Jano Köhler

Narodil se 9. února 1873 v Brně jako druhý z dvojčat (první byla sestra Růžena). Jeho otec byl německý kočí a jeho předkové pocházeli z Olbramovic u Lanškrouna. Po brzké smrti otce se matka Rozina i s dětmi přestěhovala do rodných Nenkovic u Kyjova. Zde se matka snažila za pomoci své sestry zajistit dětem bezpečí, zajištění a výchovu. I přes nátlak německé menšiny, který byl na přelomu století silný, se jí podařilo zajistit dětem studium na české, tehdy přeplněné škole. Nadaný syn sice nejprve navštěvoval české gymnáziu v Brně, ale studia dokončil až v Praze. Zde se mu otevřely nové možnosti. Rozhodl se pro studium profesury kreslení a přihlásil se na pražskou Umělecko-průmyslovou školu. Tady poznal řadu význačných výtvarníků doby, jež na něho měli vliv po celou dobu jeho výtvarné kariéry. Profesorem kreslení se však nikdy nestal. V touze volně tvořit nastoupil na pokračující studium. Na pražské Akademii výtvarných umění, kterou navštěvoval rok, se stal žákem profesora Františka Ženíška a Maxe Pirnera. Dekorativní techniky v architektuře (freska, sgrafito, mozaika) studoval u architekta Kamila Hilberta. Své umělecké působení započal právě s tímto architektem v jeho rodišti, v Lounech, kde společně prováděli první zakázky v podobě výzdoby fasád vil na soukromou objednávku. Společně také strávili dvě zimní období v mnichovských ateliérech, kde se zaměřili na studium právě těchto technik.

První velkou zakázku (1900–1906) získal díky přátelům na zámku v Prostějově.[2] Haná se od tohoto okamžiku stala pro Kohlera důležitým centrem tvorby. Seznámil se zde s vůdcem a hlavním organizátorem katolické moderny Karlem Dostálem - Lutinovem, jenž umělce podporoval a informoval o jeho pracích ve svém časopisu Nový Život, kde publikoval také Köhlerovy ilustrace. O rok později zde vyzdobil sgrafity dům přítele Ing. Václava Součka. V Prostějově roku 1912 vytvořil i litografii Cyrila a Metoděje, která se o jednadvacet let později dostala na československé známky. Další díla tvořil v Olomouci (arcibiskupský palác, Sarkandrova kaple), Kroměříži, na Svatém Hostýně (keramické mozaiky) a na mnoha dalších místech Moravy. Jano Köhlera je také třeba vzpomenout v souvislosti s uměleckým sdružením sídlícím v Hodoníně - Sdružení výtvarných umělců moravských (SVUM). Kohler se stal jedním z jeho podstatných zakladatelů, členů a organizátorů a vyzdobil také roku 1912 nově vzniklou budovu Domu umělců, která sloužila jako výstavní prostory celého Sdružení vedeného Jožou Uprkou. V roce 1926 se přestěhoval z Nenkovic do Strážovic u Kyjova (dům v němž bydlel, tzv. Šmelcovna, však náležela katastrem do sousedního Věteřova a měla čp. 165 - viz Vrbas, Jakub: Ždánsko, Ždánice 1930, str. 521). K jeho výborným přátelům v tomto regionu patři Josef Frydrych (1880–1966), správce statků Jana II. z Lichtenštejna a velkostatkář v Žarošicích. Zemřel v brněnské nemocnici U sv. Anny 20. ledna 1941. Za svou čtyřicetiletou samostatnou výtvarnou kariéru vyzdobil bezmála 70 sakrálních a 55 světských staveb. Jeho dílo je ale daleko širší, čítá celkem 2 500 prací mezi nimiž najdeme olej, ilustraci, grafiku, kresbu, návrhy liturgických předmětů aj.

