Sergej Bondarčuk

Sergej Fedorovič Bondarčuk (25. září 1920, Bilozerka, Ukrajina20. října 1994, Moskva, Rusko) byl ruský herec, scenárista, divadelní a filmový režisér, filmový a divadelní pedagog, otec ruské herečky a režisérky Natálie.

Sergej Bondarčuk
Sergej Bondarčuk (29. listopadu 1969)
Narození25. září 1920
Bilozerka
Úmrtí20. října 1994 (ve věku 74 let)
Moskva
Příčina úmrtíinfarkt myokardu
Místo pohřbeníNovoděvičí hřbitov
Alma materGerasimovova všeruská státní univerzita kinematografie (do 1948)
Povoláníherec, filmový režisér, scenárista, filmový herec, divadelní pedagog a režisér
ZaměstnavateléMosfilm (od 1948)
Divadlo filmového herce (od 1948)
Gerasimovova všeruská státní univerzita kinematografie (od 1970)
Oceněnízasloužilý umělec RSFSR (1951)
Stalinova cena 1. třídy (1952)
národní umělec SSSR (1952)
Leninova cena (1960)
Leninův řád (1967)
 více na Wikidatech
Politická stranaKomunistická strana Sovětského svazu (od 1970)
ChoťInna Makarova (1948–1956)
Irina Skobceva (1959–1994)
DětiNatalja Bondarčuk
Jelena Bondarčuk
Fjodor Sergejevič Bondarčuk
PříbuzníIvan Burlyayev a Marija Boerljaeva (vnoučata)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mezi jeho legendární filmy, kde hrál hlavní roli a zároveň jej i sám režíroval, patří zejména protiválečný film Osud člověka natočený podle stejnojmenné novely Michaila Šolochova, dále pak čtyřdílná epopej Vojna a mír, jež získala cenu Americké filmové akademie Oscar za nejlepší cizojazyčný film v roce 1969. Zaujaly i jeho další filmy, například film Waterloo z roku 1970, Rudé zvony, Bojovali za vlast a další.

Patří bezesporu mezi nejpozoruhodnější ruské filmové tvůrce, kteří se natrvalo zapsali nejen do historie ruského, ale i světového filmu.

Bondarčuk a Československo

Sergej Bondarčuk byl dvakrát oceněn na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. Poprvé v roce 1952 za herecký výkon ve filmu Zlomená pouta (1951), kde ztvárnil hlavní postavu spisovatele Tarase Ševčenka. Podruhé jako režisér filmu Mexiko v plamenech - Rudé zvony, který v roce 1982 získal hlavní cenu - Křišťálový glóbus.

V roce 1973 natočil v hlavní roli sci-fi filmu Mlčení doktora Evanse řadu záběrů v Praze a v jejím okolí, mj. i na autoprázdné D1. V několika pasážích se dají rozpoznat i české nápisy obchodů nebo silničních ukazatelů.

Když jako režisér natáčel v roce 1986 historický film Boris Godunov, byly některé davové výjevy vytvořeny na Barrandově.   

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.