Hraniční přechod

Hraniční přechod (zkráceně HP), je místo na státní hranici, přes něž je možný pohyb či doprava, a to buď v jednom, či obou směrech.

Hraniční přechod Alte Steinbrücke mezi Rakouským císařstvím a Lichtenštejnským knížectvím
Hraniční přechod mezi Rumunskem a Ukrajinou

Mezi státy patřící do tzv. Schengenského prostoru je možný volný přeshraniční pohyb osob a zboží. V souladu s článkem 25 a následujícími nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/399, kterým se stanoví kodex Unie o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex), může členský stát, jenž je plně zapojen do schengenské spolupráce, dočasně znovu zavést ochranu svých vnitřních hranic. Za takové situace je možné (při splnění podmínek daných Schengenským hraničním kodexem) podle § 11 odst. 3 nebo § 12 odst. 3 zákona o ochraně státních hranic opatřením obecné povahy výjimečně stanovit, že vnitřní hranice lze překračovat pouze v místě a době v něm určených.[1]

U států mimo Schengenský prostor může být prováděna hraniční kontrola, nebo také celní a pasová kontrola. K tomuto účelu jsou na hraničních přechodech vybudována kontrolní stanoviště.

Typy hraničních přechodů

Existují různé typy hraničních přechodů podle způsobu dopravy

Dále se u HP rozlišuje, zda slouží pro tzv. malý nebo běžný pohraniční styk.

Hraniční a celní kontrola může být organizována následujícím způsobem:

  • Pasová kontrola – ta je nejčastěji prováděna bezpečnostními složkami daného státu. Při ní se kontrolují nezbytné cestovní doklady, zejména cestovní pas nebo vízum. Na jejím základě zároveň probíhá i pátrání po hledaných osobách.
  • Kontrola zboží – při tomto způsobu kontroly se hlídá dovoz nebo vývoz zboží a je li třeba vyměřen celní poplatek. Má však také za úkol odhalování nelegálního převozu zboží (pašeráctví).

Hraniční přechod pro silniční dopravu

V zájmu urychlení odbavení může kontrolu u oddělených kontrolních stanovišť provádět personál bezpečnostních a celních orgánů společně.

Pro zastírání a maskování trestných činů nebo jiných aktivit mimo zákon (pašování, převádění osob apod.) se používají „ilegální hraniční přechody“, stezky, často jen určitá místa v krajině určené pro pěší, při obcházení legálních přechodových stanovišť.

V posledních letech se vzhled a povaha hraničních přechodů silně změnily. Zatímco mezi zeměmi Schengenské dohody v běžných případech hraniční kontrola zcela odpadá, a přechod hranice již nepředstavuje žádnou překážku pro dopravu osob a zboží a pohraniční orgány obou zemí spolu úzce spolupracují a jsou někdy i sloučeny v jediné budově.

Zvláště za časů železné opony byly obě strany tehdejší přechodů resp. kontrolních stanovišť přísně oddělené a nezřídka od sebe vzdálené několik kilometrů.

Hraniční přechody v železniční dopravě

Aby se doba odbavení vlaků na hranicích co nejvíce zkrátila, jsou v obou státech nádraží vybavena jako hraniční nádraží. Pohraničníci přitom přecházejí mezi oběma nádražími a provádějí kontrolu v jedoucím vlaku. U jiných přechodů je vlak pouze přiveden na samotnou hranici, která je zhusta součástí nádraží, kde cestující musejí pěšky projít kontrolou.

Letištní hraniční přechody

Ty představují zvláštní případ a vlastně nejsou hraničními přechody v pravém slova smyslu, neboť se v jejich okolí nevyskytují žádné státní hranice. Zde se obvykle provádí hraniční kontroly pro příslušná odletová a příletová letiště té které země. Existují také případy, kde se kontroly pro příletovou destinaci provádějí přímo na odletovém letišti. Tím se zamezuje tomu, aby se cestující, kteří nemají přístup do cílové destinace, vůbec dostali do letadla. Kromě toho není nutné, aby cílové letiště bylo mezinárodní, které má potřebné vybavení pro kontroly.[zdroj?]

Přímo v letecké dopravě je třeba rozlišovat bezpečnostní kontroly, které slouží pouze jako bezpečnostní stanoviště, jež mají za úkol udržovat plynulý provoz.

Odkazy

Reference

  1. Sdělení č. 298/2019 Sb.: Sdělení Ministerstva vnitra o vyhlášení seznamu hraničních přechodů a seznamů přeshraničních propojení [online]. [cit. 2021-07-11]. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.