Kyjov

Katastrální území patří do povodí Dyje a je součástí úmoří Černého moře. Z údolí mezi Ždánickým lesem a Chřibami protéká městem ze severu na jih řeka Kyjovka. Pramení u chřibské obce Staré Hutě pod vrcholem kopce Vlčák ve výšce 560 m n. m. Kyjov leží na jejím 54. říčním kilometru. V roce 2012 bylo její koryto na území města vyčištěno a zpevněno kamenem.[21] V letech 1953–1958 byla na jejím horním toku vybudována vodní nádrž Koryčany s kapacitou 25 milionů m³ vody,[22] která se stala jedním ze zdrojů pitné vody pro město. Na katastru města má Kyjovka tři levostranné přítoky. Před Bohuslavicemi se do ní vlévá Kratinka, která je dlouhá 6,4 km a pramení v Chřibech pod kopcem Velká Ostrá (532 m n. m.). Pramen upravený pro turisty má název Železňák. Na Kratince byla v Jestřabicích vybudována malá vodní nádrž Trdliště. Na hranicích Bohuslavic a Boršova do Kyjovky vtéká Bohuslavický potok, dlouhý 4,3 km a pramení pod Lenivou Horou v Bohuslavicích. V Nětčicích se pak vlévá potok Malšinka, dlouhý 5,6 km a pramenící v Čeložnicích. Potok Bukovanka a Sobůlský potok tvoří část západní hranice katastru.

Přírodní památka Bohuslavické stráně

V Bohuslavicích se nachází přírodní památka Bohuslavické stráně. Důvodem k jejímu vyhlášení v roce 1992 byla ochrana teplomilných společenstev. Ve východní části Bohuslavic je od roku 2009 památný strom jeřáb oskeruše (nazývaný Hausnerova oskeruše) a na křižovatce ulic Nádražní a Dobrovského je od roku 2011 chráněna jako památný strom lípa velkolistá. Důležitým odpočinkovým místem je pro obyvatele městský park. Východně od centra s katastrem města u silnice II/422 sousedí malý les Chrast (nazývaný i Chrastí) v nadmořské výšce asi 200–250 m, u kterého začíná cyklostezka vedoucí přes Kelčany, Vlkoš a Skoronice zpět do jižní části Kyjova. Jsou zde tři chráněné lípy malolisté (zvané Kelčanské lípy). V roce 1991 byly Kyjovu vráceny městské lesy o rozloze 631,52 ha v katastrech obcí Moravany a Vřesovice v Chřibech. V lesích je z dřevin nejvíce zastoupen dub (32 %), dále smrk (21 %), buk (15 %), borovice (14 %), modřín (9 %), habr (4 %), bříza (2 %), lípa (1 %) a douglaska (1 %). Mnoho obyvatel má chaty v rekreačních oblastech Kameňák a Zavadilka v katastru obce Moravany, které si zde budovali už v době první republiky. V okolí města se nachází přírodní parky Chřiby a Ždánický les, případně Bzenecká doubrava a Chráněná krajinná oblast Bílé Karpaty.

Lesopark byl vybudován na východním okraji města u silnice do Kostelce v květnu roku 2019.[23] Na svahu o rozloze 2,13 ha bylo vysázeno 194 stromů a 2 587 keřů. U vstupu je zastřešené odpočívadlo se stojany na kola a informačními panely. Vedle odpočívadla je socha moravského knížete Svatopluka, kterou z umělého kamene vytvořil kyjovský rodák David Borovička.[24] Zvažuje se doplnění dalších tří soch zbývajících Mojmírovců.[25] Po obvodu parku je chodník pro procházky a jogging s workoutovými prvky. Na téměř kilometrovém singltrekovém okruhu jsou terénní vlny a klopené zatáčky.[26] Malý okruh je zřízen pro pumptrack. V západní části je discgolfové hřiště. Součástí je i plocha pro výběh psů.

