Sebnitz

První písemná zmínka pochází z roku 1223, respektive 1241, kdy je v Hornolužické hraniční listině zmiňována řeka Sebniza.[3] Později založené sídlo převzalo název a objevuje se ve variantách Sebnicz (1359, 1423), Zebnicz (1429), Sebenicz (1430), Sewenicz (1453), Sebenitz (1495), Säbenitz (1499), Sebitz (1547) a Sebnitz/Seebnitz (1791). Lidově bylo město také nazýváno Sämz. Název pochází ze slovanského slova zyba, což je pojmenování pro pěnkavu. Původní název tedy znamenal Potok v pěnkavím lese (Finkenwaldbach). Jméno potoka přešlo na sídlo a již na sklonku 13. století se používalo jako příjmení.[3][4]

V českých zdrojích bývá město řídce označováno jako Soběnice[5] nebo Žebnice[6].

Sudetoněmecký policista překračuje během své služby hranice na německé celnici v Soběnicích 23. září 1938

V lokalitě se v raném středověku pravděpodobně nalézalo slovanské obyvatelstvo. Sebnitz samotný byl založen německými kolonizátory z oblasti Frank v dnešním Bavorsku. Nejstarší písemnou zmínku lze dohledat v Hornolužické hraniční listině z roku 1223/1241, která stanovovala hranici mezi Českým královstvím a Biskupstvím Míšeň.

Jako středisko hospodářského života městyse vzniklo již na přelomu 12. a 13. století pravoúhlé tržiště. Jako městečko byl Sebnitz poprvé písemně zmíněn v roce 1451. Radnice byla vystavěna ve středu tržiště v roce 1714/15. V roce 1854 byla však zničena požárem. Vedle se nacházel domek podobný kůlně. Šlo masné krámy řezníků, v roce 1804 zničené povodní. Sebnitz byl od středověku až do počátku 19. století zemědělským městem, jehož existenční základnu tvořilo řemeslo, obchod a agrární produkce. Z řemesel mělo dominantní postavení plátenictví. S úpadkem ručního plátenictví v období průmyslové revoluce nabyla velkého významu výroba umělých květin.

V polovině 19. století mělo město 4000 obyvatel a 375 domů, roku 1881 6354 obyvatel a v roce 1900 již 8648 obyvatel. 15. září 1854 zničil velký požár celé jádro města a tím i jeho středověký ráz. Za oběť plamenům padlo 72 obytných domů, 42 stodol a jiných budov, radnice a škola.

Okolo roku 1900 se stal Sebnitz centrem výroby německých umělých květin. Ve městě existovalo přes 200 různých květinových továren s regulérně zaměstnanými dělníky. Kromě toho zde působilo na několik tisíc takzvaných domácích dělníků.

17. 4. 1894 bylo v lokálních novinách „Grenzblatt“ místním badatelem Alfredem Meichem navrženo Vlastivědné muzeum. Na jaře roku 1908 se živnostenský spolek ujal věci. První exponáty byly umístěny nejdříve v městské škole u kostela. V roce 1909 byla pak zřízena výstava a 23. května téhož roku došlo k otevření městského muzea Sebnitz. V roce 1930 zde byly zřízeny nové prostory.

30. září 1945 měl Sebnitz na přechodnou dobu 14 500 obyvatel, jelikož zde byli umístěni němečtí uprchlíci z Polska a Československa. 1. června 1946 měl Sebnitz 13 203 obyvatel a 1304 obytných domů. Ve městě existovalo na 183 závodů. 16. února 1948 chodilo do základní školy s 47 třídami s 35 učiteli 1847 dětí. 12. července 1948 se na nově založené odborné škole pro hospodářství a správu poprvé maturovalo.

V dobách NDR byl VEB "Kunstblume Sebnitz" (Umělá květina Sebnitz) jedním z největších zaměstnavatelů v regionu. Po znovusjednocení Německa a zavedení tržní ekonomiky však mnoho závodů kvůli nedostatku odbytišť zaniklo. Dnes se vyrábí umělé květiny jen v malé míře, především v ukázkových dílnách.

V roce 1952 se Sebnitz stal okresním městem. Tento status ztratil Sebnitz reformou území v roce 1994. V roce 1995 se stal Sebnitz tzv. Velkým okresním městem.

Za socialismu bylo město Sebnitz družebním městem Bruntálu. V Bruntále je dodnes Snack bar a Fitness s názvem Sebnitz.

