Rap

Rap (více používané slovo je rapping či MCing, rýmování, spitting anebo česky také rapování) jsou rytmicky mluvené rýmy, hra se slovy a poezie. Rapping nebo spíš rapování je základním elementem hip-hopu ale také je úzce spojen s hip-hopovou kulturou. Rapování může být doprovázeno beatem bez hudebního doprovodu. Rap by se dal zařadit[zdroj?] pod mluvení, prózu, poezii.

Velice staré slovo rap vyjadřuje použití rychlé mluvy, původně rap znamenalo „to hit“ (uhodit). Slovo se objevilo již v 16. století v britské angličtině a znamenalo „to say“ (říct), později bylo adaptováno afroamerickou lidovou angličtinou v šedesátých letech a znamenalo „to converse“ (konverzovat, mluvit) a již brzy také znamenalo a popisovalo hudební styl.[1]

Termíny „rap“/„rapping“ jsou často spojovány s hip -hopovou hudbou a někdy jsou tato dvě slova zaměnitelná. To ale neznamená, že když je v nějaké písni rap, jedná se o hip-hop.[ujasnit] Rap se někdy používá i v rocku, metalu nebo i v jiných hudebních stylech. Hip-hop je spojení mixované hudby a rapu.

Rap lze rozdělit do několika odvětví – na lyrický rap, trap-rap, tripping-rap, dead rap, fastflow, lazyflow a mnoho dalších odvětví.

Historie

OdkazPopis
Jižanský work song „DollarMamie“ (1939) od Judge „Bootmouth“ Tucker a Alexander „Neighborhood“ Williams
Spirituál „Deep Down in My Heart“ (1926) od W. M. Givense

Kořeny

Kořeny rapu lze hledat v Africe. Ještě předtím než vůbec existovala hip- hopová hudba, si Grijoti ze západní Afriky vyprávěli příběhy rytmickým způsobem, za doprovodu bubínků a dalších místních hudebních nástrojů. Tento fakt je uznávaný mnoha současnými umělci, moderními „grioty“, mainstreamovou kulturou i akademiky.[2][3][4][5]

Prvky blues sahají mezi work songy (pracovní písně), spirituály, otroctví, až k hudební tradici západní Afriky. Toto „blues“ bylo hráváno černými (někdy bílými) umělci v oblasti Mississippi Delta v době zrušení otroctví. Elijah Wald, historik a bluesový hudebník oceněný Grammy, prohlašuje, že blues bylo rapováno již v brzkých dvacátých letech 20. století.[6][7] Wald rovněž hip-hop nazval jako „živé blues“.[6] Jazz, který se vyvinul z blues a ostatních afroamerických a evropských hudebních elementů, měl na začátku 20. století přímý dopad na hip hop; ve skutečnosti jazz je předchůdce hip-hopu, respektive odvětví poezie a jazzu – Jazz poetry (jazzová poezie), která v díle demonstruje buď rádoby-jazzový rytmus nebo velký vliv (slovní) improvizace.

Mluvené slovo jazzové poezie bylo rovněž předchůdcem Beat poezie. Gil Scott-Heron, hudebník a umělec jazzové poezie, který napsal písně jako „The Revolution Will Not Be Televised“ (1971), „H2OGate Blues Part 2: We Beg Your Pardon America“ (1975) či „Johannesberg“ (1975) a tyto písně stály za ovlivněním mnoha rapperů. Podobní umělci, konkrétně The Last Poets, kteří byli aktivní v tomto druhu politické poezie již od roku 1969, byli rovněž rapoví inovátoři. V billboard žebříčcích skončilo jejich první album v první desítce hitparády.

Během přelomu 20. a 21. století čím dál tím víc ovlivňovala americkou hudbu karibská kultura i hudba. Již v roce 1956 DJovétoastovali“ (africká tradice příběhů, které rapovali grioti) přes „dabnuté“ jamajské rytmy. Říkalo se tomu „rap“, což rozšířilo významy tohoto slova, jelikož to vyjadřovalo konání „neformálních diskuzí“. Mezi první rapery pozdějších sedmdesátých let 20. století patřil například DJ Kool Herc. Herc byl jamajský imigrant, který v podstatě navázal na vlnu jamajského toastingu.

