Rumburk

Pro svoji výstavnost, množství restaurací a zábavních podniků bylo město od začátku 20. století do roku 1945 nazýváno Malá Paříž.[7]

Při obchodní cestě z Míšně do Žitavy a z Lužice přes Českou Lípu do středních Čech vznikla koncem 12. století pohraniční tržní osada, jež byla manstvím hradu Honštejna. Sídlem manů (drobných zemanů) byla rumburská tvrz. Jménem jsou z těchto manů známi Opce z Naptic (k roku 1363), Ota a Albert z Hrbic (1403) a další až do konce 15. století. Roku 1298 se Rumburk v historické literatuře označuje jako město, ale poprvé písemně se tak připomíná až roku 1377.[9] Tehdy se v latinské listině městské rady ve Zhořelci mezi svědky uvádí Jindřich mladší z Rumburka jako „Heinricus de Romberch iunior“. Další stopy o existenci Rumburka jako panství pánů z rodu Ronovců ze 14. století nalézáme v účetních knihách města Zhořelce, kde jsou uvedena jména: Peter von Ronenberch (1305), Tilo von Ronenberg a Conradus von Ronnenberch.

Pro obchodní a strategický význam na česko-německé hranici město napadli husité. Proto si roku 1423 Hynek Berka z Dubé, držitel Rumburka a hradů Honštejn a Vildštejn, od lužických měst si vyžádal na obranu Rumburka vojenskou pomoc, která skutečně přišla a čítala 400 mužů. Přesto roku 1429 husité Rumburk obsadili a podnikali odtud nájezdy do katolické Lužice. Roku 1435 Berkové prodali Rumburk s Honštejnem saským knížatům, ale již roku 1451 jej získali zpět. Zdejší manství se dostalo pod vrchní právo hradu Tolštejna. Roku 1478 rumburský a zároveň tolštejnský man Kryštof z Heřmanic prodal Rumburk Hugoltovi ze Šlejnic, který k němu roku 1481 přikoupil i celé tolštejnské panství.[10]

V roce 1475 jádro města tvořilo 22 domů. Téhož roku byly ve vsi Horní Jindřichov 3 mlýny, 13 sedláků, 150 obsazených a 60 neobsazených prutů polí. Roku 1496 byl knězem ve zdejší farnosti Prokop Thamme. Po jeho smrti – roku 1503 – byl jako další zdejší kněz ustanoven Petr Molitor. V letech 1532 až 1565 celé panství držel Jiří ze Šlejnic, který přenesel své sídlo do Rumburka, kde vystavěl renesanční zámek. Zemřel 27. září 1565 a byl pohřben v Rumburku u kostela sv. Bartoloměje. Šlejnicové se rozsáhlým hospodářským podnikáním i stavbou zámku zadlužili. Roku 1607 panství koupili Kinští ze Vchynic. Vilém Kinský byl roku 1634 zavražděn v Chebu spolu s Albrechtem z Valdštejna a jeho zkonfiskovaný majetek získal Kryštof Löbl z Krainburku (Grönburgu). Zakrátko k Rumburku přikoupil panství Leutersdorf a Varnsdorf. Během třicetileté války roku 1642 zámek v Rumburku napadlo a zapálilo švédské vojsko. Roku 1656 získal panství hrabě František Eusebius z Pöttingu sňatkem s Marií Markétou Löblovou. Mimo jiné založil rumburskou loretu.

Rukopisná mapa Rumburského panství (kolem r. 1700)

Na mapě se Rumburk objevil roku 1569. Později, okolo roku 1566, mělo vzniknout předměstí zvané „Neusorge“. Z roku 1573 je první zmínka o rumburské škole, když byl učitelem Petrus Zebiller. Městská šatlava datovaná do této doby se měla nacházet v nynější Vrchlického ulici. Těsně před třicetiletou válkou – roku 1626 – postihl město mor.

