Doubrava (les)

Doubrava (přezdívaná Moravská Sahara) je rovinaté zalesněné území o rozloze 12 000 ha[1] (120 km², 17 km na délku a 12 km na šířku)[2] v Dolnomoravském úvalu v okrese Hodonín, které se rozprostírá mezi obcemi Bzenec, Strážnice, Ratíškovice, Dubňany, Vacenovice, Vracov a Milotice (tzv. Bzenecká Doubrava) a svým jižním cípem zasahuje až k Rohatci a Hodonínu (Hodonínská Doubrava). Ještě ve 13. století zde byl hustý dubový porost. Lidskou činností, především kácením a intenzivní pastvou dobytka, však bylo do začátku 19. století plně odkryto písčité podloží a vítr začal písek rozšiřovat i na pole. O opětovné zalesnění území o rozloze 5 000 ha borovicovými monokulturami se v letech 1825–1852 zasloužil lesní inspektor Jan Bedřich Bechtel.[3][4]

Okraj lesa Doubrava v sousedství NPP Váté písky

Přírodní poměry

Půdní prostředí Doubravy je tvořeno čtvrtohorními vátými písky, které kontrastují s hlinitojílovitými naplaveninami v sousedící nivě řeky Moravy, na mnoha místech zde zachované v původní meandrující podobě (přírodní park Strážnické Pomoraví, přírodní památka Osypané břehy). Tyto váté písky propouštějí vodu a snadno vysychají.[1] Výskyt písečných dun a zvláštní složení písku, ne nepodobné tomu v asijské poušti Gobi, vynesl oblasti přezdívku Moravská Sahara.[5] Většina písčitého území dnes porostlá borovicovými monokulturami, jen úzký protipožární pruh podél železniční trati na východním okraji území je bez vegetace a byla zde vyhlášena národní přírodní památka Váté písky. Ke kácení lesa dnes dochází především u Vracova, Bzence-Přívozu (lesnická škola) a Strážnice. Území lesa Doubravy je od roku 2004 součástí ptačí oblasti Bzenecká Doubrava – Strážnické Pomoraví v rámci soustavy Natura 2000.[1]

Maloplošná zvláště chráněná území

Na území Doubravy se nachází celkem 7 maloplošných zvláště chráněných území. Jsou to dvě národní přírodní památky, jedna přírodní rezervace a čtyři přírodní památky.

Industrializace

Schéma předpokládaného vedení D55 okrajem Doubravy, paralelně s železnicí a NPP Váté písky

Od 1. poloviny 19. století prochází okrajem oblasti těleso severní dráhy císaře Ferdinanda, dnes mezinárodní železniční koridor spojující Rakousko a Slovensko s Polskem. V blízkosti jejího křížení se silnicí II. třídy z Bzence do Strážnice se nachází pískovna, cihelna s železniční stanicí Bzenec-Přívoz. Uvnitř lesa, souběžně se směrem železniční trati, prochází lesem účelová silnička Příčná, využívaná též pěšími turisty a cykloturisty.

Okrajem lesa, souběžně se stávající železnicí a národní přírodní památkou Váté písky, je v současnosti plánována stavba dálnice D55 spojující Břeclav s Olomoucí. Proti tomuto vedení dálnice D55 protestují některá občanská sdružení, která se obávají devastující role projektu na přírodu a přirovnávají jej ke stavbě vodního díla Nové Mlýny. Česká společnost ornitologická a Děti Země podaly proti plánu stavby stížnost Evropské komisi a předložily návrh alternativního vedení silnice, které by se území Doubravy vyhnulo.[1]

Těžba nerostných surovin

Nejvýznamnější byla těžba lignitu z Dubňanské lignitové sloje, která je částí Jihomoravské lignitové pánve. Nejstarší byl důl Adolf (1824–1871) ležící mezi obcemi Dubňany a Ratíškovice. Ve druhé polovině 19. století docházelo k nárůstu počtu tzv. malodolů v Dubňanech a Miloticích. Dalším impulzem pro těžbu bylo vybudování nových dolů firmou Baťa v Ratíškovicích Tomáš (1933–1952) a Theodor (1940–1954), stavba 6 km dlouhé železnice z Ratíškovic do Rohatce (1933–1934) a Baťova kanálu dlouhého 52 km z Rohatce do Otrokovic (1934–1938) pro transport vytěženého lignitu do továren Baťových závodů v Otrokovicích a ve Zlíně. Dalšími doly z této doby jsou Littner (1939–1948) v Bzenci a Jan (1939–1941) v Rohatci. Další rozvoj těžby nastal po druhé světové válce, kdy byly otevřeny doly 1. máj I (1951–1983), 1. máj II (1981–1994) v Dubňanech nebo důl Osvobození (1959–1991) v Hodoníně. Těžba lignitu vrcholila v 80. letech 20. století a byla ukončena na začátku 90. let.

Těžba rašeliny ve Vracově. Místní slatinné rašeliniště s plochou 19 ha mocností až 8 m bylo zcela vytěženo roku 1962. Prostor se samovolně zatopil vodou a vzniklá vodní plocha se nyní nazývá Rašelina nebo Vracovský rybník.