Ve volbách v roce 1994 se do třiadvacetičlenného zastupitelstva dostalo 9 subjektů: Českomoravská strana středu s nezávislými kandidáty získala 5 mandátů, KSČM 5 mandátů, ODS 4 mandáty, KDU-ČSL 3 mandáty, KDS 2 mandáty a po jednom obdržely ČSSD, SPR-RSČ, DEU a nezávislí a Liberální strana národně sociální s nezávislými.[32] Po volbách roku 1998 v zastupitelstvu klesl počet subjektů na šest: Sdružení nezávislých kandidátů 7 mandátů, KSČM 4 mandáty, ODS 4 mandáty, KDU-ČSL 3 mandáty, ČSSD 3 mandáty a Unie svobody 2 mandáty.[33] Při volbách v roce 2002 se do zastupitelstva volilo již 27 zastupitelů a nejúspěšnější bylo uskupení Sedmadvacítka nezávislých se 7 mandáty, dále KSČM 5 mandátů, koalice KDU-ČSL a US-DEU 4 mandáty, ČSSD 4 mandáty, ODS 3 mandáty, Sdružení nezávislých kandidátů 3 mandáty a nezávislí kandidáti Skauti a skautky Kyjova 1 mandát.[34] Šest subjektů se do zastupitelstva dostalo po volbách v roce 2006: Sedmadvacítka nezávislých 11 mandátů, KSČM 4 mandáty, ODS 4 mandáty, KDU-ČSL 3 mandáty, ČSSD 3 mandáty a Sdružení občanů Kyjova 2 mandáty.[35] V roce 2010 ve volbách obdrželo uskupení Sedmadvacítka nezávislých 11 mandátů, ČSSD 5 mandátů, KSČM 4 mandáty, ODS 3 mandáty, KDU-ČSL 3 mandáty a SPOZ 1 mandát.[36] Ve volbách roku 2014 získala Sedmadvacítka nezávislých 12 mandátů, ČSSD, KDU-ČSL a KSČM po 3 mandátech, ODS, ANO 2011 a Sdružení nestraníků po 2 mandátech.[37]

• 
  Věková struktura obyvatel obce Kyjov roku 2011
• 
  Rodinný stav obyvatel obce Kyjov roku 2011
• 
  Vzdělání obyvatel obce Kyjov roku 2011

Mariánská pouť – věřící před kostelem Nanebevzetí Panny Marie 14. srpna 2011

V roce 2011 se 3 530 (30,8 %) obyvatel Kyjova označilo za věřící. 2 192 (19,1 %) obyvatel se hlásilo k římskokatolické církvi, dále zde bylo 60 (0,5 %) evangelíků, 40 (0,3 %) československých husitů, 32 (0,3 %) Svědků Jehovových, 0,1 % adventistů. 3 025 (26,4 %) obyvatel se označilo jako bez náboženské víry a 4 907 (42,8 %) na otázku víry neodpovědělo.[40]

Kyjov je sídlem kyjovského děkanátu, který patří do olomoucké arcidiecéze. V děkanátu je 12 farností a v roce 2021 byl děkanem kyjovský farář Vladimír Mrázek.[41] Děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje stojí na Masarykově náměstí. Mimo něj jsou ve městě ještě kaple sv. Josefa, sv. Josefa Kalasanského, sv. Rocha, kaple v Nětčicích, morový sloup na náměstí, sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Václava a několik křížů. Do kyjovské farnosti patří i sousední obce Sobůlky s kaplí Panny Marie Nejsvětějšího srdce a Bukovany s kaplí Jana Pavla II. Bohuslavice s kostelem sv. Filipa a Jakuba jsou samostatná farnost v rámci hodonínského děkanátu a brněnské diecéze. Farnost spravuje jako administrátor excurrendo farář Vladimír Mrázek.

V pondělí 5. července 2021 se na Masarykově náměstí konala slavnostní primiční mše svatá, jíž se v televizním přímém přenosu TV Noe zúčastnilo okolo deseti tisíc věřících a příbuzných novosvěcených kněží.[42]

Kostel Církve československé husitské

Modlitebna Českobratrské církve evangelické se nachází na Dobrovského ulici. Od roku 1921 zde byla kazatelská stanice, ze které v roce 1946 vznikl samostatný sbor. Sbor s kazatelskými stanicemi ve Bzenci a Veselí nad Moravou a patří do Východomoravského seniorátu. Farářkou byla Erika Petříčková.[43] Církev bratrská měla modlitebnu na Urbanově ulici. V roce 2021 byl kazatelem Ondřej Vavrečka.[44]