Šibenice údajně stála kolem domu 75 v Jiříkovské ulici.[7]

Majiteli Rumburka byli:

• 1281–1471 – Berkové z Dubé
• 1471–1586 – Šlejnicové
• 1586–1594 – Strehlitzové
• 1607–1634 – Kinští[11]
• 1634–1656 – Löblové z Krainburku (z Greinburgu)
• 1656–1681 – Pöttingové
• 1681–1848 – Lichtenštejnové[12][13]

V době pobělohorské odešli v roce 1652 do exilu i luteráni z rumburského panství. V dobách protireformace (doba temna) žili poddaní ve strachu z toho, že opustí-li víru svých předků, nebudou spaseni, ale budou-li se jí držet, ztratí děti, svobodu nebo svůj život. V 18. století v Čechách zahrnovaly jezuitské metody rekatolizace povinnou docházku na katolické bohoslužby, domovní prohlídky, odpírání souhlasu vrchnosti k uzavírání sňatků, násilné odvody na vojnu, nucené práce atd. Číst nebo vlastnit bratrskou Bibli kralickou, která byla na indexu,[14][15] bylo trestné. V roce 1656 (tj. čtyři roky po útěku) se nový majitel panství František Eusebius z Pöttingu rozhodl využít uprchlé poddané z rumburského panství (500–600 dospělých osob) a na opačné straně hranice jim na svých pozemcích v gerfsdorfském lese nechal postavit domky... Tak vznikla v roce 1660 nedobrovolná kolonie Neugersdorf. Ve stejné době si jiní exulanti založili poblíž osadu Altgersdorf na žitavských pozemcích. Obě kolonie měly společný luterský kostel a později asimilovali v hostitelské zemi.[16][17]

Roku 1681 panství od Pöttingů koupili Lichtenštejnové, v jejichž majetku zůstal až do druhé pozemkové reformy v roce 1923. Roku 1724 zámek postihl již druhý požár, po němž Lichtenštejnové ihned zahájili jeho barokní přestavbu, dokončenou již roku 1726, včetně patrové brány kryté valbovou střechou.

Z roku 1681 pochází morový sloup. Roku 1706 vyrostla osada Antonínovo údolí, později přidružená k Rumburku. V roce 1764 vyrostla jiná osada později přidružená k Rumburku-Podhájí. V roce 1850 v Rumburku vznikl okresní soud. Od roku 1881 byl hřbitov v místech Parku přátelství.[7]
Rumburku se pro jeho honosnost říkalo „Malá Paříž“. Městská pošta se na své nynější místo přestěhovala roku 1904.

V roce 1910 byla zavedena autobusová linka Rumburk-Varnsdorf.[7]

Muži z Rumburka rukovali většinou ke 42. pěšímu pluku v Terezíně. Odvedeno bylo 4000 mužů, zatímco na konci války se jich vrátilo 3698, z toho 302 jich padlo nebo bylo prohlášeno za nezvěstné. Rok po vypuknutí války – 25. května 1915 – byl do Rumburka převelen 7. střelecký pluk z Plzně, ve kterém byla posádka nejen z Plzně, ale i z Rokycan, Rakovníka a Domažlic. S tímto plukem se do Rumburka dostalo 1200 mužů. Posádka byla umístěna v chlapecké škole.[7]

Rumburská vzpoura byla reakcí na nedostatečné a špatné zásobování, nevyplacené žoldy a šikanu německých důstojníků. Vypukla v šest hodin ráno v úterý 21. května 1918 a ještě téhož dne byla krátce po deváté hodině večer potlačena pod Chotovickým vrchem u Nového Boru.[18] Povstalci byli popraveni v Rumburku a v Novém Boru. Tři iniciátoři a vůdcové povstání Stanko Vodička, František Xaver Noha[19] a Vojtěch Kovář byli výnosem stanného soudu odsouzení k trestu smrti a 29. května 1918 v časných ranních hodinách zastřeleni.

