídelních útvarů) pouze na příslušnou osadu, nikoliv na celou obec. Například obec Valašské Meziříčí tvořily dvě osady, a to město Valašské Meziříčí a městys Krásno nad Bečvou.[2]

Historický vývoj městeček v českých zemích

Středověk a raný novověk

Městečka začala vznikat od 14. století především na majetcích šlechty a církevních vrchností. Status městečka uděloval od 14. století panovník. Od 16. století se tyto sídelní jednotky v pramenech označovaly i jako městyse. Je možné, že se tato sídliště nazývala i „městce“, což by mohly dokládat názvy jako Městec Králové nebo Heřmanův Městec.

Městečka byla rozlohou často velmi malá a na českém území jich během 14. století vzniklo velké množství. Eduard Maur udává, že průměrná vzdálenost mezi dvěma městečky v této době činila 5–20 km.

Městečka ve 20. století

Po vzniku ČSR v roce 1918 udělovala status ministerská rada na základě detailní žádosti obce. Podle „Statistického lexikonu v Republice československé“ bylo v roce 1930 na území ČSR 503 městysů.

Od 1. července 2006 uděluje status městyse předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR na návrh obce po vyjádření vlády.

Zrušení statusu ve 20. století a jeho následné obnovení

Status městyse přestal být používán komunisty po únorovém vládním převratu (1948), zhruba od roku 1950. Od sametové revoluce (1989) se představitelé obcí, které v minulosti držely status městyse, snažili o jeho obnovení. Jejich několikaleté lobbování bylo úspěšné až roku 2006.

Dne 27. ledna 2006 byla Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR schválena novela zákona o obcích (obecní zřízení),[3] která mimo jiné obnovuje status městyse. Senát Parlamentu ČR pak toto ustanovení schválil na své 10. schůzi 29. března 2006, prezident zákon podepsal 11. května 2006. Novela zákona nabyla účinnosti 1. července 2006.

Obce, které měly oprávnění užívat označení městys před 17. květnem 1954, jsou městysem, pokud o to požádají předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Ten tak na žádost obce stanoví a určí den, od kterého se obec opět stává městysem. Dne 10. října 2006 vydal předseda Poslanecké sněmovny rozhodnutí, jímž prvním 108 obcím stanovil, že nadále mohou používat titulu městys.[4]

Obdoby v zahraničí

V Uhersku – včetně Slovenska – se takové sídlo oficiálně označovalo (latinsky) oppidum (od 14.–15. století do roku 1871; maďarsky mezőváros – doslova „polní město“).

V Rakousku se městys nazývá Marktgemeinde (doslova „trhová obec“). V jiných německojazyčných oblastech se nazývá Markt, Flecken, Marktflecken, a podobně.

V Dánsku se nazývalo flække, ve Švédsku köping. Francouzský historický ekvivalent je přibližně bourg, anglický borough.

V Estonsku se odpovídající typ sídla nazývá alev. Administrativně se však rozlišuje ještě sídelní mezistupeň mezi vesnicí a městysem, alevik (česky překládáno jako „městečko“ nebo „malý městys“).

Městyse existovaly na území historického polsko-litevského státu (zhruba nynější Polsko, Bělorusko, Litva, část Lotyšska a západ nynější Ukrajiny) i před socialismem, tehdy se používal polský pojem miasteczko (ruský výraz местечко je přibližným přepisem polského výrazu do cyrilice), litevský miestelis, lotyšsky miests, ukrajinsky містечко, v jidiši שטעטל (štetl).

Velmi přibližným ekvivalentem v bývalém SSSR byl (a v některých postsovětských zemích dodnes je) pojem sídlo městského typu, rusky посёлок городского типа, ukrajinsky селище міського типу, bělorusky пасёлак гарадскога тыпу. Kritéria pro přiznání tohoto statusu se značně lišila (a v Rusku dodnes liší) v jednotlivých subjektech federace. Největší co do počtu obyvatel je Paškovskij v Krasnodarském kraji se 46 000 obyvatel, nejmenší nedosahují ani stovky obyvatel.

Tato kategorie sídel (Osiedle typu miejskiego) existovala podle sovětského vzoru i v socialistickém Polsku v letech 1954 až 1972.

Odkazy

Reference
  1. heslo Městys. In: kolektiv autorů. Ottův slovník naučný. Praha: Jan Otto, 1901. Svazek XVII. S. 174.
  2. Mgr. Pavel Drahovzal: Znovuzavedení titulu městys a navrácení statusu města historickým městům. In: Veřejná správa 2006, č. 31, příloha, str. III-VIII, scan na webu města Ledvice Archivováno 10. 3. 2016 na Wayback Machine
  3. Sněmovní tisk 987. Novela zákona o obcích (obecní zřízení) [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2015-10-14]. Dostupné online.
  4. Rozhodnutí č. 8 předsedy Poslanecké sněmovny [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 2006-10-10 [cit. 2015-10-14]. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.