Mikulášovice

Obecní rada schválila 4. října 1913 žádost o povýšení své více než sedmitisícové obce na město. Kvůli první světové válce se vyřízení žádosti značně protáhlo a císař František Josef I. (1848–1916) povýšil Mikulášovice na město až 1. února 1916.[7] Z mnoha návrhů městského znaku vybralo zastupitelstvo práci Hanse Scharfena, profesora místní „C. k. průmyslové školy pro kovozpracující průmysl“. Návrh představoval modro-zlatě polcený štít s patou vyvedenou v hnědé (přirozená barva půdy). Horní okraj štítu zakončovaly čtyři půlkruhové, dolů prohnuté křivky. V modrém poli byla umístěna přízemní továrna ve stříbrné barvě s pouze částečně viditelnými černými tabulovými okny, střecha byla červená. Před budovou stál červený komín zakončený nahoře lapačem jisker a s černým topeništěm v dolní části. Ve zlatém poli byl umístěn vztyčený stříbrný meč se zlatým jílcem a záštitou. Na jílec meče měl navlečený zelený vavřínový věnec. Jílec doplňoval na dvě části rozdělený černý letopočet 1916. Patu symbolizující pole, doplňovalo čtrnáct obilných klasů umístěných vedle sebe.[8] Návrh znaku zaslali představitelé města ke schválení 9. května 1916.[7]

Navržený znak posuzoval Karl Schornböck, přednosta Šlechtického archivu vídeňského ministerstva vnitra a znakový cenzor. Ten vedení města upozornil, že návrh dokonce několikrát porušuje heraldické zvyklosti: hnědá pata, červený komín a střecha továrny v modrém poli, zlatá záštita a jílec ve zlatém poli, stejně tak pro heraldiku neznámá figura tovární budovy. Schörnbock mimo jiné navrhl nahrazení továrny s komínem ozubeným kolem a doplnění znaku stříbrnou korunou. Městské zastupitelstvo ozubené kolo odmítlo a navrhlo záměnu za tovární komín. V následujících měsících došlo ještě k dalším úpravám navrhovaného znaku, například vypuštění paty či změna tinktury figur. Autorem postupně upravovaných návrhů znaku se stal znovu Hans Scharfen. Definitivní podobu městského znaku schválil 1. února 1917 císař Karel I. (1916–1918).[8]

Roku 2005 zažádalo město o udělení městské vlajky, jejímž autorem je Stanislav Kasík. Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Lubomír Zaorálek ji městu udělil 5. prosince 2005 na základě svého rozhodnutí č. 62 z 15. listopadu 2005. Vlajka s poměrem stran 2:3 se čtyřmi svislými pruhy vychází z podoby městského znaku.[8]

První svobodné polistopadové volby se v Československu konaly dne 24. listopadu 1990. V Mikulášovicích se o přízeň voličů ucházelo celkem pět politických uskupení: Československá sociální demokracie, Československá strana socialistická, Komunistická strana Československa, Občanské fórum a Sdružení nezávislých kandidátů.[9] Vítězem voleb se se ziskem 44,5 % a sedmi mandáty v patnáctičlenném zastupitelstvu stalo Občanské fórum. Na ustavujícím zasedání nově utvořeného městského zastupitelstva byla 6. prosince 1990 zvolena starostkou Věra Řádková (OF) a místostarostou Václav Provazník (SNK).[10]

Volby do obecních zastupitelstev v roce 1994 připadly na 18. a 19. listopad. Do patnáctičlenného městského zastupitelstva kandidoval jeden nezávislý kandidát a tři politická uskupení: Koalice ODS a LSNS, Komunistická strana Čech a Moravy a Strana podnikatelů, živnostníků a rolníků České republiky.[11] Ustavující zastupitelstvo zvolilo 1. prosince 1994 do funkce starostky podruhé Věru Řádkovou (ODS), místostarostou se stal Jaroslav Čihák (nezávislý za SPŽR ČR).[12]

Ve volbách do městského zastupitelstva, konaných ve dnech 13. a 14. listopadu 1998, kandidovala čtyři politická uskupení: Česká strana sociálně demokratická, Koalice Sdružení pro republiku – Republikánská strana Československa a Sdružení důchodců České republiky, Komunistická strana Čech a Moravy a Občanská demokratická strana.[13] Dne 27. listopadu 1998 zvolilo ustavující zastupitelstvo starostou Jiřího Mayera (ČSSD) a místostarostou Bohumila Žličaře (KSČM). Zastupitelé zvolení za Občanskou demokratickou stranu a postupně také všichni jejich náhradníci podali rezignaci, počet zastupitelů tak poklesl pod dvě třetiny a starosta byl tedy pověřen jednáním s ministerstvem vnitra ohledně vypsání nových voleb.[14] Ty se uskutečnily v termínu 19. června 1999. Kandidovaly v nich čtyři politická uskupení, a to Česká strana sociálně demokratická, Komunistická strana Čech a Moravy, Občanská demokratická strana a Sdružení nezávislých kandidátů.[15] Staronovým starostou byl zvolen Jiří Mayer, místostarostou opět Bohumil Žličař.[16]