Poprava předních představitelů Rumburské vzpoury v Rumburku

Stanný soud zasedal v Rumburku v bývalém zámku a v Novém Boru, a odsoudil k trestu smrti ještě dalších sedm vůdců povstání, kteří byli 29. května večer též popraveni zastřelením. Dalším čtrnácti k smrti odsouzeným byl nakonec rozsudek „zmírněn“ na mnohaleté vězení. Z více než 580 obviněných vzbouřenců jich bylo 116 za trest posláno na frontu a zbytek byl uvězněn v terezínské pevnosti. V roce 2008 se v Rumburku pořádaly oslavy k devadesátému výročí Rumburské vzpoury. Na námět vzpoury byl natočen film Hvězda zvaná Pelyněk. Stanko Vodička požádal před popravou evangelického faráře Georga Dölla o předání dopisu na rozloučenou a svého cvikru rodině.[20] Nyní je pohřben na plzeňském hřbitově v Doubravce po pravé straně cesty od hřbitovních vrat ke kostelu. Roku 1951 byla na památku povstalců do městského parku instalována socha Nepokořen od Vendelína Zrůbeckého.[21]

Pomník popraveným vzbouřencům

Na místě popraviště byl v 60. letech 20. století instalován pomník popraveným vzbouřencům Stanko Vodičkovi, Františku Nohovi a Vojtěchu Kovářovi od místního kameníka. Na pomníku stojí tato slova:

„Za chléb, mír a svobodu

29. 5. 1918 byli zde popraveni

org. Rumburské vzpoury 7. střel. pl.

z Plzně,

Stanko Vodička

František Noha

Vojtěch Kovář.“

15. července 1934 byl v Rumburku odhalen pomník 302 rumburským občanům, kteří padli v 1. světové válce.

2. října 1938 bylo území Rumburka spolu s celým Šluknovským výběžkem dle Mnichovské dohody zabráno Wehrmachtem. O čtyři dny později si Rumburk přijel prohlédnout Adolf Hitler. Po té vydal Městský úřad Rumburk vyhlášku o tom, že do 13. října musí být odevzdány všechny zbraně.[7]

Po 15. prosince roku 1946, tedy po vysídlení Němců z Československa (vysídleno bylo z města a jeho nejbližšího okolí 26 255 obyvatel), zbylo v Rumburku 623 občanů německé národnosti.

V noci ze 13. na 14. října 1950 byly SNB a milicemi přepadeny mužské kláštery v Československu. Stejným způsobem byl zlikvidován i klášterní kostel v Rumburku a zdejší řeholníci byli internováni. Objekt byl poté převzat do správy MNV a od té doby chátral. V roce 1956 se zpustošené kaple sv. Jana Křtitele ujal pravoslavná církev, respektive její duchovní a architekt Andrej Kolomacký, který objekt opravil a interiéry sám vyzdobil malbami byzantského stylu. O nízké míře religiozity v těch dobách mimo jiné ovšem svědčí i to, že v roce 1964 byl ze 123 uzavřených sňatků pouze jeden jediný církevní.[22]

Rumburk je od roku 2002 obcí s rozšířenou působností a s pověřeným obecním úřadem.

Přenesenou působnost jako pověřený obecní úřad vykonává kromě vlastního území ještě pro města Jiříkov a Krásná Lípa a obce Staré Křečany a Doubice. Správní obvod rozšířené působnosti města Rumburk zahrnuje navíc ještě správní obvod pověřeného obecního úřadu Šluknov, tj. město Šluknov, Velký Šenov, Mikulášovice a Dolní Poustevna a obce Lipová, Lobendava, a Vilémov.[24]

Přehled starostů (později předsedů MNV a MěNV):

1. 1764–1775Anton Salomon
2. ...
3. 1850–1856, Franz Eduard Strache
4. 1856–1868, Adalbert Eyssert
5. 1868–1873, Friedrich Tietz
6. 1873–1893, Theodor Sallman
7. 1893–1900, Ferdinand Ritschel
8. 1900–1903, Rudolf Eyssert
9. 1903–1913, Wenzel Kümpfel
10. 1913–1919, Adolf Fischer
11. 1919, Gustav Michel
12. 1919–1924, August Bartel
13. 1924–1930, Gustav Michel (zvolen podruhé)
14. 1930–1938, Wenzel Peschek
15. 1938–1945, Karl Liebscher
16. 1945, Hynek Vágner
17. 1945, Jaroslav Valenta
18. 1945–1946, Oldřich Rajtr
19. 1946–1948, Božena Hlaváčová
20. 1948–1950, Vladimír Brtek
21. 1950–1953, Jaroslav Vaněk
22. 1953–1964, Antonín Henyš
23. 1964–1968, Blažena Mazalová
24. 1968–1970, Jiří Radosta
25. 1970–1975, Jaroslav Filip
26. 1975–1986, Bohumír Beytler
27. 1986–1990, Václav Staněk
28. 1990–1998, Václav Pohl
29. 1998–2002, Jan Sembdner
30. 2002–2012 Jaroslav Sykáček[7] zároveň ve volebním období 2008 až 2014 senátorem za okres Děčín.[26]
31. 2012–2014, Jaroslav Trégr[27]
32. 2014–2018 Jaroslav Sykáček
33. od roku 2018 Lumír Kus