Old school rap

Old school rap/hip hop (1979–2007) je éra „jednoduchých rapovaných písní“, po kterém je veliký povyk, nikoliv jak proklamuje All Music Guide, kvůli textům, ale kvůli „zlaté staré době“. Samozřejmě byly i výjimky, někteří rappeři byli více politicky orientovaní, jako například kreativní Melle Mel ze skupiny The Furious 5 (+ „šestý“ frontman Grandmaster Flash), který se soustřeďoval především na socio-politické komentáře s použitím hry se slovíčky.

První komerční a významné skladby z old school éry přicházely následovně:

  • 1979: „King Tim III (Personality Jock)“ (US R&B #26) – Fatback Band
  • 1979: „Rapper's Delight“ (US #36, US R&B #4, UK #3) – The Sugarhill Gang
  • 1980: „The Breaks“ (US #87, US R&B #4, US Dance #9) – Kurtis Blow
  • 1980: „Funk You Up“ (US R&B #15) – The Sequence
  • 1981: „Rapture“ (US #1, US Dance #1, UK #5) – Blondie
  • 1982: „The Message“ (US #62, US R&B #4, UK #8) – Grandmaster Flash & the Furious Five

Nejvýznamnější umělci v této éře byli the Fat Boys, Kool Herc, Afrika Bambaataa, The Sugarhill Gang, The Treacherous Three, Funky 4 + 1, Fab 5 Freddy a Grandmaster Flash & The Furious Five.

Zlatá éra

Golden age hip hop (konec 80. a začátek 90. let 20. století)[8] je éra drastických změn v textech hip-hopu. Allmusic napsal „lyrické kung-fu pozdějšího hip-hopu“. Tato „zlatá éra“ končila v letech 1993 až 1994, kdy skončilo období s nejinovativnějšími texty.[9][8]

Nejvýznamnější umělci v této éře byli Run-D.M.C., Beastie Boys, A Tribe Called Quest, Wu-Tang Clan, Boogie Down Productions, Public Enemy, De La Soul, The Fat Boys, Doug E. Fresh, N.W.A., Jungle Brothers, Big Daddy Kane, Queen Latifah, Ice Cube, Salt N Pepa, 2Pac, The Notorious B.I.G., Dr. Dre. Caesar, RawG a další.

Největší úspěch v rapu

Největší úspěch v posledních letech[kdy?] zaznamenali rappeři jako jsou Eminem, Juice WRLD nebo také tzv. mumble rappeři Lil Peep, XXXTENTACION.

Zajímavosti

Kulturní scéna hip-hopu může být spjatá s ilegálními automobilovými závody a kulturou závodů obecně, s drogami a alkoholem...

Někteří hip hopoví umělci nepoužívají techniky samplování, syntetické hudební nástroje ani bicí stroje, příkladem mohou být The Roots a Rage Against the Machine.

Rap v Česku

Související informace naleznete také v článku Hip hop v Česku.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rapping na anglické Wikipedii.

  1. SAFIRE, William. ON LANGUAGE; The Rap on Hip-Hop [online]. 1992-11-08 [cit. 2013-03-20]. Dostupné online. (anglicky)
  2. BBC News: Africa [online]. [cit. 2005-12-21]. Dostupné online.
  3. About.com: Rap [online]. [cit. 2005-12-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-01-11.
  4. PBS lesson plan on the blues [online]. [cit. 2005-12-21]. Dostupné online.
  5. Yale University Teachers Association [online]. [cit. 2005-12-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-05-22.
  6. Hip Hop and Blues [online]. [cit. 2005-12-21]. Dostupné online.
  7. The Roots of Rap [online]. [cit. 2005-12-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-03-24.
  8. Jon Caramanica, "Hip-Hop's Raiders of the Lost Archives", New York Times, 26. června, 2005 (původně)
  9. http://www.allmusic.com/explore/style/d12014

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.