Voleb do městského zastupitelstva ve dnech 1. a 2. listopadu 2002 se zúčastnil jeden nezávislý kandidát a čtyři politické strany: Česká strana sociálně demokratická, Komunistická strana Čech a Moravy, Občanská demokratická strana a Volba pro město.[17] Dne 14. listopadu 2002 zvolilo ustavující zasedání zastupitelstva do funkce starosty Stanislava Hladíka (KSČM) a jako místostarostku Mgr. Blanku Trojanovou (nezávislá za ČSSD).[18]

Volby do městského zastupitelstva roku 2006 se konaly v termínu 20. a 21. října. Oproti minulým volebním obdobím se snížil počet členů zastupitelstva na jedenáct a kandidovaly pouze tři politické strany: Česká strana sociálně demokratická, Komunistická strana Čech a Moravy a Občanská demokratická strana.[19] Ustavující zasedání zastupitelstva města zvolilo 1. listopadu 2006 starostou na druhé období Stanislava Hladíka (KSČM) a místostarostkou Ing. Miluši Trojanovou (nezávislá za ČSSD).[20]

V komunálních volbách 2010 kandidovaly do jedenáctičlenného městského zastupitelstva čtyři politické strany: Česká strana sociálně demokratická, Komunistická strana Čech a Moravy, Občanská demokratická strana a Věci veřejné.[22] Na ustavujícím zasedání, které se konalo 10. listopadu 2010, byla starostkou města zvolena Ing. Miluše Trojanová (VV), místostarostou pak Ing. Václav Vlček (nezávislý za ČSSD).[23]

Ve volebním období 2014–2018 mají Mikulášovice jedenáctičlenné zastupitelstvo.[24] V komunálních volbách kandidovala čtyři uskupení: Česká strana sociálně demokratická, Hnutí nezávislých za harmonický rozvoj obcí a měst, Komunistická strana Čech a Moravy a Občanská demokratická strana.[25] Ustavující zasedání dne 6. listopadu 2014 zvolilo starostkou města na druhé funkční období Ing. Miluši Trojanovou (nezávislá za HNHRM), neuvolněným místostarostou byl zvolen Ing. Bc. Emil Bláha (nezávislý za HNHRM).[26]

Starostové obce (1850–1916)[27]

• 1850–1854 MUDr. Anton Kasper
• 1854–1859 Johann Endler
• 1860–1872 Emanuel Wentzel
• 1872–1876 Josef Haymann
• 1876–1886 Ferdinand Günzel
• 1886–1887 Theodor Hesse (správce úřadu)
• 1887–1890 Josef Pietschmann
• 1890–1896 Johann Maschke
• 1896–1908 Franz Josef Dittrich
• 1908–1910 Raimund Fischer starší
• 1910–1911 Ignaz Riegert
• 1911–1916 MUDr. Adolf Rösler

Starostové města (1916–1945)[27]

• 1916–1919 MUDr. Adolf Rösler
• 1919–1920 Vinzenz Funke
• 1920 Johann Opitz
• 1920–1932 Josef Ferdinand Werner (v letech 1920–1921 správce úřadu)
• 1932–1933 Ing. August Teichmann
• 1933–1939 Johann Weber
• 1939–1945 Alfred Zabel

Předsedové místní správní komise (1945–1946)[28][29]

Pohled na město z věže kostela

• 1945 Vladimír Hladílek
• 1945 Zdeněk Hudeček
• 1945 František Kuchrýk
• 1945–1946 Jan Šedý

Předsedové místního národního výboru (1946–1964)

• 1946 Marie Vančurová
• 1946–1947 Ludvík Brunner
• 1947–1948 Josef Toušek
• 1947–1950 Ludvík Brunner
• 1950–1952 Josef Lustig
• 1952–1953 Jan Dvořák
• 1953–1954 Jindřich Fajfer
• 1954 Jan Dvořák
• 1954–1963 Václav Podzimek
• 1963–1964 Jiří Hammerbauer

Předsedové městského národního výboru (1964–1990)

• 1964–1970 Jiří Hammerbauer
• 1970–1976 František Mäsiar
• 1976–1990 Josef Hýbl

Starostové města (od 1990)[3]

