Textilie

Základem každé textilie je vlákno. Vlákno se ve výjimečných případech používá v nezměněném stavu, jinak se podle účelu dalšího použití zpracovává předením, plstěním, vpichováním, prošíváním, lisováním, a lepením.

se vlákna rozdělují na:

Pro určité účely se vlákna upravují barvením, bělením nebo regulovanou srážlivostí.

Předení v textilní češtině znamená výrobu příze (výlučně) z přírodních a umělých staplových vláken. V jiných jazycích se pod tímto označením (např. angl.: spinning, něm.: Spinnen, Erspinnen) mimo předení rozumí také zvlákňování chemických materiálů, tedy výroba, jejímž výsledkem je příze z nekonečných vláken, kabílek nebo stříž na staplové příze.

Podíl příze na spotřebě staplových a nekonečných vláken se dá odhadnout na více než 80 % (z toho se skoro třetina vyrábí z nekonečných vláken).

je v původní podobě zpevňování plošné vrstvy vláken (rouna) působením tepla, vlhkosti a opakovaného mechanického namáhání.

Plst se dnes většinou vyrábí „suchou“ technologií – vpichováním.

Ruční plstění vpichováním (většinou do pramene z mykaných vláken) se provozuje jen jako hobby.

Do rouna se vpichují jehly zvláštního tvaru, pomocí kterých se vlákna vzájemně zauzlí.

Tato technologie se používá také při výrobě některých druhů netkaných textilií.

Vrstva staplových vláken se zpevňuje:

• Proplétáním
  • z jednotlivých vláken se tvoří očka, která se navzájem spojují
  • vlákenné rouno se zpevňuje osnovní pleteninou
• Lisováním – tlakem vodních paprsků (působí podobně jako jehly při vpichování)
• Lepením rouna disperzními pojivy – impregnací, postřikem, tiskem (vzorovaného válce)
• Tavením polymeru ve vlákenném rounu a zchlazením

Všívání (tufting) je dnes daleko nejrozšířenější technologie výroby podlahových krytin. Jehlami se propichuje podkladová tkanina a zanáší se do ní vlasové nitě, které na lícní straně textilie vytváří plyšový nebo velurový povrch.

Tufting se někdy přiřazuje k technologiím netkaných textilií.

• 
  Novozélandská ovce
• 
  Máčení juty v Bangladéši
• 
  Hnědé mořské řasy – surovina pro alginátová vlákna
• 
  Polyesterové vlákno 400× zvětšené
• 
  Roving - svazek skleněných vláken
• 
  Vlákna z karbidu křemíku jako výztuž kompozitu (1000x zvětšeno)

Podstatná část textilních vláken se používá k výrobě příze. Tato vzniká

• jako staplová, provázáním jednotlivých vláken o délce cca 10-150 mm
• jako „hedvábí“ (filament, příze z nekonečných vláken)
  • protlačením horké vlákenné masy tryskou (u chemických vláken) nebo
  • odmotáním (přírodního hedvábí) z kokonu.

je možné rozdělit například podle:

Každá hotová příze je viditelně označena údajem o jemnosti a druhu materiálu, ze kterého byla vyrobena. (Pro velkoodběratele se často udávají také některé fyzikální vlastnosti, počet zákrutů apod.).

• 
  Stroj na česání vlněných vláken
• 
  Jednoduchá příze na kónických cívkách
• 
  Dvouzákrutový skací stroj
• 
  Skané efektní příze na ruční pletení
• 
  Jádro švihadla z 24 konopných nití
• 
  Pletací příze z fóliových pásků

Tkanina je plošná textilie, která vzniká provázáním osnovy a útku.

Tkalcovny spotřebují více než polovinu všech na světě vyrobených přízí. (Z hrubých odhadů z 80. let minulého století se dá odvodit, že to bylo více než 60 %).

Druhy tkanin se mohou rozdělit například podle následujících kritérií:

• 
  Kruhový tkací stroj z roku 1906
• 
  Jehlový tkací stroj z roku 1988
• 
  Jednobarevná tkanina:Gabardén
• 
  Ručník ze smyčkové tkaniny
• 
  Tkanina z různobarevných přízí
• 
  Žakárová tkanina z roku 1876

Pleteniny jsou po tkaninách druhá největší skupina textilních výrobků.