Církev československá husitská měla kostel na Seifertově náměstí. Zdejší sbor patřil do vikariátu Východní Morava brněnské diecéze. V roce 2017 zde nebyl farář a sbor byl spravován farářkou Ivou Pospíšilovou z Uherského Brodu a kazatelkou Janou Rapantovou.[45] Adventisté sedmého dne měli sídlo sboru na Svatoborské ulici a Svědkové Jehovovi si kolem roku 2005 postavili Sál království na Boršovské ulici. Nově zde působila Apoštolská církev, jejíž členové se scházeli v Obecním domě na Nětčické ulici a jejich mateřský sbor byl v Hodoníně.[46]

Pomník kyjovské židovské obce

Židovská obec byla ve městě od roku 1603. V roce 1607 si poblíž radnice postavila městskou synagogu a v letech 1851–1852 si pak na stejném místě vybudovala synagogu novou. V roce 1715 bylo v Kyjově 18 židovských rodin a roku 1787 jich bylo 74. V lednu 1943 byli kyjovští Židé během holocaustu transportováni do Terezína a následně do Osvětimi.[47][48] Synagoga byla zbourána v roce 1962. V roce 2002 byl na jejím místě u kulturního domu postaven pomník ve tvaru Davidovy hvězdy. Pomník podle návrhu brněnského architekta Jana Klenovského vytvořil sochař Nikos Armutidis. Židovský hřbitov z roku 1888 v areálu dnešní nemocnice také zanikl. Připomínal jej zde pomník s 205 jmény Židů, kteří druhou světovou válku nepřežili.[49] V červnu 2021 nechalo město pomník přemístit na sídliště Lidická, kde byl dříve starý židovský hřbitov ze 17. století.[50] Tento starší hřbitov od roku 2014 připomíná další malý pomník na stejném místě.[51] Před domy č. 16 na Masarykově náměstí a č. 217 na Jungmannově ulici připomínají židovské obyvatele kameny zmizelých (tzv. Stolpersteine).[52] V Židovském muzeu v Praze se dochovala protokolární kniha kyjovské židovské obce (tzv. pinkas) z let 1654–1854.[53]

Významnou součástí kultury ve městě je folklór, reprezentovaný především národopisnou slavností Slovácký rok, která se poprvé konala v roce 1921 a od roku 1971 je pořádána každé čtyři roky. V ostatních letech probíhají v polovině srpna Kyjovské letní slavnosti spojené s dožínkami a mariánskou poutí. Vždy v listopadu jsou tradiční Martinské hody. Během roku se uskuteční několik dalších pravidelných folklorních akcí – fašank, Velikonoční beseda u cimbálu s koštem vín, stavění a kácení máje, Kateřinská zástěrková zábava, Vánoční beseda u cimbálu aj.[54]

V roce 1942 vznikl ve městě Slovácký krúžek, který dodnes působí pod názvem Slovácký soubor Kyjov.[55] Od roku 1947 zde hraje Cimbálová muzika Jury Petrů, od roku 1991 Cimbálová muzika Javor a od roku 1998 Cimbálová muzika Pavla Růžičky.[56] Od 60. let 20. století je zde mužský pěvecký sbor, později i ženský. V roce 1997 vznikl pěvecký sbor Tetky z Kyjova a pak další Tragačnice.[57] V roce 1976 v rámci Slováckého souboru vznikl dodnes působící Dětský národopisný soubor Kyjovánek[58] a v rámci Kyjovánku pak roku 2003 dětská Cimbálová muzika Friška.[59][60] Dechová hudba Gloria ve městě působí od roku 1994.

Součástí folklorní tradice je i kyjovský kroj.[61]

Vlastivědné muzeum v budově zámečku

Vlastivědné muzeum Kyjov[62] sídlí v budově zámečku z poloviny 16. století na Palackého ulici, nejstarší budově ve městě. Kromě častých tematických výstav má stálou archeologickou, etnografickou a přírodovědnou expozici. Ve sbírkách je přes 40 000 předmětů. Součástí muzea je i knihovna, jejímž základem byla někdejší knihovna kyjovského piaristického gymnázia.[63][64] Dnes obsahuje přes 15 000 svazků, z toho téměř 1 400 starých tisků. Nejstarší tisky pochází z 15.–18. století.

