Terezín

Pevnost byla založena 10. října 1780 Josefem II. , kdy císař položil základní kámen. Roku 1782 byla prohlášena svobodným královským městem. Jméno městu císař udělil na počest své matky císařovny Marie Terezie (kdežto sesterská pevnost Ples ve východních Čechách byla přejmenována na Josefov až po jeho smrti). V roce 1790 byla pevnost schopna obrany. Účelem pevnosti bylo chránit přístupové cesty, kterými během prusko-rakouských válek v 18. století postupovala nepřátelská vojska. Pevnost byla vystavěna na samém konci éry bastionových opevnění podle návrhů pevnostní školy ve francouzském Meziéres a představuje ve světovém měřítku špičkový pevnostní systém. Své obranné vojenské poslání však nikdy aktivně nemusela splnit, její existence k odstrašení pruského útočníka postačila (zato se později mnohokrát osvědčila coby výborný žalář). Na stavbě vlastní pevnosti pracovalo přibližně 15 tisíc lidí při roční spotřebě kolem 20 miliónů cihel. Kvůli stavbě pevnosti byl přeložen tok řeky Ohře do umělého říčního koryta o několik set metrů dále směrem na západ (původní tok řeky procházel před Malou pevností – dodnes je v mapách veden jako Stará Ohře / Alte Eger Fluss). Posádku pevnosti mělo v době války tvořit asi 11 tisíc mužů. Obranný systém se skládá z Hlavní pevnosti na levém břehu Nové Ohře a Malé pevnosti na pravém břehu Staré Ohře.

Hlavní pevnost má tvar osmiúhelníku, protáhlého ve směrech od severu k jihu, ze všech nároží vybíhají pětiboké bastiony. Celková délka pevnostního valu, silného přibližně 30 m, činí 3770 metrů. Další prvky opevnění byly umístěny v příkopech před hlavní obrannou linií. Malá pevnost měla tvar mírně se rozbíhajícího obdélníku, doplněného o dva polobastiony a dva pětiboké bastiony. Opevnění Terezína obsahovalo celkem 55 hradebních článků a v nich 136 podzemních prostor vzájemně spojených systémem podzemních chodeb dosahujícího celkové délky 29 kilometrů. Do pevnosti vedly čtyři brány posazené vždy mezi dvěma bastiony: Litoměřická, Pražská, Horní a Dolní. Uvnitř hlavní pevnosti se nachází pevnostní město s pravidelným půdorysem s ulicemi křížícími se v pravém úhlu. Vojenské budovy byly budovány jako odolné proti dělostřeleckému bombardování, jejich zdi a klenby jsou velmi silné. Jedná se o významnou stavební a technickou památku. Spolu se „sesterskou“ pevností Josefov se jedná o velmi zajímavý doklad pevnostního stavitelství z konce 18. století.

Od povodně 2002 je systém opevnění Hlavní pevnosti průběžně rehabilitován. Nejprve byly vyčištěny příkopy a zprovozněn vodotechnický systém, následovalo mýcení náletové zeleně. V současnosti je většina systému opevnění volně přístupná a láká k procházkám. Dlouhodobou činností Klubu Vojenské Historie – Pevnost Terezín (KVH-PT)[3] je kultivován a udržován úsek kolem Ravelinu č. XVIII v západní části opevnění Hlavní pevnosti. Již řadu let mohou návštěvníci poznávat opevnění včetně podzemních minových chodeb v rámci prohlídek s odborným výkladem členů jmenovaného sdružení.