Sgrafito na kostele Nanebevzetí Panny Marie v Kyjově z roku 1910

litografie Cyril a Metoděj

• 1900–1901 sgrafita na prostějovském zámku
• 1902 Janův (Jurkovičův) dům v Luhačovicích. Freska sv. Cyrila a Metoděje na jižní fasádě.
• 1903 Augustiniánský dům v Luhačovicích. Figurální fresky na průčelí a v kapli.
• 1904 Návrh čtyř mozaik s výjevy z historie Litovle, Gymnázium Litovel.
• 1909 Kostel svatého Cyrila a Metoděje v psychiatrické léčebně v Kroměříži. Výzdoba kleneb včetně kopule a nástěnná malba čelní lunety kněžiště, na které věrozvěstové žehnají hanáckému lidu.
• 1910 Kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje v Kyjově. Sgrafito Madona s dítětem v průčelí kostela.
• 1911 Zámek v Kyjově. Sgrafito - výjevy z dějin města.
• 1912–1933 Křížová cesta na sv. Hostýně, Bystřice pod Hostýnem. Keramická mozaika pašijových scén, datováno rokem 1912 (9. zastavení) až 1933 (1. zastavení).
• 1925 Škola v Lipově, okres Hodonín. Nástěnná malba „Vzdělávání“.
• 1931 Kostel sv. Cecílie v Dobrém Poli, okres Břeclav. Oltářní obraz patronky kostela.
• 1931–1933 Klášter Kongregace Milosrdných sester svatého Kříže v Kroměříži.
• 1932 Kostel sv. Havla v Dřevohosticích, okres Přerov. Nástěnná malba znázorňující sv. Havla jako poustevníka se dvěma lovci.
• 1934 Kostel sv. Cyrila a Metoděje v Lužicích, okres Hodonín. Nástěnná malba sv. Cyrila a Metoděje v kněžišti.
• 1934 Kostel Povýšení sv. Kříže v Rajhradě, okres Brno - venkov. Nástěnné malby českých světců v kopuli a nad bočními oltáři.
• 1934 Navrhl malovaná okna v kapli kostela svatého Cyrila a Metoděje v Olomouci. Provedl Otmar Vačkař.

• 
  Svatý Václav a Svatá Ludmila
• 
  Svatý Josef
• 
  Svatá Zdislava z Lemberka a Svatý Jan Sarkander

• 1934 Návrh mozaiky oltářního obrazu v kostele svatého Cyrila a Metoděje v Olomouci.
• 1935 Kostel sv. Cyrila a Metoděje v Závišicích. Nástěnná malba duchovních patronů kostela v průčelí kněžiště a barevná vitráž v okně s jezdeckou postavou sv. Václava.
• 1936 Kostel sv. Jana Nepomuckého v Brně, Starý Lískovec. Obraz sv. Jana Nepomuckého (původně byl na hlavním oltáři).
• 1937 Poutní kaple sv. Antonína Paduánského v Blatnici, okres Hodonín. Nástěnné malby „Sv. Antonín káže rybám“ a „Sv. Antonín káže lidu“ (datováno 3. srpna 1937). V kněžišti nedokončený náčrt „Smrti sv. Antonína“.

• 1937 Kostel Povýšení sv. Kříže v Rajhradě, okres Brno - venkov. Křížová cesta.
• Radnice v Tišnově. Sgrafito.[3]
• Kostel sv. Vavřince v Hodoníně. Mozaiky Panny Marie a sv. Josefa.
• Dům umělců v Hodoníně. Malířská výzdoba.
• Kaple sv. Václava v Násedlovicích, okres Hodonín. Obraz sv. Václava.
• Hostinec u Budíků v Kyjově-Bohuslavicích. Sgrafito.
• Rodinný dům v Kyjově. Sgrafito „Čtvero ročních období“.
• fresky v Sarkandrově kapli v Olomouci:[4]

• 
  Freska znázorňující průvod Jana Sarkandera v Holešově a kozáci Lisovčíci
• 
  Freska znázorňující věznění Jana Sarkandera
• 
  Freska znázorňující mučení Jana Sarkandera