V roce 1904 byl pověřen profesor kyjovského gymnázia Jan Kučera uspořádáním městského archivu. Sbírka byla umístěna na městském úřadu, ale v roce 1911 vzhledem k jejímu růstu byla přemístěna do chudobince Dominika Jurovského (dnes Základní umělecká škola). Roku 1913 byl Jan Kučera jmenován správcem muzea i archivu. V roce 1926 se správcem muzea stal profesor Ludvík Kalus a během dvou let se mu podařilo sbírky přemístit do budovy zámečku. Jako správce zde působil do roku 1955 a poté jako vedoucí muzejní knihovny a konzervátor. Od roku 1964 je muzeum pobočkou Okresního muzea v Hodoníně, dnes Masarykova muzea v Hodoníně. V roce 2010 získalo novou přístavbu, kde jsou umístěny depozitáře, konzervátorská dílna, knihovna a pracovny odborných pracovníků a také víceúčelový sál pro přednášky a jiné akce. Na léta 2017–2018 je plánována rekonstrukce s bezbariérovým vstupem, modernizace expozic a především nová expozice, věnující se langobardskému osídlení na území Kyjova v 6. století. Trvale budou vystaveny faksimile listin a prezentována historie města, jeho spolky a školství. V roce 2015 mělo muzeum okolo 4 000 návštěvníků.[65]

Muzeum Stavědlo vzniklo v roce 2012 v nevyužívané budově u železničního přejezdu v Nětčicích v Komenského ulici. Stálá expozice se věnuje nádraží v Kyjově, nejbližším stanicím na Vlárské dráze a regionálním tratím Kyjovska. Vystaven je model železnice v měřítku H0. Muzeum se otevírá zpravidla první sobotu v měsíci nebo po dohodě.[66]

Čtenářský spolek v Kyjově byl založen 8. prosince 1864 a roku 1881 otevřel vlastní knihovnu. Dne 28. srpna 1881 se také v hotelu Michálek hrálo ve městě první české divadelní představení, jehož výtěžek šel na podporu místního čtenářského spolku. Spolek nejdříve sídlil na náměstí v domě č. 11, po vybudování Záložny (dnes pošta) se přesunul sem. V roce 1956 se knihovna přestěhovala do přízemí bývalého hotelu Michálek (Komenského 49) a 2. září 1988 získala vlastní novou budovu na Komenského ulici. V roce 2016 vlastnila přes 53 300 svazků, které si půjčovalo přes 2 000 registrovaných čtenářů. V čítárně bylo k dispozici 126 periodik.[67]

Má oddělení pro dospělé, pro děti a dorost, čítárnu a pobočku v místní části Bohuslavice. V budově je také zázemí Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých, jejichž knihovna obsahuje knihy v brailleově písmu a mohou zprostředkovat zapůjčení audioknih z Knihovny K. E. Macana. V rámci knihovny působí od roku 2010 i Centrum Svazu neslyšících a nedoslýchavých.

V knihovně je zdarma k dispozici počítač s internetem a připojení Wi-Fi. Katalog knih je zpracován v knihovním systému Clavius a je přístupný on-line.[68] V září 2013 byl zpřístupněn i jako mobilní aplikace.[69] Přednáškový sál má kapacitu 62 míst.

Jako první galerie ve městě vznikla v roce 1991 Galerie Doma ve Svatoborské ulici v rodinném domě manželů Ježových. Městským úřadem je od roku 2002 spravována Radniční galerie v přístavbě radnice. V bývalém mlýně v Bohuslavicích v roce 2006 vznikl prostor pro výstavy, setkávání, obchod s drobnými řemeslnými výrobky, divadlo a podobné akce nazvaný Art mlýn Bohuslavice. Koná se v něm divadelní festival Mezi smrky.[70] Od roku 2006 pořádá výstavy Galerie ve škole na základní škole J. A. Komenského na Seifertově náměstí. Nejmladší je ve městě Galerie Čajovna v prostorách Domu kultury. V roce 2009 vznikla jako kombinace čajovny, galerie a prodejny.

