Zdeněk Trtík

Po ukončení středoškolských studií na reálném gymnáziu v Kyjově (1933) studoval v letech 1933–1937 na Husově československé evangelické fakultě bohoslovecké (HČEFB), souběžně navštěvoval – jak bylo zvykem – některé přednášky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Roku 1937 vysvěcen na kněze CČS(H), v témže roce uzavřel sňatek s Jaromírou, roz. Polachovou (dvě děti Jaromíra, Zdeněk) a působil jako farář v náboženské obci Praha-Malá Strana (1937–1947).

Po skončení války na základě úspěšné obhajoby disertační práce Křesťanské učení o vykoupení dosáhl na HČEFB doktorátu teologie (1945). O rok později absolvoval studijní pobyt v Anglii (Cambridge, 1946), poté pracoval ve funkci přednosty I. odboru Úřadu biskupa-patriarchy CČS a v roce 1947 byl jmenován docentem na HČEFB pro obor systematická teologie (habilitační spis Vztah já-ty a křesťanství).

Na nově vzniklé Husově československé bohoslovecké fakultě (1950) byl ustanoven řádným profesorem a až do svého penzionování (1979) vedl katedru systematické teologie. V kritických letech 1954–1955 a 1966–1968 zastával funkci děkana. Po svém odchodu do důchodu působil ještě jako duchovní v náboženských obcích Praha-Nové Město (1980–1981) a Praha-Holešovice (1981–1983).

Jako jeden z nejvýraznějších a nejrespektovanějších představitelů druhé generace teologů CČS(H) zásadním způsobem ovlivnil její ideové směřování. Byl autorem dokumentu Základy víry CČSH, které následně přijal VI. řádný sněm církve v rámci prvního zasedání (1971) jako oficiální celocírkevní věroučnou normu.

Kromě své rozsáhlé badatelské, pedagogické, publicistické, překladatelské a domácí i zahraniční přednáškové činnosti významným způsobem přispěl svou autorskou i ediční činností k profilaci odborných periodik CČS(H). Již v letech 1950–1953 se podílel na vydávání dvouměsíčníku Náboženské revue CČS, v roce 1955 se stal výkonným, od roku 1968 vedoucím redaktorem. Po přejmenování NR CČS na Theologickou revui CČS(H) v této funkci setrval až do roku 1973.

V šedesátých letech minulého století patřil k výrazným tvářím CČS(H) v ekumenických dialozích nejen s představiteli křesťanských církví i mimokřesťanských náboženství, ale také se zástupci sekulární vědy. Byl originálně myslícím a literárně nadaným teologickým spisovatelem, současně také nejplodnějším autorem teologických studií své fakulty a církve.