Emil Artur Longen

Emil Artur Pittermann byl synem notáře z Vlašimi.[1] Vystudoval gymnázium v Benešově, od roku 1904 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Františka Thieleho. Z akademie byl vyloučen v roce 1908 za kázeňské přestupky. Pitterman byl všestranně nadaný, ale často neukázněný, díky tomu se o něm šířily fámy a legendy.

Již za studií (1907) se podílel na vytvoření malířské skupiny Osma, jejímiž členy byli např. Emil Filla a Bohumil Kubišta. Jako malíř inklinoval zprvu k postimpresionismu a expresionismu, později byl ovlivněn kubismem a sociálními motivy. Kromě obrazů tvořil kresby, ilustrace a karikatury do svých knih a časopisů.

Současně ho okouzlilo prostředí divadla a kabaretu. Od roku 1909 už pod pseudonymem Longen spolupracoval s Eduardem Bassem. V následujících dvaceti letech se z Pittermanna stala výrazná osobnost pražských kabaretů, působil v Červené sedmě, Lucerně, Montmartru, Na poříčí a Rokoku. V roce 1920 založil v Praze kabaret Bum a Revoluční scénu. V Revoluční scéně poprvé dramatizoval Haškovy Osudy dobrého vojáka Švejka s Karlem Nollem v hlavní roli, a Kischovu povídku Nanebevstoupení Tonky Šibenice, kde ústřední roli hrála Longenova žena Xena.

Nějaký čas působil také v zahraničí; v Paříži, Lublani a Berlíně, kde měl vlastní scénu Wilde Bühne (1922). Přes Brno se vrátil do Prahy, kde v červnu 1925 založil spolu s režisérem Vladimírem Gamzou soubor Sečesteal („Spojené ensembly Českého studia E. A. Longena“), který se však dlouho při životě neudržel[2].

Poté Longen přišel do Divadla Vlasty Buriana, kde působil jako dramaturg a herec, psal pro ně i úspěšné komedie, některé byly i zfilmovány a dodnes patří u publika k těm nejoblíbenějším. Byly to např. hry C. a k. polní maršálek, Kasta pro sebe, V tlamě velryby a Už mě vezou. Longen měl na Burianovu uměleckou dráhu rozhodující vliv.

Longen se zapsal do počátků české kinematografie, když byl r. 1911 spoluautorem a ústřední postavou grotesek o pražském švihákovi Rudim; poslední ze série, Rudi sportsman režíroval samostatně. V němém filmu se pak objevil už jen v roli kouzelníka v kriminálním filmu Otrávené světlo z r. 1921 po boku Karla Lamače a Anny Ondrákové. Počátkem třicátých let si pak zahrál ještě ve dvou zvukových dramatech, významná byla především jeho role špiona Redla ve filmu Aféra plukovníka Redla.

O to významnější byly jeho náměty, především přepisy jeho divadelních komedií: C. a k. polní maršálek, Anton Špelec ostrostřelec, Nezlobte dědečka a Pobočník Jeho Výsosti. Dosud se promítají i filmy Hrdinný kapitán Korkorán, On a jeho sestra, Matka Kráčmerka a Jedenácté přikázání.

Longen publikoval i fejetony a články z oblasti divadelnictví převážně v Českém slovu a Národních listech. Proslavil se i jako spisovatel, a jako první označil Vlastu Buriana „králem komiků“ (již 1927), když napsal jeho stejnojmennou biografii. O Jaroslavu Haškovi napsal knihu Jaroslav Hašek (1928) a o své předčasně zesnulé první ženě román Herečka (1929). To byla současně i autobiografie a cenný dokument doby, neboť zde Longen důkladně zachytil divadelní prostředí Prahy 10. a 20. let; vystupují zde skutečné osoby, a to některé pod upravenými jmény (např. sám Longen jako „Hauten“, Burian jako „Dolan“) a některé přímo bez úpravy (např. Hašek).[3]

V roce 1910 se oženil s herečkou Polyxenou Markovou (1891–1928). Xena pak manžela provázela v kabaretech i divadlech po celý život, než se rozhodla v květnu 1928 dobrovolně odejít ze života skokem z okna. Na Silvestra téhož roku se Longen oženil podruhé, s Marií Uhlířovou, s níž pak měl dcery Marii a Jiřinu.

Longen byl od mládí bohém a hýřil. Každý den pobýval v hospodě, kde se opíjel a dělal dluhy. Právě dluhům, resp. nutnosti je splácet, je připisována jeho umělecká činorodost.

Zemřel 24. dubna 1936 na perforaci žaludečního vředu v benešovské nemocnici[4], kam byl převezen z letního bytu z Vysoké Lhoty u Čerčan. Je pohřben na Vinohradském hřbitově.

• 
  Schiffe vor Pula, 1914
• 
  Fabrik am Ufer, 1926
• 
  Stilleben, 1926
• 
  Hafen in Prag, 19xx
• 
  Weg im Sommerwald bei Prag, 1933
• 
  Wegzweigung, 1936

Jiří Červený

• Byl to malíř, spisovatel, žurnalista, herec, dramaturg a režisér. Měl dar několikerého talentu, znásobený dravým, neúkojeným temperamentem. Byl výbušný, rvavý, nespolehlivý. Při nočních toulkách se rád s přehnanou grimasou označoval jako "hrabě Longen", ač měl se šlechtou společné jen dluhy; a končíval své násilně přesvědčující debaty chraptivým: "Chápeš?"[1]
• Jako komik měl velkou popularitu. Udivoval obecenstvo technickou virtuozitou svých výkonů. Začal v Schöblově kabaretu Na poříčí s mladým Eduardem Bassem. Oba měli rodinný důvod vystupovat pod pseudonymem. Pittermann byl dlouhý, proto se přezděl na Longena.[6]