Josef Kolmaš

Prvním významnějším dílem Josefa Kolmaše se stala jeho disertační práce „Simelská konference, 1913–1914“ zabývající se nevyjasněnou otázkou politicko-právního postavení Tibetu po Sinchajské revoluci a vyhlášení Čínské republiky v roce 1911, jakož i vymezení hranice s vnitřní Čínou. Touto prací Kolmaš završil svou tříletou vědeckou aspiranturu v Orientálním ústavu ČSAV (1961–1964) a na základě její obhajoby získal hodnost kandidáta historických věd (CSc.). V roce 1975 tato studie vyšla v revidované verzi jako Mezinárodní konference o otázkách statusu a hranic Tibetu (Simla, 1913–1914) i tiskem.

Vývoj vzájemných politicko-právních vztahů Číny a Tibetu, a to zejména z hlediska jejich dlouhodobého vývoje od nejstarších dob až do pádu mandžuské dynastie, zpracoval Kolmaš v rozsáhlé monografii Tibet and Imperial China. A Survey of Sino-Tibetan Relations upto the End of the Manchu Dynasty in 1912 (Canberra, 1967). Usiloval zejména o objasnění klíčových momentů tohoto vývoje v jednotlivých obdobích, od dynastie Tchang přes epochu Čching až po období Čínské republiky a ČLR.

V chronologické studii The Ambans and Assistants Ambans of Tibet (Praha, 1994) systematicky zpracoval a opatřil odkazy na příslušné prameny životopisy 173 úředníků, kteří sloužili jako císařští místodržící na tibetském dvoře.

V rámci historie tibetsko-čínských vztahů Kolmaš dále přeložil řadu čínských i tibetských materiálů, které do té doby zůstávaly mimo zájem badatelů, mezi nimi vzbudil značný ohlas zejména dobová korespondence, jíž vedl jménem čínského císaře Sien-cunga přední tchangský básník a úředník Po Ťü-i s čelnými představiteli Tibetu.

Kolmaš přeložil do češtiny a zasvěceně okomentoval podstatnou část oficiální historie dynastie Čching týkající se Tibetu. Jako první historik vůbec zpracoval dějiny 1300 let starého tibetského knížecího rodu Derge a sestavil periodizaci jejich knížectví (A Genealogy of the Kings of Derge, Praha 1968). V rozsáhlé dvousvazkové edici Prague Collection of Tibetan Prints from Derge (Wiesbaden-Praha, 1971) sestavil soupis a reprodukce titulních listů 5615 xylografických titulů vydaných ve dvou dergeských klášterních knihovnách, které autor v roce 1958 na místě osobně zakoupil a převezl domů. Díky tomuto soupisu vešly ve známost sbírky reprezentativních lamaistických textů, iniciací a duchovních instrukcí, jakož i pojednání o mnoha vědních oborech (medicína, astronomie, gramatika apod.)

V knize The Iconography of the Derge Kanjur and Tanjur (New Delhi, 1978) zpracoval Kolmaš 648 ilustrací tibetského buddhistického panteonu, které se nachází na dergeském vydání buddhistického kánonu Kandžuru a Tandžuru, které jsou součástí Tibetské knihovny Orientálního ústavu ČSAV v Praze, kterou Kolmaš zakládal a dlouhodobě odborně spravoval.

Významnou složkou Kolmašovy činnosti byly překlady z tibetštiny, čínštiny, latiny a dalších jazyků. Velkému zájmu veřejnosti se již mnoho let těší překlad Tibetské knihy mrtvých. Bardo thödool. Vysvobození v bardu skrz naslouchání (Praha, 1991) i překlad jednoho z nejznámějších a nejrozšířenějších pradžnápáramitových textů, Jádro transcendentální moudrosti (Praha 1992).

Kolmaš dále přeložil mimo jiné tibetskou kroniku ze 14. století Zrcadlo králů Sönam Gjalcchäna, spolu s básnířkou Janou Štroblovou připravil výbor z písňové tvorby tibetských horalů doplněný písněmi „nepovedeného“ 6. dalajlámy Cchangjang Gjamccha. Jeho překlad knihy Pokladnice moudrého rčení obsahuje aforismy Künga Gjalcchäna, tibetského středověkého učence.

Mezi Kolmašovými překlady z čínštiny jsou tituly krásné literatury a poezie – např. verše Po Ťü-iho Drak z černé tůně (Praha, 1958) a Datlovník v meruňkovém sadu (Praha, 1996) – cestopisy (Zápisky o buddhistických zemích mnicha Fa-siena, Praha, 1972) či Süan-cangovy Zápisky o západních krajinách za Velkých Tchangů, Praha, 2002) – jakož i mnoho odborné a historiografické literatury.

Dne 15. srpna 2008 obdržel za své významné vědecké dílo čestné občanství města Kyjova.