Karel Dittler

Po ukončení středoškolských studií na gymnáziu v Kyjově (1929) studoval na Filozofické fakultě UK v Praze obory němčina a čeština, hrál divadlo, recitoval, překládal a své jazykové znalosti rozšířil o ruštinu. V letech 1934–1948 působil jako středoškolský profesor na gymnáziích v Brně (1934–1936), Jihlavě (1936), Jablunkově (1936), Kyjově (1937–1938), Frýdku (1938), Místku (1939–1941; 1945–1948) a v Ostravě (1942–1945).[1] Souběžně s plněním svých pedagogických povinností spolupracoval s ochotnickými divadelními soubory, v době místeckého působení byl v roce 1941 zatčen a několik měsíců vězněn v brněnských Kounicových kolejích na základě obvinění z šíření dopisů a letáků vyzývajících k odporu proti německé okupaci.[2]

Po osvobození krátce pracoval jako tlumočník pro velení Rudé armády, v říjnu 1945 převzal vedení nově založené divadelní scény Kytice (od 1. 12. 1945 přejmenována na Divadlo mladých v Ostravě, 1948 Městské divadlo mladých, 1955 Divadlo Petra Bezruče), kde byl navíc příležitostným hercem, režisérem, dramaturgem, autorem pohádek a překladatelem dobově tendenčních sovětských her pro děti a mládež. Od září 1948 opustil školství a přijal funkci divadelního ředitele na plný úvazek. V celostátním měřítku patřil k uznávaným metodikům mládežnických scén, organizoval semináře pro recitátory i ochotníky, patřil k propagátorům scénické poezie a malých divadelních forem.
V roce 1959 přijal do angažmá v DPB téměř kompletní tehdejší absolventský ročník DAMU vedený režisérem Janem Kačerem, s herci Petrem Čepkem, Ninou Divíškovou, Františkem Husákem, Ladislavem Mrkvičkou, Václavem Kotvou, Václavem Martincem,[3] v souboru dále působili Jiří Kodet a krátce také Jiří Hrzán.[4] Většina z této generačně a umělecky spřízněné skupiny později patřila k zakládajícím členům pražského Činoherního klubu.[5]

Deset let (1961–1971) stál v čele ostravského studia Československé televize, z funkce ředitele byl odvolán a následně penzionován vzhledem k zásadnímu nesouhlasu se sovětskou okupací Československa v roce 1968. Již jako emeritus až do svého skonu v roce 1984 patřil k výrazným osobnostem českého amatérského divadla,[6] jednak jako režisér ochotnických souborů ve Frenštátu pod Radhoštěm a v Kozlovicích, dále byl členem poradního orgánu Ústavu pro kulturně výchovnou činnost pro divadlo, pro divadlo pro děti a hrané dětmi, uměleckých porot (mj. Jiráskova Hronova), redakční rady časopisu Amatérská scéna, předsedou poroty národních přehlídek divadelní tvorby pro děti v Ostravě-Porubě a krajského poradního sboru pro divadlo tehdejšího Severomoravského kraje.

• Stříbrný odznak v Divadelní žatvě 1951–52
• Literární cena města Ostravy (1952)
• 1. cena ministerstva informací a osvěty za hru Pohádka o Pecínkovi (1952)
• Zlatý odznak v Divadelní žatvě 1954–55
• Vyznamenání za dlouhouholetou práci v divadle u příležitosti desátého výročí založení Divadla Petra Bezruče (1955)
• Vyznamenání Za vynikající práci (1958)

Úplná bibliografie Karla Dittlera není k dispozici, mnohé jeho dramatizace literárních děl nebo překlady a jejich úpravy vznikaly jen pro potřeby jím řízeného divadelního souboru a nebyly publikovány. Nejvíce jich soustředila knihovna Institutu umění – Divadelního ústavu (41 položek), obsáhlý přehled obsahuje závěrečná část jeho biogramu ve 13. svazku Biografického slovníku českých zemí (viz Literatura).