Modřín

Větévka se šiškami a jehlicemi modřínu opadavého

Jde o dlouhověké, jednodomé, poměrně rychle rostoucí, 15–50 metrů vysoké jehličnaté stromy s rovným průběžným kmenem a rovnovážně odstálými nebo převislými větvemi v nepravidelných přeslenech. Větve jsou dvojího typu: prodlužovací (auxiblasty) a zkrácené (brachyblasty), nesoucí jehlice a šišky. Silná borka je ve stáří hluboce rozpukaná, červenohnědé barvy. Zprvu kůlovitě rostoucí kořen se brzy rozvětvuje na silné postranní kořeny, které modříny dobře ukotvují v půdě. Jako převážná většina jiných dřevin využívají mykorhizu (ektomykorhiza).[1]

Měkké a tenké jehlice vyrůstající na čerstvých letorostech jednotlivě, na dvouletých a starších větvích po svazečcích z brachyblastů. Jehlice jsou ploché, u většiny druhů svěže světle zelené, na rubu či oboustranně kýlnaté a mají dva článkované pryskyřičné kanálky. Na podzim se barví zlatožlutě a opadávají.[2]

Šištice se vytváří z pupenů na konci brachyblastů. Samčí jsou převislé, žluté, samičí vzpřímené, růžové či červené, vzácně i zelené nebo bílé. Dozrávají obvykle téhož roku v okrouhlé, vejčité nebo kuželovitě růžicovité nerozpadavé šišky, které na stromě vytrvávají několik let.[2][3]

Modříny jsou silně světlomilné stromy pionýrského charakteru (tj. osidlují dosud volná nezalesněná místa). V zapojeném porostu se v konkurenci ostatních dřevin kvůli svým vysokým nárokům na světlo neprosazují, nezmlazují se a z porostů časem mizí. Jsou velmi tolerantní k nízkým teplotám; v Asii a Severní Americe tvoří arktickou hranici lesa (modřín dahurský je považován za nejseverněji rostoucí strom vůbec, na poloostrově Tajmyr na Sibiři zasahuje až za 72. rovnoběžku; více na sever už rostou pouze ojediněle keřovité břízy).[2]

Na půdu příliš náročné nejsou, vyhovují jim spíše hlubší hlinité, alespoň středně vlhké půdy, dokážou však přežít i na chudých štěrkovitých substrátech, nejsou-li příliš suché. Všechny druhy modřínu jsou vápnomilné.[1]

Modřín západní ve státě Washington za západě USA

Modříny se přirozeně vyskytují jednak v nížinných boreálních lesích Aljašky, Kanady a Ruska, jednak ve středních a vyšších polohách hor mírného pásu, jako jsou Alpy, Mongolsko, severovýchodní Čína, jižní Korea nebo centrální Japonsko. Do vysokých poloh šplhají v čínských částech Himálaje. V Americe areál jejich výskytu zahrnuje severovýchod USA a střední část Skalistých hor.[4] Jako ceněné hospodářské dřeviny jsou pěstovány i mimo přirozený areál rozšíření.

Centrem druhového bohatství rodu je východní až severovýchodní Asie.[2]

Porost modřínu sibiřského na Altaji

Rod Larix patří spolu se svým sesterským taxonem douglaskou (Pseudotsuga) do podčeledi Laricoideae. Tradičně býval rozdělován na dvě podskupiny, a to podle délky podpůrných šupin v šiškách na sekci Larix (krátké, nevyčnívající) a Multiseriales (dlouhé, vyčnívající).[4] Později byl rod rozčleněn geneticky (Gernandt & Liston 1999) a geograficky na modříny Starého světa a Nového světa.[5] Uvádí se na 20 různých taxonů modřínu; vzhledem k možnostem křížení a rozsáhlým kultivacím jsou hranice mezi druhy a variantami v rámci rodu někdy nejasné a počet taxonů považovaných za samostatný druh se v různých pojetích liší.

Modříny Starého světa

• modřín opadavý (Larix decidua) – hory střední Evropy
• modřín dahurský (Larix gmelinii, syn. L. dahurica) – pláně a řídké lesy východní Sibiře
• modřín himálajský (Larix griffithii, syn. L. griffithiana) – východní Himálaj
  • modřín junnanský (Larix griffithii var. speciosa) – nejjihozápadnější Čína
• modřín japonský (Larix kaempferi, syn. L. leptolepis) – pohoří v Japonsku
• modřín Mastersův (Larix mastersiana) – hory na západě Číny
• modřín Potaninův (Larix potaninii) – jihozápadní Čína.
  • Larix potaninii var. himalaica – střední Himálaj
  • Larix potaninii var. chinensis – Čína
• modřín sibiřský (Larix sibirica) – západní Sibiř

Mladé samičí šištice modřínu amerického

Modříny Nového světa

• modřín americký, resp. modřínovitý nebo tamarak (Larix laricina, syn. Larix americana) – pláně a roztroušené lesy Severní Ameriky.
• Larix lyallii – severozápad USA a jihozápad Kanady, vysoko v horách
• modřín západní (Larix occidentalis) – severozápad USA a jihozápad Kanady, podhůří

Modříny jsou ceněny v lesním hospodářství pro své tvrdé, pevné a odolné dřevo. Bývají také vysazovány jako okrasné dřeviny, atraktivní především podzimním zbarvením, dále jemnou svěže zelenou barvou v letních měsících a drobnými vytrvávajícími šiškami.[1] Modřín japonský je populárním materiálem pro pěstění bonsají.[4]

• Korová nekróza modřínu
• Sypavka modřínu