• 1990–1998 Věra Řádková
• 1998–2002 Jiří Mayer
• 2002–2010 Stanislav Hladík
• 2010–2018 Ing. Miluše Trojanová
• 4. 1. 2018 – 31. 10. 2018 Ing. Bc. Emil Bláha
• 1. 11. 2018 – dosud Ing. Miluše Trojanová

Celé katastrální území Mikulášovic náleží k lužickému žulovému masivu prvohorního stáří.[32] Hlavní horninou, převládající na většině území, je šedý, středně až hrubě zrnitý biotitický granodiorit zvaný lužický, který je na několika místech prostoupen doleritem (diabasem) černozelené barvy. V jižní a východní části území byly nalezeny ojedinělé výskyty mladších výlevných vyvřelých hornin, například tefritu, limburgitu s obsahem olivínu a magnetitu, olivinického nefelinitu a nefelinického bazanitu. Na jihovýchodě navazuje oblast tvořená drobně zrnitým biotitickým granitem (brtnická žula) růžové barvy a středně až hrubě zrnitým, místy porfyrickým biotitickým, šedomodrým granitem až granodioritem (rumburská žula). Podél vodních toků se nachází deluviální hlinitokamenité sedimenty a fluviální jílovitopísčité až písčité hlíny, místy písčité štěrky čtvrtohorního stáří. Jižně od Tomášova byla lokalizována žíla křemene. Na návrší nazývaném Liščí kameny (486 m) na severu území zasahoval v ledových dobách pevninský ledovec, který zde zanechal morénu.[32][34][33]

• 
  Dolerit z vrchu Tanečnice
• 
  Dolerit z Velkého lomu
• 
  Rumburská žula z údolí Bílého potoka
• 
  Granodiorit z Hraničního vrchu
• 
  Limburgit od pramenů Černého potoka

Všechny Mikulášovické vodní toky patří k povodí Labe, a tedy i k úmoří Severního moře. Hlavním vodním tokem je Mikulášovický potok, který pramení v horní (východní) části města v nadmořské výšce 475 m. Potok protéká městskou zástavbou západním až severozápadním směrem a v sousedním Vilémově ústí v nadmořské výšce 332 m do Vilémovského potoka. Celková délka toku je 7 km a k jeho nejvydatnějším přítokům patří Zlodějský a Hančperský potok. Odvrácené svahy vrchů na severním okraji katastrálního území odvodňují bezejmenné přítoky Vilémovského potoka a Salmovský potok. Z jižních a východních svahů směřují kratší vodní toky do sousedního Německa. Patří mezi ně Bílý potok, vytvářející hluboké údolí, dále Strouha, Strážný a Tomášovský potok, všechny náležející do povodí Křinice.[33][35]

Na území Mikulášovic se nachází necelé dvě desítky rybníků, z nichž největší nese neoficiální pojmenování Vágneterák. Významnou vodní plochou, využívanou pro sportovní a kulturní akce, je zatopený lom poblíž silnice na Velký Šenov. Poté, co byl lom roku 1976 opuštěn, jej zaplnila voda a sloužil pro zásobování města pitnou vodou. V době hospodářské krize bylo mezi lety 1931 a 1932 na Hančperském potoce vybudováno městské koupaliště, skládající se z předehřívací nádrže a dvou bazénů.[7]

Do velké části katastru města zasahuje Chráněná krajinná oblast Labské pískovce, jejíž hranice je vedena hlavně po železniční trati 084 Rumburk – Panský – Mikulášovice. Za jihovýchodní hranicí města přechází CHKO v Národní park České Švýcarsko. Na území města nejsou vyhlášena žádná maloplošná chráněná území. Naproti továrně Mikov roste památný strom javor klen a v dolních Mikulášovicích buk lesní Ignaze Röslera.

Při východní hranici katastrálního území Mikulášovice prochází silnice druhé třídy II/265, ze které odbočuje silnice třetí třídy III/26510. Ta tvoří páteřní komunikaci celého města a směřuje dále do Vilémova. Ve středních Mikulášovicích z ní odbočují silnice třetí třídy III/26511 ve směru na Hraniční vrch a Hinterhermsdorf, III/26512 ve směru Tomášov a Hertigswalde a III/26514 ve směru Velký Šenov. Místní část Salmov protíná silnice III/26513.

Mikulášovicemi prochází dvě železniční trati. Roku 1884 začala veřejnosti a průmyslovým podnikům sloužit železniční stanice Mikulášovice dolní nádraží, která leží na trati 083 Rumburk – Sebnitz. V této stanici zároveň končí železniční trať 084 Rumburk – Panský – Mikulášovice se zastávkami Mikulášovice střed a Mikulášovice horní nádraží.