Území města Sebnitz, včetně všech místních částí, má rozlohu 88,23 km². Hranice území od severu přes východ až k jihovýchodu je zároveň česko-německou státní hranicí. Sebnitz sousedí s českými obcemi Dolní Poustevna, Vilémov, Mikulášovice, Staré Křečany (část obce Kopec), Doubice, Jetřichovice (část obce Vysoká Lípa a bývalé Zadní Jetřichovice) a Hřensko (část obce Mezná).[7] Na jihu sousedí s Bad Schandau (místní části Ostrau a Bad Schandau), na jihozápadě s Rathmannsdorfem, na západě s Hohnsteinem (místní části Kohlmühle, Goßdorf a Ulbersdorf) a na severu s Neustadtem in Sachsen (místní části Krumhermsdorf a Rugiswalde).[8]

Z geomorfologického hlediska se nachází Sebnitz na rozhraní tří geomorfologických jednotek. Velká část území ve střední a západní části náleží k Západolužické pahorkatině (Westlausitzer Hübel- und Bergland), na kterou ze severu okrajově navazuje Šluknovská pahorkatina (Lausitzer Bergland). Lužickým zlomem je oddělena Děčínská vrchovina (Elbsandsteingebirge) rozkládající se v jižní a východní části. Nadmořská výška se snižuje přibližně jihozápadním směrem. Nejvyšší bod o nadmořské výšce přibližně 530 m se nachází jihozápadně od vrcholu Ungerbergu (537 m), nejnižší pak v Křinickém údolí (přibližně 150 m). K významným vrchům patří Tanečnice (vrchol 599 m však leží na území Mikulášovic), Wachberg (496 m), Kaiserberg (494 m), Weifberg (478 m), Buchberg (459 m), Steinberg (459 m) či Finkenberg (416 m).[9]

Geologické podloží většiny území města tvoří střednězrnný lužický biotitický granodiorit, který je na severním okraji území a na Finkenbergu vystřídán jemnozrnným dvojslídým granodioritem. Ten je hojně prostoupen žílami doleritu, případně amfibolitu nebo porfyru (granitového či křemenného), méně často pak bazaltoidy. Na jihu prochází východozápadním směrem lužický zlom a jižně od něj se rozkládá pískovcová oblast prostoupená na několika místech tefritem. Na svahu Steinbergu a v údolí Bílého potoka se vyskytuje vápenec.[10] V sedimentech říčních toků Západolužické a Šluknovské pahorkatiny se v různém množství vyskytují minerály jako zlato, zirkon, pyrop, epidot, olivín a spinel.[11]

Na granitoidy Západolužické a Šluknovské pahorkatiny jsou vázané hnědozemě a luvizemě. Nejběžnějším půdním typem na pískovcovém podloží jsou pak podzoly.[12]

Celková rozloha města Sebnitz je 88,23 km² a od 1. října 2012, kdy se sloučilo se sousední obcí Kirnitzschtal, má 10 místních částí. Plošně největší je Saupsdorf (8,30 km²), nejmenší pak Altendorf (3,89 km²). Nejlidnatější místní částí je Sebnitz (6 231 obyvatel), naopak nejméně obyvatel má Mittelndorf (247 obyvatel).

• 1772: 1648 (285 domů)
• 1832: 2843
• 1871: 5216 (377 obytných budov)
• 1892: 8476 (549 obytných budov)
• 1900: 8649 (626 obytných budov)
• 1905: 9743
• 1914: 12 000
• 1918: 8906
• 1990: 11705
• 1998: 10 203
• 1999: 10 063
• 2000: 9882
• 2001: 9670
• 2002: 9496
• 2003: 9304
• 2004: 9159
• 2007: 8837
• 2008: 8701
• 2009: 8568
• 2010: 8439
• 2011: 8292

Náboženství

Městský kostel svatých Petra a Pavla

Přestože je kostel svatého Petra a Pavla v písemných pramenech zachycen až v 15. století, jeho nejstarší stavební části pocházejí ze 13. století. Od roku 1539, kdy se ve městě prosadila reformace, převažovalo protestantské vyznání. Od druhé poloviny 19. století a znovu po druhé světové válce vzrostl počet katolíků. Katolický kostel Povýšení svatého Kříže byl postaven v letech 1890–1892. Podle sčítání lidu z roku 2011 se 2151 obyvatel (t. j. 20,7 %) hlásilo k protestantskému a 434 obyvatel (t. j. 4,2 %) k římskokatolickému vyznání.[2]