Rumburk je členem Euroregionu Nisa, Dobrovolného svazku obcí Sever, Dobrovolného svazku obcí Tolštejn, Sdružení pro rozvoj Šluknovska.

Město udržuje přátelské styky se sousedním německým městem Seifhennersdorf, spolu s gymnáziem udržuje přátelské kontakty s bavorským městem Sulzbach-Rosenberg, kde jde i o kontakty s původními obyvateli Rumburka. V rámci Společnosti přátel východu udržuje město přátelské styky s ruským městem Kiržač.[8]

K 1. lednu 2006 v Rumburku žilo 11 181 obyvatel, z toho 5 472 mužů a 5 709 žen.

• 
  Věková struktura obyvatel obce Rumburk roku 2011
• 
  Rodinný stav obyvatel obce Rumburk roku 2011
• 
  Vzdělání obyvatel obce Rumburk roku 2011

Loreta

Secesní budova gymnázia

Morový sloup na Lužickém náměstí

Základní kámen proslulé poutní loretánské kaple Panny Marie položil litoměřický biskup Jaroslav Ignác Šternberk.[30] Byla stavěna v letech 1704–1709 stavitelem Janem Lukasem Hildebrandtem a na rozdíl od svého originálu, který je z mramoru, je celá z pískovce. Na vnější výzdobě se podílel sochař Jan František Bienerth ze Schirgiswalde. Uvnitř kaple najdeme sochu Černé Madony s dítětem, která byla roku 1694 zhotovena v Římě a posvěcená papežem Inocencem XII. Rumburská Loreta je, stejně jako Loretánská kaple v Praze, přesnou kopií svého italského originálu a je nejen nejsevernější Loretou v Čechách, ale i v Evropě. Postavit jí nechal zdejší kníže Antonín Florián z Lichtenštejna.

Z pískovce jsou rovněž sochy deseti Sibyl a proroků, které jsou dílem barokního umělce Jana Františka Bienertha ze Schirgiswalde, který zhotovil také sochy na balustrádě před klášterem. Severní stranu zdobí sochy Sibyly libyjské a delfské, proroků Jeremiáše a Ezechiela. Reliéfy zobrazují Zvěstování Panně Marii, navštívení Panny Marie a sčítání lidu v Betlémě. Před stěnou je kamenný oltář, na kterém byla původně umístěna socha sv. Josefa.

Západní stranu zdobí sochy Sibyly perské, kumánské a eritrejské, proroků Davida a Malachiáše. Reliéry zobrazují klanění pastýřů a tří králů.

Jižní stranu zdobí sochy Sibyly sabinské a kumunské, proroků Mojžíše a Balaáma. Reliéfy zachycují smrt P. Marie a přenesení nazaretského domku ze Svaté Země do Dalmácie, a odtud do Loreta.

Uvnitř Lorety se nachází socha Černé Madony s dítětem, pocházející z roku 1694, zhotovená v Římě a požehnaná papežem Inocencem XII. Po svém požehnání byla vystavena 8 dní v italském Loretu, kde ji mohli poutníci veřejně uctít, a poté byla osobně knížetem Antonínem Floriánem z Lichtenštejna přenesena do Rumburku. Nejprve byla umístěna ve farním kostele, později v kostele klášterním, a konečně 15. září 1707 byla slavnostně přenesena do Lorety. Stejně jako v italské Loretě jsou i zde umístěny makety velkých votivních svící. Na levé straně je výklenek s dvířky zdobenými dřevořezbou na motivy zvěstování P. Marie. Pod novodobým oltářem je umístěna hrobka.