První kino ve městě s názvem Urania bylo v tehdejším hotelu Michálek, dnes naproti pošty, do kterého se vcházelo z Dobrovského ulice. (Později byl prostor využit pro loutkové divadlo.) V roce 1926 bylo přemístěno do nově postavené sokolovny a roku 1948 přejmenováno na Kino Svět. 24. října 1931 zde byl poprvé promítán zvukový film – On a jeho sestra režiséra Martina Friče. Druhé kino bylo zřízeno v Lidovém domě, od roku 1948 nazývané Kino Oko. V roce 1970 bylo rekonstruováno a zřízeno zde současné kino Panorama. V roce 1960 bylo vybudováno letní kino v sousedství městského parku s kapacitou 2 000 míst a dodnes slouží k promítání, koncertům a jiným společenským akcím. Po výstavbě Domu kultury byl jeho divadelní sál používán i k promítání filmů, což bylo označováno jako Kino Odborů. Asi na konci 80. let však bylo zrušeno.

Kino Panorama s kapacitou 424 míst bylo otevřeno 20. listopadu 1970 promítáním sovětského velkofilmu Sergeje Bondarčuka Vojna a mír. Vzhledem k možnostem promítat zde širokoúhlé 70 mm filmy (odtud název kina), stalo se jedním z nejmodernějších v kraji. Je členem organizace Europa Cinemas, sítě evropských kin zaměřených na evropský film. V roce 2008 se pro nízkou návštěvnost uvažovalo o jeho přemístění do Domu kultury[71], ale o dva roky později bylo rozhodnuto o dalším provozu a provedena digitalizace. Je v něm možné promítat ve formátu 3D.[72] V roce 2015 kino navštívilo navštívilo 20 602 diváků.[73] V roce 2016 proběhla rekonstrukce kina, při níž byly instalovány nové větší sedačky. Kapacita kina tak klesla na 265 míst.[74]

Kulturní dům

Na místě bývalé synagogy, v těsné blízkosti radnice, byl v roce 1973 postaven Kulturní dům. Otevřen byl 17. listopadu divadelní hrou Strakonický dudák. V Domě kultury je divadelní sál s kapacitou 334 míst, estrádní sál (400–500 míst), loutkový sál, výstavní prostory a restaurace. Dnes zde sídlí i Galerie Čajovna. V roce 2013 byl celý dům rekonstruován.[75]

V Kyjově působí Kruh přátel hudby. Od roku 1996 se ve městě pravidelně koná mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae a od stejného roku vždy v srpnu probíhá v letním kině Žalmanův folkový Kyjov. Působí zde i dětský pěvecký sbor Modráčci (v roce 1981 založil učitel Eduard Cvrkal), country kapela Návrat a od roku 2007 hudební skupina Helemese. Pobočky České křesťanské akademie a Moravsko-slezské křesťanské akademie jsou zaměřeny především na přednáškovou činnost. V roce 1957 byla astronomickým kroužkem u silnice do Vlkoše vybudována hvězdárna, ale v 70. letech byla zbourána, aby byl získán prostor pro výstavbu garáží. Městem jsou každý měsíc vydávány Kyjovské noviny, které občané dostávají zdarma. V roce 2018 vycházely v nákladu 5 500 ks. Dění ve městě mapuje i Televize Slovácko.

Železniční stanice Kyjov

Autobusové nádraží

Most na silnici I/54

Kyjovské letiště

Městem prochází železniční trať č. 340, zvaná také Vlárská dráha, z Brna do Uherského Hradiště. V roce 1882 získal baron Oscar Lazzarini koncesi na výstavbu železnice z Moravského Písku a Bzence do Kyjova.[77] Trať byla uvedena do provozu 20. července 1884 a Kyjov tak byl spojen s tehdejší Severní dráhou císaře Ferdinanda. Železniční stanice této lokální dráhy byla vybudována v dnešní ulici Na Trávníkách. 10. října 1887 pak přijel první vlak po nově vybudované trati z Brna.[78] Železniční trať obchází město po jeho západním a jižním okraji. Současná budova železniční stanice z roku 1887 byla v roce 2011 rekonstruována.[79] Ve stanici zastavují spěšné vlaky s přímým spojením do Brna, Veselí nad Moravou nebo Uherského Hradiště. Místní část Bohuslavice má vlastní železniční stanici s názvem Bohuslavice u Kyjova a v jižní části města u šroubáren je železniční zastávka.