Ruční pletení je sice jednodušší než tkaní, první výrobky vznikly však pravděpodobně o několik tisíciletí později než první tkaniny.

Strojní pletení je podstatně produktivnější než tkaní (1m² průměrné pleteniny se vyrobí až šestkrát rychleji než stejné množství tkaniny).

Výrobky se rozdělují na dva odlišné druhy:

• zátažné pleteniny - očka tvoří v pletenině při každé otáčce stroje vždy jen z jedné niti vodorovný řádek, pletenina se snadno párá
• osnovní pleteniny - vazba se tvoří kolmým směrem z několika tisíc nití (osnovy) naráz, výrobek se nedá párat

U obou skupin existuje několik desítek variant v provázání nití, např.: hladká, proužková, žakárová, trikotová, plyšová vazba a mnoho jiných.

• 
  Vznik zátažné pleteniny na okrouhlém pletacím stroji
• 
  Dvoulůžkový rašl, stroj na výrobu speciálních osnovních pletenin
• 
  Pánské spodky ze zátažné pleteniny
• 
  Schematický nákres trikotové osnovní vazby
• 
  Záclona z osnovní pleteniny
• 
  Síť z osnovního pletacího stroje

Ruční práce s textiliemi lze rozdělit:

Práce s vlákny

• Předení
• Plstění

Práce s přízí

• Tkaní, pletení, háčkování, paličkování, splétání, oplétání, vyšívání, vázání koberců aj.
• Odvozené druhy: amigurumi (japonská výšivka), occi (krajka z uzlů), tapiserie, tkaní s karetkami (nástroj se 4 otvory na tkaní stužek) aj.

Práce s plošnými textiliemi

• šití, patchwork, quilt, řetízkování, malba na hedvábí, filmový tisk, batikování aj.

Ruční práce s textilními materiály se dnes provádí hlavně jako hobby, v omezené míře se některé techniky používají v manufakturní a umělecké výrobě (výjimka: vázání koberců).

Nejen tkaní, pletení a šití se zmechanizovalo, v posledních cca 100 letech se také například paličkování, vyšívání, splétání a oplétání šňůr aj. provozují jako strojní průmyslová výroba.

• 
  Předení vlny na kolovrátku
• 
  Ručně pletený vzor na svetru
• 
  Ručně paličkovaná krajka
• 
  Ručně háčkovaná krajka
• 
  Výšivka z 19. století
• 
  Koberec s jehlou a přízí na ruční vázání

Pro některé textilie se část zušlechťování provádí již u suroviny nebo polotovarů (vlákenné vločky, prameny, příze). Požadované vlastnosti výrobků jsou však zpravidla dosaženy až po konečné chemické nebo mechanické úpravě.

Proces zušlechťování probíhá většinou v několika stupních. Ty se nejčastěji dělí a označují následovně:

• 
  Barvicí kádě (v Maroku)
• 
  Schéma kalandrování
• 
  Pokusné zařízení na galvanizaci textilií
• 
  Požehování bavlněné tkaniny
• 
  Flexový tisk na bavlněné textilii
• 
  Pletenina upravená povločkováním

• Alfons Hofer, Stoffe : 1. Textilrohstoffe, Garne, Effekte, 7. völlig überarbeitetet Auflage, Frankfurt am Main : Deutscher Fachverlag, 1992, ISBN 3-87150-366-5
• Pospíšil a kol.: Příručka textilního odborníka (SNTL Praha 1981)
• Bauer/Koslowski: Chemiefaser-Lexikon,ISBN 3-87150-185-9, Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 1983
• Wulfhorst: Textile Fertigungsverfahren, Hanser 1998, ISBN 3-446-19187-9, str. 4

• Netkané textilie
• Technické textilie
• Hydrofobní úprava textilií
• Textilní průmysl
• Příze
• Tkanina
• Pletenina

• Obrázky, zvuky či videa k tématu textilie na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo textilie ve Wikislovníku
• Textilní slovník v 16 jazycích