V roce 1771 byla instalována v malé věži loretánské kaple zvonková hra. Když se časem poškodila, byla prodána do Saska. Rumburská Loreta patří do komplexu několika staveb. Kolem Lorety byly v letech 1743–1749 postaveny ambity s křížovou cestou, které jsou zdobeny malbami motivovanými životem P. Marie. Dále do komplexu patří klášterní kostel sv. Vavřince a bývalý kapucínský klášter, kde je objekt městské knihovny.[31]

Loreta je kulturní památkou ČR. Její obrázek je na Turistické známce č. 831.[32]

• Kapucínský kostel sv. Vavřince byl postaven v letech 1683–1690 na náklady knížete Antonína Floriána z Lichtenštejna. Vysvěcení kostela proběhlo 9. dubna 1690 sídelním biskupem Jaroslavem ze Šternberka.[33]
• Kostel sv. Bartoloměje
• Evangelický kostel sv. Jana Nepomuckého na Krásnolipské ulici, 2. srpna 2003 kostel vyhořel.^[zdroj?]
• Pravoslavná kaple Stětí sv. Jana Křtitele na Strážném vršku (Strážáku)
• Hřbitovní kaple
• Křížová cesta na Strážném vršku

• Zámek Rumburk
• budova rumburského gymnázia postavená v secesním stylu v letech 1908–1909
• Šmilovského ulička– soubor rozptýlených manufaktur, předměstských tkalcovských podstávkových domů (památková rezervace od roku 1995)[34]
• pomník Rumburské vzpoury
• Morový sloup na náměstí
• Domy na náměstí s podloubím
• Rozhledna Dymník
• Městské muzeum
• Dům kultury Střelnice

• Park Rumburské vzpoury na místě bývalé klášterní zahrady
• Bývalý městský park v ulicích U parku a Okružní
• Bývalý park na Strážném vršku s letním kinem

Dům kultury Střelnice Rumburk

Roku 1862 byl pověřen architekt Durba z Prahy vypracováním plánů na výstavbu nové budovy pro rumburské ostrostřelce. Stavbu realizoval stavitel Miller a to ze stavebního materiálu, který poskytl kníže Johann z Liechtensteinu. Budova byla slavnostně otevřena 17. července 1864.

Po válce byly provedeny opravy a od 5. prosince 1945 budova sloužila ke schůzkám místní skupiny Svazu československé mládeže. V šedesátých letech prošla Střelnice rozsáhlou adaptací a od 28. října 1965 pak fungovala jako Dům kultury. V roce 2004 byla zahájena kompletní rekonstrukce podle projektu libereckého SIALu. Rekonstrukce trvala dva roky a vyžádala si investici ve výši cca 75 miliónů korun.

V Rumburku je od roku 1902 městské muzeum. Od roku 1945 do období socialismu se o ně staral Rudolf Demel, který je také autorem knihy Dějiny města Rumburka. Rekonstruováno a znovuotevřeno bylo roku 1998 pod vedením jeho dcery Barbory Hildebrandtové, ovšem jako pobočka Regionálního muzea v Děčíně. Dodnes čítá několik set regionálních exponátů, zejména obrazů, nábytku a oděvů. Pozoruhodná sbírka historického cínu severočeské provenience (zejména nádobí a chrámového nářadí) byla uloupena.

Knihovna vznikla roku 1882 a byla umístěna na Střelnici. Po tomto stavu se knihovna několikrát stěhovala, naposledy a zatím definitivně roku 1994 do budovy bývalého kapucínského konviktu. Nyní se v knihovně nachází knihovnický systém Lanius a sama knihovna čítá na sto tisíc svazků knih.[35]

Stav věřících v Rumburku – zdrojem je sčítání lidu:

• bez vyznání – 5733 občanů
• římští katolíci – 2 322 občanů
• evangelíci – 141 občanů
• husité – 121 občanů
• řečtí katolíci – 23 občanů
• pravoslavní – 23 občanů[7].