Celé území města náleží k Evangelicko-luterské církevní obci Sebnitz-Hohnstein se sídlem v Sebnitz, která vznikla v roce 2018 sloučením tří sesterských, původně samostatných církevních obcí. K původní církevní obci Sebnitz-Hohnstein, jež spravovala městský kostel svatého Petra a Pavla a hřbitovní kapli, náležela samotná Sebnitz s místními částmi Hertigswalde, Hainersdorf a Schönbach, pod církevní obec Hinterhermsdorf-Saupsdorf spadaly vesnický kostel v Saupsdorfu a Engelkirche v Hinterhermsdorfu a pod církevní obec Lichtenhain-Ulbersdorf spadaly místní části Lichtenhain, Mittelndorf a Altendorf s vesnickým kostelem v Lichtenhainu.[14] Filiální (do roku 2007 farní) kostel Povýšení svatého Kříže spravuje od roku 2018 římskokatolická farnost Pirna.

• Pravěký park Sebnitz s 400 plastikami prehistorických savců a malých živočichů
• Muzeum modelové železnice firmy Tillig
• Western village
• Soutěska řeky Křinice u Hinterhermsdorfu s možností projížďky na člunu na Obere Schleuse (Vrchní splav). Blízko je hraniční přechod pro pěší a cyklisty. Na české straně je cyklistická stezka, která vede do Brtníků resp. Chřibšké
• Rozhledna na vrchu Weifberg (dřevěná věž vysoká 36,9 m), blízko vrchu Weifberg je také hraniční přechod pro pěší do českých Mikulášovic.

• Nejstarším památkově chráněným objektem je evangelický kostel svatého Petra a Pavla z 15. století, jehož výzdoba pochází ze 17. století
• Kostel Povýšení svatého Kříže (Kreuzerhöhung) pochází z 19. století a je postaven v novogotickém stylu
• Pro město jsou typické měšťanské domy a výrobními budovami z doby německého císařství (1871-1918) a areál Tržního náměstí (Marktplatz), znovuzřízeném v pozdně klasicistním stylu. Původní domy s podstávkou a hrázděné domy jsou zachovány jen v okrajovém obvodu vnitřního města.
• Sebnický viadukt (1874/75) postavený pro Sebnitztalbahn byl první viadukt, který byl postaven v oblouku (poloměr 224 m) a v spádu (sklon 1:50). Je 150 m dlouhý a 21 m vysoký. Jeho původně deset kamenných oblouků bylo nahrazeno devíti betonovými pilíři při generální opravě na konci 80. let.
• Empírová hřbitovní kaple z roku 1890

• Kunstblumen- und Heimatmuseum "Prof. Alfred Meiche" (Muzeum umělých květin a vlastivědné muzeum "Prof. Alfred Meiche") v měšťanském domě postaveném v roce 1731
• Afrikahaus (Dům Afriky)
• Dům "Deutsche Kunstblume Sebnitz" (Dům "Německá umělá květina" Sebnitz)

• železniční muzeum s vláčky firmy Tillig

• Koncerty v Městském evangelicko-luterském kostele
• Květinová a hudební slavnost
• Od 70. let je na předměstí Sebnitz (ze směru Neustadt) středisko leteckého modelářství, kde se každý rok v červnu koná mezinárodní letecký pohár

• BSV 68 - Měšťanský sportovní spolek 68: je rozdělen na sekce: kopaná, tenis, stolní tenis a kolová
• SRV 1897 - Sebnický spolek cyklistů 1897: silniční cyklistika a sport na horských kolech
• Flugmodell - Club e.V. Sebnitz: středisko modelů letadel

• Sebnitz je největší státem uznaná rekreační oblast (titul od roku 1997) v Sasku
• V Sebnitz byla vyrobena největší hedvábná růže světa (3,7 m vysoká), její květ má průměr 1,5 m a váží 10 kg
• V Sebnitz vzniklo na počátku 19. století jedinečné lidové umění, sebnická stínohra
• Místní část Hinterhermsdorf získala v roce 2002 titul „Nejkrásnější místo Německa“ a zajistila si druhé místo v evropském srovnání

• Alfred Meiche, historik - 1870-1947

• Bruntál (Česko)
• Cascina (Itálie)
• Montabaur (Německo, spolková země Porýní-Falc)