Těžba cihlářské hlíny v Ratíškovicích (1886–1981).

V roce 2016 v Doubravě probíhá těžba písku v Bzenci-Přívozu (od roku 1964), cihlářské hlíny v Hodoníně (od roku 1860) a ropy a zemního plynu u Vracova a Vacenovic[6].

Turistické cíle

Listnaté stromy v okolí Ratíškovic

Požár v roce 2012

Vrtulník s bambi vakem letí nad lesem Doubrava k požáru.

Ve čtvrtek 24. května 2012 před čtvrtou hodinou odpolední vznikl v Bzenecké Doubravě nedaleko turistické základny Littner požár, který se díky vyschlému prostředí a silnému větru rychle začal nekontrolovatelně šířit. Kouř z ohně bylo brzy možné pozorovat ze vzdálenosti 20 kilometrů a byl vyhlášen 4. (zvláštní) stupeň požárního poplachu. Hasičský záchranný sbor České republiky vyslal k zásahu hasičské jednotky z Jihomoravského i Zlínského kraje. Pohyb zásahových vozidel znesnadňoval písčitý terén a několikakilometrová vzdálenost k nejbližšímu zdroji vody, řece Moravě. Do boje s ohněm byly ze základen v Brně a v Praze přivolány i dva vrtulníky Letecké služby Policie České republiky a jeden vrtulník Armády ČR. Letecká hasičská služba poskytla tři letadla (ze Zlína, Žamberka a Jihlavy). U požáru se vystřídalo více než 250 hasičských jednotek (1 500 hasičů) z Jihomoravského, Zlínského, Středočeského kraje, Královéhradeckého, Plzeňského, Jihočeského a Moravskoslezského kraje a z Kraje Vysočina. Svou techniku dali k dispozici i hasiči z Olomouckého a Pardubického kraje. V rámci mezistátní pomoci se do akce zapojilo také 30 hasičů a 10 kusů techniky ze slovenského Trnavského kraje (z Malacek, Trnavy a Skalice). Na místě došlo také k prvnímu nasazení požárního tanku v dějinách České republiky – vozidlo SPOT 55 ze Záchranného útvaru v Hlučíně bylo použito ke skrápění terénu a vytahování pařezů. Spotřebováno bylo 20 milionů litrů hasební vody a pohonné hmoty za více než milion korun.[8]

V pátek 25. května ve 20:30 se hasičům podařilo požár lokalizovat, zastavit jeho další šíření a odstranit viditelný plamen. Dále hořely již jen kořeny a hrabanka.[8] V sobotu 26. května dopoledne již byl požár ze všech stran obestoupen jednotkami hasičů[8] a ve středu 30. května ráno bylo požářiště předáno zpět vlastníkovi lesa.[9] Osm hasičů však na místě dohlíželo ještě do 7. června.[9][10] Zasažena byla plocha o výměře 200 ha, na které shořelo 184 ha borového lesa ve vlastnictví Lesů České republiky.[10] Šlo o největší lesní požár v České republice od roku 1998.[11] Škoda byla odhadnuta na miliony korun,[11] obdobně zásah hasičů si vyžádal náklady v řádech několika milionů korun.[8] Koncem července byl hasiči za pravděpodobnou příčinu vzniku požáru označen odhozený cigaretový nedopalek, naopak úmyslné zapálení bylo označeno za nepravděpodobné.[12][13]

Odkazy

Reference

  1. Kauza Bzenecká Doubrava versus R55
  2. Bzenecká Doubrava - Strážnické Pomoraví
  3. HOMOLOVÁ, Marie. Váté písky: Moravou i Saharou jedním vrzem. iDNES.cz [online]. 2006-09-19 [cit. 2020-11-08]. Dostupné online.
  4. STRÁSKÝ, Jan. Bzenecká Doubrava. Hospodářské noviny [online]. 2008-12-09 [cit. 2020-11-08]. Dostupné online.
  5. Na skok v Moravské Sahaře s moravskými Slováky
  6. Archivovaná kopie. moravske-karpaty.cz [online]. [cit. 2016-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-02-14.
  7. Rybářství Ing. Karel Pánský - Rohatec Soboňky
  8. 2012: Požár lesa u obce Bzenec | POŽÁRY.cz
  9. Foto z Moravské Sahary: Optimistická procházka vypáleným lesem
  10. Dnes hasiči ukončí střežení požářiště v Bzenci
  11. Požár u Bzence je pod kontrolou, hoří už jen malá ohniska. ČT24 [online]. Česká televize, 2012-05-26 [cit. 2020-11-08]. Dostupné online.
  12. Požár lesa u Bzence zřejmě způsobila cigareta, experti však ještě prověřují další možnosti
  13. TŘEČEK, Čeněk. Požár u Bzence zřejmě způsobila cigareta, hasiči ale nemají jistotu. iDNES.cz [online]. 2012-07-31 [cit. 2020-11-08]. Dostupné online.

Literatura

  • HANÁK, Josef; KOPLÍK, Václav. Tajemství lesa Doubrava a okolí Ratíškovic zvláště. [s.l.]: [s.n.], 2020.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.