Správa železnic v rámci elektrifikace Vlárské dráhy plánuje i modernizaci kyjovské stanice s její okolím v letech 2022–2023. Za asi 1,6 miliardy korun chce vystavět dvě vnější a jedno ostrovní nástupiště přístupná bezbariérově novým podchodem a šikmými chodníky. Rekonstruovat chce i železniční mosty v okolí a přejezd v Komenského ulici.[80]

Mezi Kyjovem a Mutěnicemi byla od 2. června 1900 provozována doprava na trati č. 257. Do roku 1923 měla tato trať v Kyjově i své vlastní nádraží. 12. prosince 2004 zde byla doprava ukončena a 30. dubna 2009 byla trať úředně zrušena.[81] Kyjov tak ztratil přímé železniční spojení s okresním městem Hodonín. V roce 2012 byla trať přebudována na cyklostezku.[82]

Autobusové spojení Kyjova s okolními obcemi postupně vznikalo za první republiky. Koncese na autobusovou dopravu udělovala městská rada. V roce 1927 se v kyjovské kronice udává spoj do Archlebova (2× denně), Hovoran, Ždánic, Osvětiman, Žeravic a Milotic. V roce 1928 přibylo spojení se Stupavou, Čeložnicemi, Moravanami, Hýslemi, Medlovicemi a Újezdcem. Od roku 1959 je zde provozována městská autobusová doprava. Stanoviště autobusů bývalo na kyjovském náměstí, od 19. července 1976 je v provozu autobusové nádraží na ulici Nerudova. Od 5. ledna 1998 je součástí nádraží odbavovací hala s čekárnou a sociálním zařízením. Vzhledem k vzdálenosti mezi autobusovým a vlakovým nádražím (asi 1,2 km) byl v roce 2010 u vlakového nádraží vybudován přestupní terminál.[83][84]

Kyjov leží na křižovatce silnic I/54, II/432 a II/422. V roce 1965 byl v Kyjově na silnici I/54 vybudován most přes železniční trať a tak podstatně zjednodušen průjezd městem. Od roku 1987 jezdí automobily po obchvatu mezi silnicemi I/54 a II/432 v západní části města, čímž došlo k ulehčení dopravy v centru. Podle celostátního sčítání dopravy projelo v roce 2016 přes most v průměru 13 791 vozidel denně (z toho 11 823 osobních, 1 843 těžkých nákladních a 125 jednostopých motorových vozidel). Po obchvatu projelo celkem 7 162 vozidel denně.[85]

U silnice mezi Kyjovem a Miloticemi, 3 km jižně od města, bylo v roce 1951 vybudováno veřejné vnitrostátní letiště Kyjov s travnatou přistávací dráhou. Je provozováno spolkem Aeroklub Kyjov.

Cyklostezka mezi místními částmi Nětčice a Bohuslavice

Z města vedou tři cyklostezky. První z jižního okraje města do sousedních Skoronic je dlouhá 1 km. Druhá vede do Mutěnic přes Svatobořice-Mistřín a Dubňany po náspu bývalé železniční trati v délce (14 km).[86][87] V říjnu 2014 byla otevřena cyklostezka podél železniční trati, která spojuje místní části Nětčice a Bohuslavice v délce přes 2 km.[88] V roce 2018 pak byla cyklostezka prodloužena severně údolím Kyjovky přes Haluzice (rekreační oblast u Jestřabic) a Nemotice k Mouchnicím.[89][90] Pro cyklisty tak vzniklo spojení z města do Chřibů a na četné lesní asfaltové cesty ve Ždánickém lese.[91][92] V budoucnu se počítá s jejím napojením na evropskou cyklotrasu EuroVelo 4. Kyjovem prochází dvě cyklotrasy – Moravská vinná stezka (č. 412)[93] a Kyjovská vinařská stezka[94].