Rok vzniku římskokatolické farnosti není znám, první doklady jsou ze 14. století, kostel sv. Bartoloměje je poprvé doložen v roce 1352, byť tehdejší zasvěcení není s jistotou známo, některé hypotézy předpokládají existenci dřevěného kostela před rokem 1233. V polovině 14. století patřily pod rumburský kostel (farnost) filiální kostely v Krásné Lípě a v Seifhennersdorfu a farnost patřila k žitavskému děkanátu pražské arcidiecéze, brzy poté však pod kostel v Rumburku patřily již jen vesnice Horní Jindřichov a Křečany. Roku 1408 bylo v Rumburku založeno kaplanské místo, s ročním platem 7 grošů. Od poloviny 16. století až do rekatolizace zde působili i luteránští duchovní, od 29. prosince 1636 byli do Rumburka povoláni dva jezuité a během jednoho roku podle své zprávy obrátili celé město na katolickou víru. Zpráva nebyla pravdivá (viz odstavec exulanti). Dosud ne zcela úspěšnou rekatolizaci pak ještě podpořil vznik kapucínského kláštera na území farnosti v roce 1682. V roce 1861 získali evangelíci bývalou kapli sv. Jana Nepomuckého. V roce 1880 bylo téměř 10 tisíc obyvatel katolické víry, zatímco evangelíků bylo 217, židů 41 a bezvěrců 24. V roce 1930 bylo katolíků 9193 z 10466 obyvatel. Roku 1991 se ke katolické víře formálně přihlásilo 2322 osob, přes 300 lidí k jiným vyznáním a 5733 se deklarovalo jako bez vyznání. Roku 1894 byla farnost povýšena na děkanství, patří pod děčínský vikariát.[36] Z rumburské fary jsou v současné době spravovány i neobsazené farnosti Filipov, Jiříkov, Staré Křečany a Brtníky.[37]

• Exulanti – zakladatelé města Neugersdorf
• Johann Christoph Kridel – varhaník a hudební skladatel (1672–1733)
• Robert Allason – zakladatel továrny na textil († 7. dubna 1724, Rumburk)
• Anton Salomon – průmyslník (1717–1793)
• Jacob Kolditz – houslař (1718–1796)
• Josef Anton Laske – houslař a výrobce hudebních nástrojů (1738–1805)
• Johann Nepomuk Fischer – oční lékař a profesor medicíny na Karlově univerzitě (29. května 1777, Rumburk – 17. října 1847, Praha)
• Josef Emanuel Fischer – průmyslník a přírodovědec (19. února 1787, Rumburk – 17. března 1866, Hetzendorf)
• Franz Xaver Chwatal – hudební skladatel (1808–1879)
• Franz Pfeifer – statkář a politik, poslanec zemského sněmu a Říšské rady (1832–1897)
• Anton Emanuel Schönbach – literární vědec (1848–1911)
• Wilhelm Ressel – spisovatel a básník (1852–1938)
• Eduard Pfeifer – novinář (1855–1929)
• Jakob Groh – grafik (1855–1917)
• Heinrich Pfeifer – vydavatel, tělovýchovný funkcionář a politik, poslanec zemského sněmu (1862–1936)
• Heinrich Bandler – hudebník (19. listopadu 1870, Rumburk – 8. června 1937, Hamburk)
• Rudolf Heine – stavební inženýr a poslanec Říšské rady (1877–1949)
• Hermann Fischer – hudební skladatel (4. ledna 1884, Rumburk – 6. července 1967
• Albin Hugo Liebisch – konstruktér motorky "Čechie-Böhmerland" (1888–1965)
• Bohumila Horáčková – akademická malířka (1905–1987)
• Rudolf Demel – historik, pracovník muzea (17. května 1905, Chomutov – 8. září 1974, Rumburk)
• Franz Palme – letecký lékař a vysokoškolský profesor (1907–1960)
• Rita Schober – romanistka a literární vědkyně (1918–2012)
• Helmut Baierl – spisovatel (1926–2005)
• Franz Fukarek – botanik a vysokoškolský profesor (1926–1996)
• Jiří Loewy – novinář, publicista a politik (1930–2004)
• Gerhard Fischer – klarinetista a učitel hudby (* 1938)
• Ralf Petersen – hudebník a hudební producent (* 1938)
• Jiří David – malíř, fotograf (* 1956)
• Antonín Střížek – malíř, fotograf (* 1959)
• Martin Pohl – rapper vystupující pod pseudonymem Řezník (1986)
• Anežka Drahotová – atletka, chodkyně (1995)