Během druhé světové války Hlavní pevnost na levém břehu řeky sloužila nacistickému Německu jako židovské ghetto. Malá pevnost na pravém břehu Ohře, umístěná při silnici do Prahy, pak smutně proslula coby věznice pražského gestapa (mnohdy se nesprávně uvádí, že zde byl zřízen koncentrační tábor). Pro tyto účely nacisté zřídili zvláštní železniční vlečku, která vedla z blízkého nádraží Bohušovice nad Ohří od jihu až za jižní hradby Hlavní pevnosti. V době druhé světové války pak nacisté přímo z ulic města odváželi zvláštními transportními vlaky zde soustředěné židovské obyvatelstvo přímo do likvidačních táborů smrti Osvětim, Majdanek, Treblinka, Sobibor, Chelmno a dalších, umístěných v Polsku a na dalších okupovaných územích východní Evropy. Nyní je v prostorách Malé pevnosti zřízen Památník Terezín a objekt je nyní také národní kulturní památkou.

Město dnes již armádě neslouží. Všechna trojí velká kasárna i bývalou vojenskou nemocnici dnes využívají noví majitelé. V Magdeburských kasárnách – ve východním traktu těchto kasáren a koníren "U koňské hlavy" (název podle domovního znamení nad vchodem) sídlí dva centrální depozitáře pražských muzeí: historických sbírek a archivu pražského Národního muzea, a v západním traktu depozitář a expozice Židovského muzea v Praze. V bývalých Hamburských kasárnách sídlí také depozitáře Národního muzea a jeho restaurátorské dílny. Mezi oběma objekty jsou situována bývalá Hannoverská kasárna.

Odchod Armády České republiky počátkem 90. let 20. století život města velmi poznamenal. Celé město i s okolím pak bylo těžce poškozeno povodněmi na dolním Labi v roce 2002.[4] Existenci v 90. letech ukončila i místní konzervárna; její provoz byl přemístěn do nedalekých Lovosic, a následně zprivatizován byl i někdejší Státní veterinární ústav Terezín. Značných změn doznal v důsledku ekonomické transformace i někdejší státní podnik Zelenina Terezín, který až do počátku 90. let sídlil v rozsáhlém areálu mezi Terezínem a Bohušovicemi nad Ohří. Ve městě nadále sídlí podnik Povodí Ohře. Pro Domov důchodců hlavního města Prahy byla zadaptována budova na náměstí. Bývalý farmaceutický státní podnik Bioveta Terezín byl transformován na společnost Dyntec.

Díky nově otevřenému úseku dálnice D8 v úseku Doksany-Lovosice v roce 1998 došlo i k velmi výraznému poklesu tranzitní dopravy, která až do té doby probíhala přímo městem po bývalé státní silnici 8 a mezinárodní silnici E 55 (nyní silnice 608) na trase Praha – Lovosice – Teplice – Drážďany.

Na glacisech západní části vnějšího obranného valu Hlavní pevnosti či těsně pod ním stojí čtvrť převážně rodinných domů – tzv. Kréta. Dále je zde místní Základní škola Terezín, místní fotbalové hřiště, autokemp, vodárna a areál bývalé Vojenské nemocnice Terezín. Jmenované objekty stojí na valu hradby, tzv. glacisu.

• KASPEROVÁ, Dana. Výchova a vzdělávání židovských dětí v protektorátu a v ghettu Terezín. Praha: Filozofická fakulta UK v Praze, 2011. 224 s. ISBN 978-80-7308-327-4.
• HARTMANN, Karel. Terezínská epopej. To je ghetto. Praha: Academia, 2017. 304 s. ISBN 978-80-200-2742-9.

• Josefov (Jaroměř) – sesterská pevnost
• Koncentrační tábor Terezín
• Malá pevnost Terezín
• Muzeum ghetta Terezín
• Národní hřbitov Terezín
• Památník Terezín
• Římskokatolická farnost Terezín
• Seznam osobností vězněných v Terezíně
• Terezínská tryzna
• Terezínské krematorium

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Terezín na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo Terezín ve Wikislovníku
• Terezín v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
• Památník Terezín
• stránky města a Pevnosti Terezín, včetně postupných oprav
• stránky Pevnosti Terezín
• Pevnost Terezín – Populárně-naučný web