Žlutě značená turistická trasa spojuje Kyjov s Čeložnicemi (5,3 km), Chřiby a Koryčany (13 km) nebo na druhou stranu Sobůlkami (5,6 km) a Strážovským kopcem (8 km). V roce 2005 byla zřízena naučná stezka Kyjov v délce necelých 17 km, na které je umístěno 9 informačních panelů.[95] V roce 2014 se uvažovalo o jejím přebudování a zkrácení.[96] V dubnu 2014 otevřel kyjovský Český svaz včelařů ve spolupráci se sdružením Kyjovské Slovácko v pohybu včelařskou naučnou stezku v Bohuslavicích, která navazuje na cyklostezku z Nětčic. Na necelých 2 km je 10 informačních tabulí a dvě odpočinková místa.[97][98]

V městských lesích v Chřibech na katastru obce Moravany byla v roce 2017 vybudována naučná stezka Po hranici v délce 3,6 km se sedmi informačními panely, které se věnují hraničním kamenům mezi zdejšími panstvími.[99][100]

Městský park s pomníkem Svatopluka Čecha

Městský park byl založen 400 m severovýchodně od centra města v letech 1872–1873. Roku 1899 zakoupil stavitel, zemský poslanec a místní mecenáš Václav Paterna pozemky pro další rozšíření parku, k němuž došlo v roce 1924. Park se rozkládá na ploše asi 4,2 ha. Západní část je ohraničena řekou Kyjovkou a ze severu na park navazuje městské koupaliště a stadion.

Stojí zde pomník Svatopluka Čecha z roku 1912 od místního kameníka a sochaře Rudolfa Petra (1887–1956), spolužáka Julia Pelikána z C. k. odborné školy sochařské a kamenické v Hořicích. Po Čechovi je pojmenována i ulice přiléhající k parku z jižní a východní strany. V prosinci 1949 byl u vstupu do parku postaven pomník Josifa Stalina při příležitosti jeho 70. narozenin. Pomník navrhl akademický sochař Julius Pelikán, který byl za druhé světové války vězněn v internačním táboře v sousedních Svatobořicích a byl odtud najímán na práce v kyjovském kamenictví Rudolfa Petra.[102] Celý park se měl jmenovat Stalinovy sady, ale mezi místními se název neujal. Pomník byl odstraněn v roce 1990.[103] Roku 1953 byla v parku vybudována požární nádrž. V roce 1961 byly do nádrže nasazeny okrasné ryby, lekníny a vybudovány vodotrysky. Postupně nádrž chátrala a roku 1999 byla zasypána. Na jejím místě vzniklo dětské hřiště. Středem parku tekl kaštanovou alejí ze severu na jih mlýnský náhon, který park dělil na starou (západní) a novou (východní) část, resp. starý a nový park. Asi na konci 60. let 20. století byl náhon zasypán a dnes na jeho místě vede 220 m dlouhá cesta pro pěší i cyklisty. V letech 2010–2011 prošel park rozsáhlou revitalizací. Slouží i k pořádání kulturních akcí, dříve např. divadelního festivalu Mezi Smrky nebo každoročního Dne koně[104].

V roce 2014 v parku mimo jiné rostly stromy platan javorolistý, borovice vejmutovka, buk lesní, douglaska tisolistá, dřezovec trojtrnný, dub letní, lípa malolistá, jírovec maďal, jasan ztepilý, javor mléč, habr obecný, jilm habrolistý, vrba bílá, kaštanovník setý, katalpa (Catalpa bignonioides), borovice černá, ořešák černý, javor babyka, bříza bělokorá, líska obecná, líska turecká a liliovník tulipánokvětý. Na výběr stromů k výsadbě měl vliv přírodovědec Josef Klvaňa, který byl v letech 1898–1919 ředitelem kyjovského gymnázia.[105]

V období první republiky bylo ve městě postaveno několik funkcionalistických vil[106], které byly v pozdější době často přestavovány a do značné míry ztratily svůj původní charakter.[107] Dnes proto nemají statut kulturní památky. Mezi významné stavby patří:

• Rodinný dům s lékárnou Otakara Svačiny na ulici Komenského č. 758. Vilu si nechal postavit člen hodonínského Sdružení výtvarných umělců moravských a podporovatel umění Otakar Svačina v letech 1927–1928 od architekta Ludvíka Hilgerta, kyjovského rodáka a žáka Jože Plečnika.[108]
• Rodinný dům Marie a Metoděje Součkových v ulici U Parku č. 805. Dům postavil architekt a kyjovský rodák Josef Polášek pro učitele hudby, sběratele umění a spolumajitele strojírny v Kyjově Metoděje Součka v letech 1929–1930. Součástí domu byla i obrazová galerie. Josef Polášek stavbu navrhl po studijní cestě po Holandsku, kde se inspiroval vlastním domem architekta a výtvarníka Henka Wegerifa (1888–1963) u Haagu. Vila byla přestavěna v letech 1969–1971.[109]
• Rodinný dům Stelly a Arnošta Hayekových v ulici Boženy Němcové č. 833. Dům postavil v letech 1931–1932 architekt a kyjovský rodák Bohumil Tureček pro majitele kyjovské octárny a významného člena kyjovské Židovské náboženské obce Arnošta Hayeka (1895–1944). Arnošt Hayek zemřel v koncentračním táboře Terezín, jeho manželka a dcera Sylva zahynuly v koncentračním táboře Osvětim. Dům se stal majetkem státu a byl postupně přestavován.[110]
• Vila Rajmunda Neumayera v ulici Svatopluka Čecha č. 886. Architekt Bohumil Tureček ji postavil v letech 1931–1933 pro advokáta Rajmunda Neumayera, ředitele kyjovské sklárny a člena obecní rady. Před rokem 1989 vila sloužila jako Mateřská škola. Po roce 2000 prošla rozsáhlou přestavbou.[111][112]
• Rodinný dům Anny a Josefa Jakerleových na ulici Svatopluka Čecha č. 896. Dům od architekta Josefa Poláška nechal postavit člen městského zastupitelstva a správní rady kyjovského pivovaru Josefa Jakerle v letech 1933–1934. Do stavby byl začleněn i mlýnský náhon, který do 60. let 20. století tekl přes pozemek. V roce 2004 byl objekt přestavěn na bytový dům.[113]
• Vila Gabriely a Vladimíra Dunděrových na ulici Komenského č. 616. Kyjovský architekt Josef Polášek postavil vilu v letech 1936–1937 pro lékaře Vladimíra Dunděru (1903–1942). Vladimír Dunděra s manželkou byli popraveni nacisty v brněnských Kounicových kolejích za spolupráci s odbojem. 15. června 1947 jim zde byla odhalena pamětní deska. Dům byl konfiskován, v 50. letech přestavěn a sloužil např. jako dětská poliklinika. Po roce 1989 byl navrácen dědicům a je využíván ke komerčním účelům.[114]

• KLVAŇA, Josef; FINTAJSL, František Ladislav; ZLÁMAL. Kyjovsko. Kyjov: Musejní a archeologický spolek v Kyjově, 1948. 155 s.
• HLAVINKA, Karel. O starém Kyjově. Kyjov: Okresní osvětová rada, 1947. 178 s.
• HURT, Rudolf, a kol. Kyjovsko. Brno: Musejní spolek v Brně, 1970. 537 s.
• BAŠČAN, Michal. Kyjov – zapomenutá historie. [s.l.]: Neolit, 2006. 56 s. ISBN 80-86923-14-2.
• DUNDĚRA, Jiří. 33 životů. Kyjov: Občanské sdružení Kyjovské Slovácko v pohybu, 2005. 184 s. ISBN 80-239-6292-2.
• DUNDĚRA, Jiří. Hrstka osudů. Kyjov: Občanské sdružení Kyjovské Slovácko v pohybu, 2010. 207 s. ISBN 978-80-254-8506-4.

• Děkanát Kyjov
• Letiště Kyjov
• Městská autobusová doprava v Kyjově
• FC Kyjov 1919

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kyjov na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Kyjov v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Kyjov v Riegrově slovníku naučném na Wikizdrojích
• Kyjov ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž tématem je Kyjov
• Slovníkové heslo Kyjov ve Wikislovníku
• Průvodce Kyjov ve Wikicestách
• Kyjov v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
• Oficiální stránky
• Kronika města z let 1894–2004
• Vlastivědné muzeum v Kyjově
• Televize Slovácko Televizní zpravodajství z Kyjovska aktualizované každou středu.
• Kyjovské noviny Měsíčník, ke stažení v PDF.
• regionkyjovsko.cz – Regionální portál Kyjovska
• Meteostanice Kyjov