Rumburk leží v nadmořské výšce 387 m n. m. Z města je nejvýše položena místní část Poustka (410 m n. m.). Okolí Rumburka tvoří hřbety kopců Hrazeného (608 m), Partyzánského vrchu (543 m) nebo vyhaslých sopek Dymníku (515 m) a Vlčí horou (591 m). Celá tato část bývala také nazývaná Niederland (tedy Nizozemí).[7]

Šluknovskou pahorkatinu z většiny odvodňuje Vilémovský potok, který se vlévá do říčky Sebnitz, která se vlévá do Labe pod Bad Schandau. Z přítoků Vilémovského potoka patří mezi významné Liščí, Mikulášovický a Luční potok. K dalšímu povodí Labe patří Spréva, která českým územím protéká východně od Jiříkova a pak u zničené osady Fukov. K jejím přítokům patří Jiříkovský nebo Rožanský potok. Rumburk přímo odvodňuje říčka Mandava, přítok Lužické Nisy.[7] Nejznámější vodní nádrž v Rumburku je rybník Racek, jenž slouží zároveň i jako rekreační oblast. Další nádrže jsou například rybník Pivčák, Antoňák, Tůň a největší nádrž přehrada v Rumburku, která se nachází nad městskou zástavbou pod Dymníkem.

Maximální teplota zaznamenaná na meteorologické stanici umístěné na budově městského úřadu byla zaznamenána 20. srpna 2012 15:31 UTC a to 33,7 °C. Naopak nejnižší byla −22,2 °C, naměřená 12. února 2012 v 02:58 UTC

• MAREK, Jindřich. Pod císařskou šibenicí. Cheb: Svět křídel, 2005. ISBN 80-86808-15-7.
• MYŠKOVÁ, Eva. Rumburská vzpoura. Ústí nad Labem: Severočeské nakladatelství, 1978.
• PÁLA, František. Vzpoura rumburská: vzpomínky očitého svědka na vzpouru českého zeměbraneckého pluku č. 7 z Plzně v květnu r. 1918, čtyři měsíce před osvobozením českého národa. Praha: Omladina, 1920.
• HOLUB, Ota. Vztyčte rudý!. Praha: Naše vojsko, 1975.
• SMETANA, Jan. Rumburk – město v českém Nizozemí. Rumburk: Město Rumburk, 1999. ISBN 80-238-4545-4.
• DEMEL, Rudolf. Dějiny města Rumburka. Rumburk: strojopis, 1968.
• SCHNITTNER, Rudolf. Jsem zkrátka Sudeťák. 1. vyd. Jinočany: Nakladatelství H & H Vyšehradská, s. r. o., 2006. ISBN 80-7319-045-1.
• STEINOVÁ, Nataša. Rumburská Loreta (čili marnost nad marnost). Rumburk: Nadace Loreta, 2000.
• NEČÁSEK, František. Rumburský skrojek pohádek, pověstí a příběhů. Liberec: Severočeské krajské nakladatelství, 1963.

• Rumburská vzpoura
• Správní obvod obce s rozšířenou působností Rumburk

• Galerie Rumburk na Wikimedia Commons
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Rumburk na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo Rumburk ve Wikislovníku
• Oficiální stránky
• Rumburk v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
• Neoficiální stránky města
• Historie Rumburka na webu ŘKF Rumburk
• Seznam úřadů pro okrsek Rumburk
• Web Rumburské farnosti
• Web Círve Evangelické v Rumburku
• Rumburk na estrankách
• Historie Lužických hor
• Nové oficiální stránky fotbalového klubu Rumburk
• Web Volejbalového klubu TJ Rumburk
• Restaurátorské práce na Loretě Rumburk
• Video z Rumburka
• DDM Rumburk
• Webkamera na náměstí
• ZUŠ Rumburk