Fukov

Bývalá obec leží na území ostře vybíhajícím ze Šluknovského výběžku dále na sever v těsné blízkosti německého města Oppach. Území bývalé obce je totiž ze severu, z východu a ze západu obklopeno německou spolkovou zemí Sasko a s českým vnitrozemím je propojeno pouze na jihu asi 3 kilometry dlouhým a 600 metrů širokým pruhem území. Byla nejsevernější obcí Československé republiky, co se týče středu obce.

Do úzkého výběžku vtéká na území České republiky řeka Spréva, aby je po několika stovkách metrů toku opět opustila. Jedná se o jediné místo na území České republiky, které tato řeka protíná.

Zbytky bývalého hřbitova ve Fukově

První písemná zmínka o Fukovu je z roku 1474.[2] Po druhé světové válce bylo německy mluvící obyvatelstvo odsunuto. Dne 23. září 1960 byly jako poslední dvě budovy odstřeleny škola a kostel sv. Václava, jehož zvony byly odvezeny do kostela sv. Františka z Assisi ve Studánce.[3] Tím obec fakticky zanikla.

Katastrální území Fukov náleží městu Šluknov. V současnosti někdejší obec připomíná dřevěný kříž, který byl osazen 23. září 2000, tedy čtyřicet let po zániku obce. Přístupné jsou i zbytky bývalého hřbitova, v jehož blízkosti se nachází turistický hraniční přechod (pouze pro chodce a cyklisty) do Německa.

Spolu s obcí zanikla i křížová cesta, umístěná u ohradní zdi hřbitova. Na ploše bývalého hřbitova se každý sudý rok koná setkání místních rodáků. V posledních letech se převážně z iniciativy města Šluknov daří realizovat projekty, které připomínají historii Fukova. V roce 2011 byl opraven vodojem (poslední dochovalá stavba), v roce 2014 vyčištěn a upraven hřbitov[4] a rok později rekonstruována Boží muka u cesty na Taubenheim[5]. Na podzim 2015 byla realizována výsadba ovocných alejí podél stávajících i bývalých fukovských cest.[6] Během roků 2017-2019 pak byla znovuobnovena ve spolupráci s Akademií výtvarných umění v Praze socha sv. Jana Nepomuckého blízko železničního viaduktu.[7]

Území bývalé obce protíná peážní německá železniční trať Drážďany–Žitava v délce asi 2 kilometry. Ve Fukově však nikdy žádná zastávka nebyla. Vlaky přes české území pouze projíždějí. Nejbližší zastávka na východ od bývalé obce Fukov je Neusalza-Spremberg, na západě pak je to pak Taubenheim (Spree). Jedná se o nejsevernější trať na území Česka.

• kamenná Boží muka z 19. století s novodobým obrazem Panny Marie Bolestné, opravená v roce 2014
• hřbitov založený roku 1788 s hřbitovním křížem vystavěným roku 1862, opravený v roce 2014
• secesní vodárna z roku 1911, opravená v roce 2011, jediná dochovaná stavba
• ruiny kostela svatého Václava postaveného roku 1788, zbořeného v roce 1960

• August Weirich (1858–1921), hudebník, v letech 1903-21 byl kapelníkem ve vídeňském Štěpánském dómu
• Rudolf Kauschka (1883–1960), německý sportovec, horolezec, sáňkař
• Jindřich Roudný (1924–2015), československý lehký atlet
• Theodor Tupetz (1852–1938), historik, autor učebnic, editor, zemský školní inspektor[9]
• Ignác Weirich (1856–1916), český sochař a řezbář

• Zaniklá obec Fukov
• 
  Fukov na historické mapě (1883)
• 
  Pohled na bývalou obec (2006)
• 
  Dřevěný kříž (2012)
• 
  Opravená Boží muka (2016)
• 
  Hraniční přechod do Oppachu (2008)
• 
  Vodárna (2016)
• 
  Peážní trať (2016)
• 
  Peážní trať (2016)
• 
  Most přes peážní trať (2016)
• 
  Hřbitov před rekonstrukcí (2012)
• 
  Hřbitov po rekonstrukci (2016)
• 
  Hřbitov po rekonstrukci (2016)
• 
  Hřbitovní kříž (2016)